Vývojáři z polského 11 bit studios kdysi dostali nápad vytvořit strategii, která by spojila klasické stavění města s morálními rozhodnutími a originálním příběhovým zasazením. Výsledkem byl Frostpunk, který vyšel v roce 2018, získal mnoho fanoušků a na naše stoly se poté dostal i jako Frostpunk: Desková hra. Občas se objevily zvěsti o videoherním pokračování, které se však nevyhnulo odkladu.
Frostpunk 2 tak vyšel v září roku 2024 a na jeho ústřední myšlence se nic nezměnilo. Technologie v druhém díle sice pokročila, ale to neznamená, že problémy zmizely. Jen se objevily jiné. Pořád platí, že více než s rozmary přírody budete bojovat s lidskou povahou… A pořád platí, že město nesmí padnout.
V době uhlí a věčné zimy
Vracíme se do alternativní historie Frostpunku, v níž lidstvo stihlo vyvinout parní roboty i první počítače ještě před koncem devatenáctého století. Když však dobu pokroku narušil příchod nekonečné zimy, zbytky civilizace se musely stáhnout do měst vytápěných obřími uhelnými generátory. V první hře kapitán Nového Londýna – tedy vy, hráč – roku 1886 zdárně provedl své svěřence ničivou sněhovou bouří a zajistil jejich přežití.
Nyní, třicet let poté, se schyluje k další pohromě. Počet obyvatel sice narostl do tisíců a společnost se začíná opět dávat dohromady, ale okolní zásoby uhlí se neustále ztenčují a Nový Londýn není připraven na příští bouři. Kromě toho dosavadní kapitán právě zemřel a lidé se chopili příležitosti, aby nastolili demokracii.
Vzniká proto rada složená ze zástupců různých názorových směrů. Vy jí coby správce města (steward) musíte veškeré nové zákony předložit ke schválení a na programu dne je rovnou hlasování, jestli si máte vůbec udržet místo. Mnoho lidí však zatím zůstává nerozhodnutých a je pouze na vás, jak obratnou politikou je přesvědčíte. Co by následovalo jinak, je snad jasné.
Tím však trable teprve začínají. První vaší starostí je zajistit přechod na nově objevenou ropu, než se počasí opět zhorší. Druhým, neméně závažným úkolem je vyrovnávat napětí ve městě, aby spolu jednotlivé skupiny obyvatel alespoň jakžtakž vycházely.
Zábava na mnoho hodin
Toť nástin prvního scénáře, kterým vás hra uvítá. Víc příběhů zatím v nabídce nenajdete, zato má však dostupná kampaň mnohem větší rozsah. V první řadě celá hra zvolnila tempo a už se nepočítá na dny, ale na týdny – dohrání scénáře tak zabere 10+ herních roků, během nichž si napříč šesti kapitolami budete rozvíjet svoje město. To orientačně odpovídá deseti reálným hodinám, i když čekejte spíše více.
Na první pohled je totiž obtížnost nižší a málokdy uděláte chybu, která okamžitě položí celé město. Naproti tomu restartování po půlhodině, protože teprve v tu chvíli vás dohnalo některé z předchozích rozhodnutí, představuje celkem reálnou možnost. Naštěstí tomuto tempu odpovídají i poměrně velké rozestupy mezi autosavy.
Příběh doplňuje ještě nekonečný režim, v němž můžete zkusit na vybrané mapě vystavět své vlastní město. Zároveň vývojáři uvolnili nástroj FrostKit pro modování a zahrnuli i režim pro Twitch, kde místo městské rady mohou o zákonech hlasovat diváci. To spolu s větším množstvím zákonů, možností výzkumu, dějových větví i cílů pro expedice zajišťuje dostatečnou znovuhratelnost.
Od steampunku k dieselpunku
Celý Frostpunk 2 se posunul k rozsáhlejší, pomalejší a abstraktnější strategii. Dřívější stavění jednotlivých budov na kruhové mřížce nahradilo budování celých čtvrtí jako v Cities: Skylines. Ty pokládáte po šestiúhelnících, takže můžete určit jejich tvar a roztáhnout je nebo zhustit podle potřeby.
Při stavění se totiž neřídíte tepelnými zónami kolem generátoru, ale synergií – například skladiště jídla hned u skleníků vyžadují méně pracovníků a sousedství domů potřebuje méně tepla, zatímco obytné čtvrti postavené vedle továren budou trpět znečištěním. Promyšlené městské plánování vám tak ušetří mnoho starostí. Vše můžete ještě optimalizovat stavbou hubů (center), které dávají bonusy svému okolí, a speciálních budov přímo ve čtvrtích.
Technický pokrok poznáte na první pohled – zástupy lidí brodících se sněhem do dřevěných budov jsou minulostí, nyní už jednotlivé nablýskané kovové okresy propojují svítící železnice. Stavbu usnadňují prefabrikáty, místo toho vás bude brzdit jiná civilizační vymoženost ve formě měny. Tímto platidlem jsou tzv. Heatstamps a nejvíce jich dostanete coby týdenní pasivní příjem odvíjející se od vašich obyvatel. Zejména zpočátku tak často nemůžete nic dělat, dokud jich nenashromáždíte dostatek; a přitom jestli v této hře něco nechcete, je to zbytečné čekání, zatímco se blíží pokles teploty…
Postupně však toto omezení zmizí samo, stejně jako další výpadky surovin. Jakmile vyrazíte na průzkum pustiny, můžete si i zakládat vlastní kolonie a budovat k nim zásobovací linie. Počítejte akorát s tím, že vám podobná expanze ztíží logistiku.
Přeživší v pustině
Obyvatelé vašeho města se tentokrát počítají na desítky tisíc a další přírůstky se pohybují v řádu stovek. Přehled o konkrétních lidech už proto chybí, problémy jako chlad, nemoc či nedostatek bydlení přešly z konkrétních čísel do jednoslovného shrnutí. To z vašeho vládnutí dělá spíše neosobní záležitost a málokdy máte dojem, že je potřeba jednat okamžitě. Vysoký počet obyvatel navíc dává vašemu městu celkem realistickou setrvačnost, a i kdyby došlo k nejhoršímu, dokážete ještě nějakou dobu fungovat, než doopravdy začne hrozit kolaps.
Celkový pocit ze hry proto docela vystižně shrnuje citát Karla Tucholského (často připisovaný Josifu Stalinovi) „Smrt jednotlivce je tragédie, sto tisíc mrtvých je statistika“. Ve Frostpunku už pět úmrtí dokázalo zamávat s produktivitou i s náladou obyvatelstva; zde vám co pár týdnů vyskočí upozornění na dvojciferný počet obětí z přepracování a vadit to bude leda v případě, že trpíte OCD a potřebujete udržet stavy dělníků v kulatých číslech. Na další rozvíjení alternativní historie zapomeňte, a dokonce i občanská válka – pokud se k ní dostanete – se omezí na pár červených ukazatelů spolu s nezaujatým odklikáváním povelů.
Je ale férové uznat, že to neplatí vždycky. Občas se s vámi konkrétní lidé podělí o své myšlenky a pravidelně vám zaznívají hlášení z reproduktorů, která se vztahují k aktuálnímu stavu města. Městská rada navíc obsahuje humorný easter egg a ve stylu Watch_Dogs vám umožní přečíst si špínu na přítomné poslance.
Jak pokračovat dál?
Volba mezi Vírou a Řádem zůstává jen jako pozadí pro nové dilema, jak se dále vyrovnávat s mrazem. Jedna polovina lidí bude prosazovat technická řešení i za cenu toho, že se stanete závislí na výrobních řetězcích a ze svých čtvrtí uděláte špinavá průmyslová ghetta. Druzí volí cestu adaptace a chtějí si na extrémní podmínky zvykat. Jejich projekty se sice obejdou beze strojů, ale vyžádají si mnohem více lidské práce a nejrůznější biologické pokusy často povedou k nemocem. Při vašem – pravděpodobně neúspěšném – vyjednávání s oběma stranami se poté začnou odštěpovat další frakce, které už jsou radikálnější a podstatně méně rozumné.
Celkem otravně vás však hra do podobných rozhodnutí nutí silou a stejně jako ve Frostpunku vám nedá příliš možností, jak všechno udržet v klidu. Jakýkoliv nový zákon musíte protlačit parlamentem, a pokud se snažíte frakce navzájem nerozeštvat, těžko budete mít nadpoloviční většinu. V tu chvíli musíte vyjednávat, navrhovat ústupky a ideálně pak i své sliby plnit. Opozice vám jinak dá jasně najevo svůj nesouhlas, a než se nadějete, město skončí v plamenech. Můžete také v pravém frostpunkovském duchu využít nepokoje k posílení vlastních pravomocí a postupně se propracovat k tyranii, případně zavést jiná morálně pochybná řešení.
Rozhraní se dočkalo mnoha úprav, a třebaže působí krásně uhlazeným dojem, při hraní vám občas bude spíš na obtíž. Údajů je v něm jednoduše příliš mnoho. Na jedné obrazovce zároveň musíte kontrolovat stav zásob, zákony, expedice, výzkum, hlášení, kolonie, zaměstnanost, příjem, počasí, úkoly a společenské problémy… Důležitá upozornění tak v tom shonu často zapadnou a může se stát, že průzkum okolí nebo vývoj technologií budou pár týdnů zbytečně stát.
Naopak mapa města i pustiny má výborné zpracování a místo pouhého přepínání mezi nimi můžete přecházet efektním postupným zoomem. Stejným způsobem si můžete zazoomovat také blíže, na konkrétní jednotky, a kochat se jednotlivými detaily města. V oblasti grafiky nový Frostpunk jednoznačně vede, zvlášť pokud si můžete dovolit vyšší kvalitu. Pouze soundtrack zůstal naprosto stejný, se vší svou opakující se orchestrální epikou.
Držte si palce
Přesto se Frostpunk 2 dočkal poměrně vlažného přijetí a kromě výhrad k UI se nejčastěji opakují výtky ke špatné optimalizaci a bugům. Já měl to štěstí, že zásadní chyby se mi vyhnuly a potkal jsem jenom občasné praskání v audiu, které vývojáři plánují opravit; jiní hráči však dopadli o poznání hůř a sdílí na fórech své příběhy o nesplnitelných úkolech či nedohratelných kampaních.
Zdvižené obočí si ale nejvíc zaslouží fakt, že titul s cenou čtyřicet euro obsahuje pouze jeden scénář a volnou hru, zatímco jeho Definitivní edice předjímá hned tři placená DLC. Naneštěstí se tak zdá, že na vydavatelské politice 11 bit studios se od dob prvního Frostpunku nic nezměnilo.
Rozhodně se nedá říct, že by Frostpunk 2 jen slepě kopíroval předchozí díl a nezkoušel žádnou změnu. Namísto toho přesouvá důraz od jednotlivců směrem k celku, a pokud vás tento posun hratelnosti spolu s aspektem politiky neodradí, zabavíte se přinejmenším stejně jako u původní hry. S ohledem na množství bugů i nedodělků a poměrně chudý obsah ale bude zajímavé sledovat, s čím vývojáři přijdou v dalších měsících.
