Saúdský videoherní magazín VGA4A přinesl informace, které zarezonovaly mezi fanoušky studia Warhorse. Napjatě očekávané Kingdom Come: Deliverance II má být údajně v Saúdské Arábii zakázáno, a to kvůli explicitní scéně zachycující stejnopohlavní pár. Samotní tvůrci principiálně odmítají podobné záležitosti komentovat, takže zpráva zůstává nepotvrzená. Stejně se ale našli hráči, v nichž článek reprodukovaný spoustou světových médií vzbudil přesvědčení, že čeští vývojáři, kteří kdysi bojovali za historickou autenticitu, zradili a podlehli modernímu vábení sociálně progresivních ideologií.
Kolik diverzity je tak akorát?
Pokud jste si pečlivě pročetli naše preview věnované Kingdom Come: Deliverance II, pak jste nejspíš zachytili, že krom Kumánů a Němců tentokrát Jindra ve hře potkává i postavy dalších etnik. Poblíž hradu Trosky se například utábořili kočovníci, mezi nimiž převažují Romové. Zdá se také, že nové KCD dává v porovnání s prvním dílem více prostoru ženským postavám. Homosexuální scénu ani některé motivy, které se údajně mají v hlavní příběhové linii objevit, v tuto chvíli nemůžeme potvrdit, ani vyvrátit. Každopádně ale nemáme pocit, že by se jejich přítomnost či absence měla jakkoli podepsat na kvalitách hry.
Stejný názor nemá část hráčů, kteří na sociálních sítích a ve fórech věnovaných Kingdom Come: Deliverance II neskrývají rozhořčení. Připomínají kontroverzi kolem prvního dílu, který byl napadán za nedostatek kulturní a rasové diverzity. Jeden ze zakladatelů Warhorse, Daniel Vávra, tehdy takovou kritiku odmítal se směsí posměšků a stíracích hlášek, což mu přineslo jak další kritiku, tak obdiv hráčů odmítajících skutečné i domnělé „woke“ motivy v popkultuře. Někteří z nich teď proto Vávrovi a jeho kolegům vyčítají, že ze svých dřívějších zásad ustoupili.
Hold your Warhorses
Jestli se ovšem někdo domnívá, že společnosti středověké Evropy byly etnicky a kulturně jednolité, pak projevuje podobnou míru ignorantství jako někteří kritici nedostatečné diverzity v původním Kingdom Come: Deliverance. Že je prostředí druhého dílu více kosmopolitní, má ostatně jasnou motivaci v samotném příběhu. Zatímco v první hře se Jindra připletl do víceméně lokálních problémů na Sázavsku, v pokračování již promlouvá do událostí celostátního významu a pohybuje se mimo jiné v Kutné Hoře, která patřila k významným, lidnatým a bohatým městům.
Kritizovat ideologii popkulturních děl, včetně videoher, je sice zcela legitimní, nicméně taková kritika by vždy měla být pevně zasazená do patřičného kontextu. Odsuzovat hru, kterou většina rozezlených komentátorů vůbec nehrála, pouze na základě nepotvrzených zpráv o postojích úřadů jedné extrémně konzervativní a prudérní země, je prostě hloupost. Vlastně už nejde o kritiku hry samotné. Ta je pouze využita jako odrazová plocha pro vyhrocené hádky o aktuálních společenských tématech.
