Good Company mě na první pohled velmi učarovala. Věřila jsem, že jako zkušený plánovač výroby budu mít v tomto herním směru nemalou výhodu. Ale nemohla jsem se snad víc mýlit…
Šéf sám sobě, a přitom nikomu
Ano, opravdu se živím plánováním výroby, hraní her je „pouze“ takový můj životní koníček. Ano, opravdu jsem si naivně myslela, že hra, která dokonale kopíruje většinu mé práce, mě bude bavit. A vlastně jsem nakonec nebyla zas až tak daleko od pravdy. Jen s tou výhodou to nebylo zase až tak žhavé.
V Good Company budete mít na starosti kompletní chod vaší firmy, od výroby přes design až třeba po marketing. K tomu si vytvoříte svou postavičku šéfa nebo šéfky, kterou pak ve hře můžete ovládat. Za celou dobu hraní jsem ale nepřišla na nějaký její hlubší význam. Snad jen, že může pomáhat s přesunem zboží mezi jednotlivými lokacemi. Jinak jen hloupě stojí uprostřed výroby a kouká na rej dělníků. Možná mi nakonec i ovládání této postavičky spíš vadilo a asi bych se bez toho obešla. Myslím, že alespoň z počátku hry jsou pro vás víc důležité postavy, které v jejím průběhu potkáte.
Když totiž hru zapnete, okamžitě se na vás vrhne instruktorka Goldfieldová a Táta, kteří vás provází a na začátku hry navádí a vysvětlují, co máte udělat, zařídit či nastavit. Za tyhle dvě herní postavy budete minimálně několik prvních kol velmi vděční. Hra na vás totiž bez milosti od prvních okamžiků chrlí neskutečné množství tabulek, nastavení, přiřazování a jiných logistických nezbytností. To všechno udržuje celý váš provoz v chodu a je na vás jej postupně vylepšovat a vypracovat k dokonalosti.
Už vím proč
Ale nejdřív si s instruktorkou Goldfieldovou jednoduše vysvětlíte, jak probíhá samotná výroba, co všechno je k ní potřeba, jak najmout lidi… Ok, v pohodě, na tom není nic hrozného. Pak přejdete k drobné skladové logistice, přesunu materiálů v rámci několika výrobních zón a nebo třeba přesunu materiálu v rámci jedné haly. Když se prokoušete i přes tohle, dozvíte se, že je na čase začít navrhovat vaše vlastní výrobky. V tuto chvíli se přepnete do jakési minihry, ve které sestavujete z dostupných zdrojů a technologií vlastní zařízení. Musíte navrhnout, z čeho se bude vyrábět, a pak do něj poskládat jednotlivé součástky, jejichž výrobu taky musíte následně samozřejmě zařídit. Kromě toho pak musíte ještě sledovat, jak si váš výrobek stojí na trhu, kolik na něm vyděláte, kolik kusů jste schopni prodat… no, nějak těch povinností začíná přibývat. Ale když už tedy víte, co budete vyrábět, musíte zařídit, aby se to opravdu vyrábělo.
Naštěstí v prvních kolech je základ výroby už zařízený a vy se na něm spíš učíte, co a jak. Po několika úvodních lekcích pak ale dostanete první úplně prázdnou halu a můžete si začít hrát se stavěním vlastní výroby. A tady jsem si začala uvědomovat, že na Good Company je něco návykového. Sledovat ten proces, kdy za chodu můžete měnit typy výroby, abyste třeba zefektivnili logistiku a zkrátili cestu vyrobených komponent na další stanoviště. A ten pocit, když nastavíte celý proces, aby správně fungoval, je k nezaplacení. Všechno šlape jako hodinky, všichni fungují, vyrábí, a najednou vidíte jednoho panáčka výrobáčka, jak jen stojí s krabicí v ruce a neví, co má dělat dát. V tu chvíli byste si nejraději prostřelili hlavu a začínáte tápat v paměti, kde se nastavuje, do kterého regálu to má odnést.
V Good Company není nic zadarmo, ani pokrok ne
Samozřejmě i jako firma máte k dobrým výkonům nějakou motivaci v podobě speciálních kvartálních úkolů. Jejich splněním můžete získat body, za které se dá vaše firma vylepšovat a rozvíjet. Některé úkoly jsou jednoduché, třeba jen v daném časovém úseku vyrobit a prodat dostatečný počet kusů, ale postupem hry se jejich náročnost začne zvyšovat. Nicméně rozvoj vaší společnosti je v Good Company nezbytný, takže jej stejně většinou dosáhnete, jen to bude třeba trvat déle.
Jednou z možností rozvoje vaší společnosti je vývojové oddělení, kde můžete vylepšovat jednotlivé součástky, které se u vás vyrábí. Nebo třeba můžete vylepšit vaše výrobní stoly, aby se na nich daly vyrobit složitější komponenty. Tím se vám otevřou možnosti návrhu složitějších výrobků, odpovídajících aktuální poptávce. A samozřejmě taky možnost vydělat si víc peněz, protože peníze jsou jako vždycky až na prvním místě. A vydělat je může být v Good Company občas dřina.
Něco tomu trochu chybí
Po grafické stránce je hry zpracovaná velmi roztomilým způsobem. Figurky s polovičním obličejem tedy mohou působit trošku děsivě, ale barevnost hry to rozhodně přebije. Právě ale barevnost Good Company v kombinaci se zběsilými pohyby panáčků výrobáčků mohou být u některých jedinců spouštěčem záchvatů, protože z toho chvílemi opravdu přechází zrak. Postavičky ve výrobě mají všechny nastavený stejný monotónní pohyb, při kterém opravdu divoce mávají rukama. Do toho se mezi nimi pohybují postavičky logistických pracovníků, kteří přesouvají materiály a součástky mezi stanovišti.
Pokud si tedy oddálíte kameru, působí to opravdu, jako byste sledovali chaotický mumraj mravenců uvnitř mraveniště. Kameru navíc můžete právě jen oddálit a přiblížit, s jejím 360° pohybem bohužel nepočítejte.
Good Company rozhodně není úplně odpočinková hra. Naopak, pekelně si u ní zažhavíte mozkové závity, když budete hledat poslední jednu chybějící maličkost, kvůli které vám celý váš skvěle sestavený výrobní řetězec drhne. Rozhodně vás hra nadchne, pokud máte rádi nespočet tabulek a jejich organizaci a optimalizaci. Roztomile zpracovaná Good Company mě nakonec velmi mile překvapila. Přestože se ze začátku hra jevila s množstvím nejrůznějších nastavení jako velmi náročná, nakonec jsem se v tom opravdu utopila, ale vlastně se mi to líbilo. Pro milovníky managementu, procesního inženýrství a logistiky je to rozhodně „must-have“.
Recenzi pro Gaming Professors napsala Adéla Vránová.
