Dynasty Warriors: Origins - cover

Dynasty Warriors: Origins – jeden proti milionu

17. 2. 2025
Zdroj náhledu: igdb.com

Čínské období Tří království jsou časy, kdy nejen že se do historie zapsaly tisíce velkých vládců, válečníků a stratégů, ale také období, v němž se vaše postava jako hlavní hrdina ocitne, aby spasil celou velkou Čínu. Není na to sám, kolem něj je spousta armád, ale i tak sám dokáže porazit tisíce protivníků, pár polobohů a zastavit obrovské armády. Krásný nádech idealistického hrdiny s tváří hodného anděla, pokrytého tunami krve. To by si přece chtěl zahrát každý, a nyní i může, Dynasty Warriors: Origins od Koei Tecmo mi totiž umožnil něco, co žádný počin už dlouho ne. Nelitovat lidských životů.

Hrdina z malé zapomenuté vesnice

Dynasty Warriors: Origins se vrací ke kořenům série a nabízí nový pohled na historické události období Tří království. Dějová linie je dynamická a zaměřuje se na vývoj jednotlivých frakcí i osudy významných postav. Hra nabízí dramatické zvraty a pečlivě vystavěné vyprávění, které zůstává věrné svému historickému základu, ale zároveň přináší nové prvky. Scénář je dobře napsaný a obsahuje dostatek dialogů i epických momentů, které posilují emocionální stránku příběhu. Hra sází na výpravnost a detailní zpracování historických událostí, což ocení jak fanoušci série, tak nováčci, kteří hledají poutavé dobrodružství.

Co by mohlo být špatně? Vlastně nic. Vy jste totiž do toho příběhu zapadli jako zádel na hrnec, a jako hlavní hrdina jste hybatelem děje. Pokud bych měl dát co nejbližší přirovnání, velice volně řeknu, že jste jako v Assassins´s Creed, jen místo toho, abyste byl schovaný ve stínech, vedete svůj vlastní oddíl, určujete běh dějin v hlavní roli a každé vaše byť i to nejmenší rozhodnutí má význam, občas. Podobně jako v titulu Romance of the Three Kingdoms Remake jste tak alfou a omegou. Jen ne nyní s tváří jednoho z legendárních generálů, ale vlastní smyšlené postavy, jen pro úplnost. 

Postavy jsou jedním z hlavních taháků hry. Každý válečník má unikátní osobnost, motivaci a bojový styl, a že jich je požehnaně. Nejde jen o velké generály, jimž můžete sloužit a pod nimiž budete táhnout do bitvy, ale i jejich kapitány, stratégy či v některých momentech i partnery. Problém? Těch postav jsou mraky. Jakože mraky mraků. Nevím jak je na tom vaše čínština a pamatovák na jména, ale já jsem plaval jak ryba na suchu. Většinou mi nevadí množství postav, ale tady jich byl extrémní přehršel, a hlavně, ty vztahy jsou v závěru povrchní a dokonce ani romance, jež mi počin vybízel, se vlastně nedaly nikdy uskutečnit. Vždy když navíc děj eskaloval, objevil se další generál, další armáda a další hromada mrtvol na cestách. A hlavně ty neustále stejné úkoly. Zabij je tímto a tímto stylem, ale k tomu se dostaneme později. 

Dynasty Warriors: Origins nabízí arzenál zbraní

Hratelnost zůstává věrná tradici série, ale přináší několik inovací. Hra klade důraz na plynulost soubojů a strategické prvky, které nutí hráče přemýšlet nad taktikou. Mapy jsou rozlehlé a plné různých úkolů, které rozšiřují možnosti průzkumu a taktizování. Díky vylepšenému systému misí a rozmanitým herním režimům si můžete užít jak intenzivní bitvy, tak i chvíle odpočinku při budování aliancí. Jenomže vše v omezeném dávkování. Vedlejších bitev je sice nekonečné množství, ale všechny jsou stejné. Zabij nepřátelského generála, obsaď základnu. Ironicky to člověk vždycky zvládne sám, a nepotřebujete ani zvětšovat svůj oddíl. Což je taková podivnost hry.

Jakmile postoupíte v příběhu a plníte větší mise, můžete se zúčastnit i pár velkých bitev a získat pár dobrovolníků do své party. S těmi pak můžete takticky využít speciální útoky, jako seslat na nepřítele salvu šípů nebo utvořit obranný val. Reálně je to ale úplně k ničemu, protože hra nepočítá s tím, že se objeví hráč jako já, co je schopný strávit desítky hodin v nepodstatných bitvách, aby vyleveloval sebe a své zbraně.

Jak to myslím? Děkuji za dotaz. Čím vyšší úroveň máte, tím jste silnější. Čím dále postoupíte v příběhu, tím více peněz získáte a tím lepší si můžete pořídit zbraně, protože ty nejlepší se dají koupit. Postup úrovněmi funguje tak, že máte meč, kopí, obouruční meč, mega velké kopí, rukavice s čepelemi atd. Zbraně získáváte příběhově postupně a padají z nepřátel, maximální úroveň je osm, levelují se všechny vzájemně když je všechny otevřete. Problém? Já jsem to nevěděl. Takže jsem začal mečem, odehrál přes 250 nicotných bitev proti minimu nepřátel, kde jsem jich zabil třeba jen po dvou stech. Získal pár bodíků do zkušenosti s mečem, protože ostatní zbraně byly zamčené, a najednou jsem dostal kopí na úrovni jedna a všechny vedlejší úkoly jsou typu, zabij 500 nepřátel kopím speciální schopností. Výsledek pro mě jako řekněme „hardcore“ hráče? Vědět tohle, projdu jen příběh a na všechno kašlu.

Jeden proti milionům

Soubojový systém je neuvěřitelně plynulý a dynamika je úžasná. Kombinace lehkých a těžkých útoků, speciálních schopností a strategického pohybu po bojišti vytváří intenzivní a zábavné střety. Podle zbraně bojujete, vytváříte neuvěřitelná komba, dokonce můžete i kouzlit. Je to neuvěřitelně propracované, návykové, a i po stovkách bitev mně to nepřestalo nikdy bavit. Vážně jsem s nadšením bojoval do nekonečna. Každý miniboss i boss totiž využívá i vlastní systém schopností a porážet je byla neuvěřitelná zábava, především souboj s několika legendami. Extrémně jsem si tyto výzvy užíval, především, když jsem je mohl vyzývat i na duel.

Problém jsem vnímal u počtu nepřátel. Víte, jak jsem před chvilkou zmínil jeden proti dvěma stům? V těch lepším bitvách jsem jich mohl mít klidně pět tisíc. To se pak tvoří úrovně jinak, že? Navíc prosekávat se hordami, spíše rovnou masami nepřátel a jejich důstojníky byla obrovská návyková výzva. Kombinace prostředí, magie, zbraní. Skvělé, super, boží a hlavně neokoukatelné.  A hlavně na to počin vede statistiky.

Samotné ovládání hry je intuitivní a přístupné jak pro nováčky, tak pro zkušené hráče. Vývojáři zapracovali na lepší responzivitě a plynulosti pohybu, což zajišťuje hladký herní zážitek. Každý příkaz je přesný a dobře reaguje velice aktivně. K dispozici jsou také přizpůsobitelné ovládací prvky, které umožňují nastavit si herní styl podle svých preferencí. Tato flexibilita je vítaným prvkem, který zvyšuje komfort při hraní. 

Díky bohu, že to dobře vypadá

Grafické zpracování Dynasty Warriors: Origins je jedním z největších taháků hry. Detailní modely postav, realistické efekty počasí a propracované animace dodávají hře jedinečnou atmosféru. Prostředí je bohaté na detaily a poskytuje věrnou rekonstrukci historických bojišť. Díky moderním technologiím a vylepšenému osvětlovacímu systému vypadá hra skvěle i při velkých bitvách. Navíc i minifilmy, jimiž je hra protkaná, působí neuvěřitelně silně a magicky. Ta plynulost a smysl pro detail je vážně návyková. Problém? 

Ačkoliv jsou postavy stylisticky různorodé, každá parta má dlouhého, širokého a fešáka. Ne, nedělám si srandu. Jeden je fešák, bojuje většinou mečem, druhý široký zase těžkou zbraní, jako je dvouruční meč, a dlouhý zase obrovským kopím. Tohle jsou vaši spojenci, a byť se každý snaží vypadat jinak… kdyby nebyly aliance detailně rozlišené barvami (červená, modrá, fialová, žlutá, zelená), měl bych vážně problém. Cao Cao a Liu Bei s dalšími pěti prostě vypadají stejně a o opaku mě nikdo nepřesvědčí.

Hudební doprovod a zvukové efekty jsou klíčovou součástí hry. Epická hudba dodává soubojům na intenzitě a dramatické momenty jsou podtrženy výborným soundtrackem. Každý nástroj a melodií pečlivě ladí s tématem hry. Zvukové efekty jsou realistické a přispívají k celkovému dojmu autenticity. Dabing postav je ale asi opět to nejlepší z celé zvukové složky. Je propracovaný, detailní, smysluplný. Tam si nemůžu stěžovat.

Dynasty Warriors: Origins jsou nadprůměrně super hrou, která ale postrádá větší smysl pro detail. Jasně, grafická podoba je nádherná, ale proč všichni vypadají skoro jako dvojčata a liší se jen jejich barvička? Zbraní je hromada, každý styl jiný, ale proč se získávají tak hrozně podivně a to postupem v příběhu, kde to nedává smysl? Proč se hra snaží ukázat, že vše je rozmanité, super a na každém prdu záleží, ale reálně stačí udělat šest velkých rozhodnutí a ostatní jsou kecy? Ačkoliv je vše takové protichůdné, je to stále velmi dobrá hra, a pokud milujete neomezené šarvátky a nebojíte se postavit masám nepřátel, tohle je pro vás, vezměte ocelová kola (neboli wheels) a jděte rozsekat soupeře. Je to totiž zábava.

Klady
  • zbraně
  • hromada postav
  • lineární příběh
  • neomezené množství šarvátek
  • silný dabing
  • hezké filmy
  • zásah do historie
  • počin obsahuje kouzla
  • můžete mít vlastní armádu
  • sám proti milionu nepřátel
  • velice přístupné ovládání
Zápory
  • všechny postavy jsou podle jednoho mustru
  • arzenál zbraní se získává hrozně pomalu
  • zdlouhavé levelování
  • rozhodnutí jsou často zbytečná
  • vedlejší úkoly jsou všechny stejné
Platforma PC
  • Datum vydání 17.01.2025
  • 0.0

    Doporučujeme

    Vizuál

    Audio

    Příběh

    Znovuhratelnost

    Technické zpracování

    Obtížnost

    Patrik Klicman

    Milovník her s pořádným příběhem už od prvního releasu Age of Mythology, ke kterému se dostal náhodou jako malý devítiletý kluk. Nyní je to spíš herní konzerva, která má dilema u každé nové hry, jestli ji vůbec má spustit. Jinak se jedná o vášnivého čtenáře knih a komiksů, hráče Dračího doupěte, duševního sběratele herních figurek a milovníka grilování.

    Sledujte nás:

    © 2025 Gaming Professors, Všechna práva vyhrazena.