Nedávno jsem v novinách našel celkem podnětnou úvahu. Podle ní zvolna trávíme čím dál více času na internetu, a přesto ve filmech/seriálech zas tak často nevidíte nikoho realisticky přilepeného k smartphonu. Mobily v současných příbězích slouží hlavně ke komunikaci a neřeší se tolik, na co třeba při nekonečném scrollování můžeme narazit (a pokud chcete ještě něco k zamyšlení, mobily téměř nikdy nevídáme ani ve snech. Co se důvodů týče, existuje hned několik teorií).
Osobně mám ale za to, že knihy se s tímto faktem vyrovnávají o něco lépe. Literatura může se scénami pracovat jinak a dokáže zprostředkovat pohled více postav, takže občasné brouzdání po internetu neruší spád vyprávění. Různá zvláštní/nefunkční/posedlá elektronika je navíc vděčným námětem hororů, přičemž čím chytřejší spotřebič, tím větší potenciál k děsu.
Virální životy od Felixe I. D. Dimara přesně tuto myšlenku berou jako výchozí a vkládají k ní svoje vlastní poselství. Kniha vychází jako již patnáctý díl série Zrnka temnoty v nakladatelství Golden Dog.
Zachytit to co nejvěrněji
Simon Hinch není dobrý člověk. Svou denní práci si zpříjemňuje objektifikací kolegyň, po nocích objíždí město a hledá umírající lidi, aby mohl natočit jejich poslední chvíle. Není to sice nejhezčí kšeft, ale Simon si ho umí dokonale zdůvodnit. V mezičase sdílí svoje úlovky z obou prací na internetu a dělá, řekněme, nestandardní věci s jistou těhotnou osobou.
Když se Simonovi povede zabrat zblízka oběť autonehody v okamžiku smrti, má na půl roku s penězi vystaráno – každé zboží má dnes svého kupce. A když se pak dotyčné video začne samovolně objevovat na okolních obrazovkách, zatímco mu smartphone sdílí s ostatními jeho osobní špínu, ukazuje se, že podobný koníček může mít nečekané důsledky. Člověk nikdy neví, jestli si právě nezahrává s něčím velice nebezpečným.
Stejně jako Matthew A. Clarke v Trollovi si Dimaro vybral konkrétní aspekt internetového světa – zde stránky s gorem –, který jej inspiroval k napsání knihy. Na rozdíl od velice doslovného Trolla jsou ale Virální životy podstatně opatrnější… a také depresivnější. Pokud máte rádi příběhy, kde se špatným lidem dějí špatné věci, tady si užijete do sytosti.
Autor:
Obálka:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Nakladatelství:
Série:
Rok vydání:
ISBN:
Felix I. D. Dimaro
Michal Březina
Martin Štefko
96
černobílý
brožovaná
Golden Dog
Zrnka temnoty
2024
978-80-88635-58-1
V této souvislosti jsem si vzpomněl na Bradburyho povídku Zástup, kde stále stejná skupina lidí pozorovala nejrůznější autohavárie. Role zde akorát byly převrácené, a tak hlavní hrdina je ten, kdo tomu všemu chce přijít na kloub, zatímco mu postupně začne docházet, že už to ví příliš moc. Bradbury kromě toho psal na začátku padesátých let a byl docela technofob, takže u něj se lidé ještě chodili dívat na umírající osobně – i když nějaký ten přesah do hororu a nadpřirozena se tu najde také. Atmosféru to má přinejmenším srovnatelnou.
Welcome to the internet…
Servery zaměřené na gore jsou tu s námi už dlouho, takže o nich dost možná máte alespoň nějaké povědomí. Pamětníci mohou vzpomenout na nejrůznější weby typu Rotten nebo LiveLeak, případně klasické shock sites, které vyhledávejte jen na vlastní nebezpečí. Většina těchto stálic už sice v dnešní době nefunguje, ale jejich následníci tu jsou pořád. Kromě toho má moderace sociálních sítí své mezery, takže s trochou smůly lze na nějakou tu explicitní smrt narazit i třeba na Facebooku. Internet nás zkrátka zásobuje.
Alespoň ten LiveLeak přitom vznikl jako platforma pro necenzurovaná videa, která by umožnila lidem sdílet autentické zprávy. To, že se vše zvrtlo v záběry umírání a různých masakrů, tak ve finále vypovídá nejvíc o lidské nátuře.
Stejnou linii sledují i Virální životy (které by se, ironicky, vlastně měly jmenovat spíše Virální smrti) – Simon se také bere jako reportér a snaží se zachytit svět co nejpravdivěji. Internetová sláva je přece to, co by každý měl chtít, a přivýdělek z prodaných videí je jen milý bonus.
Jestli se ale dá mluvit o nějaké psychologické studii…? Hlavní hrdina pro začátek nemá jedinou kladnou vlastnost. Vysvětlení této své záliby poskytuje jen v úvodním monologu a v občasných čím dál tím nepřesvědčivějších výmluvách. Jak se však do tohoto bodu dostal, se nedozvíme. Ostatní postavy jsou buď podobně pokřivené jako on, anebo jde o prosté figurky, jejichž pomocí se děj posouvá dál. Autor příliš nerozvíjí ani vděčné hororové téma člověka, který pochybuje o vlastní příčetnosti. Místo toho rovnou staví do popředí expresivní popisy úzkosti a nevolnosti, tematicky především obrazové a zvukové.
Zůstává toho tolik nevyřčeného, a nejen proto mohlo být toto Zrnko o něco delší. Minulost hlavního hrdiny tedy neznáme, jiní návštěvníci gore stránek se ukážou jen v několika komentářích. Psychologie zůstává u náčrtů a vysvětlení zápletky také nezazní úplně přímo. Cokoliv z toho by se dalo ještě rozpracovat a pět až deset stránek navíc by knize celkem slušelo. Takhle si přece jenom budete muset do textu leccos promítnout. Jako taková řada nešťastných příhod (případně tragédie plná omylů) však Virální životy fungují na jedničku.
Knihy nám umožňují nahlédnout do mysli lidí, které by nás často ani nenapadlo nějak zkoumat. Totéž mají za cíl i Virální životy, a tak nabízejí čtenáři nezvyklou perspektivu spolu s nadpřirozeným hororovým přesahem. Rychlý spád vyprávění vzhledem k příběhu funguje, akorát je občas škoda, že autor spíše ukazuje, než vysvětluje.
