Japonská filmová společnost Tóhó oznámila, že schválila produkci dalšího snímku, v němž bude hrát hlavní roli Godzilla. Na režijní stoličku si sedne opět Takaši Jamazaki, který se postaral o fenomenální úspěch Godzilly Minus One. A samozřejmě si vezme na starosti i scénář a digitální efekty.
Godzilla patří k nejstarším stále běžícím filmovým sériím a v těchto dnech slaví 70. výročí od uvedení prvního filmu – snímek Godzilla (v češtině nazývaný též Probuzená zkáza) si odbyl premiéru 27. října 1954 ve městě Nagoja, přičemž do širší japonské distribuce se dostal 3. listopadu stejného roku. Ve světě se přitom původně šířila zejména americká verze Godzilla, King of the Monsters!, která je o dva roky mladší, přestříhaná a doplněná o nové scény tak, aby odpovídala domnělým preferencím západního publika.
Godzilla dobývá svět
Původní Godzilla (respektive její amerikanizovaná verze) nebyla přijata jednoznačně. Množství kritiků jí vyčítalo naivní efekty a někteří ji považovali jen za druhořadý odvar hollywoodských brakových podívaných. Jiné recenze naopak vyzdvihovaly zjevné odkazy na tragickou zkušenost Japonska s jadernými zbraněmi. Rozpačité přijetí kritiky ale nezabránilo tomu, aby se z Godzilly stal světový fenomén, který našel spoustu více či méně úsměvných napodobitelů. Filmy v duchu Godzilly vznikly mimo jiné ve Velké Británii, v Jižní i Severní Koreji, v Indii, ale v nemalém počtu také v Americe a v samotném Japonsku. Godzillománie neminula ani Itálii, po několik dekád největšího evropského producenta žánrových filmů. Roku 1977 tam známý brakový filmař Luigi Cozzi vpustil do kin vlastní, částečně kolorizovanou verzi původního snímku.
Je důležité zasadit globální úspěch Godzilly do kontextu: V 50. letech začal západní svět japonskou kinematografii teprve objevovat, a dělo se tak prostřednictvím hrstky filmařů točících umělecké snímky. Notně reduktivní a stereotypní představu o japonském filmu i celé tamní kultuře utvářela kontemplativní díla Akiry Kurosawy, Kendži Mizogučiho a částečně Jasudžiró Ozua (ten si na plné docenění musel ještě chvíli počkat). Melodramatická a na tricích postavená Godzilla tak představila úplně jinou tvář japonské kultury a brzy se stala jednou z jejích ikon. A to navzdory tomu, že její kořeny jsou veskrze moderní a hlavní inspirací pro ni byly dobové americké trháky s monstry.
Godzilla neustále mutující
Společnost Tóhó, největší ze čtyř hlavních japonských filmových studií, v průběhu let vyrobila 33 filmů o Godzille (z toho tři animované), přičemž pět dalších vzniklo v Hollywoodu. První americká Godzilla (1998) produkovaná společností TriStar Pictures byla (i v Česku) doprovázená doslova gigantickou reklamou, ale fanoušci jí vyčítají nepochopení titulního monstra, které je zbavené všech klíčových vlastností kromě monumentálních rozměrů. Dosud běžící série produkovaná Legendary Pictures budí rozporuplné reakce, ovšem zejména mezi americkými fanoušky Godzilly převažují ty kladné.
Japonské filmy o Godzille se v průběhu let několikrát přizpůsobovaly aktuálním kulturním i komerčním trendům. Dva poslední hrané snímky vsadily na vážné téma a seriózní tón. Šin Godzilla (2016) okatě odkazuje na ničivé zemětřesení v Tóhoku v roce 2011 a klade si otázku, jak by byrokratický státní aparát reagoval, kdyby se přerostlá příšera skutečně objevila. Godzilla Minus One (2023) se zase vrací k dědictví 2. světové války a tematizuje trauma z prohry i motiv sebeobětování.
Masarykova univerzita nedávno vydala knihu Král Monster!, v níž filmový teoretik Dan Krátký přináší fascinující formální analýzu prvních šesti godzillích filmů. Přesvědčivě ukazuje, jak se série postupem času měnila a zároveň si některé stěžejní prvky uchovávala.
Poznámka pod čarou: Godzilla a její/jeho osobní zájmena
Mimochodem, pokud jste zmatení, je-li jméno Godzilla femininum, nebo maskulinum, vězte, že záleží jen na individuální preferenci. V angličtině se jméno atomové ještěrky historicky pojí spíše s mužskými zájmeny. Japonština nicméně mluvnický rod nezná a většina filmů nespecifikuje, jakého je Godzilla pohlaví. Pouze v americké adaptaci z roku 1998 jde explicitně o samici, která je schopná se rozmnožovat nepohlavně pomocí partenogeneze.
