Už desetiletí přemýšlím nad tím, jaké by to bylo, kdyby se střetli Sparťané s Jedi. Vím, že jsou určité herní simulátory, jež mi toto porovnání umožní, ale jak se říká, některá tajemství je lepší nechat skrytá. Autor Roman Bureš si však řekl: „NE! Mě zajímá, jak by vypadal střet nacistů, římských legií, šlechty ze sedmnáctého století, pár pravěkých lidí, robota z nepříliš vzdálené budoucnosti a Číňana, který má v hlavě nahrané celé vědění lidstva.“ Zní vám to jako mišmaš? Tak jste barbaři! Upřímně, tento remake původního díla Propast času, u nějž sám Roman Bureš v úvodu jasně říká, že se potřeboval vypsat, a tohle je prakticky jen vylepšení jeho originálního díla, mě chytl už od samého začátku. Tady mohu říct, že nakladatelství Epocha vytáhlo neuvěřitelný kalibr, a autor (jehož původní dílo neznám) mě přesvědčil o svém místě u české literární sci-fi smetánky.
Autor:
Vydavatel:
Série:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Roman Bureš
Epocha
Propast času
488
černobílý
pevná vazba
listopad 2024
978-80-278-0216-6
první
V Budějovicích by chtěl žít každý…
…kromě mě. Tímto slavným českým sloganem bych vám chtěl představit hlavní hrdinku Toňu, doktorandku archeologie, jež je na chatě v jižních Čechách, kdežto najednou se ráno probudí a známá místa nahradil les. Copak se to stalo, milé děti, říkáte si? Přece se naší hrdince v roce 2012 jen tak nepomátla mysl. Vážně ne, místo toho se najednou všude objevují rytíři a bojovníci, stará hradní ruina opět stojí, a jakápak šlechta nám to vládne v Budějovicích?
Svět, který naše hrdinka zná, se během noci změnil. V jižních Čechách táhnou římské legie, kousek dál u Rakous se objevují pravěcí lidé, nacisti, již prohrávali ve válce, mají najednou proti sobě šlechtu ze sedmnáctého století, a ani legendární generál Laudon (co jede si svou vesnicí) se jim nedokázal postavit. Do toho v Alpách chodí obří robot, jenž je prakticky nezastavitelná zbraň, a malý čínský chlapec na své poslední cestě v životě je najednou v obležení Homo heidelbergensis, kteří jej mají za boha, protože dokáže vysílat hologramy.
Momentálně jsem vám dal lehkou synopsi úvodu knihy a vy si musíte říkat, to je Roman Bureš blázen? Tohle není přece možné ukočírovat. Já řeknu, že je autor prakticky génius, protože nejenže to ve svém remaku zvládl ukočírovat, ale dějově dává počin až absurdní smysl a nepostrádá sebemenší náznak logiky. Celá sci-fi zápletka, co se to vlastně stalo, je krásně postupně odhalována a nádech středověku ve střetu s nacisty je jen logickým vyústěním, protože kdo jiný by byl zlo než zrovna oni, že?
Propast času představuje geniální studentku latiny Toňu
Nechci se úplně chlubit, ale mám jazykové zkoušky z latiny. Ano, nemáte za tuto informaci zač. Nicméně vedle Toni jsem očividně užitečný asi jako gladius proti tanku. Každopádně ta mi jako hlavní hrdinka neuvěřitelně sedla. Nejenže využila svou hlavní přednost a znalosti, ale také se neuvěřitelně přirozeně a logicky se všemi událostmi vyrovnala, sžila, naučila se v novém světě chodit, fungovat. Bylo až neuvěřitelné, jak je přirozená i v situacích, kdy by jednomu hráblo. Smekám.
S ostatními hlavními postavami jsem si taktéž rozuměl docela nadstandardně. Lucius jako nucený vůdce římských legií mi připadal sympatický, na svou dobu docela pokrokový a jako vůdce neuvěřitelně charismatický. Je to přesně ten typ, u něhož si říkáte, tak kdy mu hrábne? Řidička mega robota Selena měla svá trápení, ale postupem času poznáte proč, co a jak. Trošku mě mrzel nevyužitý potenciál Hauptsturmführera Kurtze. Ten byl prostě podán jako typický nacistický po moci toužící bastard. Upřímně, s takovým námětem jsem si říkal, že by mi ho mohl autor trošku více prodat, leč se nestalo, ale nevadí.
Proč mi ale charaktery z různých dějinných období natolik sedly, včetně těch z budoucnosti? Kniha je napsána z jejich pohledu, takže se nejen kapitoly pravidelně střídají dle momentálních událostí, ale zároveň si udržujete přehled o kompletním ději celé enklávy postav. Chvilku jste Toňa, pak Lucius, zase Kurtz a několik dalších, nechci moc spoilerovat, ale je až děsivé, jak odlišně, a přitom bych řekl až adekvátně, jsou charaktery vykresleny. Navíc s tím, jak jsou rozdílné, se oproti jiným dílům, jako je třeba Krčmářova píseň, přechody nebijí, ale jdou krásně ruku v ruce.
Zdroj: Epocha
Historická přesnost s koncem civilizace
Jestli něco na knize musím vyzdvihnout, oslnila mě kombinace historických reálií a utopického futurismu. U Budějovic vážně ve třetím století táhly legie, ostatky Homo heidelbergensis vážně byly nalezeny v Podalpí u Jaderského moře, generál Laudon vážně v Itálii v jednu dobu byl. Bravurně zvládnuté a připravené, i v méně příjemných tématech. Stejně tak se mi líbilo rozkrývání budoucnosti lidstva. A ten knižní závěr? Bradu jsem měl až na zemi.
Propast času má totiž necelých pět set stran, ale ono se to čte tak snadno, tak jednoduše, tak naprosto přirozeně, že jsem ji měl za odpoledne za sebou. Ten děj před vámi žije, a když máte jakékoliv povědomí, byť to minimální, budete hltat větu za větou, řádek za řádkem. Roman Bureš sám řekl, že tohle musí upravit a trošku tu svoji původní trilogii potunit, protože se vypsal, a tady to jde vidět snad na každém řádku. Vše na sebe bravurně navazuje a je až podezřelé, s jakou lehkostí jde zamíchat střet jednotlivých civilizací a hlavně jak logické vyústění z těchto střetů může vzejít. Smekám.
Propast času je s veškerou vážností jeden z nejlepších knižních počinů, jaký jsem kdy četl. Jako Strážci osudu bodovali v komedii, Propast času boduje v akci, realismu, historických přesnostech, uchopení sci-fi i perfektně napsaných postavách. Já jsem si samozřejmě našel tu jednu výtku, a možná i jedinou, kterou mohu vytáhnout. Trošku mě mrzí nenaplněný potenciál nacistů. Jasně, oni jsou, byli a budou zlo, ale sakra, když už rozjedu takovouhle dokonalou alternativní hru, nezasloužili by si i tihle kluci alespoň nějakou cestu za vykoupením? Nemohu se dočkat pokračování v podobě Císařovny a Impéria, protože tato díla mají také projít úpravou, já budu první ve frontě, abych si je přečetl.
