Pokud někdy uprostřed lesa najdete houby rostoucí v perfektním kruhu, asi není úplně dobrý nápad je konzumovat. Když totiž pomineme smrtící otravu a halucinace, kterými byste ublížili jen sami sobě, můžete ublížit i jiným. Třeba malinkatým vílám, které v houbách tvořících tyto kruhy mají své domečky. Touto mytickou premisou se nechali inspirovat tvůrci podmanivé deskové hry Vílí kruh, kterou do češtiny přineslo vydavatelství Asmodee.
Francie, země croissantů a magických houbiček
Vílí kruh vyšel pod původním názvem Fairy Ring pod křídly belgického vydavatelství Repos Production. To nám v minulosti přineslo takové super hry, jako je 7 divů světa, Jedním slovem, Čtyřmi slovy, Koncept, Stranger Things: Attack of the Mind Flayer nebo letošní Pán prstenů: Duel o Středozem.
Hra je společným dítkem dvou francouzských autorů, debutujícího Laurence Greniera a Fabiena Tanguy, který v minulosti pracoval na hrách Cubosaurus nebo Welkin. Autoři tedy příliš známí nejsou, ale co ilustrátorka? Ta už nějaké ostruhy získala. Je jí Maud Chalmel, která vdechla život i hrám Lapač snů, Shamans, Splito nebo skvělé dětské únikovce Unlock! Kids: Detective Stories. Vílí kruh je určen pro 2–4 hráče od 8 let, kteří jej odehrají za přibližně 40 minut.
Tuhle opravdu nepřehlédnete
Uznávám, že jsem zatížená na výrazné barvy a téma magických bytostí, ale i tak… Vílí kruh je jedna z nejkrásnějších her, které letos vyšly. A dost možná ani ne letos. Paní ilustrátorka odvedla opravdu úžasnou práci a rozhodně se nezapře, že jde o stejnou osobu, která stojí i za úchvatným Lapačem snů. Vílí kruh zaujme již na poličce v obchodě, jeho obálka jen hýří barvami. Každá houbička je jinak barevná, jinak vysoká, jinak pootočená a dohromady tvoří půlkruh. Se spoustou okýnek a venkovních schodišť. Nad nimi pak vidíte malou vílu v letu, kterou byste si klidně mohli splést s motýlem. Moc se mi líbí i font, který jako by vypadl z kouzelné hůlky nějaké té víly.
I když na šířku a výšku se Vílí kruh nachází v takové té běžně velké krabici, jako mají třeba Jízdenky, prosím!, vůbec není plná vzduchu. Je totiž mnohem nižší. Což je super, protože krásně vyplní hluchá místa v polici s deskovkami. Obzvlášť pokud vaší policí volby je boxíkový Kallax. Hlavně ale i přesto, že v něm nenajdete kdovíjak velké množství komponent, není ta krabice plná vzduchu. Již z výroby je v ní papírový insert, do něhož se vše hezky vejde, včetně karet v obalech, a ani se vám neobouchají figurky.
Čtete dobře, za tu nízkou cenovku jsou ve Vílím kruhu figurky. Krásné poloprůhledné akrylátové figurky víl. Každá z nich je inspirována jiným zástupcem říše hmyzu, a tak můžete hrát za berušku, včelku, bílou nebo modrou motýlici. Na všech kartách najdete přesně tak nádherně intenzivně barevné houbičky jako na obálce. Celá hra díky tomu na stole vypadá naprosto úchvatně a dokáže skvěle nalákat začínající hráče, i když jen projdou kolem vašeho stolu. Hlavně tedy zástupce něžnějšího pohlaví, přece jen víly jsou lákavé spíše pro ně. I muže ale musí nadchnout, jak před nimi houbová vesnička roste do výšky i do šířky. Skvělé je také to, že každý typ hub má jinou ilustraci a barevnou stylizaci, takže na první pohled i přes stůl poznáte, kde se vaše víla zastavila.
Dokolečka, dokola
Počkat, počkat, jak přes stůl? Jak kde zastavila? To máte tak. Ve Vílím kruhu si před sebou budujete vesničku z karet hub, které mají různé vlastnosti. Stejné houby můžete stavět na sebe, a tím zlepšovat jejich vlastnosti, nikdy však jednu houbu nemohou tvořit víc než čtyři karty. Houby také namísto do výšky můžete stavět do šířky, a rozšiřovat tak svoji vesnici. Kdy a kam vyložíte jakou kartu, je velice důležité. Kromě ilustrace a přehledu skórování (což by mělo být povinně ve všech hrách) na ní uvidíte kolečko s číslem udávající pohyb vaší víly.
Vaše houbová vesnička totiž není izolovaná od okolí. Vesničky vás a vašich protihráčů tvoří právě ten titulární Vílí kruh. A po něm se pohybují víly. Na začátku hry má každý před sebou jen jednu jedinou houbu. Vyloží další kartu a pohne svojí vílou. Pokud dojde na konec svojí vesničky, přehopkne do vesničky sousední, a tak pořád dokola, dokud se někde nezastaví.
Kam já tě vyložím?
Zastavíte-li na svojí houbě, spustíte její schopnost a dostanete manu. Každý typ houby má schopnost jinou. Čarohlávka vám dá vždy fixní počet many, Mudrcka se dívá na to, o kolik se víla pohnula, Svítilka dává manu za to, kolik na svých kartách vidíte světlušek, Manospora vám dá manu za to, kolik máte ve své vesnici hub, a Výšinka dává (nelineárně) tím víc many, čím je vyšší. Poslední Hopsalka je unikátní v tom, že za ni nedostanete manu, když na ní víla skončí, ale naopak, když přes ni bez zastavení projde.
Trik je v tom, že pokud zastaví vaše víla na houbě soupeře, manu dostane on. Vy pouze tehdy, když ten stejný typ houby máte ve svojí vesničce také. Kdy a kam vyložíte jakou kartu, je proto velice důležité. Neovlivňujete tím jenom, kam se vaše víla v tuto chvíli pohne, ale i jak se budou pohybovat víly ostatních. Což může být trochu kámen úrazu, hra jde totiž „rozbít“ jen tím, že někdo bude neustále stavět do šířky a víly to budou mít s opuštěním jeho vesnice opravdu těžké. Obzvlášť ke konci hry.
Inspirace 7 divy světa se nezapře
Jak vlastně ty houbičky do svojí části kruhu dostanete? Zde se Vílí kruh nechal inspirovat draftovacími hrami typu 7 divů světa. Ta vyšla již dávno, populární je ale dodnes, jak dosvědčují i její duelové verze. Jenže i když 7 divů světa je označováno za vstupní hru, já s ní příliš úspěchů neměla. Měla zkrátka příliš mnoho pravidel, která navíc kvůli značné abstraktnosti bylo těžké pro začínající hráče pojmout. Vílí kruh tímto neduhem ale netrpí. Jeho pravidla jsou natolik přístupná, že s nimi nebudou mít problém osmileté děti ani šedesátiletá babička. A dokonce ani vaši kolegové v práci. Stačí jen, aby je zaujala vizuální stránka, a máte vyhráno.
To ale neznamená, že hra je primitivní a vy si ji coby zkušený hráč neužijete. Tedy, pokud jste jedním z těch, kteří odmítají hrát deskovku, pokud nemá obtížnost dle serveru BoardGameGeek alespoň 4/5. Stále jde o rodinnou hru, která ale nabízí překvapivý prostor pro taktické rozhodování. Jen v ní nenajdete nic extra nového, tedy až na ten samotný pohyb po vílím kruhu. A samozřejmě jako vždy bude záležet i na náhodě, co za karty vám přistane na ruce.
Čím to, že mi přijde hra na svoji obtížnost nebývale taktická? Na rozdíl od jiných draftovaček totiž ve Vílím kruhu nehrajete simultánně. Tedy, ne pořád. V první fázi si všichni simultánně ze svojí ruky vyberete kartu, její otočení a vyhodnocení však provádíte postupně od prvního hráče. Tato výsada navíc putuje okolo stolu s každým výběrem karty. To je mimochodem technicky geniálně vyřešeno velkým žetonem, na nějž první hráč umístí karty, které si nevybral, a na konci tahu posledního hráče jej posune dál. Pokud jste první nebo druhý hráč na tahu, dokážete si výborně spočítat, jak bude vypadat situace ve chvíli, kdy se vaše víla vydá na cestu. Pokud hrajete jako čtvrtý, už je to s tím plánováním horší a často si vyberete houbu ne kvůli jejímu efektu, ale abyste měli zabezpečeno, že skončíte pohyb víly na něčem použitelném.
Proměň manu na body
Vílí kruh má velmi povedený systém bodování. Během hry budete sbírat manu, která je reprezentována bytelnými dřevěnými žetony. Nebudete jí přitom sbírat úplně málo, není problém při jednom zastavení víly získat třeba 24 man. Jakmile nasbíráte dvacet man, musíte je proměnit na vítězný bod. Pro počítání vítězných bodů zde slouží kolečka podobně jako ve Vládci Tokia. Jde o drobnost, která ale výborně pomáhá s konečným hodnocením hry. Namísto toho, abyste počítali 100–200 žetonů many, zkrátka na kolečku vidíte šest nebo třeba deset bodů. Pomáhá to také s cenou hry, protože žetonů many díky tomu nemuselo být tolik.
Kterou cestou se vydám dnes?
Vílí kruh i přes svoje nesporné kvality trpí jedním neduhem. Často na konci partie, během posledních dvou nebo tří tahů, dojdete do bodu, že už si vlastně nemáte jak pomoct. Vaše víla je na druhém konci stolu a vy se jen snažíte dát soupeřům, kteří zvolili jinou strategii a nemají po cestě žádné houby, které by byly i u vás, co nejméně bodů. Ale i to je taktika, s níž se musíte naučit pracovat.
Musím ale přiznat, že v každé partii, kterou jsem ve Vílím kruhu měla, se hráči vydali jinou cestou. Viděla jsem růst do šířky s Hopsalkami a Manosporami, stejně jako vesničku plnou Výšinek a Čarohlávek. Viděla jsem dokonce funkční kombo Hopsalek a Mudrcek. Cest k vítězství je tu zkrátka několik a hra vás rozhodně neomrzí po první partii. Co bych jí ale vytkla, je přítomnost jen čtyř karet s veřejnými úkoly, z nichž tři jsou vždy ve hře. Sice jsou oboustranné, ale i tak to na znovuhratelnosti moc nepřidává.
Rozdělíme kartičky
Vílí kruh hráčům nabízí ještě jeden prvek, u nějž bych si přála, aby jej obsahovalo víc her. Karty hub nejsou jen všechny zamíchané dohromady, jsou rozděleny na dva balíčky. Vílí kruh se hraje na dvě kola, přičemž v každém z nich každý hráč dostane sedmici karet a šest z nich se zahraje. Jeden balíček se použije během prvního kola a obsahuje karty, které nepohybují vílou tak daleko (například jen o tři nebo pět polí).
Druhý balíček zvyšuje sázky tím, že většina hub je za více bodů. Zároveň ale mají i vyšší pohyb. Tímto jednoduchým mechanismem je hezky zajištěno, že vaše víly nebudou v první půlce partie poletovat nad kruhem, jako by jim někdo do nektaru zamíchal kafe, a zároveň máte vyšší šanci, že v druhé půlce se vaše víla dostane zpět do vaší vesničky.
Vílí kruh je podmanivá rodinná desková hra, která si vzala inspiraci z draftovacích velikánů typu 7 divů světa a přidala k nim pohyb po kruhu. I přes svá velmi přístupná pravidla a krátkou herní dobu nabízí překvapivý prostor pro taktické rozhodování, zejména díky tomu, že hráči simultánně hrají jen částečně. Pro rodiny nebo příležitostné hráče jde o velmi podařenou novinku, která sice nenabídne nic extra převratného a na konci partie jí někdy trochu dojde dech, na ilustrace ale nalákáte kdejakého milovníka mytických bytostí a jásavých barev.
