Možná bude stačit, když řeknu „Alejandro Jodorowsky“. Ano, cítím, jak vám padla čelist. Představte si ale, že tento legendární autor snad nikdy s psaním nekončí, a tak v díle Rytíři z Heliopole: Dílo v červené, dílo ve žluté uzavírá další příběh. Pokračování díla Rytíři z Heliopole: Dílo v černé, dílo v bílé, které taktéž vydalo nakladatelství Crew, dále proniká do historie a představuje jednoho z nejslavnějších dobyvatelů světových dějin více, než by některým čtenářům mohlo být snad milé. Nebudeme to ale okecávat, to Rusko se samo nevypálí.
Autor:
Kresba:
Vydavatel:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Alejandro Jodorowsky
Jérémy Petiqueux
Nakladatelství Crew
Richard Podaný
112
barevný
vázaná
červen 2021
978-80-7679-017-9
první
Napoleon „Chci tě moc“ Bonaparte
Sedmnáctka jako levoboček slavného Ludvíka ovládl snad všechna alchymistická tajemství světa a je nejspíš tou největší nesmrtelnou bytostí všech dob. Jenomže i dokonalé bytosti mají své trápení, byť mohou být vážně dokonalé. Jeho problém? Samozřejmě Napoleon Bonaparte, který už v prvním díle ukázal, že v této historické fikci má trošku větší roli, než by si někteří mohli přát. Pro Sedmnáctku je to navíc o to těžší, když jeho klín po francouzském vojevůdci vážně touží a on jako hermafrodit se svými emocemi svádí lítý boj.
Nejvíc ale dle mého trpí opět hraní s historickými skutečnostmi. Viz vlastně Napoleonovo tažení do Moskvy, známé jako Ruské tažení. Napoleon Bonaparte, usilující o rozšíření své moci a zajištění kontinentální blokády proti Británii, se rozhodl napadnout Rusko poté, co car Alexandr I. odmítl pokračovat v blokádě. Navzdory několika vítězstvím se Napoleonovi nepodařilo zlomit ruskou armádu, která se uchýlila ke strategii spálené země, což způsobilo, že Napoleon v říjnu vstoupil do vypálené Moskvy. Město bylo opuštěné a bez zásob, a proto byl nucen se v zimních podmínkách stáhnout. Ústup se proměnil v katastrofu, neboť zdecimovaná armáda čelila nejen ruským útokům, ale i drsným podmínkám, což vedlo k obrovským ztrátám. A i když se mi hrozně líbí, jak Rytíři z Heliopole: Dílo v červené, dílo ve žluté tento krach a historickou událost podává po svém, stejně jako další dobrodružství Sedmnáctky v Anglii, ta historická fikce mi opět leze trošku na mozek.
Neberte to zle, miluju Jodorowského díla, ale tady už přehrává lehce sám sebe. Ne v prasáckých scénách (ty zde díky bohu vynechává), ale v určité životní pseudofilosofii, jež by měla být nadstavbou tohoto díla. Znáte počin Královská krev? Tak dnešní recenzovaný kus je vlastně to samé, jen s méně sexem, ale více nadpřirozenem. Není to špatné, naopak, to vyvrcholení je okouzlující, úchvatné, až bych tomuto mistrnému autorovi zatleskal. Jenomže ta cesta k němu je děsně hrbolatá a z určitého plynulého obrazu příběhu zde narážíme do pasáží, které by vyloženě tolik prostoru mít nemusely. Právě třeba ta Napoleonova linka v Rusku. Zajímavé? Ano. Dějově důležité? Ano. Ukazuje to dobyvatele v nějakém jiném historickém světle? Samozřejmě. Ale bylo toho zbytečně moc.
Zdroj: Nakladatelství Crew
Rytíři z Heliopole: Dílo v červené, dílo ve žluté minimálně pobaví
Osobně musím říct, že mě neuvěřitelně překvapily některé další postavy i to, jak se rychle dokázal příběh rozvětvit a zase spojit v jednu linku. Jodorowsky má tendence občasně přeskočit nějakou hranici, nechat něco nevysvětleného anebo udělat nějakou brutální zlomyslnost. Nyní mě překvapilo, jak se rozhodl být velmi mile přízemní a netahal nic do svých běžných extrémů. Pro znalce autora je to možná v některých místech už sice trošku kliše, ale zase pro ty z vás, kteří dílo budou číst, nestačí to vážně takto?
Kreslíř Jérémy Petiqueux je obdivován pro svůj detailní a dynamický styl kresby, který často zahrnuje realistické zobrazení postav a prostředí. Tady prodal doslova úplně všechno, co mohl. Perfektní detaily vystihující každou jednotlivou stránku, nádherné scenérie. Spojení s Jodorowskym autorovi velice prospělo a nutno přiznat, že málokdo dokáže naplnit vizuální představy, které scenárista má. Jérémy to umí, a nejen to, vypiplá myšlenky do detailů. Upřímně nevěřím, že by bylo na světě mnoho takových umělců, kteří by se uměli sžít s autorovou poblázněnou myslí, včetně některých vážně explicitních detailů.
Zdroj: Nakladatelství Crew
Rytíři z Heliopole: Dílo v červené, dílo ve žluté je úžasným pokračováním prvního dílu. Netroufnu si říct, že je lepší, protože rozhodně není. Autor zde udržuje svůj vysoký standard, ale nepřekonává se. Nesnaží se přinést něco převratného, což je ale po tom všem, co už má za sebou, asi i pochopitelné. Nicméně nádherná kresba, alternativní/fikční historie a velmi zajímavé finále mě utvrdily, že Jodorowsky ani ve svých 95 letech nespadá do starého železa a že někde ještě určitě má schovaný příběh, který jednou rozboří dějiny světového komiksu. Zase.
