Víte, co mají společného hry ze série Men of War a chapadla sépie? Inu, některé z nich jsou větší, některé menší a ne všechny se dokážou chytnout. Zatímco ty úspěšnější, jako například Men of War: Assault Squad 2, se dodnes mohou pyšnit aktivní komunitou hráčů i moderů, některé tituly přišly na svět jako zaklínačovské potracenky a téměř ihned po vydání se po nich slehla zem. Značka je přitom kolektivním dílem hned několika vývojářských studií, mezi která nyní můžeme neoficiálně počítat i indie Barbedwire Studios s jeho skvělým Call to Arms: Gates of Hell. Dnes si však, kamarádi a kamarádky, počtete o kutilech z Best Way, kteří nám po dlouhém čekání přinesli Men of War II, plnohodnotného nástupce prvního dílu z roku 2009 a všech jeho dalších příbuzných.
Než se ale vrhneme do bouře války, dáme si krátkou cestu do historie: Prvním stavebním kamenem značky byla dnes již trochu zapadlá strategie Soldiers: Heroes of the World War II, která vyšla v létě 2004 právě z rukou Best Way. Jednalo se o náročnou kuriozitu, ve které se hráč chopil velení nad malým týmem specialistů při plnění úkolů během druhé světové války. Hra tehdy zaujala především možností přepínání mezi standardním RTS ovládáním a přímou kontrolou, kdy hráč pohyboval svou postavičkou či vozidlem tak, jako by hrál střílečku z ptačího pohledu. Tento systém se stal pro sérii stejně symbolickým jako pořádný doutník pro Winstona Churchilla. V dalších dvou dílech, Faces of War a Men of War, si již hráč zabojoval i ve větších bitvách a byly položeny skutečné základy toho, co známe dnes. Jenže poté se Best Way jakoby ztratil z radaru a svůj osud se značkou spojil Digitalmindsoft, který nám dal ten nejlepší i nejhorší díl série zároveň. Trvalo to roky, ale Best Way se nakonec opět vynořilo v kontextu se zrušenou primárně multiplayerovou hrou Men of War II: Arena, z níž nakonec vykrystalizovalo něco jiného, než bylo původně zamýšleno. A ti, kdo občas vaří, mi možná dají za pravdu, že měnit recept v polovině kuchtění není vždy úplně dobrý nápad…
Chlapi války na papíře, bod po bodu
Neusnuli jste, že ne? To je dobře! Konec pohádek, je čas na to, si prohlédnout, co nám kuchtíci z Best Way připravili dobrého. Procházku jídelním menu zahájíme u singleplayeru: Čekají vás kampaně za Sověty, Spojence a Němce, dohromady tři, každá po šesti misích. K tomu můžeme připočítat další dvě dynamické kampaně za Sověty a Spojence, které vám dají o něco více prostoru i motivace k vlastní iniciativě, a každá vám nabídne po sedmi misích. Poté hra obsahuje šest „bonusových“ jednotlivých misí, které jsou prakticky jednohubky na jeden zátah, podobné těm, které byly dostupné v prvním Men of War. Posledním, ale velkým bodem jsou hrou generované kampaně a mise, v nichž začínáte s holým minimem, a čím více bitev, probíhajících za náhodných podmínek, dokážete dokončit, tím lepší mužstvo, vybavení a techniku si můžete následně odemknout a vrhnout do dalších jatek.
V multiplayeru pak dostanete již tradiční možnost odehrát vše výše zmíněné v kooperaci v pěti hráčích. Základním multiplayerovým režimem jsou Battalions s podporou PvP i PvE, kde se až deset hráčů ve dvou týmech přetahuje o kontrolu nad mapou v podobě frontové linie. Hráč si přivolává jednotky v mantinelech nabídky svého vybraného regimentu (těch si většinu musí odemknout hraním) a má, na úroveň her Men of War, poměrně malou bojovou skupinu. Jak by se dalo očekávat, každý regiment má jiné přednosti a slabiny, takže pokud si vyberete např. tankový, budete mít pouze slabší pěchotu. Klíčem k úspěchu je spolupráce s ostatními hráči, kteří nedostatky vašeho arzenálu vykompenzují tím svým.
Alternativou je režim Combined Arms pro maximálně šest hráčů (tři a tři), který nabízí možnost poslat na bojiště o něco více jednotek. Opět můžete své vojsko editovat tak, jak tomu je v rámci regimentů, ale tentokrát už místo něj máte pouze jednu velkou armádu. Pokud o své hračky přijdete, na rozdíl od Battalions si je můžete zavolat znovu po uplynutí určité časové lhůty, což zvyšuje intenzitu bitvy.
Pokud jsme měli ale raději pořádné davy a tohle vám pořád přijde jako lízat lentilku přes koberec, je zde ještě na výběr režim Classic, ve kterém naleznete prakticky to, co v předchozích hrách – v překladu, žádné jednotky nejsou zamčeny za režim regimentů, máte pořádnou kapacitu lidské síly a za SP body si můžete povolat speciální jednotky.
Stejně jako v posledních dílech pak můžete očekávat podporu komunitních modifikací, map a misí, na kterých např. Assault Squad 2 vyloženě stálo. Tak a máme to za sebou! Četlo se to jako nákupní seznam, jen si vybrat, že? Jenže, děti moje, jak by pravil legendární Arbiter Thel 'Vadam: „Were it so easy.“
Zdroj: IGDB
Čo bolo, to bolo, terazky som druhým dielom!
Možná nečekanou zápletkou tohoto našeho vyprávění totiž je, že Men of War II má vážnou krizi identity. Pamatujete si ještě, jak jsem na začátku zmínil Men of War II: Arena? Inu, mělo se jednat o titul zaměřený na kompetitivní multiplayer, na kterém pracovalo Best Way přibližně v podobné době, kdy se připravovalo „konkurenční“ Gates of Hell od Barbedwire Studios. Jenže v průběhu (už dost pokročilého) vývoje Areny bylo rozhodnuto, že se z její kostry vybuduje plnohodnotný titul Men of War se vším, co k tomu náleží. Vydání bylo zrušeno, nové úkoly zadány, ale jak se ukázalo, byl takříkajíc čertův mariáš.
Ve výsledku je tu tedy o pár let později hra, kterou sice všichni chtěli, ale téměř nikdo nedostal to, co si přál. Singleplayerový obsah nebyl v době vydání hry hratelný bez internetového připojení, tudíž vás v něm čekaly radosti jako lagy nebo vykopnutí za delší neaktivitu. Vývojáři toto sice přislíbili do konce května odstranit (což se tak nějak povedlo), ale je na hranici pochopitelnosti, proč se tak nestalo již při vydání. Pro zaběhlejší hráče jsou některé featury vyloženě omezující, jako např. zmenšení základní pěší jednotky z velikosti družstva na tým (tedy o více než polovinu) nebo omezení iniciativy hráče získávat poškozená nepřátelské vozidla v multiplayeru, což je nesmyslně zamknuto za množstvím CP (Capture Points), které máte. Umělá inteligence se navíc zdá být bohužel horší než v minulosti a špatně vyhodnocuje prioritní cíle, což vede ke zbytečné ztrátě jednotek na obou stranách. To je podstatný faktor i kvůli tomu, že většina pěšáků vydrží méně poškození než v ostatních dílech, tudíž z nich potřebujete vytěžit maximum, dokud stojí na nohou. Slovy jistého majora: „Keby toto viděl súdruh minister Čepička, boli bysme všeci v rici!“
Ani audio stránka hry vám pravděpodobně radost neudělá. Některé zvuky zbraní jsou vyloženě podivné a to stejné se dá říct i o určitých částech dabingu, zejména pak v sovětské kampani. Soundtrack neurazí, ale je velká škoda, že se nepovedlo při hrátkách se zvukem vytěžit víc. V případě grafiky je to pak čistě o vašich osobních preferencích: Pokud jste měli raději surový obraz války, jaký byl v Assault Squad 2 či Gates of Hell, tak vám tato barevná paleta nesedne, jelikož se jedná o návrat ke světlejšímu schématu, který může naopak potěšit veterány Faces of War. Jsem si nicméně jistý, že oba tábory budou mít radost ze zásadně lepší optimalizace. Vidíte? Dokážu být i optimista!
Zdroj: IGDB
Nebuď furt tak zlej, strejdo
Inu, dobrá, je čas zakopat válečnou sekeru. Dobrou zprávou je, že vývojáři zaujali proaktivní přístup a s hráči komunikují, což je základ. Zároveň již vyřešili či řeší některé z nejpalčivějších problémů, které se ve stížnostech opakovaně objevují, jako například nesmyslnou nutnost být v online režimu během hraní čistě singleplayerového obsahu. Dalším důvodem k radosti je již zmíněná výborná optimalizace – při každé větší bitvě je cítit, že někdo opravdu pohladil GEM RTS engine po dušičce a hra vás tolik nebude kopat, ani pokud jste hrdým vlastníkem toustovače, který se narodil s nepěknou bouličkou a teď si myslí, že je počítač. Nesmiřitelní odpůrci HPček na tancích a dalších novot vycházejících z Areny pak mají možnost hru hrát v „realistickém“ režimu, který alespoň částečně Men of War II přiblíží zážitku ostatních dílů, kór pokud tak učiní v kombinaci s multiplayerovým Classic módem. No, a samozřejmě je třeba ocenit značné množství singleplayerového obsahu, kterého jsme si ve dvou dílech Assault Squad moc neužili.
Zajímavý je pak trochu kontroverzní systém regimentů v multiplayeru. Samozřejmě, pokud hodláte hrát jenom PvP režim Classic, můžete ho úplně odignorovat a válčit dál tak, jak jste byli posledních dvacet let zvyklí. Pokud mu ale hodláte dát šanci, zaujme vás možnost manipulovat s obsahem vybraného regimentu. Jinými slovy, můžete si z něj vyházet to, co vám přijde nepotřebné, a nahradit to něčím lepším, jako například těžkou zbraní či tankem navíc. To je myšlenka, s níž si už částečně pohrávali vývojáři z Barbedwire Studios ve svém Gates of Hell v rámci doktrín, ale v této podobě, kdy můžete doslova měnit svůj arzenál kus po kuse, to vidíme poprvé. A zrovna tohle je něco, co by nemuselo být na škodu, pokud by to už v částečné formě s hrami Men of War zůstalo.
Tento díl musím pochválit ještě v jedné věci: V kombinovaném boji. Více než kdykoliv předtím je nyní nutné, aby pěchota a vozidla spolupracovala ruku v ruce. Pokud jste hráli některý z předchozích dílů, pravděpodobně si vzpomenete, že tank byl nesporným králem bojiště a v rukou zkušeného feldwebela i malou armádou. V Men of War II však vozidla mají snížené zorné pole, čímž se stávají mnohem zranitelnějším cílem bez pěchotního krytí. I pěchota se nyní více opírá o podporu těžkých zbraní, a pokud musí zalézt do krytu, jako jsou například budovy či zákopy, výrazně lépe se v nich orientuje. Při rozmísťování svých mužů do palebných pozic se tedy snad poprvé neuklikáte k smrti.
Zdroj: IGDB
Inu, kluci a holky, toto je konec našeho dlouhého povídání. Kolem a kolem, když pomineme nevydařené vydání, tak nelze popřít, že tam někde v jádru dřímá poměrně decentní Men of War, co možná stále čeká na probuzení. Je velká škoda, že si vývojáři neujasnili včas své priority a pevně si nevybrali konkrétní cílovou skupinu. Men of War II se totiž snaží být hrou pro všechny a vedlejším výstupem tohoto záměru je, že má mnoho velkých mezer, ale jen pár předností, které by mohly hru učinit zásadně lákavější oproti starším titulům. Bohužel, tato skutečnost se velmi brzy odrazila i na počtu aktivních hráčů, který zaostává při porovnání s Assault Squad 2 a Gates of Hell. C’est la vie…
Men of War II si zahrálo na princeznu Koloběžku a dorazilo do světa oblečené-neoblečené. Nejedná se o úplně špatnou hru, ale ani po nápravě nevydařeného vydání není pravděpodobné, že se někdy bude jednat o hru skvělou. Pokud si však opravdu získala váš zájem, počkejte si alespoň pár měsíců, než vývojáři obrousí hrubé okraje.