K Shadow of the Tomb Raider jsem se znovu dostal po šesti letech od jejího vydání v roce 2018. Poprvé to bylo na konzoli Xbox One X a tehdy se dostavilo značné zklamání. Závěr celé trilogie a vývojáři se předvedli s tímhle? Špatné technické provedení, žádný logický příběh, absence akčních scén, které dominovaly v prvním a druhém díle. V té době to pro mě bylo enormní zklamání. Na Laře Croft, hlavní představitelce celé videoherní série pod názvem Tomb Raider, se tvořilo celé mé dětství. K původní dvojce mě přivedl spolužák na základní škole. V autobuse mluvil něco o italské mafii, baseballové pálce a úzkých uličkách v Benátkách. U sebe mi ještě ten den až do večera ukazoval, proč o tom tak během cesty na hodinu básnil. Byla to pecka! Za půl roku mi matka koupila vlastní Playstation a rovnou jsem si k tomu vzal pálenou verzi trojky s podtitulem Adventures of Lara Croft.
Za mě nejlepší díl ze všech vydaných. Právě tento titul se mohl pyšnit krásnou džunglí hned ve dvou lokalitách – v Pacifiku a Indii. Hororová atmosféra a hutná vegetace byla ta správná kombinace. Shadow of the Tomb Raider mělo oboje z jmenovaných. To byly jediné klady titulu. Každopádně odfláknuté technické zpracování a už slabé konzole nedokázaly hráčům dopřát alespoň plynulých třicet snímků za vteřinu. V hlavní vesnici / menším městě to padalo až ke dvaceti. Kvůli multiplayerové Concord jsem si zaplatil předplatné PS PLUS, vybral tu verzi s retro hrami zdarma a náhodou na mě v široké nabídce vyjel právě závěr remake trilogie Lary Croft. Brzy vyjde nový díl s plně otevřeným světem v Indii a já si řekl, proč to nezkusit znovu a případně, když to bude nakonec přece jen dobré, nenapsat recenzi. Na podruhé to bylo zcela jiný zážitek. V tom dobrém smyslu slova.
Jako kdybyste tam skutečně byli
To, co mělo být dominantou celého titulu, se povedlo až na konzoli Playstation 5 – audiovizuální zpracování. Shadow of the Tomb Raider nyní běží ve standardních 60 fps, s možností zapnutí RTX i předností lepší grafiky / lepšího frame rate. Původně jsem udělal tu chybu, zapnul RTX, dal lepší grafiku a přišlo zklamání. Hra se sekala celkem viditelně a hlavně pravidelně. Dalo se to vydržet, ale i menší záškuby mi kazí celkový průchod. Změnil jsem tedy nastavení – vypnul RTX a nechal možnost lepší grafiky. Najednou se dostavilo ve výsledku skoro plynulých šedesát snímků za vteřinu. Občas se sice hra úplně mírně zaškubla při větších akčních scénách, ale to už byl jen drobný detail. Netrápilo mě to vůbec. Audiovizuální zpracování bylo natolik dechberoucí, že lehké propady nebyly žádný zásadní problém. Adventures of Lara Croft z roku 1998 měla dokonale zpracovanou džungli ve dvou lokacích – v Pacifiku a Indii. Už z počátku průchodu Shadow of the Tomb Raider ve mně příjemně hrklo – vždyť je to vlastně remake původní trojky. Oba tituly jsou třetími díly a oba mají nádhernou, živou vegetaci. Za mě se jedná o nejsilnější klad, jaký má. Džungle doslova žije – skákající opice, ptáci na stromech, co se při pohybu k nim rozlétnou pryč, kapybara (takové přerostlé morče) na každém kroku, divoká zvěř, vlci, leopardi – zkrátka zde to opravdu žije! Jedná se o jedno z nejvíce uvěřitelných prostředí, jaké ve videoherním průmyslu vzniklo. Metal Gear Solid V by se měl od vývojářů z EIDOS učit.
Amazonie, konkrétně Mexiko a především Peru, je vytvořena ještě lépe než otec tohoto žánru Uncharted (Lara zde překonala i čtvrtý díl a DLC). Nejen divoká džungle plná nebezpečí a nástrah, adrenalinové potápění, proplétání se hutnou vegetací, skákání po stromech či průzkum velkých dungeonů – hrobek – patří mezi to lepší, co je na trhu k mání. Nic lepšího za poslední roky není. Ani Elden Ring či Ragnarok nemá tak živý svět. Jako jediný konkurent mě napadá Hogwarts Legacy, jehož svět byl opravdovým topem za dvacet let (předtím GTA Vice City). Shadow mne natolik uchvátil právě audiovizuálním zpracováním, že šla vlastně hratelnost a příběh natolik stranou, až jsem se přistihl ve dvě ráno, jak prozkoumávám všechny nepovinné lokace a sbírám různé skryté předměty jen proto, abych se mohl kochat okolní krajinou. Jedná se vlastně o propojený otevřený svět velké části Peru (konkrétně té amazonské, hlavní město a moderní svět byly zcela vynechány), kde vidíte tisíc let staré stavby a jen si říkáte, jak to ti lidé tehdy mohli postavit a čím! To přece není možné. Pokud jste někdy hráli Assassin´s Creed Origins, viděli pyramidy a mohli na ně lézt nebo je prozkoumat, víte, o čem tu píši. Vývojářům se podařilo něco, o čem se jiným titulům může nechat jen zdát – dali světu jiskru, srdce. Povedlo se na jedničku.
Zdroj: Eidos Interactive
Hodně zbraní, žádná přestřelka ani příběh
Tím však výčet kladů pomalu končí. To, co tvořilo základ jedničky i dvojky restartu série, byla akce – akční scény, přestřelky, výbuchy, útěk z bortícího se domu. Závěr trilogie však šel jinou cestou. Zde se skoro vůbec na souboje s Trinity nedostane – tato organizace, proti které stojí Lara Croft po všechny tři díly restartu, šla stranou. Přišlo mi, že vývojáři mají za úkol jen udělat díl, co bude výplní mezi dvojkou a čtyřkou, která se dokončuje a tento nebo příští rok vyjde do prodeje. Shadow of the Tomb Raider je vlastně vata, s níž se zaplní příběhová mezera. Já ani zápletku upřímně nepochopil. Lara a její kamarád z předchozích událostí pátrají po vzácném artefaktu původně v Mexiku, po půl hodině se děj přesouvá do peruánské džungle, kde se větší část pátrá po mocném předmětu, patřícím indiánskému kmeni, žijícímu skrytě v městě Paititi – přeživší původní kmenová civilizace. Jakmile Lara dýku najde, přejde do ní energie, měla by umřít, ale překvapivě neumře a je konec. Víc jsem z příběhu nepochopil. Byl totiž naprosto o ničem, při rozloze i rozsáhlosti hry se zde naprosto ztrácí a jde na čtvrtou kolej, ne-li pátou. Jestli jste hráli The Division 1, máte již představu – je zde vir, zabíjí lidi, vy jdete do místa, kde je epicentrum, konec. Shadow má jednu z nejhorších, nejvíc zbytečných zápletek, co kdy vznikly, a při vydání bylo vidět, že se jednalo o úmysl, aby si primární vývojářské studio (tento díl jako jediný z trilogie dělal „béčkový tým“) nechalo to nejlepší pro čtyřku.
I akce zmizela. Respektive přestřelky. Moc jich tu není a to beru jako výsměch všem hráčům, když máte k dispozici nepřeberné množství všech různých zbraní (celkem čtyři pistole, čtyři pušky, dvě brokovnice a dva luky). Munice je akorát a já za celý průchod dokázal sehnat většinu střelných zbraní i luků, kompletně je vylepšit, avšak použít jen jednu pistoli, jednu pušku a jednu brokovnici. Na zbytek nebyl prostor – přestřelek je opravdu málo a velkou část navíc stírají stealth pasáže (namazání se bahnem, schování se na způsob Arnolda v Predátorovi v terénu a sledování nepřátel je dokonalá záležitost). Ve výsledku nedostanete pořádně ani tu možnost si zastřílet. Oproti prvnímu nebo druhému dílu se jedná o dobrodružnou plíživou hru s občasnými přestřelkami. Akce je zde v podobě adrenalinu, když utíkáte v Mexiku před záplavami, v Peru se potápíte a dochází vám prakticky pokaždé vzduch nebo vás chtějí sežrat piraně či úhoř. Případně utíkáte před lavinou z bahna či explozemi v ropné rafinerii. Všechny tyto sekvence jsou perfektní, tam klobouk dolů. Není co vytknout. Zbytek titulu je jen o průchodu, objevování a přežití v nepřátelské divočině, což cením, líbilo se mi to při druhém průchodu až moc, ale ono kouzlo tuny přestřelek zrestartované jedničky je to tam. Ruku na srdce – v závěru trilogie čekáte ten závěr, ne? Kde je? Hledal jsem ho marně. Shadow of the Tomb Raider mě natolik bavil, že jsem ho dokončil na 95,5 procenta. To je známka, že je kvalitní, ale příběhově je to výsměch a zklamání. Stačí to srovnat s God of War Ragnarok nebo Spider-Man 2. Tam ty scénáře byly s velkým „S“. Zde je to takový mrzák.
Špičkou byly dungeony – hrobky (Tomb v angličtině). Je jich asi deset a všechny jsou obrovské, náročné a nebezpečné. Každý průchod dá zabrat, je hororový, akční, logika a hádanky jsou samozřejmostí. Splnil jsem je úplně všechny (mám z toho i achievement, který má jen 10 procent všech hráčů), každá z nich je originální, nápaditá, zajímavá i opravdu těžká na mozek. Jen jednou se mi však stalo, že jsem si musel vygooglit cestu dál. Mají v sobě dávku nepřátel, logických puzzlů, náročného skákání nebo agresivních piraní. Jsou temné, zákeřné a nemilosrdné. Bavily mě všechny a za každou splněnou z nich hráč dostane speciální vylepšení – zdraví, výdrže pod vodou, rychlosti při šplhání či dalších. Určitě se ty upgrade věci hodí, i když je Shadow celkem snadný už na normální obtížnost. Možná si ho zkusím na tu nejtěžší v režimu New Game Plus. Výhoda je, že pokud neznáte či jste vynechali původní díly na PS1, ty zpackané na PS2 či průměrné na Xbox 360 i PS3, čirou náhodou vás minuly i restart tituly a neznáte příběh ohledně Trinity, nevadí, zde žádný příběh vlastně není. Nic moc nenavazuje na předešlé díly, takže Shadow se dá brát jako samostatný remake původní trojky z 1998. Jako fanda obou trojek mohu s klidným svědomím říct, že si jsou extrémně podobné, a proto ho považuji právě za takovou neoficiální předělávku Adventures of Lara Croft.
Zdroj: Eidos Interactive
Shrnutí, celkové hodnocení
V roce 2018 se jednalo o extrémní zklamání. O šest let později, na konzoli nové generace a na šedesáti snímcích za sekundu, se jedná o audiovizuální porno. Prodírání se pomalu skrz džungli, utíkání před povodní nebo lavinou z bahna je nádherný grafický vizuál, na který se jen tak nezapomene. Živá vegetace, dungeony, původní peruánský kmen před civilizací skrytý ve svém vlastním malém městě – to vše dělá ze Shadow of the Tomb Raider důvod, proč si ji zahrát. Naopak důvod, proč s tím váhat, je slabý, ve výsledku odfláknutý příběh, kvůli kterému byste titul opravdu nehráli a nebyl by ani důvod si ho zkusit. Přestřelky jsou ty tam, zato stealth pasáže jsou excelentní. Pomazat se bahnem, schovat se do živé vegetace a sledovat nepřátele z Trinity, již po Laře pátrají, je dokonalost sama o sobě. Jako závěr restartu trilogie se jedná v celkovém hodnocení o značné zklamání. Po těch letech s krásnou kočkou Larou jsem čekal nadupaný konec. Kdybych si myslel, že se nejedná o finále trilogie, ale o separátní díl, řekněme remake původní trojky, byl bych naprosto spokojen. Asi proto bych dal svoje hodnocení. Pokud ji beru jako závěrečný díl trilogie, dostane 5/10, pokud samostatný titul, má ode mě 8,5/10 s mým vřelým doporučením. Má vše, co hráč od takové hry potřebuje – akci, napětí, audiovizuální zpracování, tunu věcí k objevení a k průzkumu. Peru vývojáři vybrali skvěle, ještě lépe než Sibiř z Rise of the Tomb Raider. A to byla Sibiř neskutečně nádherná!
Článek pro Gaming Professors napsal Michal Synek.
