MikroMakro: Město zločinu 4 je, jak z názvu vyplývá, již čtvrtým dílem oceňované série detektivních deskových her, které se odehrávají na velké, velmi detailní černobílé mapě města Velké Zlosyny. Jedná se o žánr tzv. hidden objects her (hledání skrytých objektů), který je známý především z videoherního prostředí, například z Hidden Folks nebo Hidden Through Time 2: Myths & Magic. Nicméně autor MikroMakra, Johannes Sich, nám společně s vydavatelstvím Mindok umožnil si je v češtině vyzkoušet i ve fyzické podobě na našich stolech. V MikroMakro: Město zločinu 4 se stanete vyšetřovateli, kteří pomocí ostrého zraku či přiložené lupy sledují stopy a řeší rozmanité případy.
Staré známé MikroMakro
V případě, že s MikroMakrem teprve začínáte, není se čeho bát. Přestože tu pokračují některé příběhy z předchozích dílů, lze ho hrát i bez jejich znalosti zcela samostatně. Uvnitř krabice na vás čeká šestnáct případů, které je třeba vyřešit. To ale není všechno. Vaše hra může začít už v obchodě, ještě před rozbalením. Jeden kriminální čin se totiž nachází i na samotné krabici. Máte zjistit, kdo zavraždil prodavače pizzy. Pokud ale nevíte, o čem MikroMakro je, krabici rozbalte, otevřete dva balíčky karet a dle případů je rozdělte do přiložených obálek. Následně si můžete přečíst návod a rovnou se pustit do prvního výukového případu.
Základním prvkem této deskovky je velký černobílý herní plán. Má 75 x 110 cm a najdete na něm velmi detailní mapu města s všemožnými obyvateli a jejich ne vždy legálními aktivitami. Mapa nezachycuje, jako fotografie, jeden okamžik s určitým rozpoložením, ale lze na ní vidět časovou posloupnost. Můžete pozorovat, kdo kam šel, co se tam stalo a kam třeba dále pokračoval. A přesně na tom je hra MikroMakro: Město zločinu 4, stejně jako ostatní díly, založená. Jednotlivé případy sestávají z několika karet. První vám vždy nastíní pozadí zločinu. Například že někdo někomu něco ukradl, někdo někoho zabil nebo někdo zmizel. To je doprovázeno kresbou dané situace nebo poškozeného a vaším prvním úkolem je zpravidla ono místo či osobu na velké mapě najít.
Jednoduchá hratelnost
Jestliže nehrajete hru sami, jeden hráč je vypravěčem, tedy čte karty nahlas ostatním a pak kontroluje výsledky. Když si myslíte, že jste ono inkriminované místo nalezli, vypravěč otočí kartičku se zadaným úkolem a zkontroluje to. Pokud je to správně, bere se další kartička s následným úkolem. Například zjistit, proč to útočník udělal, koho dalšího okradl nebo kam se pak vydal. A takto můžete, jednu kartičku po druhé, odhalovat celý případ a dobrat se rozřešení. Je to skutečná detektivní práce. Na mapě se nachází mnoho domů, ulic, aut, stánků, je tu řeka, pláž a obrovské množství postav. Je to chaos, v němž musíte sledovat jednu konkrétní postavičku, která vás zrovna zajímá. Je třeba si všímat i nejmenších detailů oblečení či nepřehlédnout kdejaká zákoutí.
Přesto to není nikterak složitá hra, jen vám některé věci mohou zabrat více času než jiné, ale i tak ty nejsložitější případy budete pravděpodobně stíhat do nějaké půlhodinky. Každý případ má svou obtížnost a různý počet karet k vyřešení. Náročnost je označena počtem hvězdiček a ideální je řešit je postupně, se vzrůstající obtížností. Pokud vám ale případy budou připadat až příliš jednoduché, existuje verze pro pokročilé. Ta spočívá v tom, že si přečtete jen první kartičku s úvodem příběhu a pokusíte se ho vyřešit od začátku do konce zcela sami, bez „nápověd“ v podobě postupných kartiček. Následně si podle nich můžete ověřit, jestli byste na vše dokázali po samopátrání odpovědět.
Pro dva hráče ideální
MikroMakro: Město zločinu 4 je dle specifikace určené pro hráče od dvanácti let, ale určitě ho zvládnou i menší parťáci. Věk zde totiž není otázkou složitosti, ale spíše přítomnosti vražd a jiných „dospěláckých“ dramat. Z toho důvodu jsou i první karty jednotlivých případů označeny symbolem ve třech verzích – od zcela nezávadných případů až po ty explicitní. Je tedy na rodičích rozhodnout, zda je to pro jejich ratolesti vhodné. Je třeba ale dávat pozor na herní plán, přece jen se jedná o papír, který se může snadno poškodit, ať už natržením, či politím.
Co se týče počtu hráčů, ideální je si zahrát ve dvou. Mapa je velká a vy se většinou potřebujete soustředit na konkrétní místo a pak určitým směrem sledovat děj. Ve dvou se tak ke stolu nebo ke sledování jedné oblasti vejdete akorát a můžete se doplňovat. Ve více lidech si už spíše překážíte a někteří se pravděpodobně k řešení nedostanou, protože někdo jiný bude mít lepší výhled. Zároveň se při kontrole výsledků a případné špatné odpovědi aspoň jeden další hráč může bez spoileru pokusit o opravu.
Není to moc drahé?
Někoho by mohla zarazit cena. Dát přes 700 Kč za krabici, ve které je pár karet a velký kus papíru? Řeknete si, že výrobní cena bude minimální a víceméně se jedná o hru na jeden průchod, protože pak už budete znát odpovědi. Ale vezměte si, kolik práce muselo stát všechno to vymyslet, tak aby do sebe vše zapadalo a celé město bylo krásně zaplněné, navíc s návazností na předchozí díly. A těch šestnáct případů není vše. Na konci jsou ještě nějaké doplňkové otázky a v samotném městě můžete prozkoumat a najít další nepopsané kauzy. Stačí pozorně sledovat detaily. Doporučuji to ale dělat až na konci, ať si nespoilerujete nějaké budoucí případy. Pro majitele předchozích tří dílů také existuje, zatím nelokalizovaný, bonusový box, který přináší případy na všech čtyřech propojených mapách dohromady.
Základní koncept MikroMakra je i ve čtvrtém díle zcela identický a staví na svém originálním herním přístupu. Zkoumáte obří mapu, sledujete pohyb podezřelých a rekonstruujete zločiny. Setkáte se tu však nejen s novými originálními, někdy vtipnými a jindy napínavými příběhy k řešení, ale i s pokračováním některých předešlých. Jedná se o nenáročnou hru, ve které vás netlačí žádný čas, vše můžete řešit v klidu a jedinou podmínkou je mít dobrý zrak.
