Když se řekne slovo náhoda, vždycky si v hlavě řeknu, že to je Ano, které řekla má žena na naší svatbě. Doteď si myslím, že to nikdo nečekal. Každopádně oblíbení Kvedlalové z Kvedlinburku si už před pár lety vysloužili rozšíření Kořenářky a já dodnes nelituji, že jsem si tu hru tenkrát od vydavatelství Mindok pořídil. Naprosto jednoduchá, zábavná kuchařina spojí u stolu celou rodinu, protože kdo by nechtěl naslepo vytahovat ingredience z pytlíku, že?
Víme, jak se hrají Kvedlalové z Kvedlinburku?
Každý hráč z maximálního počtu čtyř hráčů dostane jeden pytlík, do něj bílé zlé suroviny, pár oranžových dýní a negativní přísady (a pokud vytáhnete v součtu více než sedm, váš tah skončil, protože vám bouchl kotlík). Poté je načase tahat naslepo a dle bodů v ingrediencích se posouvat na herním plánu, kde se posouvají všichni hráči najednou. Ostatně oni všichni kvedlalové tahají z pytlíku najednou. Není to ale povinné, je lepší si tahat jeden po druhém – za prvé kontrolujete, jestli někdo nepodvádí a do pytlíku nekouká, a za druhé pomáháte s orientací. Díky modrým přísadám se totiž můžete podívat do budoucnosti a vybrat si další los nebo díky žlutým smazat škodlivou přísadu, pokud přijdou ihned po sobě.
Díky červeným se zase sčítají suroviny dýně, takže můžete naletět více kupředu, a tak dále. Zelené, fialové nebo černé mají své další bonusy, a tak je i důležité vždy na konci kola přemýšlet, jaké nakoupíte. Jednoduše řečeno, v celkovém součtu toho, kam jste bodově na herním plánku došli, máte „finance“, za něž můžete nakoupit nové suroviny. Jejich cena se poté ukazuje v alchymistických knihách. Mimochodem podle čísla, kam jste došli, se získávají body. Nezáleží tak na tom, jak jste v jednom z devíti herních kol vůbec dopadli.
Vždy totiž tam, kam jste se dovařili, máte počet bodů, podle kterých se posouváte na bodovací desce. Jednoduché a neskutečně funkční. Přesto je to jen základní ovládání Kvedlalů z Kvedlinburku, protože jakmile se trošku vyhrajete, můžete si do hry vsunout ještě krysy, které kradou bonusové rubíny (za něž si můžete koupit lektvar proti výbuchům) nebo přidat více kuchařek, čímž si zkomplikujete vaření. Prakticky mají Kvedlalové z Kvedlinburku nekonečné možnosti, což se poté projevuje i na době hraní.
Ta je jaká?
Hra se dá stihnout během jedné hodiny, jenomže čím více se vžijete do pravidel a budete se v nich rochnit, tím to může být delší. Ostatně proto se doporučuje, aby v některých momentech všichni hráči tahali najednou. V prvních kolech, kde máte jen základní suroviny, to jde a rozhoduje náhoda, ale jakmile jste dál a máte plný pytlík materiálu, už je to něco úplně jiného. Z osmi přísad je třeba dvacet pět, a to už tu kontrolu vážně chce, protože všichni v kotlíku bodů letí nezadržitelně kupředu.
Sama o sobě je ale hra naprosto úžasná pro celou rodinu a bavit se budou úplně všichni. Nezáleží na tom, jestli jste třicetiletý vyhraný frajer, nebo desetileté malé páže, které jen rádo tahá z pytlíku. U nákupu surovin sice rozhoduje strategie, ale vše ostatní je poté o náhodě a je to zatracená zábava, když víte, co se děje.
Navíc to všechno zatraceně krásně vypadá. Kvedlalové z Kvedlinburku lahodí očím, rukám a všemu, co se před vámi děje. Design je naprosto špičkový, na pomezí pohádky o nešikovné čarodějnici a drsného středověku, kde se vaří ty nejlepší pokrmy. Doslova ideální počin na sychravé dny, kdy venku leje jako z konve a vy chcete jen odpočívat a užívat si společnost někoho vám blízkého. Zatracená zábava, která se ještě vylepšila tím, že do hry přišly Kořenářky!
Kvedlalové z Kvedlinburku a Kořenárky
Základní změnou, která bude vás asi bude zajímat nejvíc, je přidání jednoho hráče. Najednou se ze čtyř stává pět – rozdíl byste tedy zaregistrovat neměli, je to jen nešikovný Kvedlal navíc, ale stejně se tím zvyšuje doba hraní a obtížnost. Prakticky je to stejné jako u Osadníků z Katanu, v nichž platí, že čím více hráčů, tím složitější partie. Nebyli by to ale Kvedlalové z Kvedlinburku, kdyby tohle bylo jediné, co rozšíření přineslo.
Tím hlavním jsou kartičky kořenářek, které slouží jako pomocnice se speciální dovedností, již můžete jako hráč použít jen jednou za celou partii. Jak fungují? Zaplatí se jim krejcarem, jenž je též součástí rozšíření. Je velmi důležité si uvědomit, že Kořenářky jsou prakticky největší gamechanger celé hry, a navíc se jejich schopnosti dají použít jen v určitých momentech, takže přemýšlejte, kdy je použijete. Vážně, hodně ten mozek zde zavařte.
S kořenářkami také přichází ještě nová surovina jménem čertovo kvítí. Oproti žlutým, modrým nebo červeným bych však neřekl, že přináší tak velké výhody. Její hlavní předností je, že dostanete přístup k novým knihám, což zase rozšíří trošku schopnosti Kvedlalů, ale upřímně. Záleží, jak moc striktně si nastavíte kuchařská pravidla. Když se řekne jen základní knižní lektvary, tak prostě základní!
Finální částí jsou pomocné misky, které mohou prodloužit vaše setrvání ve hře v případě tahání přílišného počtu negativních přísad. Přichází tak možnost zde více riskovat a trošku šíleněji blbnout. Také zde nutno podotknout, že Kořenářky hru velmi změní a faktor náhody, byť stále neuvěřitelně dominantní, už více ovlivňují i machinace hráčů. Myslím ale, že to byl přímo úmysl tohoto rozšíření.
A jaká jsou negativa?
Mně osobně vadí onen šílený faktor náhody. Nevadí mi tahat ingredience z pytlíku, ale součet sedm je zatraceně nízký. Počin vás tak nutí hrozně rychle riskovat, a pokud bouchnete dvě kola ihned za sebou, nemáte šanci už ztrátu dohnat. Pokud ostatní Kvedlalové tahali dobře, ta propast může pak už být klidně deset bodů v žetonech, a to je pak v závěrečných bodech velký extrém. Můžete sice mít vždy lektvar a dost rubínů na nákup dalšího, ale vyplatí se to?
Co také přidávám do negativ, je obrovský rozdíl v kvalitě jednotlivých přísad. Modré přísady, pomocí nichž zvolíte, co si vytáhnete, jsou šíleně přesílené oproti třeba zeleným, které, no, vlastně nedělají pořádně nic. Stejně tak fialové a černé. Jednu hru jsem kupoval schválně jen modré a upřímně řečeno, vyhrál jsem. Nebylo to ani nic těžkého, protože mi vždycky všechny bílé negativní zůstaly v pytlíku a já si pak jen korigoval, abych se dostal k povolenému limitu sedmi před výbuchem kotlíku. Už v sedmém kole z devíti jsem se tak každé kolo dostal skoro na maximální počet bodů. Škoda. Hra to bohužel ani nijak nelimituje.
Do třetice jsou tu Kořenářky. Je to sice rozšíření mimo základní hru, ale sakra. Vždyť dokáží změnit úplně všechno během jedné jediné hry, což mi přijde úplně šílené. Nic proti nim, graficky a tematicky do hry jasně zapadají, ale ta realita funkčnosti je poté někde úplně jinde. Škoda, hra totiž mířila do obrovských výšin, ale trošku začpěla, jak se převařila.
Kvedlalové z Kvedlinburku a rozšíření Kořenářky jsou naprosto topovou zábavnou hrou pro celou rodinu, trpící jen několika málo nešvary, které se dají řešit dohodou mezi hráči. Krásné grafické zpracování, příjemné kuchařské téma, středověký alchymistický nádech a snadná hratelnost, to vše hru neuvěřitelně zdobí, byť ta největší zábava spočívá právě v tom, jak všechno je vlastně o náhodě.
