Také se při procházení světových metropolí nemůžete ubránit přemýšlení, co byste udělali jinak, pokud byste mohli město srovnat se zemí a postavit ho od základu znovu a lépe? V reálném světě se to poštěstí jen málokomu. Ildefons Cerdà si mohl navrhnout krásnou a funkční Barcelonu, moderní urbanisté postavili novou Káhiru. A vy si díky vydavatelství MindOK a jeho deskové hře Města můžete postavit třeba nové Sydney nebo Benátky.
Dva velikáni oddechových her
Na Městech spolupracovali dva autoři, jejichž jména jsme v minulosti mohli často vídat na oddechových hrách s nemnoha pravidly a na pár desítek minut, které ale nabízejí spoustu strategických možností. Těmito autory jsou Steve Finn a Phil Walker-Harding. Ludotéka Steva Finna nezahrnuje mnoho titulů, které by byly přeloženy do češtiny, v zahraničí jsou ale poměrně populární. Vytvořil Biblios, Herbaceous a jeho následovníka Floriferous, Sunset Over Water nebo Nanga Parbat. Tituly Phila Walker-Hardinga již budou dobře známé i českým hráčům. Tento australský rodák totiž stojí za Sushi Go!, Gizmos, Bärenparkem, Mojí knihovničkou nebo Lamalandem. Rodinný Imhotep mu dokonce vynesl nominaci na Spiel des Jahres.
Ani Města nevyčnívají z portfolia svých autorů. Jednu partii sfouknete za 30–40 minut a odehrajete ji ve 2–4členné skupině lidí od 10 let. Hru ilustroval Jorge Tabanera Redondo (Conservas, Barrio, Phoenix New Horizon) a pod původním názvem Cities ji vydalo španělské studio Devir.
Postavme si Město
Ačkoliv her od Stevena Finna jsem zatím příliš nevyzkoušela, slyšela jsem na něj jen samé dobré ohlasy. Oproti tomu jméno Phil Walker-Harding je pro mě vždy zárukou velmi zábavné oddechové rodinné hry, a tak jsem se na Města těšila opravdu hodně. Moji důvěru pánové rozhodně nezklamali.
Ve Městech budete mít přesně osm kol na to, abyste vybudovali tu nejlepší čtvrť města. V každé partii si vyberete jednu z oboustranných karet skutečných světových metropolí, a ta vám dá společné úkoly, které vás pro danou partii nasměrují. Jak je častým prvkem Phila Walker-Hardinga, i v Městech bodový zisk za společné úkoly klesá s tím, kolik hráčů je již splnilo. Ideálně tak chcete být vždy první, zároveň ale musíte myslet i na úkoly soukromé na bodovacích kartách, které v každém kole získáte. Pravidla jsou na pouhé čtyři stránky, a vysvětlená je tak máte během chviličky.
Do svého města budete přidávat čtvercové destičky obsahující vždy čtyři různé pozemky, a na ně budete umisťovat dílky pestrobarevných budov (o výšce maximálně čtyř pater) a malé dílky zajímavostí, kterých chcete mít na svých vodních plochách a zeleni co nejvíce různých. Občas do svého Města budete moci přidat i nějakou tu památeční sochu, která sice zabírá místo pro budovu, dá vám ale vždy dva body.
Draftování na čtvrtou
Na první pohled se Města tváří jako hra o umisťování pracovníků, ve skutečnosti jde však o titul draftovací. Draftujete v ní netradičně hned čtyři věci zaráz, přičemž na začátku každého kola vidíte společné nabídky (téměř) všech věcí, které v daném kole můžete získat. Každou nabídku můžete navštívit jen jednou za kolo, a pro označení toho, kde jste již byli, vám slouží figurky pracovníků.
Nabídka, z níž draftujete, se během kola nedoplňuje, a vy si tak v každém tahu musíte velmi dobře rozmyslet, pro co se vydat. Kam vyrazíte jako první? Co opravdu potřebujete a u čeho jste ochotni riskovat, že na vás zbyde ještě něco použitelného? Obzvlášť ke konci hry se vám nejednou stane, že budete opravdu potřebovat dvě nebo i tři věci, a to napětí a rozhodování, v jakém pořadí se pro ně vydat, je na Městech jedním z nejzábavnějších prvků.
Nee, jak jsi mi to jenom mohl vzít?
U stolu totiž nejste nikdy sami a věřte mi, že přítomnost soupeřů opravdu pocítíte. Jasně, po krku si v rámci nějaké přímé interakce nepůjdete. Ale málokdy vás soupeři nechají vzít si vše, co chcete. Každá věc je totiž užitečná pro více než jednoho z vás. Obzvlášť na začátku partie, kdy se všichni předháníte o to, kdo jako první splní společné úkoly města.
V nabídkách je i určitý prvek nepředvídatelnosti. V každé z nich je totiž jedno pole, na kterém si nebudete jisti, co si berete. Víte, že si jdete pro bodovací kartu nebo pozemkovou destičku, ale co na ní bude? A co za budovy si vytáhnete z tajemného látkového pytlíku? Do hry to vnáší určitý prvek náhody, která ale vůbec není obtěžující. Naopak, může vám pomoct se dostat ze situace, při které v nabídce není nic, co byste chtěli. A kdyby ani ta náhodně dotažená destička nebo budova nepomohla a mohla vám pokazit strategii? No tak ji zkrátka zahodíte pryč a do své městské čtvrti ji nepřidáte.
Mrakodrapy, kam se podíváš
Pokud bych měla zmínit tituly, které mi Města připomínají nejvíce, byly by to Bärenpark a Jízdenky, prosím! Stejně jako ty jsou i Města přesně tím, čím můžete nalákat kamarády do světa moderních deskovek nebo si je zahrát s mámou i dětmi. A s úplně stejným úspěchem je můžete vytáhnout s bandou deskoherních nadšenců, když máte chuť na něco odlehčeného.
Jen jedna věc mě trápí, a tou je vizuální stránka. Města vyšly u Deviru, nikoliv Lookoutu, a tak je jejich vzhled o světelné roky lepší než u Bärenparku a Lamalandu. Pořád ale vypadají starší, než skutečně jsou. Asi nejmodernějším prvkem jsou plastové budovy, které můžete stohovat do malých mrakodrapů. Milým detailem je i výřez na centrální desce, do něhož umístíte vybranou desku města, nebo masivní zkosená hvězda označující prvního hráče. Pochválit musím také to, že figurky pracovníků mají jiné barvy než plastové budovy. Měla by to být samozřejmost, ale divili byste se, v kolika hrách na to tvůrci nemyslí. A krabička je přesně tak velká, jak potřebuje, tedy výrazně menší, než je dnešní standard.
Ilustrace na hlavní desce jsou však z kategorie „nepotěší, neurazí“. Zároveň se nedá říct, že byste se na konci partie podívali před sebe na stůl a s úžasem si fotili svůj architektonický výtvor. Jako pěst na oko pak v téměř retro grafice působí bodovací karty, které jsou udělané jako fotografie fotky na smartphonu.
Kolik Měst máš…
Během osmi kol jedné partie se postupně dostanou do hry všechny prvky, které v krabici máte. Jakmile hru znáte, můžete dopředu počítat s tím, že ta která karta se dříve nebo později dostane do hry, což výrazně pomáhá strategickému plánování. Zároveň si ale nenaplánujete pořadí, v němž ty jednotlivé prvky přijdou do hry. Je to ten správný mix náhody a plánování, díky kterému partie není předvídatelná, ale stále ji máte pod kontrolou. Negativně náhodu ale pocítíte ve formě bodovacích karet, kterých může jeden hráč se štěstím posbírat více pro něj skvělých (a všechny je obodovat), zatímco vy jste ve chvíli, kdy ta vaše potřebná přijde do hry, poslední na řadě.
Jeden by řekl, že když v každé partii vidíte všechen obsah, není důvod hrát Města opakovaně. Jenže kromě rozdílného pořadí jsou v krabici také čtyři desky metropolí, které vás v každé partii navádějí na jinou strategii. Přijdou vám čtyři málo? Pak vězte, že jsou oboustranné, a tím pádem se můžete podívat do osmi různých měst. Pokud se vám navíc povedlo Města podpořit na začátku prodeje, získali jste i promo desku, na níž se skví Brno s Prahou.
Jsme jen dva? Pojďme raději na jinou hru
Ačkoliv na krabici Měst najdete údaj o počtu hráčů 2–4, věřím, že čím víc se vás u stolu sejde, tím lepší hra je. Ne že by ve dvou nefungovala, ale hodně odpadá takové to napětí, zda vám soupeři něco vyfouknou, než se znovu dostanete na tah, nebo ne. Ve dvou si často můžete spočítat, co se k vám dostane zpátky. Což určitě bude některé hráče bavit, ale pro mě tím hra trochu ztratila kouzlo. Ve čtyřech jde o téměř perfektní rodinnou oddechovku plnou napětí. Ani ve třech se nemají Města za co stydět. Herní plán je hned těsnější, přitom však máte stále na výběr. A tak ultimátně záleží, zda budete chtít oddechovou hru s napětím, nebo spíš volnější relaxační zážitek.
Města jsou skvělá rodinná hra, která by se směle mohla postavit na piedestal vstupních stálic hned vedle titulů jako Jízdenky, prosím! nebo Carcassonne. Ultra-rychlá pravidla na čtyři strany a pár minut, dostatek strategie i náhody a znovuhratelnost v podobě různých metropolí dodávajících společné úkoly. Škoda jen té nepříliš atraktivní vizuální stránky a skutečnosti, že hra je tak skvělá jen ve třech nebo ideálně čtyřech hráčích. Nebýt těchto pár nedostatků, zasloužila by si ještě o půl stupně vyšší hodnocení. I s nimi jde ale o titul, který můžu vřele doporučit každému, kdo má rád oddechové deskovky plné strategie.
