Finské studio Remedy Entertainment, mimo jiné autoři prvních dvou dílů Maxe Payna, se nám nedávno připomnělo svým hitem Alan Wake 2. Jeho předchůdce, původní Alan Wake, sice vyšel už poměrně dávno, ale vývojáři na něj úplně nezapomněli. V roce 2012 na něj navázal jedenapůltý rodokapsovitý díl Alan Wake’s American Nightmare a v říjnu 2021 přišel i remaster coby exkluzivita pro Epic Games Store. Ten kromě jiného zlepšil grafiku, nově vyrenderoval herní videa, přidal něco málo obsahu a odstranil product placement (☹️).
Plnohodnotného pokračování Alan Wake 2 jsme se dočkali v říjnu 2023, a pokud si plánujete naplno vychutnat jeho příběh, je potřeba si hry zahrát pěkně od začátku. Začněme tedy prvním Alanem Wakem.
„My name is Alan Wake. I’m a writer.“
Hlavní hrdina Alan Wake je autor thrillerů, který trpí tvůrčí krizí. Pro vyřešení tohoto problému zkouší ledacos, a tak právě míří se svou manželkou Alice na dovolenou do městečka Bright Falls. On sám si chce jenom trochu odpočinout a možná chytit nějakou tu inspiraci, zatímco místní jej poznávají na potkání a mezi řečí vyzvídají detaily ohledně jeho dalšího připravovaného veledíla.
Hned první noc na chatě v jezeře se však stane něco hrozného, Alice zmizí a Alan se probudí o týden později ve svém nabouraném autě, aniž by si vzpomínal na cokoliv mezi tím. Vzápětí se také splní přání všech ostatních, když začne nacházet stránky svého nejnovějšího románu, který sice ještě nenapsal, ale který zato překvapivě přesně popisuje, co se stalo, i věci, co teprve budou. V dalším pátrání mu však brání neznámá temná síla, která chvílemi zasahuje do okolního světa… a také místní policie spolu s FBI, protože tu hned několik věcí nehraje.
Se svým agentem Barrym a jakýmsi tajemným svítícím průvodcem tak Alan vyráží zjistit, o co tu jde, odhalit tajemství jezera a dostat Alici zpátky. Kromě toho tu zůstává i otázka, co přesně se mezitím stalo a jakou roli v tom hraje právě on. A o další zmatek se postarají ještě bonusové kapitoly, které vše posouvají zcela do snové roviny…
„Who wrote this crap anyway?“
Celé vyprávění se vyznačuje výraznou stylizací, probíhá v epizodickém formátu s náhlými zvraty a prokládají ho předrenderovaná videa s filmovými úhly kamery. Alan Wake si se svou povahou média hraje neustále – počínaje tím, že hlavní hrdina je zde vlastně autor v příběhu, který sám napsal, a konče i třeba občasnými hranými vsuvkami. Celé to tak smrdí postmodernou, ale na to nás vývojáři nenápadně začali připravovat už v Maxi Paynovi. Uniknout by vám neměly přinejmenším dramatické monology, jimiž Alan po vzoru Maxe komentuje momentální události.
Zpracování je tak téměř stejně důležité jako příběh a podřizuje se mu prostředí, herní mechaniky i tempo vyprávění. Autoři nenechali nic náhodě, zdánlivé drobnosti mají své opodstatnění, a přitom nic není tak jednoznačné, abyste si nemuseli lámat hlavu s interpretací. Už jen tím Alan Wake překonává všechny ty prvoplánové záležitosti, co mají skóre kolem 6,5/10 a plevelí nám naši kategorii hororových her.
Současní hráči také mohou vědět, že Remedy ze svých her postupně vybudovalo sdílené univerzum, takže pro pochopení děje Control i pozdějšího pokračování je první Alan Wake nepostradatelný. Pokud naopak potřebujete ještě nějaký nenásilnější úvod do příběhu jedničky, vývojáři si dali tu práci, že k ní natočili půlhodinový hraný prequel nazvaný tematicky Bright Falls.
„Trust no one in the dark“
Značná část děje se odehrává v noci, kdy po vás jde temnota. Ta se jednak projevuje jako abstraktní síla v podobě mlhy či ulpívající tmy, jednak umí ovládat vaše okolí. Kromě obyvatel města tak dokáže posednout i ptáky, těžké předměty nebo třeba stroje.
Vaší nejsilnější zbraní tu bude světlo, doplňované dávkami tvrdého olova ve stylu Alone in the Dark: The New Nightmare. S posedlými lidmi si většinou poradí kombo baterky a revolveru, ale občas budete muset sáhnout i po těžším kalibru, různých světlicích nebo třeba statických reflektorech. Alan Wake přitom není úplně survival horror; s náboji na nižších obtížnostech většinou vystačíte, zdraví se postupně obnovuje a pod lampami se pravidelně nacházejí checkpointy. Kůži vám také nejednou zachrání mechanika úhybu, která je pak pro výstižně pojmenovanou obtížnost Nightmare nepostradatelná.
Abyste občas zvolnili a ubrali tempo, střídají všechnu tu akci pasáže ve dne. Při těch se obvykle nemusíte ničeho obávat, a naopak se procházíte ve stylu walking simulatoru, abyste se při rozhovorech s lidmi dozvěděli střípky příběhu. K těm zásadním odhalením však dochází obvykle v noci a den vám dopřeje jen krátký odpočinek, než noční můra opět začne.
Vítejte v Bright Falls
Vývojáři si jako kulisu vybrali washingtonskou divočinu se všemi nezbytnými proprietami – jehličnatými lesy, sruby u jezera, přírodními parky nebo třeba opuštěnými hornickými osadami. Ve dne tak zažijete klasické ospalé městečko s osobitými postavami, zatímco v noci se atmosféra stává o poznání děsivější. Zdroje světla jsou vzácné, nad hlavou vám krouží desítky vran a posedlí lidé, povětšinou lovci nebo dřevaři, na vás ze tmy občas zařvou nějaký non sequitur. Vy přitom nejste zrovna akční hrdina a bojem si spíše koledujete o malér. Radši proto utíkejte a řešte hádanky, ať se posunete někam dál.
Bloudění vám však nehrozí, neboť si vývojáři si připravili celou řádku triků, kterými vás více či méně explicitně dovedou k cíli. V první řadě můžete jít často – symbolicky – za zdroji světla; už Valve při vývoji Left 4 Dead zjistilo, že hráči se v tmavých úrovních chovají jako můry. Nenásilně vás také nasměrují různé pěšiny v lesích a interaktivní prvky, případně speciální barevná graffiti viditelná jen s baterkou. Jako poslední záchranu máte v rohu obrazovky malý radar a tlačítko na sledování zajímavých věcí à la Gears of War, což už není tak imerzivní, ale usměrní vás to stoprocentně.
Hnát se bezhlavě do cíle však také není úplně ono, protože po cestě můžete hledat stránky svého rukopisu, sledovat útržky mysteriózní televizní show, anebo třeba sbírat desítky termosek s kafem (jste přece spisovatel, že?). V tomto ohledu máte zábavy dostatek – možná až příliš. Sběratelské předměty vás totiž neustále nutí do zacházek, zatímco hra vás pomocí respawnu nepřátel ráda odrazuje od jakéhokoliv otálení, což případné sběratelství ztěžuje. Těm, kdo se nesnaží o dohrání na 100 %, ale tento drobný nedostatek vadit nebude.
Podívaná ve dne i v noci
Pokud nejste puristi, herní historici a/nebo odpůrci Epicu, klidně se vrhněte rovnou do remasteru – na Alanu Wakeovi už je jeho stáří místy znát. Ve své době sice šlo o postrach PC sestav ve stylu Crysis (ostatně tvůrci testovacího softwaru 3DMark začali také jako součást Remedy) a vizuálně to ani dnes není úplná katastrofa, ale některé části zestárly hůře než jiné. Noční pasáže spolu s mlhou, efekty a hektičností dobře skrývají největší nedostatky, zatímco menší zaškobrtnutí přes den se stále dají prominout. Videa vytvářená přes motion capture však ještě nedokázala zcela realisticky naanimovat obličeje postav a před tím vás ani sebesilnější sestava neochrání.
Hudební doprovod oceníte zejména v akčních pasážích, kdy váš útěk dostává přiměřeně dramatický podkres. Soundtrack obsahuje také pár rockových klasik, což v květnu 2017 po vypršení licencí donutilo autory hru stáhnout z prodeje. Pro jednou však má podobný příběh šťastný konec a na rozdíl třeba od první Mafie je Alan Wake znovu dostupný, aniž by musel cokoliv obětovat. V neposlední řadě se objevuje i stálice v podobě finské rockové kapely Poets of the Fall a jejich písně jsou ty, na které po dohrání jen tak nezapomenete.
Alan Wake je jedna z těch her, u kterých si vývojáři dali záležet na každém detailu. Herní prostředí spolu s jeho stylizací nabízejí propracovaný hráčský zážitek a dobře vás uvedou do širšího univerza, které Remedy buduje. Ačkoliv grafika už není nejnovější a hratelnost občas trochu pokulhává, příběh i jeho podání je bohatě vynahradí. Alespoň ten první problém navíc řeší dostupný remaster.
