Strážci osudu - úvodka

„Chtěl jsem se Švédům pomstít za všechny slovníky,“ říká spisovatel L. B. Arling

6. 7. 2024
 

Přelomové a humorné dílo Strážci osudu mi rozbrnělo bránice jak máloco. Zábavný sci-fi příběh, v němž hlavní roli hrají přisprostlé sudičky, které nemají žádný filtr a zároveň se rozhodnou zachránit svět, mě překvapil svou hloubkou a zároveň i nadsázkou, s jakou je vyprávěn. Hromada hlášek, zajímavých narážek, historických skutečností a samozřejmě Brna, to je kniha od nakladatelství Epocha, kterou doporučuji všemi deseti. A my navíc měli i to štěstí, že se nám povedlo vyzpovídat jejího tvůrce L. B. Arlinga, který nám odpověděl na všechny otázky ve stejném stylu jako sudičky, takže naprosto přesně.

Začnu asi tou nejpodivnější otázkou, jakou jsem kdy položil. Je L. B. Arling vaše skutečné jméno, nebo pseudonym? Pokud varianta číslo dvě, jak jste k němu přišel?

Arling se se mnou táhne asi od čtrnácti a tak nějak prorostl celým mým životem. Má partnerka musí hodně dlouho lovit v paměti, aby si vzpomněla, jak mi říkají u rodičů. Občas se zakoktá a chvíli připomíná křečka, co se učí hláskovat, než z ní vypadne něco kloudného. Já to mám popravdě úplně stejně. Na úřadech jsem za idiota, protože musím nenápadně šilhat na občanku, abych si ověřil, co tam vlastně stojí. Takže skutečné jméno to rozhodně je, ale v občance ho nemám ☺. To L a B pak znamená pokaždé něco jiného. Záleží, jak se vyspím. Zrovna dnes to znamená Laskavě Brutální. 

Dokážete nějak popsat cestu, jak pronikl příležitostný houbař z nehostinné Břeclavi do fantastiky?

Zrovna jsem se vrátil z lesa, letos rostou fakt mraky kuřátek, takže mi to půjde úplně samo. Břeclav pro mě byla opravdu nehostinná, protože se tradovalo, že místní lesy jsou plné nevybuchlých granátů z války. S rodiči jsme tam z toho důvodu moc nechodili, a když přece, místo praváků tam byly jen konvalinky, odpadky a rozpadající se řopíky. Měl jsem ale jiné záliby. Například jsem po nocích hrál přes internet šachy. To mi bylo tak dvanáct, třináct. Bylo to super až do okamžiku, kdy přišel první účet za internet. Tehdy se platila každá minuta. Většinou jsem hrával od půlnoci do dvou do rána nebo tak něco. Máti měla fakt velkou radost, tak abych si zachoval určité dekórum, jsem jí nakecal, že jsem omylem kliknul na nějaké pornostránky a že byly placené. Pro to měla u puberťáka pochopení, ale noční šachové seance jsem samozřejmě musel radikálně omezit. Zůstalo mi spoustu nevyplněného nočního času, tak jsem místo šachů psal a skrz psaní se dostal k úplně super komunitě na internetu na fantasy-scifi.net. Založili jsme klub, psali jsme, jezdili na společné dovolené a tak. Časem jsem vyhrál nějakou literární soutěž a tak se dostal v patnácti na svůj první con – na Festival Fantazie. Pak už to bylo prosté a jednoduché. Přednášky, super lidi, divná kouřící barvy měnící věc, vlastní programové linie, vlastní cony, prostě kolotoč. Před deseti lety jsem z něj vystoupil. Už na to nebyl čas. 

Máte nějaké své oblíbené místo, kde se vám nejlépe tvoří?

Doma v tureckém sedu na koberci u počítače, když mi pes slintá na záda. To je samozřejmě úplně nejlepší a za nic bych to nevyměnil.

Zdroj: L. B. Arling

Jací autoři vás inspirovali k sepsání Strážců osudu?

Tohle je popravdě zákeřná otázka. Mám spoustu autorů, kteří mě inspirovali k psaní jako takovému, například: Frederik Pohl, William R. Forstchen, Robert L. Forward. Mé humoristické smýšlení značně ovlivnil Červený Trpaslík a Stopařův průvodce po Galaxii. Nicméně pravdou je, že Strážce Osudu jsem psal prostě pro svou milou. Bavilo mě sledovat, jak to čte a jak se u toho směje, takže i když to zní jako prvoplánovitý kýčovitý výblitek, inspirací mi tu byla láska.

Koncept sudiček považuji za naprosto geniální! Jak vás napadlo jej takhle oživit?

Šli jsme takhle jednou s mou drahou z hospody a dělali si legraci z osudu, sudiček, slovanských mýtů všeobecně, a nějak nás napadlo, že by byla fakt děsná legrace, když by si sudičky, co vidí do budoucnosti, otevřely kasino. Ten koncept mě zaujal, rozpracoval jsem to, propojil s jedním mým sci-fi světem a zakomponoval to do něj v podstatě jako takový nadsázkový prequel.

Proč Electrolux?

Kvůli názvu této firmy vzniklo to nejodpornější sloveso v českém jazyce – luxovat/luxování. Chtěl jsem se Švédům pomstít za všechny slovníky a taky za obléhání Brna. 

Když jste se rozhodl knihu sepsat, věděl jste rovnou, že se bude zaměřovat na humor, historii a sci-fi? Nechci lichotit, ale právě ona vlastně parodie na všechno, s těmi vyloženě easter eggy na určité dějinné události, mě neuvěřitelně bavila.

Hele, ona se o mě traduje jedna taková hláška. Když jsem dělal náš fantasy larp, chodili za mnou lidi, tahali mě za rukáv a říkali: „Pane vrchní, v mé fantasy polévce plave nějaké sci-fi!“ Myslím, že tohle mě dost přesně vystihuje. Já jsem prostě kovaný scifař a moc se mi nedaří uvařit čistokrevné fantasy. Já tam to sci-fi alespoň trošku potřebuju. No a když se snažíš propojit slovanské sudičky a sci-fi, nemůžeš to prostě už z principu myslet úplně vážně a dělat z toho surový thriller. Na druhou stranu mám rád, když za vtipem je i nějaká opravdová myšlenka, byť třeba není tak explicitní. Ve Strážcích jsou to asi dvě věci. První – I když můžeš mít všechnu moc světa, pořád můžeš být unavený dement. Pořád můžeš chybovat a pořád můžeš být strhaný a znechucený svým okolím. A druhá myšlenka – ať se snažíš, jak se snažíš, osud s tebou nakonec stejně nějak vymete. To nejlepší, na co se zmůžeš, je oddalování katastrofy, tím, že řešíš aktuální průsery. A když jich vyřešíš dostatek, nastane Neděle. 

Proč jste zvolil obálku vyloženě evokující Válku světů?

Tak tady jde kredit samozřejmě za Arbem. Já mu jen poslal pár vět ve stylu: Chapadlovitá loď rasy superinteligentních chobotnic visí nad radioteleskopem a metá do něj blesky. Jo a musí to být fialový! Arbe nasál atmosféru a vyplodil tuhle exkluzivní záležitost. Podobnost s Válkou Světů osobně považuju za vítanou náhodu. Vytváří to ten správný apokalyptický šmrnc, ale nemyslím, že to byl tvůrčí záměr hned od začátku. Spíš to tak nějak vyplynulo časem.

Zdroj: L. B. Arling

Co si myslíte o české fantastice v porovnání se zahraniční?

Před dvaceti lety jsem výrazně upřednostňoval zahraniční tvorbu. Dnes je tomu přesně naopak, nicméně čtu spíš starší české věci. Podle mě je velká škoda, že český rybníček poskytuje tak malý prostor pro skutečný úspěch. Jsou tu mraky skvostů, které mají vyšší kvalitu než západní bestsellery, jen prostě nedostaly tu správnou injekci do reklamy nebo neměly štěstí nebo se vydaly v blbou dobu, a tak nedokázaly skutečně prorazit ani doma, natožpak v zahraničí. Kdyby byla česká fantastika chlapec školou povinný, bude to ten vzadu v koutě, který má samé jedničky, a ještě všem půjčuje kružítko, ale stejně vždycky venku dostane nakládačku. Myslím, že máme skvělou fantastiku, protože základem je prostě svobodná fantazie. A když hodně trpíš, hodně fantazíruješ. Češi jsou přeborníci v utrpení. Láteření dědečků v hospodě je u nás čistá folklórní záležitost, takže i v té fantazii pak prospíváme na výbornou.

A to hlavní nakonec, máte nyní v plánu nějaké jiné projekty, nebo se dočkáme pokračování? 

Já jsem během covidu napsal pár knih tak nějak do zásoby, takže spíš řešíme, co vydat jako první ☺. V tomto směru popravdě pořád nevím, takže můžu jen všeobecně navnadit, že v přípravě je humoristické fantasy (fakt jsem se snažil, aby to bylo fantasy a neplavalo v tom sci-fi, fakt jakože jo, úplně nejvíc). Potom samozřejmě pokračování Strážců Osudu. Jak padlo výše, kniha byla zamýšlena jako prequel pro velkou sérii a ta už je nahrubo na světě, takže se určitě můžeme těšit na rozkvět světa Strážců a hlavně pak na příhody jejich dcery.

Patrik Klicman

Milovník her s pořádným příběhem už od prvního releasu Age of Mythology, ke kterému se dostal náhodou jako malý devítiletý kluk. Nyní je to spíš herní konzerva, která má dilema u každé nové hry, jestli ji vůbec má spustit. Jinak se jedná o vášnivého čtenáře knih a komiksů, hráče Dračího doupěte, duševního sběratele herních figurek a milovníka grilování.

Sledujte nás:

© 2024 Gaming Professors, Všechna práva vyhrazena.