Retro vlna, která se stále přelévá videoherní scénou, nestrhla jen skákačky a first-person střílečky. Ke klasickému pojetí žánru se v posledních letech vrací i některé závodní hry od indie vývojářů. Speciálně se to týká závodů rallye, v jejichž případě přímočaré retro tituly tvoří jasnou alternativu vůči AAA produkci, jíž momentálně vévodí licencované hry zpracovávající aktuální ročníky skutečných soutěží, jako je FIA World Rally Championship. V této recenzi se podíváme na hru, která je navzdory svým kvalitám až trestuhodně přehlížena – na Rally Arcade Classics.
Jízda jako z devadesátek
Když se v závěru roku 1994 objevila na arkádových automatech Sega Rally Championship, způsobila revoluci minimálně středního dosahu. Nejenže šlo o jednu z prvních závodních her využívajících plně texturované polygony, ale hlavně do žánru pomohla vznést prvky realistické fyziky. Auta se v zatáčkách nakláněla v důsledku působení odstředivé síly a chovala se velmi odlišně v závislosti na tom, zda právě uháněla po asfaltu, hlíně, nebo šotolině. Nebyla to v žádném případě hra snadná, ale zachovala si arkádovou přístupnost a zábavnost.
Na úspěch Sega Rally samozřejmě záhy navázaly další tituly či celé série. Zmínit můžeme třeba V-Rally, Rally Cross, Top Gear Rally, Rally de Europe, Screamer Rally, RalliSport Challenge nebo Colin McRae Rally, z něhož se pak vyvinula série Dirt. Dá se říct, že z podobných kořenů vyrostly i více nadsazené série FlatOut či MotorStorm. Ve své původní podobě se ovšem tento styl závodních her do velké míry vytratil, nejspíš kvůli opadnutí zájmu na straně hráčů. To lze ostatně ilustrovat na komerčním neúspěchu vynikající Sega Rally Revo z roku 2007. Buďme tedy rádi, že se nyní rallye arkádovky ze staré školy vrací díky indie vývojářům. V režimu předběžného přístupu se momentálně nachází tituly #DRIVE Rally a Old School Rally. V přípravě je rovněž Over Jump Rally, která začínalo vyloženě jako moderní remake Sega Rally Championship. Ač recenzované Rally Arcade Classics ze všech zmíněných titulů poutá nejméně pozornosti, nezůstává jim nic dlužno.
Od erzet až k driftování
Hra, za níž stojí nezávislé španělské studio NETK2GAMES, nabízí celkem šest herních režimů, z toho dva jsou ovšem určené spíše pro poměřování sil s ostatními hráči v online žebříčcích. Základní singleplayerové režimy jsou tedy čtyři. V tom prvním, nazvaném jednoduše Licences, si postupně odemykáte možnost nakupovat a řídit auta různých výkonnostních tříd. Zároveň získáváte hvězdy, které odemykají nové závody. Za první místo obdržíte tři hvězdy, za druhé dvě a za třetí jednu. V režimu Rally se musíte umístit na čelních místech v sérii na sebe navazujících rychlostních zkoušek, takže má nejblíže k tomu, jak vypadají skutečné závody rallye. Tentokrát nejste odměňování hvězdami, ale penězi, za něž lze kupovat nová auta.
Nejvíc času pravděpodobně budete trávit v režimu Tour, v němž sbíráte jak hvězdy, tak menší sumy peněz. Skládá se výhradně ze závodů o jedné etapě, přičemž v něm nenajdete jen klasické erzety, ale také soutěž v driftování (získáváte body za co nejdelší drifty) a závody proti jednomu či čtyřem soupeřům. Ostatní závodníci v těchto případech mají vždy náskok, ale jedou pomaleji než vy. Zvláště v zatáčkách vám ovšem dost zavazí, takže jejich předjíždění je náročnější, než kdybyste soupeřili pouze s ubíhajícím časem.
Čtvrtým režimem je Arcade, v němž má každý závod čtyři etapy, během nichž se musíte dostat z 15. místa až do samotného čela. Peníze získáte, i když skončíte na bronzové příčce, avšak kýženým cílem je dorazit úplně první, neboť jen v takovém případě budete odměněni speciálním, výkonným typem auta, které není možné koupit. Vlastnictví těchto aut je zpravidla podmínkou účasti ve vybraných závodech.
Pomalá cesta závodištěm
Odměňování za absolvované závody je poměrně vyvážené v tom smyslu, že jste nuceni střídat jednotlivé režimy. Až do finálních fází hry se vám moc nebude stávat, že byste kvůli jednomu závodu, v němž se vám nedaří, nemohli pokračovat dále. V závěru už se ale nejspíš grindování nevyhnete. Zatímco kvůli hvězdám logicky musíte zlepšovat svůj čas v závodech, kde jste původně nedopadli nejlépe, peníze na nová auta nejspolehlivěji získáte opakovaným projížděním závodů, s nimiž nemáte žádné potíže. V tomto ohledu má systém postupu drobnou mezeru.
Dovedu si také představit, že některým hráčům bude vadit, jak dlouho v Rally Arcade Classics trvá propracovat se k silným vozům. Než vám hra umožní prohánět se v ikonických klasikách, jako je Lancia Stratos, Lancia Delta Integrale, Audi Quattro, Mitsubishi Lancer, nebo Subaru Impreza, čeká vás mnoho hodin závodění se slabšími a pomalejšími vozidly. Ve srovnání s těmi úplně prvními se i takový Peugeot 205 bude najednou jevit jako trhač asfaltu (čímž samozřejmě nepopírám, že v reálném rallye bylo toto auto úspěšné). Nejde přitom jen o přirozenou hráčskou touhu prohánět se silnými mašinami. Až s výkonnými vozy Rally Arcade Classics skutečně připomíná výše zmíněné Sega Rally Championship, kdy při jízdě na šotolině ve stošedesátce skutečně vnímáte nával adrenalinu. Na druhou je stranu je lineární postup od slabých strojů k těm výkonným logický a napomáhá tomu, abyste dostali do rukou ovládání a seznámili se s tratěmi.
Krátce, nebo dlouze, ale vždy intenzivně
Osobně mě hra chytla už v samotných počátcích, kdy se jezdí po velmi krátkých úsecích s pomalými plečkami. Nevelký rozsah většiny závodů dovoluje, aby hraní nebylo příliš únavné, a přitom bylo třeba se na řízení plně soustředit a nedělat příliš velké chyby. Rally Arcade Classics je tak hrou, která se ideálně hodí pro situace typu „půlhodinku si něco zahraji, než půjdu spát“, a zároveň se u ní dá vytuhnout na mnoho hodin v kuse. Vědomí, že vám chybělo pár desítek milisekund do lepšího výsledku, vám nedovolí jen tak přestat.
Od jízdního modelu hry, která má slovo „arcade“ přímo v názvu, jistě nikdo nečeká simulaci. Závodění je zde snadno přístupné každému, a dokonce se mi hrálo lépe na gamepadu než na volantu (jeho majitelé musí mít nainstalovanou utilitu Logitech G Hub, neboť užitý engine Unity má údajně omezenou podporu volantů). Zároveň ovšem tvůrci trefili přesně takové chování vozů, které je intuitivní a předvídatelné. Trakce na různých površích je snadno rozlišitelná a stejně tak lehce rozeznáte odlišné druhy náhonů.
Fyzika zajíce, žirafy či krabice
Po grafické stránce vypadá Rally Arcade Classics příjemně. Tvůrci kupodivu nesáhli po nabízející se retro stylizaci jako konkurenční #DRIVE Rally či Old School Rally. Při pohledu na zdejší záměrně simplifikovanou geometrii a efekt objektivu s nízkou hloubkou ostrosti budete spíš mít pocit, že sledujete oživlé výtvory nějakého šikovného modeláře.
K tomuto dojmu přispívá i kolizní systém, který si dovolím zařadit mezi negativa, byť se příliš neliší od běžných žánrových zvyklostí. Auta se prostě při nárazech chovají jako zatížené lepenkové krabice. Mají tendenci „zakopávat“, pokud se bokem otřou o mantinely či jiné překážky na trati. Takový incident pak obvykle končí přetočením vozu do protisměru, a tedy zásadním zpomalením. Jak už to bývá, 99 % případů, kdy vrazíte do auta soupeře, skončí špatně výhradně pro vás. Musíte také počítat s tím, že konkurenční závodníci se vás při předjíždění v úzkých zatáčkách mohou zbavit nechtěným provedením PIT manévru.
Na závěr bych se ještě vrátil k autům samotným. Mám totiž dvě poznámky, které sám nemíním jako výtky, ale měly by zaznít, protože někteří z vás možná z tohoto textu budou vycházet při zvažování, zda si Rally Arcade Classics pořídit. Takže zaprvé: Auta není možné jakkoli upravovat ani seřizovat a k dispozici je zatím pouze automatické řazení. Vývojáři nicméně přemýšlí, že by možnost zvolit si manuální převodovku do hry ještě přidali. Zadruhé: Výše jsem zmiňoval některé slavné klasiky, které lze ve hře řídit. Nevyjádřil jsem se ovšem úplně přesně. Všechna dostupná auta jsou totiž jen přibližné napodobeniny, které své zjevné vzory nekopírují zcela. Vývojáři totiž nevlastní licence na skutečné vozy. Z toho ovšem plyne i jeden velmi pozitivní důsledek. Nemusíme se bát, že Rally Arcade Classic bude mít v obchodech kvůli automobilovými licencím podobně krátký život jako mnoho jiných závodních titulů. A že si zrovna tato hra dlouhověkost zaslouží.
Rally Arcade Classics je výborná hra, která by měla potěšit každého, koho bavila Sega Rally Championship a jí podobné závodní arkády z první poloviny 90. let. Pokud skousnete, že dlouho trvá, než se dostanete k silným vozům, a nebude vám vadit, že dostupný automobilový park nejde nijak upravovat, pak byste jí určitě měli dát šanci. Myslím, že je to zároveň přesně ten typ hry, který má potenciál chytnout úplně každého bez ohledu na jeho žánrové preference. Teda snad až na bájný (?) typ lidí, co údajně nenávidí spalovací motory.
