Mířit vysoko vyžaduje sebevědomí, sebevědomí chce odvahu a odvaha si žádá ambice. Když tuto myšlenku aplikujete na malou skupinu veteránů z herního i zábavního průmyslu, kteří se rozhodli vytvořit transmediální vesmír, máte základ pro novou velkou značku zahrnující různé projekty – knihy, komiksy, videohry, podcasty i seriály. Přesně s takovým cílem kanadské studio Reflector Entertainment vsadilo žolíka na to, že videohrou to teprve začne. Jenže titul Unknown 9: Awakening odstartoval snad v tom nejhorším možném světle.
Složitý svět bez průvodce
Začneme něčím příjemným, a tím je dle slov vývojářů příběh, který měl sloužit jako pevný odrazový můstek onoho nového vesmíru. Představte si takovou alternativní verzi naší planety, na níž kromě hromady mystických tajemství a řízeného cyklu vymírání existuje také paralelní říše jménem Fold. Ta ukrývá nekonečnou moc, jež by ve špatných rukou mohla znamenat naprostou zkázu. Kde je však takový zdroj síly, je i někdo, kdo ho chce za každou cenu ovládnout, a právě toho musí mladá kvestorka Haroona zastavit. Její schopnosti jsou totiž na Fold pevně napojeny, čímž v tomto scénáři hraje klíčovou roli. A to dokonce tak klíčovou, že se neobejde bez řádného hereckého obsazení. Harooně vdechla život herečka Anya Chalotra, kterou pravděpodobně budete znát ze seriálového Zaklínače od Netflixu, v němž ztvárnila roli Yennefer z Vengerbergu.
Zápletka sama o sobě nezní vůbec špatně. Svět Unknown 9 je společně s jeho mytologií a historií poměrně obsáhlý, až se v tom můžete místy ztrácet. Titul na vás totiž neváhá vychrlit hromadu pojmů, jmen i názvů, aniž by vám dal čas je pořádně zpracovat. Výsledkem je chaos a zmatený hráč, který může velmi rychle ztratit zájem se v tom alespoň snažit zorientovat. Příběh je navíc přeplněný hromadou nelogičností, předvídatelností a naprosto odfláknutým vyvrcholením. Nepomáhá mu ani portfolio nevýrazných postav, přestože se dabéři snaží vyvolávat emoce, seč mohou. Haroona je jako hlavní hrdinka otravná a věčně rýpavá. Úhlavní záporák má na scéně zase tak málo času, že ani není možné k němu cítit nějakou zášť. Snad jedinou řádně zapamatovatelnou postavou je yankee kovboj sršící humorem do všech světových stran. Alespoň něco.
Hrdinka bez lesku
Když zápletka nemůže, vizuál tomu jistě pomůže. Až na to, že vůbec! Osobně patřím k tomu typu hráčů, kteří ocení oku lahodící grafiku. Přece jen jak jíme očima, i zážitky konzumujeme především skrze zrak. Dokážu leccos odpustit a přehlédnout, avšak v případě Unknown 9: Awakening byste museli být doslova slepí. Vezměte si půvabnou herečku za model a předneste fanouškům takový výsledek, že se o půvabu dá jen těžko mluvit. Hůře už na tom je snad jen případ Star Wars Outlaws. Nelichotivé obličejové rysy s nepřítomnými výrazy bez života, nepovedený lip sync, bídné textury, strnulé animace a neustále se opakující kulisy neprospívají ani dobrému vizuálnímu zážitku ze hry, natož pak zbytku. Když už přijde na řadu nějaká emotivní pasáž, těžko ji dokážete nacítit.
Haroona se v rámci několika kapitol vymaní z města a zamíří do deštného pralesa, do pískem a kamením pokrytých plání nebo do podzemí. Lokace jsou až na rušné ulice zcela bez života a působí ploše, jako lidmi dávno zapovězené. Ono to kolikrát je žádoucí, ale cestou se ani nemůžete kochat krajinou nebo krásnými výhledy, protože kolem je sem tam nějaký keř, tu kámen, tu strom, tu tráva a támhle ten samý model stanu, jako jste potkali už nesčetněkrát předtím. Marně tak budete hledat snahu vytvořit něco zapamatovatelného, i když o pár povedených scenérií ochuzeni přece jen nebudete. Unknown 9: Awakening vás vede celou dobu za ručičku skrze koridorové pasáže. Uhnout z vyznačené cesty a odbočit mírně stranou do slepé uličky můžete jen pro sběratelské předměty. Objevovat na vlastní pěst se ani neopovažujte chtít.
Kapitolou sama o sobě je dimenze Foldu. Přestože z příběhu nabydete dojmu, jak moc je důležitá, skutečně se do ní podíváte tak třikrát a už i to vám bude připadat moc. Fold je totiž prazvláštní místo, které má zčásti zrcadlit realitu. Ve vašich výpravách ovšem bude působit ještě více mdle a zmatečně, než kdybyste se posilnili psychotropními látkami. Natahované sekvence v natolik nicneříkajícím prostředí jsem doslova proklínala a vývojáři vás nechají si to vyžrat se vším všudy. Haroona zde nasadí ještě pomalejší tempo… asi abyste si to abstraktní absurdum stihli pořádně prohlédnout.
Kouzlo, co nefunguje
Když zápletka ani vizuál nemůže, hratelnost tomu jistě pomůže. Nope, ani tentokrát nenacházím kladnou odpověď. V důsledku koridorových pasáží následujete vytyčenou cestu, občas něco s velkými obtížemi přeskočíte, podlezete, prolezete, zhlédnete cutscénu a BUM! Přichází arénový souboj. Poté pokračujete dál, opět přeskakujete, přelézáte, podlézáte, vyřešíte nějakou lehkou hádanku a BUM! Další arénový souboj. Zopakujte to ještě několikrát a jste v cíli. Čím více postupujete v příběhu, tím častější a otravnější střety vás čekají. Nepřátelé se stávají odolnější, úskočnější a někteří jsou dokonce tak vychytralí, že po shození na zem zapadnou na chvíli do textur, abyste je nemohli dorazit. Vskutku chytré hlavičky. Paleta jejich útoků a variací by klidně mohla být pestřejší, ale zase úplná hrůza to také není. Zamrzí jen to, že na všechny platí ta samá taktika. Oproti tomu souboje s bossy jsou všehovšudy dva, tedy vlastně čtyři. S každým se potkáte hned dvakrát a v obou případech na vás vybalí stejnou sadu útoků. To je mi panečku výzva!
Naštěstí Haroona není z cukru. Svým protivníkům rozdává drsné rány pěstmi, v případě potřeby kryje útoky nebo se jim vyhne. Tento systém je hlavním zdrojem udělování poškození, a přesto je nemotorný kvůli ovládání a kameře. Než naše hrdinka provede těžký útok, nepřítel ji stihne dvakrát bacit palicí po hlavě, čímž její snahy krásně vyruší. Kamera zase kolikrát zabere takový úhel, že vidíte naprosto nesmyslný a nic neříkající záběr. Ještě že máte k ruce věrného parťáka, který vám kryje záda… dovolte mi se hlasitě zasmát. Postava, která vás napříč úrovní doprovází, je čistě k tomu, aby sem tam zapředla dialog. Při boji většinu času stojí na místě, opakuje stále ty samé fáze a leze vám na nervy.
Daleko zajímavější jsou schopnosti kvestorky čerpající z Foldu. Haroona se může na chvíli zneviditelnit, protivníky si přitáhnout blíž nebo je naopak pošťouchnout od sebe například za hranu útesu či je omráčit umbrickou energií. Tyto dovednosti se však učíte postupně, takže bojové sekvence začnou být konečně zajímavé až kousíček před koncem hry, kdy si navíc odemknete většinu vylepšení ve stromu dovedností. Nejslibnější mechanikou soubojového systému je však možnost se do nepřátel vtělit a na chvíli ovládat jejich těla. Tím do hry vstupuje jistá dávka strategie, protože touto cestou můžete snadno a rychle ztropit chaos o devastační síle, povede-li se vám využít kouzlo řetězové reakce. Okolní výbušné barely a další pastičky jsou skvělým pomocníkem, ale špatným pánem. Pozor, abyste se do nich nakonec nechytli vy sami.
Svět plný zapomenutých příležitostí
Jistě vás napadne otázka, zda se k boji dá přistupovat nenápadnější formou. Hrát stealth se sice přímo nabízí díky všudypřítomné vysoké trávě, do níž se Haroona lehce ukryje před nepřátelskými zraky, jenže přijde to ALE. Likvidace zezadu a odlákávání pozornosti je velmi jednoduchý systém, který funguje až moc dobře, a to jen díky nulové inteligenci umělé inteligence. Na mrtvá těla reaguje vlažně a na ruch ještě méně. I když budete nakonec odhaleni, není třeba panikařit. Zaběhnutí za růžek a schování se v trávě to vyřeší.
Nejen tupá AI vám bude stát v cestě přibližně devítihodinového příběhu. Zážitek vám jistě zpříjemní i často nestabilní snímková frekvence, pády hry a další bugy. Přestože jich již mnoho bylo opraveno, velká část jich tam stále straší. Restartování postupu u posledního checkpointu kvůli zaseklému NPC není ničím neobvyklým, zato propadnout se pod textury do nekonečné prázdnoty, to už jiná raritka. Někdy kolísá hlasitost zvuku a jindy se Harooně třepe culík, jako by byl posedlý ďáblem. Unknown 9: Awakening je zkrátka unikát, ale ne v tom pozitivním slova smyslu.
Strávila jsem v tomto světě až mnoho času, jen abych si udělala radost alespoň získáním kompletního listu achievementů. Tak jsem měla příležitost si většinu kapitol zahrát napodruhé, čímž jsem narazila na další nervy drásající zápor. Kapitoly můžete zpětně hrát na přeskáčku, musíte je začít odznovu a váš postup se neukládá. Když mi hra v půlce kapitoly spadla, postup se zkrátka neuložil, což nemůžete udělat ani vy manuálně. Pokud vás i přes to všechno Unknown 9: Awakening zaujal, řiďte se heslem „jednou a dost“. V lepším případě bych spíše doporučila se poohlédnout po jiné hře, do které chcete investovat nejen svůj čas. Promiň, Haroono, ale další rande už se nekoná. Byl na pozadí vůbec nějaký soundtrack? Normálně hudbu hodně vnímám, ale tentokrát si nevybavuji zhola nic.
Unknown 9: Awakening působí jako promarněná příležitost. Přestože hra přichází se zajímavým příběhovým světem a záměrem propojit mediální formáty, selhává už v základech. Místo poutavého dobrodružství nabízí předvídatelný příběh s plochými postavami, nehezkou grafikou a frustrujícími herními mechanikami. Chyby a technické problémy navíc odrazují od ponoření se do už tak poněkud prázdného světa, jenž se sice snaží o rozsáhlou mytologii, ale chrlí toho na vás až příliš najednou. Tohle se moc nepovedlo.
