Nekorektní humor, pořádná dávka satiry, kritika kdejaké společnosti, vyznání i rasy a nadávky všeho druhu jsou něco, čemu dnes již dětským plenám odrostlí fandové komediálního seriálu stále holdují. South Park buďto milujete, nebo nenávidíte. Nic mezi tím. V podání videoher se však většina přiklání k první možnosti, protože geniální The Stick of Truth a svým způsobem také The Fractured but Whole konečně vyšlapaly cestičku k tomu, co od herního South Parku skutečně chceme. Proč tedy pokračovat v zajetých kolejích, které se očividně všem líbí? Pojďme vytvořit něco nového, řeklo si studio Question a pod taktovkou vydavatele THQ Nordic hráčům servíruje přesný opak toho, co si komunita už pár let žádá. Nebudu vám lhát, SOUTH PARK: SNOW DAY! od začátku vypadal jako průšvih a světe, div se, on to průšvih tak trochu je.
Hraj podle nových pravidel, protože tohle je Amerika
Přišlo to náhle. Místo toho, aby stavidla svého svěrače i nadále nepropustně tiskl k sobě, zapřel se o mísu, vyvalil oči z důlků a zatlačil. Stejně jako se zrodil drobný vánoční zázrak, i do malého městečka v Coloradu přišly větry… ty mrazivé, vy prasáci. Sněhová kalamita zastihla South Park nepřipravený. Vyžádala si hromadu životů, uvěznila lidi ve svých domovech, ale co je nejhorší, odstřihla dodávky životně důležitého toaletního papíru. Vánice v očích racionálně uvažujících dospělých vyvolává obavy, že situaci není radno podcenit a lepší je se zašít doma. Pro děti školou povinné ovšem tato rizika neplatí, protože zavření vzdělávacího institutu přímo vyzývá k zimním radovánkám.
Je třeba oprášit předešlá pravidla, protože minule i předminule tu někdo byl až moc OP, a začít od znova podle nově stanoveného řádu. Superhrdinům už odzvonilo a staré dobré fantasy přece jen dětskou fantazii uspokojí více. Proto kostýmy ze The Stick of Truth na sebe a alou zbít pár elfíků. Bude to zábava, říkali. Jenže sněhová kalamita takových rozměrů přece nemůže být přírodní úkaz. AHA! Někdo seslal zakázané zimní kouzlo desáté úrovně… jenže kdo? Byl to Kyle, Stan, princezna Kenny, taťka Randy nebo snad ten s*áč Cartman? Jste New Kid. Jestli jste posledně všem zkazili hru, tentokrát musíte městečko zachránit dříve, než si jeho obyvatelé budou muset utírat zadky rampouchy… nebo než budou rampouchy z nich.
S*ru na vás, jdu domů
Asi tou nejzřetelnější „inovací“ na první pohled je přidání třetího rozměru a já se vás, vývojáři, ptám. Bylo skutečně nutné pouštět se do takové markantní změny, když se o to nikdo neprosil? Přestože byla zachována původní estetika South Parku, trojrozměrné městečko nepůsobí zkrátka tak dobře. Tím rozhodně nechci tvrdit, že SOUTH PARK: SNOW DAY! není vizuálně přitažlivý. Grafická stránka hry má své kouzlo, přináší do série trošičku jiný náboj a umožňuje hráčům se do známého světa více ponořit. To všechno je sice hezké, ale bohužel se tak děje na úkor rozmanitosti herního prostředí, postav i celkové živosti prostoru. Mapy působí prázdně, z městečka vidíte minimum a ke všemu kosíte stále tu stejnou paletu protivníků, což vám začne lézt na nervy i při tak nízké časové náročnosti titulu.
SOUTH PARK: SNOW DAY! vás zabaví přibližně na pět hodin hlavní příběhovou kampaní, a ač bych se nad délkou měla pozastavit v negativním slova smyslu, vlastně jsem za to docela ráda. Abychom se chápali. Hlavní obsah titulu tvoří pět misí, v nichž je vaším jediným úkolem probojovat se přes hromady nepřátel, porazit bosse a toť zhola vše. Během toho na vás útočí zástupy desítek protivníků, a když už si myslíte, že tomu bude konec, pokaždé se odněkud vynoří další. Kvůli tomu se jednotlivé mise nepříjemně protáhnou. Opět podotýkám, nemám s tím nejmenší problém, pokud by jejich náplň byla něco jiného než bezduché mlácení děcek v kostýmu. Jediným zpestřením celého toho utrpení jsou střety s bossy, které dokážou alespoň na chvíli zabavit. Takže ano, díky všem existujícím i neexistujícím bohům za tak krátké utrpení.
Jeden kluk mě chce zabít
Když už titul provází jednolitá náplň, člověk by doufal, že hratelnost bude stát za to. Překvapivě, není tomu tak. Soubojový systém je dvěma slovy zmatek a chaos ruku v ruce s neohrabaným i často nereagujícím ovládáním. Pokud se tvůrci pokoušeli co nejvíce napodobit dětské bitky ve stylu „mlať toho druhého hlava nehlava, jedno jak, ale hlavně ho mlať“, povedlo se. Značně omezený výběr zbraní na dálku i na blízko společně s pár prapodivnými schopnostmi není zrovna ideální paleta k vytváření supráckých strategií. Navíc když je použitelná reálně ani ne polovina těchto schopností, zbytek jen sotva na bitevním poli najde řádné využití. Léčení skrze pytlík chipsů si jistojistě budete často přibírat na výpravy. Dvojici může vhodně doplnit například vytvoření bublinového štítu, potažmo prdový úprk do výšin. Tasení kočky za účelem pokropení nepřátel v dosahu zlatým deštěm, vyvolání černé díry pomocí pšoukacího balonku, vzdušná bomba, věž střílející sněhové koule nebo opět prdy poháněný nájezd do nepřátel jsou nepříliš užitečné.
V SOUTH PARK: SNOW DAY! nestřádáte levely či zkušenostní body, proto nedostatek pocitu posílení nezachrání ani tmavá (spíše hnědá) hmota temné síly, skrze niž na přistavené toitoice pomalu, ale jistě zvyšujete své životy, rychlost pohybu a další základní statistiky. Než se ovšem dostanete k těm zajímavějším srandám, museli byste grindit o sto šest. Při smrti o nastřádaný loot sice nepřijdete, ale hra si našla jiný a daleko horší způsob trestu za tak fatální chybu. Mise se totiž dělí na několik fází bez průběžného ukládání. Pokud vás tedy spoluhráč (reálný nebo ten ovládaný umělou inteligencí bez očividné inteligence) nezvedne, úkol započnete kompletně od začátku, a to dokáže řádně na*rat. Některé pasáže hry jsou totiž řádný sh*tfest.
Abych na titul pouze neházela jednu výtku za druhou, poměrně příjemný je karetní systém, skrze nějž v rámci aktuální mise získáváte pasivní bonusy, ale můžete také narazit na negativní perky. Vtipně ilustrované kartičky lze získat od Jimmyho nebo Henrietty. Ještě než se pustíte do víru boje, čeká vás Bullshit Trial, který mimo ostré výměny názorů obou zúčastněných stran slouží k výběru takzvané Bullshit karty přinášející do hry určitou míru překvapení. Můžete si to představit jako takovou ultimátku s omezeným počtem použití. Je smutné, že i zde se autoři drželi při zemi. Neviditelnost, roj meteoritů, světelné meče nebo vybuchující nástrahy nutí hráče nespoléhat na tu stejnou taktiku, ale házení exkrementů nebo i ty robertky v rukou zkrátka chybí. Místo toho se vaše zbraň pro tažení jedné specifické Bullshit karty promění na onu pěnovou nudli, co si s sebou berou děti do bazénu, místo pořádného macatého šidítka.
Peklo na zemi
Největší míru zklamání ovšem přisuzuji bezcílnému ždímání značky. Hrajete sice hru na motivy South Parku, ale přitom máte pocit, že to South Park není. Ikonický humor byste zde sotva našli. Stále opakující se fráze, nudný příběh, žádné kousavé poznámky… jen pár sprostých slov sem a pár tam. Při pomyšlení, že do vývoje byla investována nemalá částka včetně přítomnosti originálních dabérů, začínám ztrácet víru v lidstvo.
Najít v sobě odvahu a spustit SOUTH PARK: SNOW DAY! jsem se odhodlávala poměrně dlouho. Po třech měsících od vydání ve hře přetrvává několik technických neduhů, a kdo ví, zda budou vůbec někdy odstraněny. Kooperativní režim si užijete s partou přátel, ale ať už půjdete jakoukoliv cestou, vzorce a následný výsledek jsou stále stejné. Pobij vlny nepřátel, posbírej loot a zabij bosse. Nedostatek rozmanitějších možností hratelnosti společně s absencí pocitu, že se někam dostáváte, nikoho dlouho bavit nebude. Nový herní South Park se tak rozhodně nemůže spoléhat na to, že by se k němu hráči opakovaně vraceli. Přestože je titul hratelný a nabízí frenetickou zábavu… chaotickou a bezduchou zábavu, ani fanoušci franšízy to pravděpodobně neocení.
SOUTH PARK: SNOW DAY! se pokusil diverzifikovat skrze snahu přinést nový zážitek do světa herního South Parku a v mnoha ohledech bohužel selhal. Repetitivní náplň, technické neduhy a zejména absence charakteristického humoru a satiry, které jsou páteří této franšízy, zanechávají fanoušky spíše zklamané. Možná by se našli tací, kteří ocení kooperativní hraní, ale ani to nebude dost na to, aby se hráči k titulu opakovaně vraceli.
