Ještě na střední škole jsem nesnášela ranní hodiny tělocviku hlavně kvůli míčovým hrám. Nejenže jsem většinou nedokázala trefit koš, ale při vybíjené jsem se stala terčem číslo jedna. Rány těchto dětských traumat si lížu dodnes a už už jsem se jich skoro zbavila, když mi přistála na stole desková hra z dílny Exploding Kittens s názvem Chňapíci. V ní totiž bude vaším úkolem skloubit postřeh s rychlostí v disciplínách, jako je házení a chytání. Navíc se jedná o tu dosud nejnetradičnější variaci na slavná Výbušná koťátka, a co má jen trochu společného s kočkami, musím automaticky vyzkoušet… i když vím, že to bude bolet.
Měkoučké kočky v akci
Ano, čtete správně. Vydavatelství Asmodee se již nějaký ten pátek stará o to, aby Výbušná koťátka na českém trhu nabídla širokou variabilitu herních mechanik. Jenže Chňapíci tak trochu vybočují mimo mísu. V této novince se sice jako obvykle snoubí rychlá, svižná, humorná a explozivní zábava, přesto je tu něco navíc, a tím jsou právě oni chňapíci, neboli měkoučké gumové kočičky jménem Duhozvracečička, Lajdákcour, Černodírka a Snídočka. Zpod průhledného víka vás budou tyto vypasené šelmičky lákat k tomu, je pevně pomačkat těsně předtím, než je vyhodíte do vzduchu. Tato až nápadně jednoduchá činnost ovšem skrývá jedno velké ALE. Čas mezi tím, než chňapíka vyhodíte a opět chytíte, je určen k bleskovému provedení akcí na kartách. Zní to sice jednoduše, ale úkoly jsou záludné více, než byste čekali. Pro normálního smrtelníka se někdy mohou zdát až nemožné, natož pro nejnižší doporučenou věkovou skupinu, která si u některých případů ani neškrtne. Vyhoď, proveď úkony na kartách a chyť, jednoduchý vzorec se záludným provedením.
Chňapíci vám jistě budou nápadně připomínat deskovou hru Bum Bum Burrito či jeho mladšího brášku Bum Bum Avokádo. V tomto případě však se squišíky neházíte po soupeřích. Gumové kočičky jsou krásně měkoučké, mají hravé motivy, vtipné názvy a padnou akorát tak do ruky i kdejakému mladšímu hráči. V tom osobně vidím skrytou záludnost, protože čím menší objekt máte chytit, tím složitější to může být. Na začátku hry si každý zvolí svého Pokémona… pardon, chňapíka. Podle toho hráč obdrží příslušný balíček karet, z něhož si vybere čtyři. Už v tuto chvíli přichází do hry špetka strategie, protože právě z těchto karet budete akce přiřazovat nejen sobě, ale také vašim soupeřům. Jak tedy velí veškeré instinkty a záškodnické pudy, pro sebe vyberete ty nejjednodušší akce, zatímco ostatním budete chtít hru okořenit pořádnou výzvou. Zbylé karty, které neprošly vaším výběrem, budou tvořit společný dobírací balíček včetně nechtěných karet ostatních hráčů. Přípravy jsou hotové, jde se házet!
Vyhoď, proveď a chyť
Hráč si z karet v ruce vybere jednu (ideálně tu s nejlehčím zadáním) a vyloží ji před sebe na oči všem. Akci na kartě musíte úspěšně vykonat mezi vyhozením chňapíka do vzduchu a jeho následným chycením během maximálně tří pokusů. Pokud se nezadaří, příští tah si ulehčíte odhozením jedné ze svých vyložených karet. V opačném případě, když uspějete, můžete položit dvě akční karty z ruky před jakékoli dva hráče. Budete škodit a naložíte protivníkům takřka nesplnitelné úkoly, nebo se nad nimi smilujete? Volba je jen na vás, ale nezapomínejte na podmínky k vítězství. Komu se jako prvnímu podaří úspěšně splnit pět akcí v jednom hodu chňapíkem, stává se ultimátním králem. Konec tahu nastane s líznutím nové karty z dobíracího balíčku do počtu tří.
Úkoly na kartách se dělí do tří kategorií podle barvy medaile ve spodní části. Od těch běžných, jako je poplácat si hlavu nebo se dotknout nosu, až k těm nejvíce zrádným, které nevybízí k úkonu navíc, ale ubírají počet pokusů či naopak přidávají počet akcí. Přestože si první kartu volíte sami, zbylé k vám přihupskají od protihráčů, kteří se s vámi většinou moc nepářou. Čím však složitější jsou úkoly, tím hlasitější a zábavnější se partie stává. Jako obvykle máte radost z cizího neštěstí, ale na každého dojde a karma je zdarma.
Jednoduchá pravidla, složitá realizace
Jestli se mi na hře Chňapíci něco obzvláště líbí, je to příjemná míra humoru, s níž se běžně u projektů Exploding Kittens setkáváme. Vypasené kočičky vypadají jako sumo zápasníci zvířecí říše a naštěstí neslouží jako prostředek k vybíjené, což pro mě osobně byla jedna z největších překážek u Bum Bum Burrita. Karty jsou pevné a ilustrace na nich hned na první pohled prozradí, co že se to po vás chce. Je trochu škoda, že výtvarný styl musel ustoupit na úkor názornosti, a trošičku mi chybí stylizace, s jakou se například setkáte u již zmíněných Výbušných koťátek.
Vzhledem k náplni hry se vyplatí s Chňapíky vyrazit buďto ven na čerstvý vzduch, nebo navštívit kamaráda žijícího minimálně v zámku, kde vás nelimituje nízká výška stropu. Čím více místa máte nad hlavou, tím výš se chňapík může proletět, a vám to přidá tolik potřebné vteřiny na provedení všech úkonů. U nás doma bohužel prostoru není mnoho a ven do té zimy mě rozhodně nikdo nedostane, a tak jsme měli co dělat, abychom zvládli stěží tři akce. Úspěšné pokusy se setkají s obdivem, ty neúspěšné zase s hlasitým smíchem. Oba scénáře jsou vlastně fajn.
Chňapíci jsou svižnou a zábavnou párty hrou, která prověří váš postřeh i škodolibou strategii. Přestože její prostorová náročnost a občas frustrující obtížnost může omezit univerzální přístupnost, už jen díky humoru, variabilitě a interaktivitě stojí za vyzkoušení. Hra skvěle funguje pro milovníky rychlých a vtipných her, ale pokud hledáte klidnou oddechovku, raději sáhněte po jiném kousku.
