Říká se, že být mrtvý je stejné jako být hloupý – vám osobně je to sice jedno, ale zato tím trpí všichni okolo. Uznejme však, že první případ je o něco závažnější, a dvojnásob, když vám zemře někdo blízký. Lidé reagují různě; mohou truchlit a vzpomínat, mohou popírat a hledat smíření. Než se s tím nějak vyrovnají – pokud vůbec –, může to trvat i roky. Přesně tímto tématem se zabývá manga Moje vadná Mariko, která původně vyšla online v roce 2019 a v Čechách ji nyní vydává nakladatelství CREW.
Autor:
Kresba:
Vydavatel:
Překlad:
Korektury:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok vydání:
ISBN:
Hirako Waka
Hirako Waka
Crew
Anna Křivánková
Tereza Micková
200
černobílý
brožovaná
2024
978-80-7679-591-4
„Můžete pomoct své kamarádce... i když je mrtvá? Těžko říct, ale hrdinka mangy Moje vadná Mariko se o to snaží. Celá léta pomáhala své kámošce Mariko z depresí a násilných vztahů. Byla její jedinou kamarádkou, pro všechny ostatní byla Mariko prostě jenom „nějaká vadná“.
Jenže Mariko tohle přátelství zradila. Zemřela. Přichází čas na poslední misi. Vyrazit na poslední cestu. Jen ony dvě. Jedna živá a jedna v podobě popela. Je čas naposledy osvobodit ubohou, vadnou Mariko.“
„Byla to moje kámoška“
Mariko Ikagawa umřela, což není žádné překvapení – tento fakt vám prozradí hned první stránka mangy, zadní strana její obálky i anotace v obchodě. Pro hlavní hrdinku, Šiino, to pochopitelně překvapení je a sebevražda její nejlepší kamarádky jí obrátí svět vzhůru nohama. Plán na sebe nenechá dlouho čekat: Mariko sice zachránit nedokázala, ale může alespoň zachránit to, co z ní zbylo.
První krok je proto dostat se do domu jejího násilnického otce a získat, klidně i silou, urnu s ostatky své kamarádky. Následně je čas vyrazit na poslední společnou cestu, kterou si sice domluvily, ale nikdy se k ní nedostaly. Ani tato část však neproběhne bez potíží, leccos se zvrtne a jediný, kdo Šiino pomůže, je záhadný místní muž. A ani ztroskotání bez peněz na cizím místě není tak nepříjemné jako otázka, proč vlastně plnit přání někoho, kdo vás na světě nechal samotného.
Moje vadná Mariko si po stránce obsazení vystačí s málem. Jedna z hlavních postav je mrtvá, druhá bezejmenná a třetí po většinu času neví, co se sebou. Příběh neustále přechází mezi současným děním, obrazy minulého přátelství a reakcemi, které tyto záblesky vyvolávají. Mariko tak ožívá ve vzpomínkách Šiino a postupně ukazuje, proč se i navzdory společnému přátelství rozhodla pro svůj poslední krok. Další společné pouto představují její znovu čtené dopisy, a když se ke konci začne zjevovat i v reálném světě, je zřejmé, že truchlení už si vybírá svou daň.
Všech pět fází smutku… téměř
Jak se dozvídáme z rozhovoru, který autorka kdysi poskytla, celé je to inspirováno reálnými osobami. Hirako Waka se tak na základě svých zkušeností rozhodla zpracovat příběh o tom, jak trauma zasáhne člověka i jeho blízké. Vše přitom pojala realisticky, což může za celkové více než depresivní vyznění. Mariko se sama označuje za „vadnou“ a nemyslí si, že jí ještě lze pomoci. Šiino pravidelně střídá smutek i vztek, ale nakonec jí stejně nezbude nic jiného než bezmoc. Nečeká tu žádné smíření ani pochopení, alespoň v tuto chvíli, a autorka sama tvrdí, že na některé ze svých nastolených otázek nezná odpověď.
Oficiální stránky Crwe proto Moji vadnou Mariko taktně doporučují „spíš dospělejším čtenářům a čtenářkám“, jiné stránky ji rovnou řadí mezi džosei, tedy mangu určenou dospělým ženám. Tomu také odpovídají ne zrovna lehká témata – sebevražda, zneužívání, domácí násilí, sebepoškozování, deprese a reakce na ně. Vším prostupují odpovídající emoce, a kdo podobné výjevy nevyhledává, měl by sáhnout po jiném čtení. Veselých chvil se tu moc nenajde.
S rychlým střídáním pocitů se pojí i expresivní kresba, kolísající napříč scénami. Vzácné odlehčené momenty sklouzávají ke karikaturám, naopak hněv se neobejde bez napjatých šlach a vyceněných zubů. Do osobních vzpomínek na přátelství se propisuje až idealistické ladění, zatímco současný smutek provází stružky slz, slin i krve. Umělecký styl přeskakuje stejně náhle a nepředvídatelně jako momentální nálada.
Fanoušky japonského filmu by mohlo zajímat, že v roce 2022 vznikla také hraná adaptace. Přestože jednotlivé scény z mangy lze poznat na první dobrou, trailer zároveň ukazuje úskalí spojená s převodem 1 : 1 z kresleného do hraného. Vyhrocenost, umožněná stylizovanou kresbou, se tu přece jen ztrácí.
Yiska
Moje Vadná Mariko obsahuje ještě bonusovou kapitolu pojmenovanou Yiska. Časově se pořád zůstává přibližně v současnosti, ale tentokrát jde o téměř westernové setkání staršího zabijáka a chlapce, který se snaží sám nějak protlouct v poušti. Oba mají svou minulost, oba by se chtěli nějak dostat z tohoto života a oba se mohou něco od toho druhého přiučit. Jak to také v podobném drsném prostředí bývá, nebude to lehké – a opět se vrací otázka, nakolik dokáže jeden člověk druhému změnit život. Rozebírat Yisku více dopodrobna by už sice znamenalo vyzradit rozuzlení, ale pár tematických paralel s hlavní mangou se tu najde.
„Moje vadná Mariko ukazuje vzpomínky na přátelství dvou žen, jejich společné pouto a bolestivý způsob, jakým probíhá vyrovnávání se ztrátou blízké osoby. Autorka obratně používá stylizovanou kresbu, aby zachytila záplavu často protichůdných pocitů, které podobné náhlé tragické události provázejí. Věrnosti zpracování se tak dá máloco vytknout, rozhodně však nejde o příběh s dobrým koncem.“
