Prvním úspěšným kočkonautem byla C341 alias Félicette, která se roku 1963 v rámci francouzského kosmického programu podívala do vesmíru. Let trval třináct minut a Félicette na rozdíl od své východní soudružky Lajky dokonce přežila návrat do atmosféry – to jí však nebylo moc platné, neboť ji vědci o dva měsíce později stejně utratili kvůli neurologickým testům. (Já jsem se o ní shodou náhod poprvé dozvěděl, když si střihla kameo ve hře 60 Parsecs! A pak že se člověk z videoher nic nenaučí…)
MLEM: Vesmírná agentura ale tak depresivní není, protože v této realitě si kočky podmanily celou Zemi, a to natolik dokonale, že už jim naše modrá planeta nestačí. Před těmito roztomilými astronauty se nyní rozprostírá galaxie plná klubíček, zlatých rybek a jiných lákadel, kterou je nutné kolonizovat za každou cenu. Podnik je to však riskantní a zvítězí ten nejodvážnější.
Vzhůru do vesmíru
Cílem hry je tedy nasbírat co nejvíc bodů. Toho dosáhnete tím, že v každém kole všichni naloží jeden žeton astronauta do rakety, kterou velitel za pomoci hodů kostkou posouvá po herním plánu. Při každé zastávce poblíž měsíce nebo planety lze pak provést výsadek a umístit kočku na dané těleso, aby jej zabrala pro pozdější bodování. Hra končí ve chvíli, kdy někdo vysadí všechny svoje kočky, anebo když překročíte povolený počet neúspěšných expedic.
Autoři tvrdí, že kočky do role hrdinů vybrali kvůli jejich devíti životům – v zájmu vyváženosti však každý má osm kočkonautů a povolený počet selhání rakety je jedenáct… takže si nemusíme nic nalhávat. Kočky jsou pro vývojáře jednoduše sázka na jistotu. Je alespoň třeba uznat, že designéři z této stylizace vytěžili, co se dá.
Modrozlatá krabice je sympatická na pohled i na omak a herní plán tentokrát tvoří velice efektní srolovatelná podložka (a z dobrého důvodu. Na výšku je hra poněkud náročná). Raketu představuje papírová maketa s políčky pro jednotlivé astronauty, vítězné body mají formu různých kočičích hraček a každý hráč vyfasuje svou vlastní desku s obrázkem chlupatého hrdiny.
Co do zpracování si téměř nelze stěžovat, ale rozlišit jednotlivé žetony koček navzájem splývající světle modrou, růžovou a šedou barvou je přece jenom dost nešťastné rozhodnutí.
Není vám to povědomé?
Pokud si však odmyslíte všechny ty kočky a rakety okolo, jádro hry ze všeho nejvíce připomíná staré dobré hospodské kostky. Házíte tedy (v základní variantě) šesti kostkami a obrázek vedle políčka s raketou určuje, které hodnoty můžete použít k pohybu. Velitel rakety pro dané kolo se po každém hodu rozhodne, jaká z čísel si vybere, a o tolik políček se posune dopředu. Tato shodná čísla poté odstraníte ze hry, takže čím dále se dostanete, tím menší šanci na další postup obvykle máte.
Čísla od jednoho do čtyř doplňuje symbol ohně (tzv. forsáž), který vám umožní pohyb o počet polí uvedený na herním plánu. Kostky s forsáží však můžete použít znovu, takže se pro ně rozhodnete skoro vždycky.
Pokud nehodíte ani jeden z možných symbolů, raketa havaruje a všechny kočky v ní se vrátí ke svým majitelům. Pozici velitele převezme další hráč, každý si znovu zvolí žeton a začíná nové kolo. Počitadlo havárií se posune o jedno pole a na rozdíl od hospodských kostek v tomto případě nemusíte ostatním platit panáky.
Objevování vesmíru
Jakmile se dostanete přes počátečních pět políček, začnete potkávat vesmírná tělesa – planety a měsíce. Na každý z měsíců se vejde právě jedna kočka, a čím dříve je obsadíte, tím více bodů vám přinesou. Planety jsou naopak větší, takže o ně můžete s ostatními hráči soupeřit. V případě shodného počtu žetonů má však stále přednost ten, kdo přišel první.
Pokud se vám podaří dorazit až na konec herní plochy, dosáhli jste hlubokého vesmíru. V tomto případě dostane velitel rakety místo na (lépe bodované) kometě, případní ostatní přeživší se musí spokojit s pořád celkem dobrou galaxií.
Jednotlivé kočičí žetony navíc mají svou vlastní schopnost. Některé jednoduše skórují více, jiné mají vliv na kostky nebo ulehčují výsadek. Tím můžete taktizovat a také protihráčům lehce prozradit, co s dotyčnou kočkou plánujete udělat – pokud tedy neblafujete.
Jako poslední můžete sbírat i klasické bonusové body pro toho, kdo jako první dosáhne jednoho z milníků: čtyři kočky na čtyřech různých planetách, tři kočky na jedné planetě, čtyři kočky na čtyřech měsících nebo dvě kočky v hlubokém vesmíru. Zda si touto strategií zkusíte vynahradit body ušlé jinde, je zcela na vás. V případě remízy se hráči o vítězství dělí.
Zábava ještě nekončí
Tak alespoň vypadá základní hra, kterou autoři doporučují na rozehřátí. Jakmile si pravidla dostatečně osvojíte (což jde velice rychle), máte tři další mechaniky, abyste si mohli vše ještě obohatit.
UFO přidává do hry druhé vesmírné plavidlo, ale tentokrát mimozemské a mířící z opačného konce herního plánu. Na začátku každé expedice se tak nejprve otočí karta s pokyny pro něj. UFO se posune, předepíše vám počet kostek pro toto kolo a dá vám bonusové pravidlo – možnost ponechat si kostky, nový hod, nebo bonusové hodnoty. Kdo pod svým velením potká UFO, dostane žeton s body navíc.
Žetony průzkumu mají svá vlastní čísla, podle kterých se pokládají na herní plán. V případě sebrání vám dávají body navíc, vrací jednu kostku do hry nebo posunou raketu o čtyři pole dopředu. Poté se doplní další žeton, aby na herním plánu byly vždy čtyři.
Kromě toho můžete využít tajné mise, které vám na začátku hry nabídnou tři karty s úkolem, spočívajícím ve výsadku na konkrétním tělese. Nelineárně odstupňované body vás nejvíce odmění za splnění všech tří misí, ale nemusíte na nich úplně lpět. Dostatek příležitostí ke skórování dostanete i jinde.
Zejména UFO má totiž za následek, že počáteční nepředvídatelnost, daná hody kostek, už najednou nepředstavuje tolik problém. Například dosažení hlubokého vesmíru pak je hlavně otázka plánování, zatímco v základní variantě se neobejdete bez velké dávky štěstí. Oproti základní variantě tak máte mnohem větší příležitost k zisku bodů a více možností, jak postupovat kostkám navzdory.
Spolu nebo proti sobě
MLEM: Vesmírná agentura se s trochou nadsázky dá hrát jak kooperativně, tak kompetitivně. Pokud se cítíte altruisticky, můžete všem posunout startovní pozici na třetí políčko či přispět do rakety žolíkem s číslem 1, který dost možná posádce zachrání krk. Dohodněte se takhle všichni a místo v hlubokém vesmíru máte takřka jisté. A pokud ne… zaspamujte svými kočkami hned ta nejbližší tělesa, abyste hru předčasně ukončili, anebo si zvolte žeton, který při výsadku jednu kostku ostatním odebere. Případně jako kapitán lodi volte ty nejhorší možnosti a sami si vyberte kočku s padákem, aby nevyhnutelnou havárii ve zdraví přečkala. Ani do jednoho přístupu nejste nijak nuceni, avšak extrém z jakékoliv strany má za následek o poznání pamětihodnější hru.
Stejně nepředvídatelně – ale stále zábavně – působí i prvek náhody. Může se tak zničehonic stát, že se jediným bodem posunete za polovinu herní plochy, anebo naopak havarujete hned na prvním poli. To přitom obvykle způsobí takové veselí, že to ani neberete jako nějaký podraz.
Inspirace kostkami také znatelně zvyšuje napětí. Jakmile se blížíte ke konci hracího plánu, zbývají jen dvě kostky a vy si v duchu propočítáváte, jestli se vám ještě vyplatí další hod, přijdete si skoro jako gambler někde v kasinu. Nezapomínejte proto, že je to jenom hra. Pokud vám kostkové hry nevyhovují, koukněte i na naše další recenze deskových her.
MLEM: Vesmírná agentura si bere osvědčený základ házení šesti kostkami, který následně pomocí různých dalších mechanik dovádí takřka k dokonalosti. Pravidla vám dají dostatek příležitostí skórovat, pokročilé varianty vyrovnávají prvek náhody, a přitom stále budete po každém hodu napjatě čekat, co padlo tentokrát. Je však pravda, že pro zatvrzelé plánovače může být hra až příliš nepředvídatelná, a leckoho může zklamat poměrně malá interakce s ostatními hráči.
