Pokud chcete námět na temně laděný příběh, nenajdete lepší inspiraci než ve slovanské mytologii. Zpočátku nevinně vyhlížející pohádky nakonec končí tragickou smrtí, kanibalismem, sebevraždou, znásilněním, a v tom lepším případě psychickými problémy. Po delší době je příjemné vidět nepřibarvené a neupravené bájesloví naší krajiny v tom pravém světle. Black Book ztvární všechnu tuto démonickou havěť v poutavém příběhu napříč ruským venkovem a krásné na něm je to, že celý koncept vypadá naprosto přirozeně.
Můžete jistě namítnout, že od toho tu máme celou sérii Zaklínače. V takovém případě byste neměli pravdu. Ano, Zaklínač staví své příběhy na slovanské mytologii, používá její nestvůry a to vše přenáší do akčního a relativně barevného světa. Black Book na to jde rovnou od podlahy a nebojí se oživit staré lidové pověry společně s místním folklórem bez jakýchkoliv příkras či cenzury. To je přesně to, co jej činí tak krásně děsivým.
Zdroj: Morteshka
Co jsem to jen chtěla…
Přes všechnu tu temnou atmosféru se v jádru skrývá příběh o lásce. Hlavní postavou je mladá osiřelá dívka Vasilisa. Jako malého sirotka se jí ujal starý Egor zastávající pozici vesnického šamana, zaříkávače či čaroděje… říkejte tomu, jak chcete. Osudem Vasilisy je převzít tuto roli čarodějky a pomáhat tak všem potřebným zbavit se nadpřirozených problémů a neduhů. Mladá dívka má ovšem plnou hlavu svatby a jiných snů, než aby se nechala uvrtat do takové dřiny. Převzít žezlo po dědečkovi se jí zrovna dvakrát nechce, ale situace se pro ni změní v momentě, kdy si její milovaný sáhne na život a dostane se tak do pekelných spárů. Vasilisa má vysoké podezření, že se nejednalo o sebevraždu, a nakonec se přece jen rozhodne přijmout moc čarodějky. Námět je tuze podobný příběhu dantovského pekla – i zde se budete snažit zachránit svou lásku, ale dopomoct by vám k tomu mělo prolomení sedmi pečetí tajemné černé knihy z výbavy vašeho adoptivního dědečka.
Zápletka je tedy na stole a nevypadá vůbec zle, že? Bohužel myšlenky na záchranu milovaného mladíka ztratíte tak rychle, jak se vydáte objevovat temný svět. Docela mě zarazilo, jak mi po pár minutách hraní byl nějaký hoch uvězněný v pekle úplně jedno a má zvědavost se upnula pouze na jednotlivé příběhy. Sedm pečetí = sedm příběhů = sedm démonů = sedm kapitol. Že je sedmička magické číslo a mnohým přináší štěstí, je nepopiratelný fakt, ale v tomto případě je až moc vysoké a z Black Book tím činí zbytečně natahované dílo.
Pohleď na můj mocný zagovor!
Větší pozornosti je dáno tuze poutavým příběhům. Abyste dokázali prolomit jednu ze sedmi pečetí černé knihy ke splnění vašeho přání, budete potřebovat asistenci mocného démona… tedy čorta. Atmosféru pomáhá budovat nejen ruský dabing, ale také použití původních výrazů. Ty se vám v anglických titulcích vždy zvýrazní a malá nápověda krátce vysvětlí jeho význam. Démonům se tak říká chorti (neboli čorti), Vasilisa není vlastně nazývána čarodějkou, ale koldunem, přátelští démoni jsou sousedka a v boji budete na nepřátele sesílat kouzla/zaříkadla neboli zagovory. Možná se zprvu budete lehce ztrácet, ale věřte mi, že po pár hodinách se v tom začnete orientovat více, než je zdrávo. Tento historický kontext je krásným detailem a přidává hře na uvěřitelnosti, stejně jako encyklopedie se záznamy o tehdejší kultuře a skutečných událostech.
Volby života a smrti
Hratelnost je už posléze tvořena jednotlivými úkoly. Jako nová vesnická čarodějka budete mít každou chvíli o práci postaráno. Budou za vámi chodit zákazníci s různými nadpřirozenými problémy. Vašim hlavním úkolem bude v každé kapitole samozřejmě hledání toho správného čorta k prolomení pečeti, ale cesta k němu nebude zrovna dvakrát jednoduchá. Ve změti různých vedlejších úkolů navštívíte mnoho míst, svedete mnoho soubojů a naučíte se mnohým strategiím. Po mapě začnete lineárně míjet jednotlivé zastávky a podle toho, jak si v nich budete počínat, se vám zpřístupní i další rozvětvené cesty. Musím prvně poznamenat, že Black Book je záležitost na několik desítek hodin, takže počítejte s tím, že jedna kapitola vám může zabrat od tří klidně do pěti a více hodin hraní v závislosti na tom, jak moc do detailů budete chtít lokace prozkoumávat.
V každé zastávce na vás čeká něco jiného. Jednou narazíte na místní obyvatele v příjemném rozhovoru, jindy se vrhnete přímo do boje. Velkou měrou tyto situace ovlivňují scény a dialogy. Vždy vám vypravěč lehce nastíní aktuální dění a vy už si sami zvolíte postup. Když budete unáhlení, můžete zranit nejen sebe, ale i nevinného vesničana, vyvolat souboj nebo zapříčinit něčí smrt. Pokud si však zachováte chladnou hlavu, můžete být odměněni léčivými bylinkami, relikviemi nebo zajímavou partičkou karet. Volba je pouze na vás, proto se vyplatí dávat pozor, umět číst mezi řádky a logicky uvažovat. Dialogové volby jsou tak poměrně důležitým zdrojem získávání materiálů a zkušeností. Dedukční schopnosti a bystrá paměť v tomto případě budou vaše nejsilnější zbraně.
Karty jsou mocnější než meč
Jakmile se vám ze svízelné situace nepovede chytře vybruslit dobře volenými slovy, přichází řada na boj. Ten je zde řešen karetními souboji. Černá kniha disponuje hned několika různými kartami a jejich počet se úměrně zvyšuje s každou novou prolomenou pečetí. Najdete v ní obranná i útočná kouzla, takže si ve finále sestavíte vlastní balíček o třiceti třech kartách, které zrovna vyhovují vašemu hernímu stylu či danému protivníkovi. Soupeřův tah vždy vidíte nad jeho hlavou, a tak se na něj dopředu zvládnete připravit.
Ne vždy jde vše podle plánu a vy se budete muset kolikrát dost přizpůsobit kartám, které máte zrovna k dispozici. Ty si na začátku každého kola v omezeném množství náhodně vytáhnete z celého balíčku, takže při opakovaných pokusech nikdy nedostanete úplně stejné karty a budete tak muset pracovat s tím, co zrovna máte po ruce. To znamená, že štěstí zde bude hrát velkou roli. Po většinu času nebudete sami a k ruce dostanete podporu. Buď svého dědečka, kočku či další postavy, z nichž každá má trochu jiné schopnosti. Sice za vás nevyhrají souboj, ale k užitku vám budou.
Karty skládáte do jednoho uceleného zagovoru o předem určeném počtu, což je jeden váš útok. Některé karty na sobě vlevo nahoře mají ikonku klíče či srolovaného svitku. To vám určuje, kolik karet od jakého z těchto dvou druhů můžete do zagovoru poskládat. Ať už chcete prolomit soupeřovu obranu nebo se sami obrnit ochrannými kouzly, myslete také na to, že některé karty přidávají různé efekty a posilují ty další, a tak budete postupně schopni vytvářet silnější komba. Trochu mi zde chybí možnost boj předčasně ukončit pokud už víte, že nemáte šanci vyhrát. Takto si musíte nechat dát nakládačku, než vás hra pustí zpátky, což zbytečně prodlužuje hratelnost.
Sranda začíná
Pomoct si samozřejmě můžete všemožnými druhy bylinek, jejichž účinek není pouze léčení a štít, ale často dokážou zrušit nepříjemné efekty, jako krvácení, omámení, otrávení apod. Bohužel si je můžete zakoupit pouze v moment, kdy narazíte na bylinkářku nebo je najdete po cestě. V případě, že si je vypotřebujete při tuhém souboji, máte zkrátka smůlu, protože obchodníky nenajdete na každém rohu… kdo šetří, má za tři.
Nejlepšími pasážemi Black Book jsou právě souboje. Ze začátku si budete připadat jako neporazitelná a mocná čarodějka, ale už od druhé kapitoly se obtížnost začne prudce zvyšovat. Především bossové vás zvládnou pořádně potrápit. Čím více karet si zpřístupníte, tím rozmanitější strategie můžete použít. Situace se začne přiostřovat, jakmile budete muset protivníka zneškodnit do omezeného počtu kol, přehodí se pořadí útoků (nejprve bude útočit soupeř, až poté vy) nebo nepřátele nebudete moct zabít do doby trvání určitého efektu… a to jsem ještě nezmínila jejich často přehnané životy a odolnost. Hra se s vámi zkrátka nepáře.
Kdo jinému jámu kopá…
Trochu zlomyslnou perličkou je počítání vašich hříchů. Vasilisa je přece čarodějka nápomocná každému nebohému ubožákovi sužovanému jakýmkoliv démonickým problémem… ne tak docela. Jestli budete hrát za hodnou holku, nebo vám naopak nebude cizí občas natropit nějakou neplechu, se můžete rozhodnout sami. Stejně tak zdali někoho na přání proklejete, seberete něco, co vám nepatří, přijmete prosby o pomoc od různých vesničanů, nebo na ně zanevřete. Když například něco ukradnete nebo se rozhodnete prosby ignorovat, přičítají se vám body hříchu, znázorněné jako fialové rakve.
Další patálií této hry jsou všemožní čorti přidělení za „odměnu“ do vašich služeb. Ti budou spíše na obtíž než k užitku. Pokud takovému vykutálenému démonovi nezadáte žádnou práci, začne se nudit a schytáte to vy. Většinou vám sníží útočnou sílu, zamezí použití určitých karet apod. Abyste je tedy zabavili, budete je muset poslat na několikadenní mise. Každý čort si libuje v něčem jiném, ale nakonec vám při návratu navýší více či méně počet hříchů, protože jste je poslali vyřádit se místo vás na nevinné lidi. Nemějte strach, Black Book vám to nakonec pěkně spočítá.
Když nezbude rozpočet
Autoři hry z dílny malého ruského indie studia Morteshka si dali obzvláště záležet na tom, aby měl Black Book tu správnou temnou atmosféru, což se jim rozhodně podařilo. Vizuální stránka hry je příjemná, ale přesto jde jasně vidět, na co už nezbyly prostředky v nejspíše dost omezeném rozpočtu. 3D grafické zpracování je stylizované do dosti hranatých modelů a troufám si odhadnout, že to nebyl původně plánovaný záměr. Naopak lépe jsou na tom propracovanější 2D propriety, na nichž je vidět preciznější práce. Abych hře tolik nekřivdila, líbily se mi efekty při sesílání zagovorů.
Své odvádí zvuková stránka hry, kterou musím pochválit, a zejména pak hudební složka. Nejvíce mi k chuti přišla hudba při větších soubojích, ale vzhledem k tomu, že se stejná smyčka opakovala neustále dokola i u dalších kapitol, mě trochu přešla chuť. Ruský dabing je skvělý, ten anglický nejspíše ani nedabovali rodilí mluvčí, protože je v něm stále slyšet onen tvrdý přízvuk, a tak sem tam narazíte na zkomoleninu. Nejednou se mi také stalo, že se mi místo anglických titulků objevila azbuka.
Všeho moc škodí
I když je vám servírováno několik děsivých příběhů s ještě hrozivějšími démony, Black Book je podle mě hra, která krásně odsýpá a dokáže si udržet vaši pozornost. To ovšem platí pouze pro prvních pár hodin. Poté už začnete vnímat stereotyp z těch stále opakujících se akcí. Vím, že je to výtka poněkud zvláštní a většinou spíše nadávám na to, že jsou hry příliš krátké, ale v tomto případě udělám výjimku… Black Book je zkrátka zbytečně dlouhý. Autoři mohli ze sedmi pečetí udělat např. pouze čtyři, maximálně pět, čímž by ušetřili kousek rozpočtu například na 3D grafiku. Úvodní milostná zápletka se rázem vytrácí, natahované pasáže začnou brzy nudit a při této délce vyjdou všechny drobné nedodělky více na povrch.
Endless Battles
Endless Battles je poměrně čerstvým DLC a staví na základech samotné hry. Je ovšem zaměřeno čistě na souboje, jak už jste z názvu asi odtušili, a přidává prvky roguelike. Hráč postupuje rozvětvenou mapou a volí si, zdali půjde do souboje, vyzvedne si odměnu nebo si odpočine u táboráku. Na samotném konci mapy čeká náhodný boss ze základní hry a takto stále dokola. S každou smrtí získáte jeden bod k odemčení karet či dalších schopností… a to je v podstatě vše.
Bohužel v tomto dodatečném obsahu nevidím moc velké využití kromě toho, že vás přiměje hru opětovně zapnout. Rozumím, že někteří hráči toužili po nové výzvě, kterou tímto DLC dostali, ale s tolika problémy si nejsem jistá, jestli toto byl správný krok vpřed. Prvním a asi největším problémem je to, že jakmile si do svého zagovoru zvolím kartu s určitým poškozením, následně můj protivník utrží zcela jinak silnou ránu (zvolím poškození 5, protivník utrží např. 2). To stejné se dělo při jiných případech, kdy jsem si sestavila štít přesně odpovídající útokům nepřátel, ale oni mi najednou dali více poškození, a tak má taktika mohla jít k čertu. Toto se stávalo poměrně často, nikoliv neustále, ale je to velký problém.
Dalším záporem je fakt, že vám Endless Battles dá na výběr pouze omezené karty. V Black Book jste si mohli balíček sami sestavit tak, aby odpovídal danému soupeři. Nic takového zde ovšem nečekejte. Tím, že má hráč k dispozici pouze jeden balíček karet, přichází o možnost více taktizovat. Rozšíření má hodně much, které je třeba řádně doladit, aby i s tak malým obsahem navíc hráče vůbec přimělo si ho pořídit.
Black Book je v jádru chytlavá karetní deck-buildingová hra s děsivými příběhy ruského venkova kdysi před sto lety. Místní pověry a folklór s přídavkem nefalšované slovanské mytologie ožívají na pozadí jednoduššího vizuálu a společně s hudbou vytváří správně temnou atmosféru. Za příjemnou cenovku 25 € i s mnoha nedostatky a natahovanou hratelností si milovníci karetních her jistě přijdou na své.