Co hráč, to jiná záliba. Zatímco jedni se do temných světů vrací pro výprask v tolik opěvovaných souls-like titulech, jiní rádi a s nadšením vystavují své mozkové závity zatěžkávacím zkouškám. Představte si rozměrnou scenérii z dálky vypadající jako životem pulzující celek, ale zblízka se na každičkém koutu děje vlastní příběh. Jako když se pod mikroskopem podíváte na jakýkoliv organický vzorek a v hledáčku tak spatříte skryté společenství mikroorganismů. Přesně na tomto principu staví videohra Hidden Folks, u níž stejně tak jako u recenzovaného titulu Hidden Through Time 2: Myths & Magic otestujete svůj postřeh a vnímavost.
Ztracené v čase a kouzle
Mimo mainstream se občas nebojte zamířit i do vod nezávislých projektů, které sice nedokážou nabídnout desítky hodin akční zábavy, zato často překvapí svou jednoduchostí, propracovaností a komplexností. Takových zástupců jsme recenzovali již celou řadu, ale vůbec poprvé se mi do rukou dostal kousek, jehož podstata je ve hledání objektů na interaktivním pozadí… no, sláva. Číslovka „2“ v oficiálním názvu prozrazuje, že jde o pokračování ani ne tak starého předchůdce, který mezi komunitou hráčů žánru logických videoher zarezonoval poměrně slušně. Vývojáři z belgického studia Rogueside tudíž staví na ověřených základech prvního dílu, zato neopomíjejí snahu alespoň trochu inovovat.
Hidden Through Time 2: Myths & Magic hráče zve do rozjetého vlaku napříč čtyřmi kouzelnými epochami, abyste zažili příběhy éry, v nichž žili draci, harpie lákaly slabomyslné námořníky na útesy nebo čarodějky randily s vlkodlaky. Příběhový mód sestává ze čtyř kapitol a každou následně tvoří osm map s postupně narůstající obtížností. Mapy jsou jako jeden fungující celek a oproti předešlému dílu se vývojáři zaměřili na větší provázanost jednotlivých obrazovek pomocí příběhu. Vypráví tak historky Tisíce a jedné noci, připomínají nám řecké báje nebo jen nabízí pohled na magický středověk či osmdesátá léta. Než se tedy pustíte do zběsilé detektivní práce, čeká na vás krátký mluvený úvod.
Pod svícnem je největší tma
Každý level nebo mapa, chcete-li, funguje jako samostatná a lehce detaily přeplněná jednotka. Ukládá hráči za cíl na konkrétní obrazovce nalézt konkrétní objekty. Mohou to být jak postavy, tak předměty ze široké palety druhů, velikostí, tvarů i barev, proto se hledání jen tak snadno neomrzí. Musím ovšem podotknout, že určitému recyklování i napříč kapitolami se vývojáři nevyhnuli. Herní princip Hidden Through Time 2: Myths & Magic je tuze jednoduchá záležitost. Detailně zkoumejte okolí zblízka a interagujte s předměty, dokud nenarazíte na ten správný z výčtu ve spodní části obrazovky. Znáte přísloví „hledat jehlu v kupce sena“? Přesně tak se totiž budete občas cítit.
Zní to sice jednoduše, ale lépe se to řekne, než udělá. Mapy jednotlivých kapitol se pomalu rozrůstají co do šířky i co do početnosti bodů interakce. Stejně tak po hráči vyžadují nalézt čím dál tím více objektů. Ať už budete pátrat v lesích okolo hradu či města, zamíříte na moře či mezi honosné antické chrámy, vždy bude na co se dívat. Tolik maličkostí a rozmanitých prvků nejenže zvyšuje obtížnost, zároveň však působí dynamicky, tedy poutá naši pozornost… někdy až příliš.
Pozor rovněž na víceúrovňové domy, truhly, jeskyně a jiné schovávačky, které je nejprve potřeba otevřít či odhalit různá patra, abyste se k předmětům dostali. I Hidden Through Time 2: Myths & Magic má vrstvy, a i když se mi myšlenka líbí, někdy je to na škodu. Abyste prozkoumali celou stavbu, zda náhodou nehledáte předmět úplně vespod, musíte se patry nejprve proklikat. Navíc, necháte-li budovu viditelnou na přízemí, při přepnutí na jinou scénu vašemu ostřížímu zraku může uniknout to, co se skrývá třeba na střeše.
Jiná doba, jiné podmínky
Úplnou novinkou druhého dílu je přítomnost tlačítka s názvem Reality Shift. Každá mapa má dvě verze z několika možných scén (den, noc, deštivo, zima a mlha). Fígl je v tom, že některé předměty naleznete například pouze v jednom z pohledů. Častokrát vám napoví spodní výčet, protože obsahuje ikonky daného počasí, v němž jej lze vypátrat. Když například hledáte zlomený šíp, pravděpodobně bude někde poblíž, kde ve druhé scéně někdo střílel z luku. Provázanost vám kolikrát může snadno napovědět, kam směřovat váš zrak. Kdyby to přece jen nestačilo, každý předmět nabízí krátkou slovní nápovědu, kde jej hledat, ale často jsem narazila na rady, které neříkaly zhola nic. Na nějakou lepší nápovědu rovnou zapomeňte. Jste v tom sami. Vzhledem k tomu, že váš postup na další mapu je blokovaný určitým počtem odhalených předmětů, neškodilo by titulu přidat komplexnější pomocnou ruku pro případy, že si nevíte rady.
Jakmile projdete příběhovou kampaní, která se dá dohrát přibližně za pět a více hodin, ještě nebude na čase Hidden Through Time 2: Myths & Magic odložit do své virtuální knihovny her. Režim Architect každému kreativci poskytne rozšířené možnosti vytvořit vlastní mapu pomocí jednoduchého editoru. Upřímně, zde jsem strávila až příliš mnoho času. Editor map zde byl už předtím, ale druhý díl přichází s vylepšenou verzí, v níž máte možnost vytvářet vlastní stavby i postavy či měnit terén dle svých představ. Nebojíte-li se popustit uzdu kreativitě, zde se zajisté vyřádíte do sytosti. Ocenit můžete i výtvory komunity, a tak by se dalo říct, že dokud hráči budou tvořit nové mapy, hra vás nikdy nepřestane překvapovat.
Když hledání objektů zamotá mozek víc než kouzelná kniha s čarodějným receptem
V čem titul pokročil od vydání prvního dílu, je vizuál. Je sice velice podobný, ale zlepšení neunikne oku každému, kdo porovnání věnuje alespoň pár pohledů. Vše se nese v minimalistickém duchu, což rozhodně napomáhá lepší orientaci v hledání. Přesto není vůbec snadné šikovně skryté objekty nalézt, protože co se může hýbat, to se hýbe. Zacyklené animace se stejně tak drží při zemi, než aby působily příliš teatrálně. Při přiblížení na určitý detail lze zaznamenat jisté rozostření kvality, ale čert to vem. Na tom přece nikdo bazírovat nebude. Na rozdíl od již zmiňované hry Hidden Folks se Hidden Through Time 2: Myths & Magic nebojí jasné a syté barevné palety. Celek tak působí jako rozpohybované omalovánky – nikoliv dětským, nýbrž odlehčeným a pohodovým dojmem, který titul naprosto vystihuje.
Špatně na tom není ani zvukový doprovod. V závislosti na tom, kterou kapitolu zrovna hrajete, se uzpůsobí i melodie v pozadí. Navíc skoro každý objekt hráči při interakci poskytuje zpětnou vazbu – buďto zvukovou, nebo vizuální. Malou vadou na kráse jsou občasné chybky, když některý předmět očividně není na svém místě, jako například netopýr visící hlavou dolů mimo jakoukoliv oporu. Stejně tak ne vždy funguje správné vrstvení předmětů na sebe. Jsou to sice detaily, ale právě na těch v tomto případě dost záleží.
Daleko více mi však pilo krev vyhledání objektu. Když spatříte svůj cíl, funguje na něj přímá úměra – čím menší je, tím hůře na něj lze úspěšně kliknout tak, aby jej systém zaregistroval jako nalezený. Nejhorší jsou právě ty případy, kdy je předmět uvnitř truhly a ta ještě v přízemí domu. Musím uznat, že mi Hidden Through Time 2: Myths & Magic dalo docela zabrat, i přestože se ve hrách tohoto typu vyžívám. Autoři některé položky skryli skutečně tak moc, že s trochou štěstí spatříte pouze malou část vykukující zpoza většího objektu. To už je panečku dobrá příležitost si k obrazovce vzít lupu nebo nahodile klikat na vše, dokud se nezadaří. Stejný postup jsem volila v momentě, kdy máte najít třeba takovou kost, ale na mapě jich je hned několik. Musíte totiž najít přesně tu se stejnou pozicí mezi několika proporciálně i barevně stejnými. Někdy je to matoucí a schovávání titěrných objektů mezi hromadu větších autoři velice rádi a často aplikují v praxi. Někomu holt mohou dojít nervy.
Hidden Through Time 2: Myths & Magic nás zve na historickou výpravu skrze kouzelné epochy s vylepšeným vizuálním dojmem a možností tvořit vlastní svět pomocí kreativního editoru. Přestože hra skýtá poutavé momenty, drobné chybky působí jako pěst na oko a mění relaxační prožitek v někdy až frustrující okamžiky. Navzdory těmto výzvám zůstává pokračování Hidden Through Time zajímavým titulem pro ty, kteří si chtějí rozšířit hranice svého logického myšlení a možná se přitom i trochu pobavit.
