Je poněkud paradoxní, že frankofonní komiks, jenž je jedním z pilířů světové komiksové produkce, se u nás nachází ve stínu geograficky i kulturně vzdálenější tradice americké a japonské. S ohledem na tuto skutečnost je třeba pochválit iniciativu nakladatelství Crew, které se o osvětu snaží mimo jiné prostřednictvím periodicky vydávané série Modrá Crew, v níž najdeme výběr kvalitních komiksů z celé Evropy. Tituly od francouzských autorů v ní ovšem nepřekvapivě dominují. V 36. díle Modré Crwe si aktuálně můžeme přečíst první dva komiksové sešity představující sérii Transportér (v originále Le Convoyeur). A tu by fanoušci obrázkových příběhů rozhodně neměli přehlížet.
Autor:
Kresba:
Vydavatel:
Série:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Tristan Roulot
Dimitri Armand
Crew
Modrá Crew
Richard Podaný
116
barevný
brožovaná
září 2024
978-80-7679-634-8
první
Karneval Rzi
Nacházíme se v postapokalyptickém světě po zhroucení moderní civilizace. Na kolena ji tentokrát nedostala ničivá válka ani záplava zombíků, nýbrž nákaza zvaná Rez. Ta vede k prudké degradaci železa a zničila veškerý průmysl, velké budovy a jiné technické vymoženosti. To by samo o sobě k pořádné šlamastyce stačilo, ale Rez zároveň poškodila železo obsažené v lidské krvi. Kvůli tomu už se nerodí zdraví lidé. Většina populace trpí groteskními mutacemi a někteří jedinci jsou spíše netvory než lidmi. V tomto prostředí vyrůstal tajuplný, morálně ambivalentní hrdina známý jako Transportér. Mimořádně kompetentní bojovník a samotář, který oddaně doručuje věci i lidi z místa na místo. Za své služby si nenechává platit penězi. Pouze požaduje, aby každý uspokojený klient spolkl zvláštní malé vajíčko.
Toto je zhruba základní premisa komiksové série Transportér, která se vyjeví po několika stránkách. Možná si řeknete, že jsem v líčení děje mohl zajít trochu dál a alespoň zmínit, o co v komiksu vlastně jde a k jakému cíli jeho protagonista směřuje. Jenže to prozradit nelze. Scenárista Tristan Roulot totiž kouzlo vyprávění založil především na rafinované práci s dávkováním informací. Není to tak, že by Transportér nejprve představil svět a do něj pak zasadil jasně čitelný příběh. Fikční svět komiksu se před čtenářem rozvíjí postupně.
Jen pro pozorné čtenáře
Konstrukce vyprávění je nejvýraznějším a nejzajímavějším prvkem Transportéra, ale dovedu si představit, že pro některé fanoušky může být zároveň největší překážkou, která jim bude bránit, aby si komiks užili. Roulot totiž se čtenáři hraje hru, která nekončí jen u toho, že před nimi strategicky zatajuje klíčové informace, aby je pak mohl odhalit ve chvíli, kdy to bude nejefektivnější. Nelineární narativ přeskakuje mezi několika časovými rovinami a čtenář se v jejich návaznosti může pořádně zorientovat až zpětně. Většinou mu v tom totiž nepomáhají obvyklá vodítka, jako jsou třeba vysvětlující titulky typu „před dvěma hodinami na jiném místě.“
Jistě, některé komiksové panely jsou třeba černobílé, aby daly jasně najevo, že v nich sledujeme flashback zprostředkovaný skrze hledisko určité postavy. Ale zase se hned nedozvíme, komu a kdy tato postava o minulosti vypráví, což je pro pochopení kontextu zásadní. Transportéra je zkrátka nutné číst velmi pozorně, ale ani tak se nejspíš neubráníte potřebě se tu a tam vracet na předchozí stránky, aby vám vše dávalo smysl.
Zdroj: Crew
Ve stopách Jamese Joyce i Zaklínače
Tento modernistický styl eliptického a nekomunikativního vyprávění charakterizovaného dějovými mezerami, které si musí doplnit sám čtenář, není samozřejmě ničím novým. Klíčoví představitelé modernistické literatury ostatně žili již na přelomu 19. a 20. století a třeba seriálový Zaklínač od Netflixu ukázal, že tyto formální postupy je možné užít i v kontextu popkulturního fenoménu určeného pro široké publikum.
Stejně tak není možné označit příběh a svět Transportéra přímo za originální, protože jde o mozaiku různých prvků a konvencí, které jsme viděli mnohokrát použité jinde. Roulot čerpá z postapokalyptické sci-fi, westernu, středověké fantasy i z národních mytologií. Podobně jako třeba v případě univerza Star Wars ovšem platí, že byť jednotlivé motivy jsou očividně přejaté odjinud, společně do sebe zapadají a vytváří celek, který není s ničím snadno zaměnitelný.
Všechny krásy zkázy
Zatímco scénář nemusí sednou každému, neočekávám, že by mezi komiksovými fanoušky nastaly nějaké spory o kvalitu kresby Dimitriho Armanda. Ta vyniká zejména dynamickým zachycením mnoha akčních momentů, které popírají klasický stereotyp o spíše statickém a „divadelním“ pojetí evropských komiksů. Transportér je zároveň v mnoha svých výjevech brutální, nepříjemný a šokující, nicméně násilí v něm není v pozici samoúčelné atrakce, ale tvoří logickou součást jeho světa.
S velkou zručností se Armandovi podařilo kresbou zachytit i klidnější a subtilnější momenty. Vede si velmi dobře ve ztvárnění emocí postav a zejména díky práci s omezenou paletou barev působivě zprostředkovává temnou a tíživou atmosféru, jež celý komiks charakterizuje.
Žijeme v době, kdy už zřejmě nelze přicházet s úplně novými motivy, takže nemá cenu Transportérovi 1 a 2 vyčítat, že on sám to nedělá, a místo toho okatě těží z různých žánrových konvencí. Důležité je, že je dovede kombinovat neotřelým způsobem, a ještě k tomu volí ambiciózní způsob vyprávění kladoucí důvěru v pozornost a důvtip čtenářů. Uvidíme, jak bude příběh završen v následujícím čísle Modré Crwe, ale již teď je možné Transportéra doporučit všem zájemcům o moderní komiks.
