Hry pařím pomalu už dvě dekády, a jelikož počítače bývaly ještě před začátkem tisíciletí na úrovni varné konvice, klasiky jako DOOM nebo Wolfenstein mě skutečně poznamenaly. First-person střílečky se staly klasikou, a tak jakmile se vždy nějaká objeví, hned do ní jdu. On tomu nejspíš pomáhá i onen pixel art jako u Black Skylands nebo Hammerwatch 2. Proč to všechno neustále funguje, nevím, ale Project Warlock od Buckshot Software s vydavatelem Retrovibe rozhodně trefili hřebíček na hlavičku a jsou tu s další masakrózní řežbou.
Nový zabiják a noví nepřátelé
V titulu se stanete zabijákem, který bude bojovat proti démonickým hordám, abyste se nakonec střetli s velkým bossem. Trošku mě trápí, že tam nebyl ani jeden nácíček, ale sukuby, podivné oční bulvy nebo nemrtví rytíři. Mohlo by toto složení selhat? Překvapivě ano. Dnes bych čekal, že se tvůrci zkusí s něčím vytáhnout, přece jen mají jiné možnosti než v době prvního Dooma, ale ono prd. Děj je text na konci herní zóny, tečka. Jsem skutečně zklamán.
U FPS už je sice spíš tradicí nemít pořádně rozdělaný příběh jako u Final Fantasy, ale kruci, malinko do toho přece jde zabrousit. Jinak těch pár oblastí a rozdílných nepřátel stačit nemůže. Nejsem nějak extrémně rozmazlený, v jednoduchosti je krása, ale pořádná linka by hře určitě bodla. Project Warlock tak ctí svůj žánr především tím, že jste prakticky ředitel jatek a likvidujete vše, co se před vámi byť jen trošku hýbá.
Už jste někde měli možnost zabíjet podivně velké kočky, sexuálně zvrhlé sukuby, něco, co rád pojmenuji červí mutanti, obří škorpiony nebo červené pytle se sekerou? Určitě ne. To jsem si zažil až nyní a musím říct, že paleta nepřátel mě velmi mile zaujala. Především jak všichni po střetnutí se mnou skončí – rozsekaní na ty nejmenší kousíčky. S vaším hrdinou se brodíte hektolitry krve, lezete přes hory z kostí a kocháte se pohledem nad jednotlivými mršinami.
Project Warlock má obří arzenál zbraní
Vaše dobrodružství začínáte s malou kudlou a mečem, najednou získáte divné energetické vidle, pistoli, brokovnici, dynamit, samopal, kouzelnickou hůl a další hromadu zbraní, které budete mít možnost nalézt v jednotlivých zákoutích úrovní. Samozřejmě čím dál se dostanete, tím lepší zbraně budete mít k dispozici a ruku v ruce s tím jdou i nepřátelé. Ty bestie něco vydrží a zkoušet je rozsekat mečem, když spíše zničí oni vás, je zbytečné. Navíc se mi nestalo, že bych trpěl nedostatkem munice. Ta se válí úplně všude.
Mezi misemi se objevíte ve své domovské základně, kde můžete využít získané body k vylepšování nalezených zbraní. Tedy můžete zlepšit jejich výkon, zrychlit dobu nabíjení či jim přiřknout nějaké magické poškození. A to nejlepší? Působí na nepřátele. Není totiž nad to, zapálit soupeře a koukat se, jak se před vámi škvaří, zatímco z hromádky, která by vás jen otravovala, se stává hrouda neštěstí. Velmi promyšlený detail.
Myslíte si, že je to málo vylepšení? Ještě můžete vylepšovat svého vlastního hrdinu. Během hraní získáváte i bonusy do levelů, které lze takticky rozdělovat. Ideálně třeba můžete mít automatické léčení, jež se občas může hodit, nebo vylepšit sprintování, kde si zase můžete držet soupeře trošku dál od těla. Jednoduché, a přesto velmi funkční.
Nebojte, není to souls hra, ale zapotíte se
Alespoň na začátku. Jakmile získáte lepší zbraně, počin se pomalu stává jednodušší. Já se tedy přiznám, že jsem úplně nezvládal začátek. Umíral jsem natolik často, až jsem si říkal, že hru smažu, její logo si vytisknu na papír, ten zapálím a pak ten popel vyluxuji a hodím do směsného odpadu. Jenže jak se vylepšujete, překážky začínají být „překročitelné“ snadno, až ani bossové nejsou pořádnou výzvou. Nakonec skončíte v topu a stanete se neporazitelným likvidátorem.
Pomáhá tomu i velmi přívětivé ovládání, protože klávesnice a myš jsou v tomto případě nepřekonatelná dvojice. Střelba a orientace na myši v kombinaci s klávesnicí, především WASD a číselnými znaky, je více než funkční. Osobně ale doporučuji se spíše pořádně naučit pracovat se scrollovacím kolečkem než se učit přepínat na číslech. Je to sice trošku chaotičtější, ale v závěru daleko, daleko rychlejší. Tedy pokud nemáte prsty na drogách.
Nakonec tu máme ještě zhodnocení grafiky a zvuku. Krásný, jednoduchý a velmi přehledný pixel art se dnes u hromady her ukazuje jako bezkonkurenční záležitost. Rozmanitost soupeřů je obrovská a ten správný pocit starých her je skutečně na místě. Se zvukem už mám trošku problém. Je totiž dělaný takovým tím moderním retro stylem, a ten mi prostě nevyhovuje. Chtěl bych pořádně ozvučení, a ne něco napůl nedodělaného, co není ani dnešní, ani jako za starých časů. Zde bych řekl, že ta úcta ke klasikám byla až příliš velká nebo že došly peníze.
Project Warlock je skvělá hra, která umí navodit atmosféru dávného Wolfensteina. Neskutečně mě baví, jak je rychlá, pestrá a plná krve, že i Carnage by se v ní dostatečně vyřádil. Extrémní plynulost je jen bonus. Bohužel zde chybí nějaký ten lepší, respektive více rozvinutý příběh a v každém případě trošku vyrovnané obtížnosti. Jinak se něco špatně vytýká, protože tolik zábavného utrpení pro něco tak malého jsem dlouho nezažil.
