Děti mají velmi bujnou fantazii. Obzvlášť pokud si v sobě nesou nějaké trauma, často se jej snaží vyřešit v říši snění, protože v bdělém světě to ještě nesvedou. Ačkoliv jsou jejich sny povětšinou plné létajících zámků, výletů do vesmíru a nejrůznějších pochutin, během okamžiku se mohou změnit v děsivou noční můru. Ale každé dítě dobře ví, jak s nočními můrami bojovat. Velkým pomocníkem je peřinka. Když ani ta nestačí, malého caparta spolehlivě ochrání jeho kamarádi plyšáci. A právě o boji plyšáků s nočními můrami je titul Lapač snů, který na naše herní stoly nedávno přineslo vydavatelství Blackfire.
Kravička Koko
Lapač snů není na světovém trhu žádnou horkou novinkou, pod anglickým názvem Dream Catcher vyšel již v roce 2020. Jeho autory jsou Laurent Escoffier a David Franck. Ti společně vytvořili šílenou kreslící závodní hříčku Loony Quest nebo párty pixelovku PIX. Laurent Escoffier kromě toho stojí za skvělou rodinnou hrou Looot, které se jistojistě zanedlouho dočkáme v češtině. Dejte na má slova. Teď ale pojďme zpět k Lapači snů. Jeho snové ilustrace si vzala na starost Maud Chalmel (Shamans, Splito).
Jde o deskovou hru pro ty nejmenší děti. V kooperativním módu ji autoři doporučují od tří let, v kompetitivním od čtyř. Zahrajete si ji během 15 minut ve 2–4 hráčích. Stojí za ní studio Space Cowboys, respektive jeho dceřiná společnost Space Cow věnující se hrám pro děti. Maskotem Space Cow je roztomilá vesmírná kravička Koko, která dává užitečné rady při čtení pravidel. Je velká škoda, že se Koko neobjevila i jako jeden z plyšáků. Já bych ji doma brala hned.
Jak zahnat noční můry?
Vaším cílem ve hře Lapač snů je být první hráč, který svoji snovou desku zaplní žetony sladkých snů. Toho docílíte úspěšným zaháněním nočních můr. Začátek hry je bleskurychlý, což je u her pro děti velké pozitivum. Děti totiž nemají příliš trpělivosti a v Lapači snů se již od tří let mohou na přípravě hry podílet. Každému hráči dáte snovou desku, vyskládáte do kruhu plyšáky a zamícháte balíček karet nočních můr. To je vše, a herní partie může začít.
V každém kole do kruhu plyšáků umístíte lícem nahoru jednu kartu s noční můrou. Každý hráč pak musí zvolit jednoho plyšáka, o kterém si myslí, že je dost velký na kompletní zakrytí noční můry. Ve hře se nacházejí čtyři typy plyšáků (medvídek, panda, zajíc a jednorožec), a každý z nich je namalovaný na jinak velkém kruhu. Karty s nočními můrami mají sice všechny stejnou velikost, ilustrace na nich se však výrazně liší.
Jak je ta můra velká?
Podle velikosti použitého plyšáka můžete potenciálně získat body, tedy žetony sladkých snů. Největší medvídek vám při úspěšném odhadu vydělá pouze jeden žeton sladkého snu, nejmenší jednorožec hned čtyři. Odměna je jednoduše graficky znázorněna přímo na plyšácích, a i úplná prťata si ji tak dokážou spočítat. Pokud se však netrefíte, a jakýkoliv kousek noční můry bude zpod plyšáka vykukovat, nedostanete žetony sladkých snů vůbec.
Mechanismus hry je tak dostatečně jednoduchý, že jej bez problémů pochopí tříleťák (to vím ze zkušenosti). Zároveň ale Lapač snů není žádná bezduchá zábava na vyplnění upršeného odpoledne. Herní partie totiž dítěti dá hned několik věcí. Předně se učí odhadu velikostí, což je dovednost, kterou ne každý zvládá. I dospělé občas překvapí, jak malý plyšák noční můru dokáže zcela překrýt. Postupně navíc dítě doroste do rozhodování, v jakých situacích se mu vyplatí riskovat s menšími plyšáky a kdy má smysl jít po jistotě jednoho bodu.
Říkám dítě, protože pro dospělého je hra opravdu velmi jednoduchá. Přece jen jde o titul pro nejmenší (ne)hráče. Velice však oceňuji to, že i stejně ilustrované noční můry mají různou velikost, a není si tak možné zapamatovat, že na modrou příšeru s otevřenou mordou stačí vždy použít jednorožce.
Sladké sny!
Původní vydavatel odvedl po produkční stránce naprosto skvělou práci. Žetony sladkých snů i plyšáků jsou vytištěny na velice silném a lesklém kartonu, za který by se nestyděly ani hry od Vitala Lacerdy (On Mars, Kanban, Inventions). Snové desky jsou dvouvrstvé a žetony sladkých snů se vám díky tomu ani při vrtění dětí nikam neposouvají. Samotné žetony sladkých snů jsou ukryty v polstrovaném povlaku na polštář na suchý zip. Což je naprosto zbytečný, ale krásně atmosférický prvek.
Žetonů sladkých snů je přes 50 a obsahují na každé straně jiné ilustrace. Je tak jen na vás, zda si po poražení noční můry necháte zdát o lízátku, astronautovi, nebo třeba opuštěném ostrově. Noční můry jsou kreslené parádně. Ilustrátorce se perfektně podařilo zachytit přesně takové noční můry, které vypadají nebezpečně, ale děti se jich při hraní nebudou bát. Plyšáci jsou tak rozkošní, že bych si je hned nastěhovala do postele. Ocenit lze i vyvážené ilustrace na snových deskách. Na výběr je totiž ze dvou chlapců a dvou dívek, z nichž jeden chlapec a jedna dívka jsou světlí blonďáci a druhý chlapec s dívkou jsou s tmavší pletí a kudrnatými černými vlásky.
Pojďme si popovídat
Lapač snů krásně nenásilnou formou vybízí děti ke komunikaci. Můj tříletý syn moc rád povídá o tom, jaké sladké sny si z povlaku na polštář vytáhl a co se mu po zahnání této noční můry zdálo. A abych řekla pravdu, i mně na celé hře nejdéle trvá rozhodnutí, zda si vezmu kočičku, nebo létajícího sloníka.
Zároveň věřím, že hra může pomoci dětem, které nočními můrami trpí, aby si vytvořily nějaký způsob, jak s nimi bojovat. Koneckonců, když je možné tyhle noční můry zahnat plyšákem, proč by nemohl plyšák pomoci i v reálném světě? Téma je zkrátka pro tuto věkovou kategorii opravdu skvěle zvolené.
Spolu proti nočním můrám!
Titul je primárně určen pro kompetitivní hraní, při němž chcete být prvním, kdo posbírá dostatek žetonů. Pravidla však nabízejí i jednodušší kooperativní mód, při němž se s dětmi domlouváte na tom, jak velkého plyšáka použít. S tímto módem je možné hru použít jako tu úplně první hru nějakého prcka. Díky podmanivým ilustracím a rychlé hratelnosti bude takovýto vstup do světa deskovek jistě úspěšný. Navíc můžete postupně zvyšovat obtížnost nočních můr. Na zadní straně karet jsou totiž vždy ilustrace postupně dorůstajícího měsíce, přičemž srpek měsíce nabízí hráčům jednoduché kruhové noční můry, kdežto za úplňku se jich na ně vyřítí hned několik, a ještě budou mít značně nepravidelný tvar s celou řadou chapadel a panožek.
Kdyby vám pak základní hra připadala příliš jednoduchá, můžete hrát s variantou „bezesná noc“, kdy si plyšáka pro zakrytí můry musíte vybrat co nejrychleji. To už je trochu výzva i pro dospělé, i tak však s nimi většina dětí nebude mít šanci na výhru. A nedá se říci, že by v základní hře byly nějaké výrazné prostoje, draftování plyšáků bývá i v plném počtu bleskurychlé.
Lapač snů je vstupní hrou pro nejmenší děti, a to již od tří let. Děti se při ní učí odhadu velikosti, zároveň si lehce procvičí počítání, komunikaci a později trochu zapojí i svůj taktický um. Navíc se díky skvělému tématu zahánění nočních můr učí bojovat se strachy, které tolik dětí sužují. Hra je nádherně snivě ilustrovaná a produkční kvalita komponent je velmi nadstandardní. Obzvlášť po přihlédnutí k ceně, za kterou se Lapač snů prodává. Hru tak pro méně zkušené hráče vřele doporučuji. Pokud však již vaši potomci směle zvládají Mláďata z Divukraje, Lapač snů pro ně zřejmě bude příliš jednoduchý.
