Jsem dlouholetá hráčka herní série Counter Strike, ať už se jedná o jakýkoliv díl. Říkala jsem si, že žádná střílečka mě přeci nedokáže rozhodit, a doufala jsem, že už jsem ostřílená hráčka. Nicméně do mé knihovny na Steamu se dostala realistická FPS hra s názvem Zero Hour, která mě rychle přesvědčila o opaku. Ta je počinem vývojářského studia Attrito společně s M7 Productions a vydána byla již před rokem.
Učit se musíte za pochodu
Jak je u multiplayerových stříleček zvykem, ze začátku absolutně nebudete vědět, co dělat, jak to dělat a kde to dělat, zkráceně řečeno, byla jsem jak Alenka v říši divů. Zero Hour vám nenabídne žádný pořádný tutoriál, jen jednoduchý trénink, kde si osaháte pár zbraní, prostřelíte pár terčů a hurá do reálné akce. Takže když jsem se ocitla v online zápase, jediné, co jsem zvládala bravurně a excelentně, bylo umírání. Bylo tedy zapotřebí hodně mé trpělivosti a snahy se ve hře zlepšovat, abych měla šanci si vůbec nějak zahrát a nekotvila ve spodku tabulky. Určitě tohle nepovažuji za záporný bod, přeci jen realistické střílečky nejsou pro každého a lidé, co hrají tento žánr, vědí, s čím mají tu čest. Jen je tato část hraní pro mě vždy velice frustrující a čas od času mi vyskakuje z nervů žilka na čele. Pokud tedy nemáte nervy z ocele, tento titul pro vás není to pravé ořechové. Avšak jestli máte chuť bouchnout si párkrát do stolu, zlomit klávesnici nebo prohodit monitor oknem, na Steamu je Zero Hour možné koupit za pouhých 10 eur.
Online zápas
Jak jsem již zmínila výše, online zápas je zcela jistě ten nejsložitější, jelikož se zde utkáváte s reálnými hráči, a někteří mají dokonce vyvinuté myšlení a mozek doopravdy používají. Samozřejmě zde jsou také tací, co mozek asi nemají uzpůsobený k myšlení, ale spíše ke kritizování všech ostatních a nejlépe také k urážení. Buďme ale upřímní, toxická komunita je bohužel snad v každé online hře. Co mi ale způsobovalo větší vrásky na čele než protivní spoluhráči, je problém s nalezením online zápasu. Samozřejmě jsou chvíle, kdy do online zápasu se připojíte během pár sekund, avšak často se stává, že vyhledávání trvá i několik dlouhých minut.
Online zápasy se hrají 5v5 a probíhají na několika různých mapách. Mapy jsou většinou velice podobné – velké budovy, úzké chody a spousta pater. Úkolem policistů je dostat se do budovy, usmrtit teroristy a zneškodnit bombu na rukojmím. Logicky tedy pokud se ocitáte v roli teroristů, vaší prací je zabránit policejnímu týmu, aby se dostal k rukojmímu a zachránil jej. Je velice nutné s týmem aspoň nějakým způsobem komunikovat a navzájem se krýt. Tým policie má výhodu, že může v domě vypnout elektřinu a poté si nasadit noční vidění. Teroristé na druhou stranu nemají k nočnímu vidění přístup, a tak musejí používat baterky, které je dokáží jednoduše prozradit. Nicméně teroristé mají na začátku hry nějaké ty sekundy k dobru, mohou si tak najít dobrou pozici a po domě připravit pasti v podobě výbušnin.
Před startem samostatného kola v Zero Hour si vyberete, jakou zbraň chcete použít, jaký chcete mít zaměřovač, zda chcete nebo nechcete mít na zbrani připevněnou baterku a tak dále. Poté si také vybíráte, zda dáte přednost granátu, flashbangu, nočnímu vidění, vestě nebo třeba kameře, díky které můžete nahlédnout za dveře ještě neprozkoumaného pokoje. Policejní složky mají oproti teroristům zcela jistě více možností jak ve výběru zbraně, tak ve výběru vybavení.
Co-op mise
Zde vám dám jednu užitečnou a cennou radu – najděte si svého herního partnera, který vám pomůže tyto mise plnit. Když jsem totiž co-op mise zkoušela na vlastní pěst, nebylo to tak zábavné, jelikož jsem neměla s kým taktizovat, a také jsou samozřejmě pro jednoho hráče mnohem obtížnější než pro dva. Takže pokud si chcete ušetřit své nervy, dejte na mě a sežeňte si parťáka. Co-op misí je celkem devět, vždy se nacházíte na jiném území a máte jiné úkoly ke splnění. Někdy musíte zachránit rukojmí, jindy zase najít nějakou složku a čas od času musíte zneškodnit bombu s určitým časovým limitem. Mapy v co-opu jsou stejně jako mapy v online zápasech, opět tedy velké nepřehledné budovy, úzké chodby, hodně pater a tak dále. Co mě ale neskutečně frustrovalo, bylo konečné bodování po dohrání mise. Dostáváte samozřejmě kladné body za splnění úkolů, ale také záporné body. Nejvíce bodů jsem vždy ztratila za neoprávněné použití síly. Čas od času se totiž stane, že NPC se vám vzdává, a pokud jej vy zabijete, právě za toto ztrácíte své vytoužené body. Problém ale je, že někdy po vás NPC nejdříve vystřelí, a až poté začne odhazovat zbraň a vzdávat se. Nicméně vy reagujete hned po jeho prvním výstřelu, a tak jej omylem zabijete, jelikož máte strach o svůj vlastní život.
Grafické zpracování a optimalizace
Jak se říká, hra jede jak po másle a vše šlape, jak má. Musím tedy vývojáře pochválit jak za vizuální stránku hry, tak i za skvělou a bezchybnou optimalizaci. U stříleček z první osoby je správná optimalizace velice nutná a bez ní by takovou hru snad ani nešlo hrát. Nedochází k žádnému zasekávání a fps se drží stabilně bez jakýchkoliv propadů. Grafické zpracování je velice pěkné a temné okolí dodávalo hře na reálnosti. Do detailů jsou perfektně propracované také zbraně, takže nejenže se z nich dobře střílelo, ale dokonce se na ně i pěkně dívalo.
Titul Zero Hour vám můžu s klidem na duši a čistým svědomím zcela jistě doporučit. Hra vás dokáže zabavit na několik dlouhých hodin a při hraní máte neustálou potřebu se zdokonalovat. S kamarády je tato střílečka ještě zábavnější, jelikož můžete taktizovat a navzájem se krýt jako opravdoví profíci. Ovládání je jednoduché, grafické zpracování velice pěkné a optimalizace bezchybná. Co víc si přát? Možná jen více aktivních hráčů, aby online zápasy byly nalezeny ihned.
