Beyond the Ice Palace II je pokračováním akční skákačky Beyond the Ice Palace z roku 1988, kde hlavní hrdina zabránil zlým silám ovládnout svět, stal se králem a v království poté zavládla prosperita. Bohužel, tento stav neměl dlouhého trvání.
Král byl zrazen a zavražděn démonickými silami ve spolupráci s jeho dvorními pomocníky. Po smrti bylo jeho tělo odneseno hluboko do podzemních krypt a vsazeno do řetězů. Skupina věrných tělo našla a pomocí magického rituálu vzkřísila. Je to už nějaká doba, co zemřel a v království už není nic při starém. Je zpustlé a zamořené démony. Král je prokletý a v zuřivé agónii musí najít všechny fragmenty nebeského šípu, kterým bylo prokláno jeho srdce a zlomit tak kletbu. Poté, co se osvobodí ze svého vězení, zůstanou mu na zápěstí okovy s visícími zbytky řetězů. Z nich se stává králova hlavní zbraň, kterou neváhá použít na cestě za zlomením kletby, obnovením dřívější síly a naplněním touhy po pomstě.
Grafika a styl jako z první poloviny devadesátek
Beyond the Ice Palace II je pixelová 2D plošinovka ze staré školy. Když říkám ze staré školy, myslím to doslova. Hra jako by z oka vypadla skákačkám z první poloviny devadesátých let. Nemám nic proti retro stylu, pokud je opodstatněný. Bohužel, Beyond the Ice Palace II je ošklivý a ani konstatování, že je to pixel art, mu nepomůže. Byl by průměrný v roce 1995 a je ošklivý i dnes v roce 2025. Spíš než mluvit o pixel artu je na místě používat pro grafiku označení VGA nebo SVGA. Na disku hra zabere asi pět set megabajtů, místo cutscén příběh nastíní pár obrázků a na dabing si můžeme nechat zajít chuť. Skoro to vypadá, že nejvíc datového prostoru si bere hudba. Je škoda, že v tomto případě autoři více nereflektují dobu a nedají své hře větší péči. Slovní spojení pixel art spíš pak vyzní jako účelová a bezvýznamná berlička.
Design úrovní na tom není o moc lépe. Kobky na začátku ještě vypadají celkem atmosféricky. Po zabití prvního velkého bosse ale přijde teleport do bažin a skákání po velkých listech lopuchů. V tu chvíli jsem měl pocit, že jsem se vrátil do dob prvního Raymana. Jdete vpřed, přeskakujete plošinky (lopuchy), zabíjíte nepřátele a ničíte všemožné vybavení, kdyby náhodou z toho modrého světýlka vypadlo pečené stehno. Od hry z roku 2025, která je navíc opatřena temným příběhem, bych čekal spíše odklon od těžce arkádového retra. Má to být asi pocta žánru v té pravé hardcore podobě. Důkladnou péči nedostal ani soubojový systém, který je opravdu jednoduchý. Skákání, krčení a dva druhy útoků. Na nějaká komba si nechte zajít chuť. Při tomto zpracování by to stejně asi bylo těžké implementovat.
Zdroj: igdb.com
Vrátit se zpět a prohledat svět v rozvážném tempu
Ve světě Beyond the Ice Palace II se pohybujete vpřed zleva doprava. Kdykoliv a kamkoliv se můžete vracet, ale v podstatě není kam. Pokud tedy nepočítám pár truhel, které se zpřístupní nabytím určitých schopností (jde o prvek typický pro metroidvanie). Truhly obsahují klíčové krystaly, díky nimž vylepšujete postavu. Vyplatí se pro ně vracet, ale jsou to tak dvě truhly na dvacet obrazovek. Ničením nepřátel zkušenostní body nezískáte, zato nepřátelé se vždy po opuštění obrazovky obnoví. Není žádný další důvod, proč se vracet, a když už, tak je respawn nepřátel spíš opruz než zábava. V podstatě stačí jít doprava, nechat se vést hrou a všímat si tajných zákoutí. V Beyond the Ice Palace II je spousta docela pěkně udělaných bossů, kteří nejsou moc těžcí. Často je těžší se k nim vůbec dostat, protože checkpointy se objevují tak jednou za čtyři obrazovky a Beyond the Ice Palace II rozhodně není rychlá a jednoduchá hra.
Už mám nahráno hezkých pár hodin a za celou dobu jsem se zcela nesžil s ovládáním. Animace prokletého krále je pomalá a stejně pomalé je i samotné ovládání. Hráč se musí přizpůsobit trhaným a táhlým pixelovým pohybům. Třeba to někomu vyhovuje, ale já od plošinovek čekám něco lepšího. Asi si musím zvyknout, že ne všechno bude tak dobré, jako třeba nepřekonatelný Rayman: Legends. Mimochodem také od francouzských vývojářů. Storybird Studio tento styl asi baví, protože ve svém portfoliu nemají příliš odlišné hry. Samé 2D skrolovací věci.
Zdroj: igdb.com
Všechno není úplně bídné, najdou se i světlé stránky
Beyond the Ice Palace II má ale i své světlé stránky. Například obsahuje bombastickou hudbu, která skvěle podtrhuje temnou gotickou atmosféru. Ze všeho nejvíce připomíná sérii Castlevania, konkrétně nejslavnější díl Castlevania: Symphony of the Night z roku 1997. Sice je ošklivější a horší, ale fanoušci žánru by si mohli přijít na své. Někomu může vyhovovat pomalejší tempo a řidší checkpointy. V Dark Souls dokola opakujete souboje s bossy do dokonalého zvládnutí ovládání a taktiky. V Beyond the Ice Palace II to samé budete dělat v úsecích mezi bossy. Tím se také natáhne průměrná délka hry.
Osobně se těžko nutím k častému opakování těžkých pasáží. Když jedna obrazovka zabere deset minut a já umřu v té čtvrté po tom, co na pátý pokus zvládnu minibosse ve třetí a poté mě hra vrátí zpět do první. Nevyhovuje mi těžkopádnost a tempo tohoto titulu. Soubojový systém nenabízí žádnou hloubku. Je to jen vždy o načasování jednoduchého útoku či skoku, ale běda, když začnete mávat řetězem na druhou stranu. V tu chvíli přijde střet, varovné blikání postavičky, zmar a nuda. Čekal jsem více.
Kdo čeká dobře hratelnou a poctivou retro indie plošinovku zpracovanou v hezké pixel artové grafice, musí mít na paměti, že dostane spíš VGA plošinovku, která svými herními mechanikami působí jako z první poloviny devadesátých let a nic moc navíc nepřináší. Beyond the Ice Palace II je opravdu retro se vším všudy. Pro milovníky staré Castlevanie, které se nejvíc podobá, se může jevit jako zajímavý titul. V takovém případě si do hodnocení připočtěte jeden bod. Pro nové hráče to bude spíš tryzna.
