Hráči, kteří kromě konzole či herního počítače vlastní také headset pro virtuální realitu, nemusí tolik smutnit, že bylo opět odloženo vydání S.T.A.L.K.E.R.a 2. Into the Radius 2, pokračování skvělé hry, která je po právu označována za „S.T.A.L.K.E.R.a ve VR“, totiž odloženo nebylo a koncem července se začalo prodávat v režimu předběžného přístupu. Máme před sebou další mistrovské dílo? A vyplatí se jej koupit již teď, nebo bude lepší počkat na opravy a doplnění dalšího obsahu? Na tyto otázky nelze odpovědět zcela jasně a stručně. Proto také vznikl celý tento text.
Dvakrát do stejného rádia vstoupíš
Pokud jste četli naši recenzi na původní Into the Radius, nebo jste jej dokonce hráli, budete se i ve druhém díle cítit jako doma. Vývojáři se vydali cestou vylepšování a rozšiřování osvědčeného konceptu, takže nedošlo k žádným radikálním změnám, ale spíše méně razantním posunům. Early access verze zatím nemá žádný příběh, takže se musíte spokojit jen se základní informací, že se opět ocitáte v tzv. Pečorském rádiu, tajemném místě kdesi v bývalém Sovětském svazu, kde došlo k nevysvětlitelné přírodní katastrofě. Opět hrajete za bezejmenného průzkumníka, jemuž tentokrát bylo přiděleno číslo 73. Od událostí původní hry již musely uplynout alespoň dvě dekády, protože veškeré vybavení, které máte na základně k dispozici, je znatelně modernější.
Zachována zůstala i základní hratelnost, která je založena především na mikromanagementu zdrojů, realistické manipulaci se zbraněmi a průzkumu prostředí. V porovnání s prvním dílem je ovšem pokračování výrazně akčnější a mnohem častěji v něm dochází k přestřelkám s nepřáteli, k čemuž se ještě vrátím v pozdější části textu. Zážitek také ovlivňuje skutečnost, že některé mechaniky známé z původní hry jsou sice plánované, ale dosud nebyly implementovány, takže se například nemusíte starat o jídlo a zbraně není třeba udržovat, jelikož nedochází k jejich opotřebení.
Těžko na cvičišti
Jak lze možná z předchozích řádků vytušit, vývojáři z estonských CM Games přistoupili k vydání hry v early accessu s jistou troufalostí. Zatímco jiná studia se snaží omezit obavy hráčů, že nakupují zajíce v pytli, vydáním sice obsahově nekompletního, ale jinak již dokonale vyladěného titulu, Into the Radius 2 dorazil na Steam jako jakási základní kostra. Neabsentuje jen příběh a některé herní mechaniky, ale také většina lokací (k dispozici jsou dvě – spíše tréninkový Poloostrov a naopak velmi rozsáhlý a nebezpečný Les). Na základně zatím nejde navštívit střelnici, takže si zbraně a doplňky k nim nemůžete pořádně vyzkoušet před zakoupením. Nabídka zbraní a dalšího vybavení je však úctyhodně rozsáhlá a hrát lze sedm hlavních misí spolu s de facto nekonečným počtem misí vedlejších (jejich náplň se ovšem opakuje).
CM Games dávají otevřeně najevo, že předběžný přístup je pro ně testovacím polem, díky němuž mohou sbírat hráčské reakce a hru postupně vylepšovat. Explicitně také vysvětlují, co od něj hráči mohou očekávat a co nikoli. Nejde přitom o žádný alibismus, ale zopakování postupu, který se jim osvědčil u původní hry. Ta se ve formě veřejné bety objevila již počátkem roku 2019, v průběhu léta vstoupila do předběžného přístupu, v červenci 2020 vyšla plná verze a na podzim následujícího roku pak zásadně přepracovaná verze 2.0, po níž ještě následovalo množství dodatečných updatů.
Mírné pokroky v mezích zákona
Co je tedy v porovnání s prvním dílem jinak? Jako první si lze samozřejmě všimnout atraktivnější grafiky, která se opírá nejen o pokročilejší efekty a rozmanitější textury, ale také o širší barevnou škálu a celkovou pestrost. Zlepšováky technického rázu jsou ovšem jen součástí proměny celkové výtvarné stylizace. Ačkoli výsledek vypadá na první pohled líbivěji, opuštění estetiky monotónnosti a ošuntělosti typické pro postsovětský prostor zároveň přispělo ke změně atmosféry. Co se výtvarného pojetí týče, je mezi oběma díly Into the Radius podobný vztah jako mezi střílečkami F.E.A.R. a F.E.A.R. 2: Project Origin.
Kladně vnímám i nový design nepřátel. Ti jsou opět tvořeni přízraky, z nichž většina na sebe bere podobu lidí – zpravidla policistů a vojáků. Zatímco v původním Into the Radius (skoro) všichni vypadali jako jakési tmavé siluety, v pokračování je jejich vzhled daleko propracovanější a detailnější. Velmi efektní je způsob, jakým mizí jejich mrtvoly – vznesou se do vzduchu, kde se postupně rozplynou.
V dešti střel
Nepřátelé však nezměnili pouze vizáž, ale také chování. Je jich více, jsou mnohem agresivnější a nebezpečnější. Kromě otravných, rychle se pohybujících chobotniček zvaných Spawns, které po faceliftu připomínají splašené chuchvalce magnetofonové pásky, budete potkávat především Mimicy. Tedy nepřátele vybavené různým typem střelných zbraní – od pistolí přes útočné pušky až po kulomety. Těch je na jednom místě usídleno většinou více a projevují určitou inteligenci, když se hráče snaží obcházet a útočit na něj z více stran.
V původní hře jste nezřídka naráželi na nepřátele, kteří byli nebezpeční pouze z bezprostřední vzdálenosti, a ještě se vyznačovali pomalou chůzí. V Into the Radius 2 naopak téměř všichni běhají a střílí, což zcela mění dynamiku soubojů. Vývojáři byli nelítostní a sotva se trochu seznámíte s prostředím, začnou proti vám vrhat Mimicy s neprůstřelnými vestami, helmami a útočnými puškami, zatímco vy proti nim stojíte jen s trapným Makarovem a krátkou brokovnicí. Navíc bez jakékoli balistické ochrany. Alespoň že ta brokovnice (minimálně ve verzi s dlouhou hlavní) má v rozporu s herními klišé docela solidní účinný dostřel a v boji je dost užitečná. Rozhodně ale počítejte s tím, že na každou výpravu za splněním hlavního úkolu budete potřebovat opravdu mnoho munice a léčivých injekcí.
Patálie s anomáliemi
Při vašich cestách nebudete ohrožováni jen ozbrojenými protivníky, ale také anomáliemi rozesetými v krajině. V prvním díle se jen raritně stávalo, že byste se do některé chytili při běžném putování. Tentokrát k takové patálii stačí jen trocha nepozornosti. Změněn byl také systém sbírání cenných artefaktů, které se mezi anomáliemi nachází. Již není třeba je ozařovat detektorem, neboť jsou od začátku jasně viditelné. Nejdou ovšem jen tak jednoduše sebrat. Do některých je nejprve třeba střelit, na jiné kupříkladu posvítit baterkou a tak dále.
Oživit se vývojáři snažili i náplň misí, které de facto sestávají z různých variací na fetch questy. Někdy je třeba prozkoumat konkrétní lokace, jindy donést zapomenutý detektor nebo nasbírat konkrétní druhy anomálií. Změny spočívají hlavně v tom, že některé objekty je třeba aktivně hledat, protože na mapě není vyznačena jejich přesná lokace, ale jen několik oblastí potenciálního výskytu. Jindy jsou mise strukturované v duchu pohádky o kohoutkovi a slepičce – někam dojdete a splníte požadovaný úkol, načež vás hra hned pošle o kus dál splnit úkol trochu jiný. Přiznávám, že takové mise jsem už po čase vnímal jako ubíjející a doufám, že tvůrci je časem dokáží ještě více ozvláštnit.
Můj čas, to jsou jen chvilky takové
Úpravy v hratelnosti, grafice i zvukovém designu vedly k nenápadnému, leč zásadnímu posunu dominantní nálady celé hry. Pryč jsou hororové obavy ze všeho, co může číhat za dalším rohem. Into the Radius 2 namísto strachu vyvolává jen pocit permanentního nátlaku. Na něm se podílí jak dotěrní nepřátelé, tak neúprosně ubíhající čas.
Stejně jako v prvním díle zde po několika herních dnech dochází k takzvanému Přílivu, po němž se respawnují všichni základní nepřátelé, anomálie a předměty. Je tedy ve vašem zájmu co nejvíc úkolů splnit vždy v období mezi jednotlivými přílivy. Jenže mise často zabírají hodně času a ten ve hře chvátá nekompromisním tempem. Jedna skutečná vteřina odpovídá herní minutě, takže když ze základny vyrazíte za svítání, po nějaké čtvrthodince nastane temná noc, během níž toho moc nevidíte.
Vím, každý máme svoje chyby
Fanouškovský bonmot říká, že v Into the Radius 2 nejsou žádné bugy, jen anomálie. Bohužel, podle všeho záleží na individuálním štěstí, jak závažně nakonec ovlivní herní zážitek. Někteří důvěryhodní herní publicisté totiž narážejí na chyby, které dovedou pokazit jakoukoli zábavu. Já patřím mezi ty šťastnější, a tak jsem se setkal s technickými lapsy, které jsou spíš jen obtěžující.
Zdaleka nejvíc mě naštvalo, když mi – zřejmě v důsledku updatu hry – zmizela zakoupená pistole a místo ní se mi naspawnoval základní Makarov. Přesnost trackování a manipulace s objekty zatím nedosahuje kvalit prvního dílu, byť tvůrci přidali haptickou odezvu ovladačů, která má simulovat nahmatání určitého předmětu. Hra mě taky občas zlomyslně shazovala z žebříků nebo mi zdvojovala některé vybavení.
Důvodem ke chmurám jsou i problémy s výkonem, které opět různí hráči pociťují do rozličné míry, a to víceméně bez ohledu na výkonnost jejich počítačových sestav. Na počítači, který plus mínus odpovídá doporučeným hardwarovým parametrům uváděným vývojáři, mi Into the Radius většinu času běžel poměrně plynule. Občasným a zdánlivě nahodilým propadům snímkové frekvence jsem se ovšem nevyhnul a úprava grafických detailů měla na tento problém jen minimální dopad.
Rozhraní na rozhraní
Možná moje potíže plynuly hlavně ze skutečnosti, že jsem hrál na Meta Questu 3, jehož aplikační rozhraní momentálně Into the Radius 2 přímo nepodporuje. Hra běží výhradně pod OpenXR a různé varianty streamování do headsetu od Mety (přes Meta Link, Steam Link nebo Virtual Desktop) přináší jiný druh komplikací. Je nicméně prakticky jisté, že se v budoucnu dočkáme jak podpory dalších rozhraní, tak implementace upscalovací technologie FSR, která hardwaru uleví. Konkurenční DLSS, s nímž lidé z CM Games průkopnicky experimentovali u prvního dílu, již bylo zavrženo, neboť se ukázalo, že není pro VR hry vhodné.
Vývojáři sami varují, že ve velmi experimentální fázi se v tuto chvíli nachází multiplayer. Cílem je podporovat kooperaci až čtyř hráčů, zatím ovšem mohou hrát jen dva. Multiplayer běží relativně plynule a není o moc náročnější než hra pro jednoho hráče. Zato je promořený kritickými bugy, které jej v podstatě neumožňují seriózně hrát. Hned při prvním návratu do základny mi například zmizely všechny zásobníky včetně toho ve zbrani. Byl jsem na tom ovšem stále lépe než můj kolega, jemuž hra zlomyslně zkonfiskovala prakticky všechno vybavení.
Into the Radius 2 vypadá v předběžném přístupu jako zajímavý titul a důstojný nástupce prvního dílu. I v současnosti nabízí obsah minimálně na deset hodin hraní, nicméně je třeba počítat s tím, že spousta prvků má být v nadcházejících měsících teprve doplněna a doladěna. Okamžitou koupi tak doporučuji v případě, že jste nadšení příznivci prvního dílu a špatně by se vám v noci spalo, pokud byste si co nejdříve nemohli vyzkoušet i pokračování. Anebo prostě chcete tvůrce během vývojového procesu podpořit. Pokud jste doteď původní dobrodružství v Pečorském rádiu na vlastní headset nevyzkoušeli, měli byste se nejprve věnovat jemu.
