Jak se zpívá v jedné písni: „Už je to dávno, co zkřížil mi cestu, prej podepiš se mi krví. Teď už mám všechno, ale neujdu trestu JO.“ Nezávislé RPG Thyria od GrabTheGames vypráví jeden příběh, který se k výše ukázanému textu perfektně hodí. Titul je až abnormálně podobný Darkest Dungeon a mají jej na starosti pouze dva lidé, kteří ukázali, že když je vášeň, vize a sen, nikdo vás nemůže zastavit. Touha indie počinu přivést podobně smýšlejícím hráčům tahové 2D RPG se vyplatila. Jen tedy musím říct, že ze začátku pro mě byla Thyria bohužel noční můrou a měla hodně práce, aby si tento dojem napravila.
Představte si bití do kovadliny a zvuk Cink
Základním kamenem je vytvoření co nejvíce strážců z možných čtrnácti, aby vás doprovázeli do světa Snů, který budete zkoumat. Co je cílem v těchto snech, sice nevím, nicméně v nich sbírám hromady kouzelného prachu i náhodné itemy a především bojuji s různými příšerami. Při tom velím svým strážcům, aby mě ochránili.
To mi přijde hrozně krkolomné. Ono totiž v moment, kdy hlavní postava vstoupí do snu, se pohybujete na 2D mapě a zároveň dokážete sesílat kouzla a využívat různé schopnosti, abyste porazili nepřátele, kteří na vás útočí. Dá se tak asi říct, že jakmile na vás jde silnější nepřítel, vaši strážci zakročí, aby vás ochránili. Nebudu lhát, přijde mi to až neuvěřitelně naivní a hlavně nelogické. Když sakra dokážu zabít sedm nepřátel, kteří na mě běží, proč se strážci aktivují, až když se objeví nějaké to větší monstrum? Navíc mě ti menší soupeři mohou zabít a se ztrátou bonusů mě ze snu „probudit“. Nerozumím tomu, vážně ne.
Tahové souboje jsou totiž velmi dobře zpracované a zajímavé. Máte své obránce, umisťujete na hex, vidíte nepřítele, všichni mají své vlastní schopnosti. Vyhrává ten, kdo má více fištrónu, lépe se připraví a občas i více zariskuje. Boj sám o sobě je parádní a mohl by potahat naprosto celou hru, jen kdyby se vše netočilo kolem něj. Thyria strašně tlačí na svou přednost v podobně tahových bitek, až vše ostatní působí unyle, komplikovaně a především pomalu.
Thyria hraje kvarteto sama se sebou
Jsou boj a průzkum hlavní faktory hry? Rozhodně ne. Tím nejdůležitějším by měl být crafting. Vždy když dokončíte misi v říši Snů, můžete dát dohromady materiály, které jste posbírali, a zkoušet něco vytvořit ve své laboratoři. Nejdůležitější je kombinování náhodných kamenů, s jejichž pomocí můžete vyrobit nového strážce. To ale není nic jednoduchého, jejich počet je omezený na čtrnáct, a jakmile máte jednoho, ze stejné kombinace vznikne vylepšující item, jako jsou rukavice nebo prsten.
Čímž se dostáváme nenápadně k RPG prvkům. Vašeho hrdinu si upravujete ve stromu dovedností, a aby toho nebylo málo, můžete zvedat postupně úrovně i svým strážcům. Kde je problém? Rozdíl ve zlepšování je skoro neviditelný. Nemá tak cenu body ani pořádně přerozdělovat, protože váš hrdina bude během pobíhání ve snech stále stejně rychlý. Nutno ale podotknout, že v případě nabývání nových schopnosti či případného vylepšování těch starých, a v nejlepší verzi jejich kombinováním, skutečně můžete posílit.
Kombinací je vážně habaděj. Tvůrci byli sice dva, ale hodně se zamýšleli, jak dostat do hry tolik mechanik, že si osobně myslím, že velice výrazně přepálili možnosti. K čemu je mi padesát tisíc variant, když se reálně už na začátku rozhodnu držet systému „když budu neustále vše utrácet, a nic šetřit“, dojdu stejně kýženého výsledku jako taktickým uvažováním a velmi opatrným využíváním všech možností, jaké Thyria nabízí?
Přepřemejšlená
Nyní se dostávám k tomu, proč mám s počinem problém. Vývojáři do něj chtěli dostat tolik věcí, že jej prakticky polorozbili. Hra ani za boha neběží plynule, načítací doba je extrémně zdlouhavá a občasně se může stát, že se Thyria nenačte vůbec. Stejné je to i s některými herními momenty. Je zde například možnost získat pomocí dialogu s duchem lepší vybavení. Povedlo se mi to jednou a získal jsem rukavice, které jsem již třikrát vlastnil. Velmi záživné. Je tu hrozně moc snahy, nadšení, elánu. Vyloženě ze hry zavání vůně „Gamers – od hráčů pro hráče“, ale vše skončilo na půli receptury a chybí vám onen závan hvězdného prachu. Určitě se zde dá namítnout, že titul je stále v některých ohledech v předběžném přístupu. To neberu, oficiálně už totiž bylo oznámeno jeho plné vydání.
Hru naopak neskutečně obohacuje nádherná grafika. Obrázky, příšery i mapy by měly být údajně ručně namalované a za to já smekám klobouček. Vizuál je neuvěřitelně krásný, poutavý a svým způsobem na snové téma navazuje. Monstra i strážci mají kouzlo, které jinak titul postrádá, a já jsem za to děsně rád. Stejně jako je krásný vizuál, je zde i nádherné audio. Epická pohádka je dle mého přesná definice, jak si zvuk představit. Zde nebylo, co více si přát, a doslova to tak hru zachránilo nad průměrem.
Thyria je přepřemýšlená. Tak moc chce pohltit hromadu žánrů, možností a vymožeností, až se v tom dle mého skromného názoru utápí. Krásný vizuál, super hudba, 2D boj a průzkum jsou hlavní přednosti hry a jde to velmi jasně vidět i přesto, že je průzkum extrémně pomalý. Bohužel boje hrdiny ve snech, když poté vlastně bojují strážci, působí nejapně. Když navíc připočtu ještě ohromné množství možných kombinací, které jsou reálně k ničemu, drží se mi počin v lehkém nadprůměru. Možná jej tvůrci ještě trošku domyslí a doupraví a poté si řekneme „Hej, nechceš si zahrát hezké tahové 2D RPG?“
