Abstraktní hry jsou velice specifickým žánrem deskových her. Hrají je totiž často lidé, kteří by se našich příliš náhodných moderních deskovek nedotkli ani dvoumetrovou holí. A přitom ty svoje hry zbožňují a tráví s nimi i celý život. Vždyť většina šachistů začínala již v raném dětství. Bez pořádného tréninku by se tak vysoko zřejmě nikdy nedostali. Jenže pro zaryté hráče moderních deskových her jsou ty tradiční abstraktní hry často příliš… suché. Ačkoliv jde o mistrovská díla strategického designu, jejich autoři se už příliš nevěnovali vzhledu her. A my deskohráči jsme již notně zmlsaní. Naštěstí se však začínají objevovat hry, které jsou nejen plné takticko-strategické hloubky, ale i krásného vzhledu. Za všechny bych mohla vyzdvihnout Santorini nebo Tak. Patří k nim i Základna, kterou na naše stoly přineslo vydavatelství Dino.
Původní česká hra
Základna je původní česká hra, jejímž autorem i ilustrátorem je debutující Petr Czerny. Skutečné občanské jméno tohoto autora je Vladimír Suchý, zvolil si však pseudonym, aby se nepletl se svým mnohem známějším kolegou shodného jména. Základna je stejně jako většina abstraktních her určena přesně pro 2 hráče, kterým by jedna partie měla zabrat přibližně 20 minut.
Titul na naše herní stoly přineslo české vydavatelství Dino, které se v posledních letech pustilo do lokalizace velice povedených rodinných her nebo i tvorby vlastních hráčtějších her. V loňském roce vydali také Aldebaran Duel (tentokrát od TOHO Vladimíra Suchého), přičemž obě hry byly nabízeny i na veletrhu deskových her v Essenu (Základna pod anglickým názvem The Base). Kromě těchto dvou autorských her vydavatelství Dino v loňském roce lokalizovalo i skvělé rodinné hry Rainforest a Po stopách Darwina. A předloni unikátní zakreslovací hru s názvem Nastupovat, prosím nebo rodinné Války mágů.
Děsivě krásné
Základna se nachází v příjemně menší krabičce, jejíž obálka láká na vysoce tematický titul ve stylu skvělého filmu Kostka a deskové hry Room 25. Ilustrace trefně vystihuje napětí skupiny mariňáků, před kterou se právě otevírají brány základny. Moc se mi líbil i zvolený font názvu, který se k zasazení hry výborně hodí.
Uvnitř krabičky vás čeká jen několik archů s žetony k vyloupání a šest dřevěných žetonů, které je nutné polepit. To je asi to nejhorší, co budete muset před první hrou udělat. Osobně mám raději, když veškeré polepování nebo ideálně i sestavování udělají tvůrci hry za mě. Jsem totiž tvor notně manuálně nezručný, a málokdy se mi podaří věci polepit rovně. Ať již však žetony polepuji já, nebo výrobce, ocenila bych, kdyby byly samolepky na obou stranách žetonů, nikoliv jen na jedné. Příliš her to nedělá, a přitom je to jednoduchý způsob, jak jim (alespoň pro mě) dodat více luxusní dojem.
Co ale Základně luxusní dojem rozhodně dodává, jsou jednotlivé dlaždice herního plánu. Ty jsou totiž vyrobeny z velmi pevného kartonu, skvěle se vylupovaly z archů, a ještě na nich najdete nádherné ilustrace se spoustou drobných detailů. Je sice pravdou, že dlaždice jen představují místnosti s různým počtem vstupních a výstupních cest, i tak jsem ale ráda, že se Petr Czerny rozhodl vytvořit takto atmosférické ilustrace a nepustil se jen do černobílých čar.
Oceňuji také desku s odpočtem času, která je vytvořena ze dvou částí, jež do sebe zapadnou jako dílky puzzle. Právě díky tomu je Základna prodávána v menší krabičce. A ačkoliv vím, že spotřebitelé často nakupují podle velikosti krabice, moc mě mrzí, že krabička nebyla ještě poloviční, než je. Coby člověk, jehož sbírka her je trochu větší, oceňuji každé ušetřené místo a tady mě trápí, jak moc prázdného vzduchu v krabici je.
Moje poslední výtka je směrem k pravidlům hry. Ta mohla být bez problému v menším sešitu, který by se lépe držel při čtení. Hlavním problémem však je, že obsahují příliš málo grafických příkladů popisovaných situací.
Krásně děsivé
V Základně se ocitnete v kůži skupiny tří mariňáků nebo mutantů, kteří se pokoušejí dostat ze základny. Aby se tak stalo, musí jí projít a vstoupit na protihráčova startovací pole. Ano, hra je zcela abstraktní. I tak však musím vyzdvihnout péči, kterou Petr Czerny věnoval budování světa a navození atmosféry hororové základny plné nebezpečí.
Atmosféře velmi pomáhají povedené ilustrace, není to však vše. Na začátku sešitu pravidel najdete úvodní příběh, který hráče seznámí se světem Základny. Konec partie může nastat hned několika způsoby a skvělé je, že autor ke každému z nich napsal krátký epilog. Díky tomuto přístupu je hra nebývale plná atmosféry, což ji pro mě povyšuje nad konkurenční abstraktní tituly.
Krásně konfliktní
Tak jako ostatní abstraktní hry pro dva hráče, i Základna je titulem, ve kterém o interakci nebudete mít nouzi. Projít základnu, aniž byste narazili na vašeho soupeře, totiž jde jen obtížně, není to zábava a vyhraje ten, kdo partii začíná.
V Základně však před vámi leží změť místností, ze kterých vedou různé počty koridorů. Abyste se mohli z jedné místnosti dostat do druhé, musejí být z obou stran koridory propojené. Vy máte ve svém tahu trojici akcí, a tu můžete použít na pohyb nebo pootočení dlaždice ve vašem sousedství, pokud k ní z vaší dlaždice vede koridor. Pokud na vedlejší dlaždici stojí soupeřův žeton, hýbat s ní nesmíte. Do propojené místnosti však můžete vstoupit a soupeře vyhnat zpět na jeho počáteční pole.
Díky tomu hráči musí neustále sledovat, kde se nachází nejen jejich žetony, ale i žetony soupeře, a hlídat, aby jejich žetony byly neustále kryty dalšími. Pokud totiž soupeř vrátí na počáteční pole vás, můžete mu to ve svém tahu zase vrátit. A je to velmi uspokojivé.
Krásně napínavé
Aby se hra nezvrtla jen v neustálé posílání soupeřových žetonů zpět na start, autor do ní chytře zakomponoval prvek ubíhajícího času. Na únik ze Základny totiž máte pouhých 20 kol, tedy jen 60 akcí. Což zní jako mnoho, není to však vůbec tak. Po uplynutí tohoto času základna vybouchne a ti, kteří se nedostali na svobodu, v ní zahynou.
Na začátku partie čas ubíhá velmi pomalu a vy si říkáte, že všechno stihnout nebude nejmenší problém. Ani se nenadějete, konec se přiblíží víc, než by vám bylo milé, a vy zjistíte, že všechny svoje žetony na soupeřovu stranu zkrátka nedostanete. V takový okamžik překvapivě můžete stále vyhrát, a to pokud na úplném konci budete záchraně blíž než váš soupeř.
Tento prvek ubíhajícího času vytváří ve hře skvělé napětí a nadále přispívá k míře interakce v ní. Kvůli ubíhajícímu času si totiž musíte dobře spočítat, zda se vám ještě vyplatí riskovat, nebo už je čas spíše blokovat soupeře.
… a trochu toho štěstíčka
Pro velké milovníky abstraktních her je v Základně možná až příliš náhody. Jakmile jsou všechny dílky na stole, jde již jen o čistě strategickou hru. Problém však je, že na začátku partie všechny dílky vidět nejsou, musíte je nejprve objevit. Snadno se tak může stát, že jeden z hráčů bude mít větší štěstí a poblíž svých počátečních dlaždic najde samé takové, jejichž orientace mu bude krásně korespondovat s cestou k soupeři. A naopak.
Leckdo by také mohl mít problém s počátečním rozestavením žetonů týmu. Máte jen tři žetony, počátečních dlaždic je však pět. Tři z nich korespondují s číslem žetonu, zbylé jsou volné. Již na začátku hry se vám tak může stát, že všechny žetony máte u sebe a mohou se navzájem krýt, kdežto soupeři zabere i několik kol se se svými žetony navzájem přiblížit.
Pokud však tuto drobnou náhodu překonáte, Základna se vám odmění strategickým zážitkem, který se díky variabilnímu hernímu plánu a atmosférickým ilustracím jen tak neomrzí. A to u moderních deskových her není vždy zaručeno.
Základna je původní česká hra pro dva hráče, ve které se stanete skupinou mariňáků nebo mutantů snažících se uniknout z tajemné podzemní základny. Ačkoliv jde o čistě abstraktní hru, autorovi se díky krásným ilustracím a příběhu v pravidlech povedlo navodit skvělou tíživou atmosféru. Napětí ještě dodává omezený počet kol. Díky kvalitnímu provedení a krátké herní době jde o velmi povedenou zábavu. Škoda jen, že pro hodně zaryté hráče abstraktních her bude ve hře příliš náhody v podobě rozestavění destiček. A také toho, že žetony si musí polepit až koncový majitel hry a že krabička, ač menší než je standard, mohla stále být poloviční a vše by se do ní vměstnalo.
