Until Dawn je remake stejnojmenné hry z roku 2015. Nikdy jsem původní verzi nehrál ani jsem se o ni nijak moc nezajímal. Proto nejsou mé dojmy zatížené tím, že jde o remake docela „nové hry‘‘, která ho možná ani nepotřebuje. Jako nový hráč ale hraji novou hru, takže cena kolem 1700,– za AAA nemusí být nutně přestřelená. A už teď můžu říct, že za ty peníze rozhodně stojí.
Hutný horor s vysokou produkční hodnotou
Skupina osmi mladých přátel se po roce vrací na chatu, kde při nepovedeném vtipu zemřely nešťastnou náhodou jejich dvě kamarádky – dvojčata Hannah a Beth. To si alespoň mysli oni. My, z pohledu diváka, sledujeme, že to nešťastná náhoda nebyla, a jen netrpělivě čekáme, až se něco stane. Ve víru událostí se zásadní věci nestanou hned, nýbrž pomalu a tajemně. Until Dawn hladinu napětí drží už od samého začátku a rozhodně není dělaný pro hráče se slabým srdcem, protože lekačkami neboli jump scares je naplněný až po okraj. Rozhodně také není dělaný pro hráče s citlivější povahou. Naturální scény by jim mohly způsobit nespavost a noční můry.
Lepší napětí pomáhá budovat profesionální dabing, který obstarávají skuteční herci, jako jsou Rami Malek (Oppenheimer, Není čas zemřít), Hayden Panettiere (Vřískot 4, 6, Nashville), Brett Dalton (Agenti S.H.I.E.L.D.), Nichole Sakura (Obchoďák Sedmé nebe), nebo můj oblíbenec Peter Stormare (Jurský park: Ztracený svět, Big Lebowski, Constantine), a daří se jim to skvěle. Na všechny postavy si na začátku můžete udělat nějaký názor, ale nic není jednoznačné a já svůj osobní pohled na ně během hry několikrát přehodnotil, což je známka toho, že své role hrají dobře.
Zdroj: IGDB
Zběsilé a smrtící honičky plné klišé
Jestli jste viděli pár hororových filmů ve stylu Vřískot, Halloween nebo Saw, budete zde jako doma. Until Dawn je esence těch největších hororových klišé, která máme v žánru tak rádi. Hrdinové se chovají, jak se patří, iracionálně. Při hraní jsem si často představoval, co bych dělal s partou přátel v zimě na odlehlé chatě uprostřed hor. Rozhodně bych chtěl přijet ještě za světla, abych se mohl zabydlet. Odhrabat sníh z přístupových cest, nahodit agregát, co nejdřív zatopit, vybalit a celkově si udělat pohodlí k večerní kalbě. Poté se sejít v hlavní místnosti, nejlépe všichni, a bavit se. Minimálně první den bych takový realistický scénář čekal. Ne tak naši hrdinové. Většina z nich přijede za tmy, nejdřív se nemohou dostat do chaty kvůli zamrzlému zámku a kolem osmé večer teprve začnou řešit, že je všude tma a zima. Za četných partnerských hádek se tedy rozdělí do párů. Jedni jdou nahodit elektřinu, druzí jdou zpátky pro zapomenuté zavazadlo a třetí jdou uprostřed noci na romantickou procházku do neznámých, zasněžených a nočních hor. Agregát je samozřejmě alespoň kilák od chaty, o parkovišti ani nemluvě. Ale tak, ne vždy se zadaří. Většina z nás to zná, ne? Kdo by čekal, že při tom půjde o život.
Until Dawn je nabitý dialogy, ve kterých určujete směr svými rozhodnutími. Obsahuje zběsilé honičky, které jsou plné quick time eventů a občas i rychlého zaměřování, což moc neocení hráči s menším skillem na gamepadu, protože jedna věc je, jak se v hlavě rozhodnu, a druhá, jestli to dokážu uskutečnit. Ať se děje cokoliv, hra běží dál. Until Dawn neobsahuje ukládání. Můžu si jen postesknout, že nejsem dost dobrý na to, co chci, nebo můžu hru okamžitě vypnout a zapnout, než naskočí další scéna. Můj osobní názor je takový, že by interaktivní filmy neměly obsahovat scény, kde musíte prokazovat umění s ovladačem. Je to hlavně o příběhu a rozhodování. Takový herní požadavek jen zbytečně frustruje.
Zdroj: IGDB
Bez ray tracingu ani ránu
První věc, kterou jsem se v menu snažil najít, byla vypnutí jeho komentování. Jakýsi ženský hlas vám zde pořád dokola vysvětluje, že pro potvrzení musíte zmáčknout křížek nebo kolečko pro navrácení se do hry. Komentované menu je asi nejotravnější věc v celé hře. Moc nechápu pro koho je určené – slepí lidé si Until Dawn asi těžko zahrají. Dále jsem v menu hledal grafické nastavení performance, které tu není. Until Dawn sází na ray tracing a autoři se nejspíš báli, že jeho vypnutím by se vypnula atmosféra nebo že je to to hlavní, kvůli čemu nekupovat o litr levnější původní verzi. Je to přece jen „film“ a ten se většinou hýbe sám bez neustálé potřeby rychle mířit nebo se otáčet. Myslím si, že je to dobrý krok. V tomto případě 30 fps neubírá na zážitku ze hry a je to také šance pro PS5 Pro, který by si mohl updatem zasloužit svou cenu, že jo, Sony?
Zatímco osvětlení a barevná paleta vypadá parádně, v pohybu už to tak slavné není. Pohyby postav jsou často nepřirozeně rychlé a trhavé. Někdy připomínají spíše cartoonové postavičky a vzhledem k vážné stylizaci nevypadají v pohybu moc dobře. Unreal 5 Engine rozhodně umí víc, a jestli je to zapříčiněné nedostatkem času před vydáním, tak je to škoda. Technická stránka by celkově zasloužila trochu více péče. Naopak mi docela sedla minimalistická hudba, která do žánru perfektně zapadá a umocňuje atmosféru.
Zdroj: IGDB
Poutavé vyprávění béčkového příběhu
Ačkoliv se postavy chovají často divně, jedním si můžete být jisti: jsou ve smrtelném nebezpečí a na vás bude je zachránit, nebo je také nechat umřít. Já si dal za cíl je zachránit, a proto jsem postupoval pomalu. Prohledával každý kout, zkoumal totemy, pročítal všechny indicie a historii místa. Nic není tak jednoduché, jak se zdá, v horách nečíhá jen jedno nebezpezpečí, zároveň hrdiny všechno nechce zabít. Lokace jsou správně hnusné, strašidelné a bezútěšné. Co bych asi sám dělal v polorozpadlém dole, kam už nikdo šedesát let nevstoupil a kde narážíte na zkazky o mrtvých hornících a jiných smrtelných tajemstvích? Until Dawn buduje skvělou atmosféru a obsahuje pár zásadních příběhových zvratů. S postavami se nemazlí a dost explicitně ukazuje, co se s nimi může stát, pokud hrajete špatně.
Připravte se na to, že pro 100% zážitek je dobré ovládat alespoň jeden jazyk z dostupných překladů. Until Dawn je přeložen do všech možných jazyků, ale čeština bohužel chybí. Ne, že by norština nebo finština nebyly lákavé alternativy, ale raději jsem sáhl po americké angličtině. Jsem moc rád, že má drahá Klára prošla většinu hry se mnou a pomohla mi překládat texty, dialogy a podílela se na rozhodnutích. Jako kdybychom sledovali klasický hororový film, který ale díky svému hernímu základu může být mnohem delší a rozvětvenější. Nakonec se nám všechny podařilo zachránit, i když u Joshe by to šlo asi i lépe. Until Dawn také obsahuje zlatou trofej pro konec, kdy nikdo nepřežije. To přímo volá po druhém hraní.
Until Dawn je povinnost pro všechny milovníky béčkových slasher hororů, kterým nevadí vysoká produkční hodnota. Ze hry tryská všudypřítomné napětí a strach, kteří vám nedovolí přestat, dokud neodhalíte tajemství rána. Milerád jsem se přenesl přes některé technické nedostatky, které by ještě zasloužily doladit. Touha po znovuzahrání je velká a tak to má být. Rozhodně ale ne za svitu sluníčka. V takovém případě neuvidíte nic. Pokud neznáte původní verzi a máte rádi horory, Until Dawn je jednoznačná volba.
Recenzi pro Gaming Professors napsal Milan Koubský.
