Repertoár všemi milované společnosti Electronic Arts netvoří pouze rozsáhlé triple-A tituly přeplněné mikrotransakcemi. Na své si přijdou i milovníci menších jednohubek, u kterých nebudete muset sáhnout tak hluboko do kapsy. V rámci EA Originals již vznikla, a stále vzniká, spousta zajímavých nezávislých titulů, jako je například Sea of Solitude, Unravel Two, nedávno vydané It Takes Two či chystaná hra Lost in Random a mnoho dalších. Do tohoto seznamu se řadí i kratší dobrodružná adventura jménem Fe od švédského studia Zoink!, která mnohé zaujme především svou kouzelnou vizuální stránkou.
Počáteční zmatky
Začátek hry se nese jakž takž v poklidném duchu. Probudíte se jako drobné mládě těžko identifikovatelného tvora. Alespoň mně osobně připomíná malé vlče s křidélky a ostny na hlavě, jako mají dikobrazi. Kouzlo je v tom, že každému může malý tvor připomínat trochu jiného křížence různých zvířat, a tak stoprocentně nejde určit jeho přesný původ. Kolem vás se rozpíná dechberoucí člověkem netknutá krajina a nenápadně vás pobízí k bližšímu průzkumu okolí. Tady ovšem veškerá sranda končí. Není vám přesně objasněno, co máte dělat, co je vaším cílem, a zkrátka nevíte absolutně nic. Chatrná navigace ani pár menších nápověd k ovládání moc nestačí, aby se hráč zprvu necítil jako v říši divů. Na všechno si tak musíte přijít sami – jak fungují herní mechaniky, systém, příběh… jednoduše všechno.
Nový jazyk, nový kamarád
Záhy ovšem zjistíte, že se ve hře nevyskytuje jediné psané slovo, a tak jste odkázáni na hledání starodávných kamenných tabulí, pomocí kterých si postupně odkýváte části příběhu a zjišťujete, jak moc velké nebezpečí na vás zpoza rohů vyskočí. Jakákoli interakce s dalšími zvířaty a okolím probíhá pouze skrze hrdelní zvířecí zvuky, i když je tvůrci označují spíše za jemné písně. Občas je trochu složitější najít společnou notu s jinými jedinci. Pomalu se svou počítačovou myší pohybujete nahoru či dolů a hledáte stejně laděnou vlnovou frekvenci, dokud se váš zpěv dokonale nesladí. Fígl je v tom, že některá zvířata s vámi zkrátka nebudou komunikovat, dokud se nenaučíte jejich „jazyk“, což s sebou přináší jistá úskalí.
Váš tvor, Fe, jak ho pojmenovali samotní vývojáři, je velice učenlivé zvířátko. Jeho vlastní zvuky znějí jako vytí, ale dokáže se naučit řeč okolních tvorů, aby si s nimi mohl povídat a využívat tak jejich schopnosti ku prospěchu svému. Abyste se naučili ptačí, jelení či další z pěti unikátních zvířecích zvuků, musíte se nejprve vydat do oblastí, kde jednotlivá zvířata žijí. Kvůli nebezpečí obrněných útočníků zvaných Silent Ones je ohroženo bezpočet zvířecích životů a je jen na vás, abyste všem pomohli. Jako odměnu za záchranu vás jakýsi obrovský stařešina dané zvířecí říše naučí jejich řeč, díky čemuž se vám postupně zpřístupní nové lokace a unikátní místa k průzkumu.
Nový jazyk, nová schopnost
Různé zvířecí zvuky vám umožní interakci s určitými předměty v okolí. Pokud se naučíte ptačí jazyk, budete si moct u hnízda zavolat okřídlence, který vás na svých perutích přepraví přes nějakou propast a další těžko zdolatelnou překážku, či rozevře listy rostliny a odhalí zelené jádro, které můžete hodit na cíl a zpřístupnit si tak další cestu nebo osvobodit zajatá zvířata. Jazyk jelenů zase naopak probouzí velké oranžové květy, které vás při plachtění vynesou vysoko do oblak. Zvuky jakýchsi prapodivných hadů připomínajících čínského draka pobídnou květ dané rostliny k tomu, vás vymrštit do vzduchu. Jiná řeč ledových vlků vám zpřístupní zatarasenou cestu modrými houbami a rozsvítí je i v té nejtemnější jeskyni, abyste viděli na cestu.
Každý jazyk vám tedy umožní použít jiné schopnosti nejbližšího prostředí a často je budete mezi sebou kombinovat, abyste se dostali do další lokace. Jako menší, ale přesto velmi koukatelný detail jsou již zmíněné ostny tvora Fe na jeho hlavě. Podle toho, kterou schopnost použijete, se na tu určitou barvu zbarví konečky ostnů, což ve výsledku vypadá velmi pěkně a zároveň se rychleji orientujete, jakou řečí právě hovoříte/zpíváte.
Růžové krystaly jako herní měna
Celá hra je postavena právě na objevování a hledání různých artefaktů či jen dalších tabulí, vyjevujících příběh, po rozlehlé a spletité mapě. Při hledání můžete narazit na růžové krystaly, které lze směnit za různé schopnosti malého Fe, jako jsou šplh po stromech, plachtění vzduchem, odhalení skrytých tajemství, sprint apod. Tyto další vlohy, kromě prvních dvou, jsou už spíše navíc a jsou užitečné především ke snadnějšímu pohybu po rozmanitých částech mapy a k překonání pár hádanek v podobě puzzlů. Některé krystaly získáte snadno, ale jiné jsou již těžko přístupné.
V takový moment bude potřeba zapojit mozkové závity, popřemýšlet a sestavit bojový plán, který vás k odměně dostane. Nemusíte se obávat, že byste nad plánem dumali příliš dlouho. Horší je však samotné provedení akce. Fe mi hodně připomínalo Black Hole… načasování skoků na setinu sekundy a na milimetr přesně. Tato neskutečně nervy drásající okolnost mě kolikrát donutila bědovat nad mými tuze špatnými hráčskými schopnostmi, o kterých jsem si myslela, že nejsou zas až tak zlé. Tato skutečnost vás hodně rychle vyvede z té poklidné a pohodové atmosféry, kterou pobíháním po lokacích získáte, a to je velká škoda, protože se do ní těžce vracíte s nervy v kýblu. Nejsem si úplně jistá, jestli tato forma výzvy přímo patří do takového stylu her.
Poschovávané poklady po mapě
Kromě krystalů a hádanek můžete narazit i na rozbitá brnění nepřátel, jejichž helmice v sobě ukrývají jádro. Pokud do něj nahlédnete, naskytne se vám scéna z pohledu onoho aktéra a poodhalí se opět kousek příběhu. Střípek po střípku skládáte kousky skládačky dohromady, až nakonec dostanete plnohodnotný příběh o nepřátelské invazi obrněných tvorů ničících vše, co vydá sebemenší hlásku. Na vás bude tyto tvory zastavit v ničení bohaté flory a fauny, dokud ještě není pozdě. Bohužel vám konec dá ještě více otázek, než jste si kladli na začátku.
Rozsáhlá mapa se spoustou postranních cest větvících se na všechny možné strany je zpočátku skvělým řešením, jakým vás hra nenápadně vede. Později ovšem zjistíte, že je to více než na škodu. Kolikrát se budete do některých lokací vracet za účelem vyhledat zbytek krystalů k odemčení další schopnosti apod. Záhy zjistíte, že daná lokace je až za teritoriem dalších dvou zvířecích druhů. Budete tak muset tato území celá proběhnout, abyste se dostali tam, kam zrovna potřebujete, a to vám mnohdy dokáže zabrat nemálo času.
Je škoda, že tento nešvar vývojáři nevyřešili případnými teleporty, které by rozhodně ušetřily hráči mnoho nadbytečných minut strávených ve hře a možná i pár nervů. Pokud budete chtít prozkoumat každičké zákoutí herní mapy, protáhne se vám Fe z průměrných šesti hodin klidně ke dvaceti. I tak prvotní okouzlení opadne a zbyde několik vzpomínek, jak jsem se asi hodinu škrábala na obrovského jelena, obcházela půlku mapy nebo jak jsem se postupem času už stala skoro alergickou na stále dokola se opakující zvířecí zvuky. Fe mi přijde po několika letech vývoje nedotažený. Chtělo by to přidat do hry další činnosti, pohrát si více s interakcí se zvířaty a prostředím, vyvážit přecitlivělé ovládání, a zejména dořešit navigaci a pohyb po mapě.
Krásu Fe poznají jen ti, kteří ji vidět chtějí
Grafická stránka taky každému nesedne. Volba menšího počtu polygonů modelů mi nevadí, ale zasazení všech oblastí do někdy až neonových odstínů růžové, fialové, modré a oranžové nemusí každému při delším hraní dělat dobře. Jde tedy o relativně dost subjektivní hodnocení jako ještě nikdy u mnou recenzované hry. Fe je spíše pro milovníky explorativních adventur, kdy vás hra nevede za ručičku, ale v tomto případě jde zcela o nový level.
Fe mě okouzlilo svou grafickou stylizací a zvukovou stránkou hry. Není zapotřebí psaného ani mluveného slova, abyste si prožili trochu nejasný, ale krásný příběh, a to je něco, s čím indie hry menšího formátu často krásně umí pracovat. Pouze za doprovodu příjemné smyčcové hudby a zvířecích zvuků vás čeká napínavá a dobrodružná explorativní pouť za záchranou jednoho zvířecího světa. Snad každý titul se neobejde bez chybiček a Fe před vás bohužel často postaví nemalou výzvu, což mi osobně moc nesedí k celkovému meditativnímu konceptu hry.
