Možná jste si přečetli náš článek o historii videoher a chtěli byste si některou z nich vyzkoušet sami. Možná jste také zaznamenali lehce poplašnou zprávu, že potenciální badatelé se v tomto ohledu příliš daleko nedostanou. Možná jste naopak četli i něco o tom, jak lehké je si dneska zahrát Doom. Můžeme vás však uklidnit, protože ty nejstarší hry jsou dodnes vděčným programátorským cvičením a většinu z nich klidně rozběhnete i v prohlížeči (případně zkuste appstore na mobilu. Tam se také dá ledacos najít). Stačí tak pár kliknutí, abyste si prehistorii videoher zažili tady a teď.
A možná vás i teď mohou zabavit. Anebo také ne. Na ty pravé oldschoolové klasiky, které zůstávají prudce návykové i po desítkách let, si ještě nějakou dobu musíme počkat. Stejně ale neškodí si připomenout, čím že se to předchozí generace bavily, a případně je trošku politovat. Akorát upozorním, že žijeme v internetové době a tzv. link rot (tedy postupné mizení starých webových stránek) představuje reálný problém. U odkazů mířících ven se tak sice snažím dát víc možností, ale těžko říct, jak dlouho zůstanou funkční.
Seberte ty sirky / Nim (1951)
Nim coby logická kratochvíle je sice mnohem starší, ale teď nás zajímá jeho počítačová verze z roku 1951. Ta funguje tak, že máte pyramidu z několika řad zápalek a střídáte se v jejich odebírání. V rámci svého tahu jich můžete odebrat, kolik chcete, ale pouze v jedné řadě. Pak je na tahu počítač. Ten, kdo dá pryč poslední sirku, prohrál. Tato hra vám možná vydrží i celkem na dlouho – pokud tedy neznáte řešení a pokusíte se na něj přijít sami, pravděpodobně s využitím matematiky. Do té doby vás jinak bude program nemilosrdně drtit.
Je však zvláštní, že pro takto jednoduchý koncept se našel víceméně jenom jeden slušný port. Pokud tedy uhnije i tenhle odkaz, můžete si leda tak koupit v reálu krabičku sirek a zkusit si zahrát s kamarádem. Příjemnou zábavu!
Pinkání s bodem / Tennis for Two (1958)
Ačkoliv „hra pro dva hráče založená na pinkání míčku“ na první dobrou připomene Pong, Tennis for Two jej o čtrnáct let předešel. Název hry vůbec nelže a dostanete simulaci tenisu pro dva hráče, akorát s lehkou abstrakcí. Hrací pole tvoří dvě poloviny oddělené sítí, mezi nimiž přelétává míček. Pokud je míček na vaší straně, můžete jej pod nastaveným úhlem odpinknout zpátky, ale pouze jednou. Trefa mimo soupeřovu polovinu znamená vaši výhru, trefa do sítě zase prohru. Počitadlo skóre ani fyzicky přítomné hráče zde však nenajdete. Teoreticky se také jedná o první počítačovou hru vůbec; záleží na definici.
První, autentičtější verze vás nechá nastavovat úhel odpalu otočným knoflíkem, jako to měla i původní hra. Míček pak odpalujete odděleným tlačítkem. Druhá, (možná) intuitivnější verze používá klikání myší a úhel odpalu určuje podle momentální polohy kurzoru. Obě verze podporují hru pro dva i proti počítači.
Zkuste velet říši / Hammurabi (1968)
Hammurabi (případně můžete zkusit port z roku 1996) představuje ranou (a velice primitivní) strategickou hru. Každý rok zde sklidíte určitý počet bušlů pšenice ze svých polí a musíte s nimi nakrmit své obyvatele. Přebytky můžete investovat do setby a nákupu dalších pozemků. Do toho však vstupuje prvek náhody ve formě dalších příchozích lidí, krys (žerou zrní) a kolísající ceny polí. Pokud přežijete deset kol, vyhráváte.
Asi to nemusíme přikrášlovat – je to víceméně jenom převlečená algebra a pro optimální strategii je nejlepší si vše pěkně pomocí písmenek rozkreslit. Všimněte si také, že základ spočívá v pěstování plodin, za které si kupujete další místo, abyste mohli mít víc plodin…
Svým způsobem se tak jedná o předchůdce všemožných inkrementálních her typu A Dark Room, Universal Paperclips, Candy box! nebo Cookie Clicker. V porovnání s těmito vzdálenými nástupci ale podobné nejstarší hry co do zábavnosti obstojí jen stěží.
Přistaňte na Měsíci / Lunar Lander (1969)
U tematických her ještě chvíli zůstaneme, protože Lunar Lander z roku 1969 reagoval na tehdy aktuální přistání Apolla 11 na Měsíci. Vzhledem k době vzniku však nečekejte žádný zázrak.
Původní verze fungovala pouze textově a opět jde hlavně o průběžné počty. Tentokrát jste kapitán lunárního modulu, který musí sledovat tři proměnné – vzdálenost od povrchu, množství paliva a momentální rychlost. Použití motorů spotřebovává omezené palivo, a pokud před přistáním dostatečně nezpomalíte, skončíte na placku. Následovaly další varianty s omezeným vizuálem ve formě grafu a zapojením boční rychlosti, ale pořád to byla samá čísla.
Pokud chceme jít do detailů, první grafický Moonlander vyšel v roce 1973, ovládal se světelným perem a příliš velký dojem zřejmě nezanechal. Pod názvem Moonlander Classic se dá sehnat pro iPad, avšak stahujte jen na vlastní nebezpečí. Pozdější hry vycházely z Lunar Landeru, arkádové verze od společnosti Atari z roku 1979. Ta už má dvoubarevnou vektorovou grafiku, nechá vás otáčet lodí a ukazuje mapu s místy, která vám po přistání dají různý počet bodů. Také Lunar Lander má poměrně věrný port.
Novější verze zachovává jen celkový koncept, což ovšem neznamená, že je nějak zvlášť špatná – omezení ve formě paliva nahradila denní výzva a skórování založené na tom, kolik se vám před přistáním povede přemetů.
Hledá se Wumpus / Hunt the Wumpus (1979)
Wumpus poprvé přišel na obrazovky v roce 1973, a pokud chcete, můžete ho považovat za jeden z úplně prvních survival hororů (případně za inspiraci stejnojmenného maskota Discordu).
Vy jako hráč vybavený pěti „křivými šípy“ (které tedy dokáží střílet i za roh) zde procházíte mezi jeskyněmi. Pokud je ve vedlejší jeskyni propast, cítíte průvan, a pokud Wumpus, cítíte Wumpuse (Wumpa?). Pád do propasti je smrtící, stejně jako Wumpus. Pokud vystřelíte šíp a minete, Wumpus ho uslyší a může přejít o jedno pole dál. Pokud naopak vystřelíte šíp do jeskyně, kde se Wumpus právě nachází, vyhráváte. Pro úplnost ještě můžete narazit na bonusový šíp nebo netopýry, kteří vás přenesou do náhodné jeskyně.
Původní hra sice probíhala na pomyslném dvanáctistěnu, takže každá jeskyně měla tři východy a tunely mezi nimi tvořily pětiúhelníky, ale to už je trošku náročnější na prostorovou představivost. Celé rozhraní navíc mělo podobu textu. Máme odkaz i na tuto autentickou verzi – popřípadě můžete zkusit hybrida se stejnou mapou, ale lehce vstřícnějším ovládáním a (relativně) lepší grafikou.
Uživatelsky přívětivější verze má čtvercovou mřížku o pětadvaceti polích a místo textu vybíráte činnosti tlačítky. Pokud si nechcete příliš lámat hlavu a stačí vám pochopit zhruba, o co jde, můžete vzít zavděk jí.
A kdyby vás zajímalo, jak že ten Wumpus vlastně vypadá… tak tady máte obrázek (anebo tady). Není zač.
Vyhraje ten nejlepší / Spacewar! (1962)
Může, ale nemusí (ostatně co byste čekali od Valve?) vás překvapit, že port původního Spacewar! (1962) se dá najít na Steamu, i když ne úplně jednoduše. Jedná se totiž o testovací hru, jejímž účelem je ukázat vývojářům funkce systému Steamworks. Běžnému hráči alespoň nabídne věrnou kopii tohoto retro hitu, kde se dvě rakety navzájem ostřelují v gravitačním poli hvězdy. Pokud si chcete Spacewar! odemknout, otevřete si Steam v internetovém prohlížeči a zadejte steam://install/480 nebo steam://run/480.
…to samozřejmě není ten důvod, proč je hra notoricky známá. Do povědomí se dostala proto, že je defaultně dostupná pro každý účet a dokáže se napojit na Steam API. Desítky hodin nahraných na Spacewar! obvykle znamenají, že dotyčný moduje hry, vyvíjí něco v enginech využívajících Steam SDK nebo hraje nelegální kopie.
Pokud tedy o existenci Spacewar! víte, jste buď opravdový nadšenec, anebo pirát. V druhém případě byste se nad sebou asi měli zamyslet.
