Přemýšleli jste někdy nad tím, proč se nám zdají zlé sny? Mají nás varovat před blížícím se nebezpečím, nebo žádný význam nemají? Prostředí lidského podvědomí je u herních vývojářů v poslední době poměrně oblíbené. Není se proto čemu divit, že i ve známém českém studiu, jako je Amanita Design, si možná řekli, že je na čase po několika podobně laděných titulech zkusit něco, co se v jejich repertoáru prozatím nevyskytuje. Temně laděný příběh však Amanitě není cizí, Creaks byl právě tím kouskem, na němž si vyzkoušeli děsivější tematiku, kterou nyní posunuli na vyšší level, možná rovnou o dva. Po roce odmlky přichází na svět hra s názvem Happy Game… nenechte se nachytat klamavým názvem, jde o psychedelický horor plný krve, smrti, děsů a explodujících hlav.
Veselá hra naruby
Přeci jen musím začít tím, že hry od Amanita Design jsou především typické svým „pohádkovým“ vizuálem s nenáročným příběhem a hlavně hratelností plnou logických hádanek, které vám mnohdy dokázaly zamotat hlavu. Happy Game je v podstatě pravým opakem, ale vezmeme to hezky popořadě. Sami tvůrci varují, že se rozhodně nejedná o veselou hru, takže zatímco jste si společně se svými dětmi mohli zahrát Samorost, Machinarium, Botaniculu, Chuchla či jiné další kousky tohoto studia, u Happy Game bych z toho děti pro tentokrát vynechala. Nejde o to, že by se vám dělalo špatně z kaluží krve, trhání končetin apod., ale autorům se zde povedlo něco, co úplně nevím, jestli je dobře, či špatně.
Hrajete za malého a zprvu bezstarostného chlapce. Poté co usnete, spustí se šílená jízda chlapcovým podvědomím skrze tři děsivé noční můry. V nich mu bylo odebráno něco jemu velice důležitého, ať už se jedná o fotbalový míč, plyšového králíka nebo věrného psího parťáka. Abyste nočním můrám utekli, budete muset tyto zcizené věci nalézt a získat je zpět. Přeci jen se jedná o noční můry, nečekejte tedy nic obzvláště příjemného. Pokud se vám hnusí pohled na krev, násilí, vybuchující hlavy, řezání končetin a podobné chuťovky, titulu se raději vyhněte. Není to ale jen vizuální stránka, která by vás od hry mohla odradit. Happy Game spíše cílí na psychiku každého hráče. Jak už jsem zmiňovala výše, nebude vám špatně z krve a násilí, jako spíše z těch hojných protipólů „dobra a zla.“ O váš strach se nepostarají jumpscary, adrenalinové naháněčky ani zákeřné zvuky vrzající podlahy, nýbrž zrychlený tep při sledování všech těch hrůz.
Absurdní psycho
Happy Game svůj snový svět prezentuje za pomoci někdy až absurdních kontrastů, která vás mají znejistit a zároveň vám navodit ten divný pocit. V jednu chvíli jsou kolem vás dětské neškodné hračky, pestrobarevní zajíčci, jásavá srdíčka, usměvaví smajlíci či rozkvetlá louka a v druhý moment vše kolem vás začne krvácet a umírat. Mnohdy se vám do cesty postaví kreatury tak děsivé, že se plně vžijete do pocitů k smrti vyděšeného chlapce. Kolikrát se mi během hry dostavil ten WTF moment, kdy jsem si říkala, na čem asi zrovna tvůrci ujížděli, když scény designovali. Krásné na tom je, že nemůžete dopředu absolutně nic předvídat, protože se vážně jedná o naprostou psycho šílenost v dobrém slova smyslu, ze které vám ale ne vždy bude úplně dobře.
I když Happy Game relativně dost vybočuje z řady ostatních titulů Amanity, stále se jí nedá upřít její původ. Svět je tvořen spíše minimalisticky s důrazem na detail a jedinečné kulisy i postavičky se vám okamžitě vryjí do paměti. Připravte se také na poměrně časté problikávání přepáleného kontrastu obrazu, takže hra nemusí být úplně vhodná pro epileptiky. Hratelnost samotná není nikterak těžká, jelikož jde o point-and-click adventuru. Přirovnala bych ji spíše ke hře Chuchel, kdy se snažíte vyřešit přes třicet hádanek k tomu, abyste se dostali na další obrazovku.
Odmítám zabíjet zajíčky
Animace jsou vtipně kouzelné a skvěle vás do děje vtáhne i pár miniher a především interakce s objekty. Ani zde nebudou chybět logické puzzly. Snad poprvé se mi stalo, že jsem některé úkony nechtěla provádět, protože jsem věděla, jaký budou mít následek, jako například vkládání roztomilého zajíčka do mlýnku k vražednému psychopatickému smajlíkovi, kdy celý násilný akt uvádíte do pohybu otáčením kličky, nebo půlení zajíčků gilotinou, aby bylo více návnad pro větší stvůru. I tak musím uznat, že jsem se za celou dobu ani jednou nezasekla nad složitým luštěním správného postupu hádanky. Puzzly jsou vážně velice intuitivní, i když moc nemůžete spoléhat na zdravý rozum. Na druhou stranu jsem byla lehce zklamaná z jejich nízké náročnosti. Přeci jen po odehrání všech Samorostů a Machinaria jsem vytrénovaná na větší výzvy. Těch jsem se zde bohužel nedočkala. Opomenout nemohu ani jako vždy skvělou hudební složku hry. Amanita se stále drží své přednosti vyprávět příběh bez jediného vyřčeného slova, aby si v něm každý hráč mohl najít svůj vlastní výklad jeho hlubšího smyslu.
Trochu polemizuji nad tím, jestli mi vlastně vadí, že není titul delší. Během cca dvou hodin máte totiž dohráno a je škoda, že v tomto hororovém světě nesečkáme ještě o něco málo déle. Pro někoho může být délka dostačující vzhledem k všudypřítomnému násilí vyvolávajícímu určité napětí a husí kůži, ale i tak bych si dokázala představit aspoň o hodinku delší gameplay. Za tu krátkou dobu se však nudit rozhodně nebudete. Hra vám nedá ani malý oddych a v jednom kuse na vás chrlí jednu šílenost za druhou. Pořád však přemýšlím nad tím, kde ubohý chlapec skončí po takové drsné noci… chudák malý má nejspíše předpovězenou budoucnost na psychiatrické léčebně.
Hra je bláznivá psycho jízda, která u Amanity Design nemá obdoby. Na Halloween naprosto ideální titul k navození strachu a rozpolceného duševního stavu. Happy Game rozhodně není tak happy a společně s jednoduchou hratelností, děsivou atmosférou a správně laděnou grafickou stránkou jde o povedenou adventuru na osamělé temné večery.
Samorost 1 – zábrana strašlivé vesmírné kolize
Samorost 2 – únos, hrušky a vesmírné taxi
Samorost 3 – souboj kolosálních kovových monster
