Jsou dva typy rodin, které společně hrají deskovky. Ti první chtějí hry relaxační, u nichž si spolu mohou povídat, a hra jako taková je jen způsob, jakým mohou společně kvalitně trávit čas. Ti druzí jsou divocí, zákeřní, chtějí jeden druhého obrat i o poslední chlup na zadnici a pomstít se za všechny životní křivdy. Stromová společnost, kterou do češtiny lokalizovalo vydavatelství Asmodee, je rozhodně zaměřena na ty první.
Skvělí autoři, skvělé studio
Asmodee často hry lokalizuje ještě před jejich celosvětovým vydáním, a tak se nezřídka stane, že na českou verzi nemusíme čekat ani chvilku. Právě to byl i případ hry Stromová společnost, která vyšla pod původním anglickým názvem Tree Society. Tým, který ji vytvořil, je vskutku hvězdný. Hra totiž vyšla pod křídly studia Next Move Games, trochu však z jeho typického portfolia vybočuje. Hry tohoto studia totiž nejčastěji obsahují v angličtině pouze čtyřpísmenný název: série Azul (do níž patří i Azul Mini), Reef, Beez, Tuki nebo 5211. Stále však jde o příjemnou rodinnou hru.
Jejími autory jsou navíc Matthew Dunstan a Brett J. Gilbert. Ti společně vytvořili titul The Guild of Merchant Explorers, který byl nominovaný na Spiel des Jahres, nebo třeba unikátní engine building Elysium. Matthew Dunstan navíc stojí za jednou z mých nejoblíbenějších zakreslovaček Next Station London, area control Monumental nebo abstraktní Mojí knihovničkou. A Brett J. Gilbert vytvořil Mandalu nebo Širé pláně. Stromová společnost by nebyla na první pohled tak zajímavá, nebýt skvělé práce ilustrátora Chrise Quilliamse (Pandemic Legacy, Azul, Junk Art nebo Century: Cesta koření). Hra je určena pro 2–4 hráče od 8 let, kteří budou na jednu partii potřebovat přibližně 30–45 minut.
Podmanivá kráska
Studio Next Move Games to s nádherně vyprodukovanými hrami opravdu umí, však nám také v minulosti přineslo Azul a Reef. A troufnu si tvrdit, že i Chris Quilliams se opravdu snažil u Stromové společnosti nakreslit to nejlepší, co umí. Už jen ilustrace na krabici je podmanivě krásná. V pozadí vidíte stromové stavby v korunách lesních velikánů a na ně pohlíží architektka. Ilustrátorovi se skrz naskrz hrou podařilo perfektně zachytit takové to třepotavé zlatavě zelené světlo, které zažijete jen a pouze v lese a kvůli kterému lidé kdysi věřili na bludičky. Zadní strany karet cechů jsou úchvatné, ty přední tematicky věrně odrážejí pohled architekta na plány budoucích staveb. Ani ilustrace na kartách ovoce nezůstávají nijak pozadu a celá hra je prostě „šťavnatá“.
Atmosféru skvěle dokreslují i masivní lesní mince, které budete během hry získávat, a povedené jsou také 3D kartonové truhličky na mince a dřevěné stromky, kterými si označujete stupeň postavení cechovních budov. Krabice je tak akorát velká, aby se do ní vše pohodlně vešlo, a ikonografie vám rychle přejde pod kůži. Jedinou vadou na kráse jsou tak velmi tenké hráčské desky.
Ovoce sem, ovoce tam, co jen s tím ovocem udělám?
Stromová společnost mě svojí hratelností hodně překvapila. Krátce po oznámení jsme totiž znali jen její ilustrace a skutečnost, že půjde o deskovou hru obsahující draftování karet. Ve skutečnosti jde o ekonomickou hru s trochou engine buildingu. V každém kole vyberete jednu z karet ovoce ležících před vámi a prodáte ji za tolik mincí, kolikrát se ovoce nachází u vás, soupeřů a ve společné nabídce uprostřed stolu. Každá karta ovoce má na sobě speciální schopnost, kterou pak můžete spustit v druhé fázi. Během ní budete svoje pečlivě vydělané mince utrácet za nové cechovní karty nebo za postavení další části cechovní karty. Na konci tahu si jen doberete novou kartu ovoce, doplníte nabídku karet a případně zahodíte mince, pokud vám zbyly více než dvě.
Hra to není nijak složitá a pravidla jsou velmi přístupně popsaná na pouhých šesti stranách. Časový údaj na krabici pro jednou také nelže, opravdu vám nic nebrání odehrát Stromovou společnost do tři čtvrtě hodinky, díky čemuž je ideální právě pro relaxační chvíle s rodinou. Zvládnout by ji mohly i děti mladší než avizovaných osm let, velmi však doporučuji, aby uměly číst. Cechovní karty na sobě mají poměrně hodně textu a bylo by trochu krkolomné jim ho muset neustále předčítat.
Jak to jenom dopadne?
Stromová společnost pro mě trpí jedním velkým nedostatkem, který by ale neměl být překážkou právě pro ono relaxující rodinné hraní. Je v ní kopec náhody. Nijak nemůžete ovlivnit, jaké karty přijdou do hry, a to ať již jde o karty cechů, nebo ovoce. Nové ovoce si jen na konci tahu vyberete a doufáte, že v době, kdy se dostanete znovu na řadu, bude ho okolo stolu dost na to, aby jej mělo cenu zobchodovat. Navíc je vám vlastně jedno, jaké ovoce si berete. Schopnosti jsou na všech stejné, a tak ultimátně chcete to, které bude u stolu nejvíckrát. Ještě víc k náhodě přispívá pravidlo, že si nemůžete ponechat do dalšího kola víc mincí než dvě, a nemůžete si tak našetřit na nějaké lepší karty cechů.
Jde o jeden z těch titulů, v nichž mimo svůj tah nemáte co dělat a až do okamžiku, kdy skončí hráč před vámi, nemá cenu svůj tah ani plánovat. Víte totiž kulové o tom, jaká bude situace s ovocem ve chvíli, kdy se na tah dostanete vy. Vzato kolem a kolem tak během partie máte pocit, že Stromová společnost se vlastně hraje sama a vy jen pracujete s tím, co před vás paní Náhoda položí tentokrát.
Engine building… tak trochu
Jestli jste četli pár mých recenzí, tak víte, že miluji enginebuildingové hry. A Stromová společnost vám také umožní zažít si ten super pocit ze skvěle připraveného komba. Můžete v ní vydělat mince, koupit si další část cechovní budovy, ta vám dá slevu na koupení jiné části cechovní budovy, ta vám dá peníze a peníze můžete utratit na další cechovní budovu. Hodně tím připomíná jinou skvělou hru od vydavatelství Asmodee, Knihu kouzel. I v ní máte karty se třemi úrovněmi „splnění“. Tam, kde však Kniha kouzel funguje jako výborný malý engine building, Stromová společnost tak trochu zaostává.
Ona ta komba vlastně málokdy jsou nějak vzrušující. Nejen kvůli tomu velkému podílu náhody ovlivňujícímu, kolik vyděláte mincí, nebo nemožnosti přenášet si větší množství mincí mezi tahy, díky čemuž byste se na nějaké zábavnější kombo mohli nachystat. Ale i proto, že drtivá většina schopností z karet cechů je pouze na jedno použití, a ještě jen v okamžiku, kdy si danou úroveň karty kupujete. Oproti tomu kouzla v Knize kouzel vám dovolí vylepšit si v každém kole všechny akce nebo alespoň dávají nějaký zajímavý bonus pro bodování.
Chvilku si počkám
Stromová společnost teoreticky jde hrát až ve čtyřech hráčích, moc se to ale nevyplatí. Ve hře vlastně není žádná interakce a jediná chvíle, v níž vás ostatní zajímají, je, když se snažíte spočítat, jaké ovoce na začátku svého tahu prodat. Jinak více hráčů přináší jen delší herní dobu, protože se mnohem víc načekáte, než u sebe oni něco vymyslí. Což v kombinaci s tím, že tahy nejsou krátké, moc nepotěší. Ve dvou, maximálně ve třech jde ale o příjemnou zábavu.
Co na Stromové společnosti musím ocenit, je její znovuhratelnost. Každá partie je jiná už jen tím, jaké karty přijdou do hry v jakém pořadí. Navíc se ale v krabici nachází šest různých balíčků cechů a v každé partii použijete jen čtyři z nich. Každý z nich je přitom trochu jiný. Některé se soustředí na bodování určitého typu ovoce, jiné vám mohou dát spoustu bodů, ale o nějaké karty vás u toho i oberou. Někdy budete pokoušet své štěstí při hledání různých symbolů v balíčcích karet a ještě jiné poskytují dlouhodobé efekty.
Stromová společnost je povedená rodinná karetní hra, v níž prodejem ovoce budete získávat dostatek financí na podporu různých cechů setkávajících se v korunách stromů. Udržuje vás však v napětí o něco míň, než by se mi líbilo, a komba, která v ní můžete vytvořit, nejsou zdaleka tolik uspokojivá jako například v Knize kouzel od stejného vydavatele. Ta trocha chybí Stromové společnosti k tomu, abych ji mohla prohlásit za hru skvělou. Pro spoustu hráčů se ale i přesto Stromová společnost může stát velice zábavným výletem do světa relaxačních rodinných her. Navrch s dechberoucími ilustracemi a krásnými bytelnými mincemi.
