Na počátku 90. let společnost Sega vyvinula arkádovou desku nazvanou Model 1, která dokázala pracovat se svižnou, polygonovou grafikou. Tím začala revoluční éra, v níž tento titán arkádových her dokazoval, že prakticky každý myslitelný žánr jde přesvědčivě zpracovat ve třech rozměrech. Jeden z typických arkádových žánrů, u nějž se převod do 3D vyloženě nabízel, samozřejmě představovaly střílečky pro světelné pistole. Diptych Virtua Cop (1994 a 1995), který vyšel na ještě výkonnějším systému Sega Model 2, ukázal, že střelba je mnohem víc vzrušující, pokud se při ní postava pohybuje v plně plastickém prostoru a na každém rohu potkává bombastické naskriptované výjevy. Ještě vychytanější podobu rail shooteru ale Sega předvedla ve hře The House of the Dead z roku 1996 a odstartovala tak mnohadílnou, úspěšnou sérii. A právě tento původní díl se rozhodla zremakovat polská společnost MegaPixel Studio, která už měla na kontě chválený remake legendárního Panzer Dragoona z konzole Sega Saturn. Pohlédněte na The House of the Dead: Remake!
Po stopách Romera a Fulciho
The House of the Dead patří mezi klíčová popkulturní díla, která pomohla zpopularizovat zombie. Hra je záměrně stylizovaná do brakového, grindhousového filmu, v němž žádná replika není dost strnulá, žádný zvrat dostatečně absurdní a žádná násilná scéna dostatečně krvavá. Vývojáři se nikdy nepřiznali, zda je náhodou neinspirovaly konkrétní filmy. Ve hře ovšem můžeme najít prvky známé ze snímků amerického průkopníka George A. Romera a italského filmaře Lucia Fulciho, jehož často surrealistické zombie horory prosluly vynikajícími gore efekty a jistou stylistickou a tematickou návazností na (v Itálii oblíbené) gotické horory.
Hra má jednoduché východisko spočívající v děsivému experimentu, který se zvrtnul. Dr. Roy Curien, posedlý nesmrtelností a touhou stvořit dokonalý život, podniká ve svém rozsáhlém sídle zvrácené pokusy. Jednoho dne na místo dorazí Thomas Rogan a jeho párťák G, agenti fiktivní organizace AMS. Thomas totiž dostal nouzovou zprávu od své snoubenky Sophie, která na místě pracovala. Ukazuje se, že v Curienově sídle došlo k masakru. Většina personálu je mrtvá a místo je zaplavené zombiemi a jinými děsivými výtvory Curienovy nechutné vědecké práce. Oba muži tasí své pistole a vydávají se toto šílenství zastavit.
Zabij zombíka, zachráníš vědce!
Při tvorbě remaku nemohli vývojáři z praktických ani licenčních důvodů využít původní assety, natož zdrojový kód, který se nezachoval. Pečlivě však odkoukali všechny pohyby kamery, design levelů a rozmístění nepřátel. Samozřejmě vše převedli do moderní grafiky, takže hra je oproti rudimentárnímu originálu daleko detailnější a vybavená současnými světelnými a fyzikálními efekty. To se nejvíce projevuje v reakcích nepřátel na zásahy, které jsou zpracované s pomocí technologie ragdoll. Každý výstřel tak agresivním záhrobníkům předává kinetickou energii, která s nimi hází jako s oněmi hadrovými panenkami. Je to samozřejmě filmově přehnané a nerealistické, ale velmi efektní a mnohokrát jsem byl v pokušení střílet pro zábavu i do těl padlých a smýkat tak s nimi po zemi. Hra to ovšem považuje za minutí cíle, takže tato sadistická zábava negativně ovlivňuje celkové skóre.
Z původní hry zůstaly zachovány i dva výrazné prvky oživující hratelnost. V některých momentech si lze vybrat ze dvou možných cest. Byť tyto odbočky trvají jen krátce, fungují jako motivace pro opakované hraní, které nepřinese vždy zcela totožný zážitek. Dalším zpestřením je zachraňování vědců, jež jsou rozeseti po celém komplexu. Někdy jsou schovaní za překážkou, kterou je nejprve třeba rozbít, jindy na vás nenadále vyskočí a musíte se hlídat, abyste je v leknutí nezastřelili. Většinou je ale potkáte ve chvílích, kdy je od smrti z ohnilých rukou zombíků bude dělit jen pár sekund. Pokud se vám všechny vědce podaří zachránit, hra vás odmění možností používat i jiné zbraně, než je výchozí pistole.
Chceme víc!
Nedostatečná věrnost se tedy remaku rozhodně vytknout nedá. Je to spíše naopak. Pokud bych mu měl něco vyčítat, tak je to skutečnost, že je věrný až moc. Původní hra vznikla pro arkádové herny a počítala s krátkým a intenzivním zážitkem. To však úplně není to, co očekáváme, když usedáme ke hře pro domácí zařízení. Jak můžete vidět na přiloženém videu, jeden kompletní průchod hrou zabere zhruba půl hodiny a pak už moc není co dělat. Jako bonusový obsah remake nabízí jen Mód hordy, v němž se na vás valí násobně větší počet nepřátel. Hraní tedy docela připomíná House of the Dead: Scarlet Dawn, poslední díl série pro automaty. Je škoda, že nového obsahu není více a není vynalézavější, protože moderní hry jako Blue Estate ukazují, že zdánlivě rigidní schéma rail shooterů přece jen je čím oživovat.
Byť mně osobně nová grafika vyhovuje, lze jistě rýpavě namítat, že vlastně nepřináší až tak zásadní vylepšení zážitku. Původní hra navzdory technické zastaralosti své kouzlo neztratila a remake naráží na limity použitého enginu Unity, takže neprezentuje to nejlepší, co současné počítače a konzole umí vykouzlit. U nově nahraného dabingu se zase částečně vytratila pověstná a roztomilá brakovost originálu. Z právních důvodů musel remake sáhnout po nové hudbě, ta však celkem přesvědčivě tu původní imituje.
Na PC, kde lze hrát s myší, alespoň není žádný problém s ovládáním. Úplně nezávidím čistě konzolovým hráčům, kteří jsou odkázáni jen na gyroskopické ovladače a analogové páčky. Pokud jste dostatečně technicky vybavení, můžete si k počítači připojit i moderní světelnou pistoli Sinden Lightgun (ta má v sobě zabudovanou kamerku a funguje i s LCD obrazovkami), nebo pohybový ovladač typu WiiMote (zařízení DolphinBar od společnosti MyFlash umožňuje namapovat ovladač jako myš).
The House of the Dead: Remake je stejně roztomile brakový, brutální a zábavný jako originál, jehož strukturu, styl i atmosféru zdatně napodobuje. Kromě nové grafiky a Módu hordy ovšem původní zážitek nijak nerozšiřuje. Vezmeme-li ovšem v potaz, že původní The House of the Dead se nikdy nedočkal portů na modernější zařízení a jeho stařičká verze pro PC je technicky velmi osekaná a nepovedená, můžeme být rádi, že se díky remaku s touto arkádovou klasikou mohou seznámit i současní hráči.
