V Česku občas vzpomínáme na 90. léta jako na turbulentní období ne zcela zvládnuté privatizace státních podniků, politického intrikaření a zvýšené kriminality. Přitom jsme se s nově nabytou svobodou vypořádali poměrně hladce. Ve východoevropských státech, zejména těch vzniklých rozpadem Sovětského svazu, byla situace daleko divočejší. Úplně dobře se nevedlo ani Slovensku, z něhož vláda Vladimíra Mečiara udělala poloautoritářský režim vyznačující se rozsáhlou korupcí, mafiánskými praktikami a tolerancí k činnostem zločineckých gangů. Právě do tohoto prostředí je zasazena ambiciózní hra Vivat Slovakia, která se momentálně nachází v režimu předběžného přístupu.
Agent z drožky
Tato variace na městské open worldy ve stylu GTA nepřekvapivě sama pochází ze Slovenska. Pracují na ní mladí vývojáři ze studia Team Vivat, které má za sebou zatím jen kratičkou hru Vivat Sloboda. Ta se věnuje Nežnej revolúcii na Slovensku a Vivat Slovakia na ni přímo navazuje.
Protagonistou příběhu je Milan. Na první pohled obyčejný, neotesaný taxikář s hlasem a přibližnou podobou Mariána Labudy ml. je ve skutečnosti tajným agentem zpravodajské služby hlásící se pod přezdívkou Drožkár. Milan zřejmě má elementární cit pro morálku, ale příslušnost ke státním silovým jednotkám z něj nedělá jednoznačného klaďase. V rámci své profese opakovaně vykonává špinavou práci pro mafiány i politiky. Hranice mezi oficiálními představiteli státu a organizovaným zločinem je v prostředí čerstvě samostatného Slovenska povážlivě tenká. Milan brzy naváže přátelský vztah se sympatickou investigativní novinářkou Laurou (s hlasem i tváří Kristíny Svarinské), z níž se stane jeho personifikované svědomí.
Pane, to je nemilé, máte čtyři promile
V předběžném přístupu končí příběhová linie zhruba ve své plánované polovině. Avšak podobně polovičatá je hra zatím i v jiných aspektech, a to zejména v těch technických. Hardwarové nároky ani vzdáleně neodpovídají kvalitě grafiky a osobně mám problém věřit, že někomu Vivat Slovakia běží bez jakéhokoli trhání. Možná majitelům těch nejvýkonnějších sestav. Kromě špatného výkonu jsem také během hraní narážel na různé bugy a glitche, z nichž nejotravnější byl rozhodně vypadávající zvuk.
Dalším nedobroušeným prvkem je ovládání. Řízení aut není ideální, ale dá se ještě akceptovat. Chvíle, kdy vašemu ovladači bude hrozit, že opustí místnost oknem, nastanou, když se pokusíte prohánět se po digitální Bratislavě pěšky se samotným Milanem. Ten se zvláště v uzavřených prostorech chová, jako by byl permanentně pod vlivem alkoholu. Nezkrotnost a svéhlavost kamery je momentálně kompenzována skutečností, že se Milan v některých momentech stává průhledným, takže až tolik nezaclání. Pokud se ovšem dostanete do přestřelky (a jedna z příběhových misí vrcholí takovou, která by se neztratila ani ve filmu Johna Woo), ovládání pro vás bude těžším soupeřem než ozbrojení polygonoví panáčci.
Dojeď, dovez, nalož
Samotné mise svou herní náplní i mírou dějové poutavosti působí spíš jako základní skeletony, které je třeba ještě opracovat a doplnit. Zdá se, že tvůrci si vzali za vzor klasickou Mafii a nesnaží se každou misi dělat tak, aby vrcholila masivní akční sekvencí. Mnoho misí má sloužit primárně k budování fikčního světa a atmosféry. Milan tedy může třeba jen rozvážet zákazníky taxislužby nebo se s Laurou vydat na dostihy a do lunaparku, kde pak spolu jezdí na autodromu.
Mise mají zároveň hráčům přibližovat kolorit mečiarovského Slovenska. To je zdůrazňováno tím, že každá z nich je zakončená autentickou citací poukazující jak na všední prvky každodenního života, tak na působení mafie, korupci ve státních úřadech či třeba ohrožení, jemuž byli vystaveni novináři. Ve hře nakonec najdeme i mise odkazující k vůbec nejskandálnější události, k níž během 90. let na Slovensku došlo – k únosu syna prezidenta Michala Kováče, který se během působení v úřadu stal významným oponentem Mečiara, ačkoli původně byl vnímán jako jeho loajální podporovatel.
Prozatím jsou ovšem mise až příliš krátké a mechanické. Milan většinou musí někam dojet, ze stanoveného odstupu sledovat jiné auto, naložit náklad nebo s někým promluvit. Záblesky stealthu nebo mise s odposloucháváním na dostatečné zpestření nestačí. Je mimochodem zajímavé, že žádná z obsažených misí neobsahuje klasickou automobilovou honičku, při níž by bylo třeba zastavit prchající auto, nebo alespoň někam dorazit v napjatém časovém limitu.
Krása betonové šedi
Hlavním lákadlem Vivat Slovakia jsou tak především zachycené reálie. Bratislava počátku 90. let minulého století prostě má své šedivě betonové kouzlo a dýchá zcela jinou atmosférou než konkurenční městské open worldy, které se většinou inspirují americkými, západoevropskými nebo východoasijskými metropolemi. Osobně vždy oceňuji, když hry zachycují lokální prostředí a kulturu nějaké země, a tituly jako S.T.A.L.K.E.R. nebo Kingdom Come dokazují, že tato lokálnost nijak nemusí bránit globálnímu úspěchu.
Bratislava je ve Vivat Slovakia sice zmenšená a zjednodušená, ale kromě ikonického Mostu Slovenského národního povstání jsou v ní k nalezení i některá další povědomá místa a budovy. Snad se vývojářům podaří do budoucna město ještě více oživit, neboť v tuto chvíli v něm lze podnikat jen velmi omezené množství aktivit a postavy chodců v ulicích reagují jen ve chvíli, kdy po nich začnete střílet nebo do nich autem alespoň trochu drcnete. Že jim za zuřivého troubení div nepřejedete špičky bot, je nijak neznepokojí.
Močiarova smola
Atmosféře 90. let, kdy se Česko i Slovensko otřepávaly z komunistického marasmu, prospívá také vozový park, v němž snadno rozpoznáme jak dobovou československou klasiku typu Škody 120 nebo Favoritu (což bylo na poměry Východního bloku výjimečně moderní a konkurenceschopné auto), tak vozidla západních značek, jako jsou Volkswagen nebo Peugeot. Auta nicméně (a pochopitelně) nejsou licencovaná, takže své vzory nekopírují přesně a nesou jiné názvy. Obvykle humoristicky odkazující na ty původní. Takže Milanův taxík, který vypadá jako Škoda 120, má na přední masce logo značky Smola a dvojník Volkswagenu Passat se jmenuje Unserevehikel Passerati.
Podobně potměšile se autoři vztahují k dalším reáliím – z politických billboardů i ze samotného příběhu se například brzy dozvíte, že zemi vládne premiér Vlastimil Močiar ze strany HJZĽ-DS. Ano, koutky mi trochu cukly a Vladimír Mečiar i jeho strana HZDS si výsměch nepochybně zaslouží, ale i tak mi přijde, že podobně pubertální humory narušují jinak seriózní tón hry. Jisté rozpaky budí také dabing. Kromě již zmíněných herců se na něm podílel třeba také Lukáš Frlajs (známý z trestuhodně podceňované pohádky Perinbaba a dva svety) nebo hudebníci Rudo Danihel a Michal Straka aka Ego. Tvůrci hry se profesionálním obsazením chlubí, ale ve hře působí repliky často dost prkenně. Je ovšem možné, že za tento efekt může hlavně dosud chybějící mimika postav a skutečnost, že cutscény v tuto chvíli nejsou animované a skládají se jen ze statických obrazů. Na druhou znějí dialogy v hovorové až slangové slovenštině autenticky – jako mluva, kterou opravdu můžeme náhodně odposlechnout v bratislavských ulicích.
Hodnotit v tuto chvíli early access Vivat Slovakia znamená dostat se do konfliktu srdce a rozumu. Slovenskému GTA fandím a věřím, že z něj stále může být podařený kousek. Aby tomu tak bylo, musí ovšem vývojáři odvést ještě spoustu práce. Hra je zatím nejen nedodělaná, ale také technicky rozbitá. Do předběžného přístupu by tak měli jít hlavně ti hráči, kteří chtějí tvůrce podpořit, nebo ti, kteří už se nemůžou dočkat, až se ve své stodvacítce rozjedou někam k sídlišti Petržalka. Ostatním bych doporučoval počkat, jak dopadne plná verze.
