DreadOut Remastered Collection je pokusem o oživení kultovní hororové hry od indonéského studia Digital Happiness. Původní DreadOut z roku 2014 se stal fenoménem díky své atmosféře a jedinečnému indonéskému folklóru, i když ho trápily technické problémy a neohrabaná hratelnost. Remasterovaná kolekce, která zahrnuje jak první hru, tak její prequel Keepers of The Dark, slibuje vylepšenou grafiku a lepší optimalizaci. Bohužel ne všechno se povedlo.
Vylepšení s hořkou pachutí
Na první pohled je vidět snaha o modernizaci vizuální stránky. Osvětlení a textury působí detailněji a prostředí je o něco atmosféričtější. Postavy však stále vypadají nepřirozeně a jejich animace jsou strnulé. A největším problémem zůstává špatná kamera, která často sabotuje nejen orientaci v prostoru, ale i souboje s duchy. Pro hráče na PlayStation 5 je to o to více frustrující, jelikož od moderního hardwaru pochopitelně čekali plynulejší zážitek.
Dalším velkým problémem je dlouhé načítání, které může být frustrující. Zvláště když hráč často umírá a musí čekat na restart. To výrazně narušuje tempo hry a odrazuje od experimentování s herními mechanikami. Na výkonném PlayStationu 5 jsou dlouhé doby načítání neospravedlnitelné, kvůli čemuž hra působí zastarale ve srovnání s jinými současnými hororovými tituly.
DreadOut byl vždy známý svou obtížností, kterou někdo může brát jako výzvu, zatímco pro jiného bude zdrojem frustrace. Mechanika „boje“ proti duchům pomocí chytrého telefonu je stále originální, ale kvůli nepřesné kameře a občas neresponzivnímu ovládání se souboje mění v chaos. Některé duchy je těžké správně zaměřit, což vede k neférovým úmrtím.
Navíc zůstala zachována řada neintuitivních puzzlů, které hráče nutí bloudit a hledat řešení metodou pokus-omyl. Často se stává, že je nutné opakovaně procházet stejné lokace, což v kombinaci s pomalým tempem a dlouhým načítáním ještě více oslabuje celkový zážitek. Hra přitom neodpouští chyby, a pokud se hráč zasekne na špatném místě, může to vést ke ztrátě motivace pokračovat.
Na PlayStationu 5 navíc nefunguje haptická zpětná vazba ovladače DualSense tak, jak by mohla. Haptika má potenciál výrazně posílit atmosféru a ponoření do hry, ale bohužel zůstává nevyužitá. Adaptivní triggery a vibrace zde mohly pomoci navodit lepší pocit napětí při interakcích s duchy, ale hra tuto možnost ignoruje.
Atmosféra a hororové prvky
Jednou z nejsilnějších stránek hry je její atmosféra. Využití indonéského folklóru a mytologie přináší jedinečný hororový zážitek, odlišný od toho, který si spojujeme se západními tituly. Duchové a nadpřirozené bytosti jsou skutečně děsiví a mnohé momenty dokážou nahnat husí kůži. Zvukový design je zde klíčovým faktorem – každé šustnutí, vzdálené kroky či náhlé zvuky dokážou vyvolat pocit neklidu.
Design úrovní je však poněkud zastaralý a často se hráč setká s repetitivními lokacemi a chodbami, které působí genericky. I když se některé momenty mohou pochlubit silnou atmosférou, jiná místa naopak působí prázdně a bez života.
Jednou z největších předností hry je soundtrack, na kterém se podílel Farid Stevy Asta, známý svým unikátním přístupem ke zvuku. Hudba umocňuje napětí a perfektně ladí s folklorně-hororovým tématem hry. Zvuky prostředí jsou děsivé a přispívají k pocitu izolace a neustálého nebezpečí.
Zvukový design se snaží vyvážit minimalistické ticho s náhlými strašidelnými zvuky, což funguje dobře. Bohužel, některé zvuky jsou recyklované a mohou působit repetitivně, což může snížit jejich efektivitu.
Původní DreadOut i jeho pokračování DreadOut 2 (které není součástí kolekce) byly nedokonalé hry s velkou dávkou šarmu. Bohužel, remasterovaná verze spíše jen vylepšuje grafiku a neřeší zásadní problémy. Pokud jste fanouškem série a chcete nostalgickou vzpomínku v mírně modernější podobě, může vás kolekce potěšit. Pro nováčky však může být frustrující a zastaralá.V porovnání s jinými moderními hororovými hrami, jako je například Resident Evil Village nebo Fatal Frame: Maiden of Black Water, působí DreadOut Remastered Collection jako přežitek. Je škoda, že vývojáři nevyužili plně možností moderních konzolí a nezaměřili se více na zlepšení základních mechanik místo pouhého vizuálního faceliftu.
Celkově lze říci, že DreadOut Remastered Collection osloví spíše hardcore fanoušky série než širší publikum. Pokud jste připraveni přetrpět technické nedostatky a frustraci, možná si hru užijete. Pro ostatní však existují lepší hororové alternativy.
