Po dlouhé době se dostáváme do oblasti her, které většina hráčů neuznává kvůli obsahu, a těmi jsou erotické kousky. Za posledních několik let jsme si mohli všimnout, že projekty určené pro dospělé publikum se natolik rozmohly, že je člověk pomalu ani nestíhá sledovat. Pro některé může být dokonce překvapující, že podobně jako u jiných žánrů, ať už jde o FPS, RPG, či dokonce Souls, existují i v kategorii 18+ tituly, jež v určitých ohledech dominují nad ostatními hrami, kupříkladu takové Being a DIK. Právě z tohoto hlediska se nechci úplně zaměřovat na tyto hříčky (i když jejich čas jednou přijde) a chtěl bych spíše představit ty, co nejsou úplně známé nebo by vás na první pohled nemusely zaujmout, podobně jako u nedávno recenzovaného kousku od českého studia TF Runner, Touha Amazonek. V dnešním článku se proto podíváme na hru Going Rogue od nezávislého vývojáře pod pseudonymem Ker, který zároveň pracuje na dalším projektu With Eyes Closed.
Rozhodnutí a mafiánský svět
Příběh sleduje mladého policistu, který právě dokončil policejní akademii a pod tlakem okolností je nucen souhlasit s prací v utajení, aby infiltroval jednu mafiánskou rodinu. Díky tomu se dostanete do svérázných situací, kde si můžete vybrat mezi dobrem a zlem. Tuto situaci lze upřímně přirovnat k postavě Sama Fishera v pátém díle Double Agent z roku 2006, kde jste figurovali coby agent, ale zároveň jako padouch, a bylo čistě na vás, jakým směrem půjdete. V Going Rogue však neočekávejte propracované mechaniky ani hru ze třetí osoby, neboť se jedná o klasický vizuální román, jenž se skládá ze spousty statických obrázků, které nevypadají zas tak špatně. Mé srovnání se Samem je bráno v tom ohledu, že jste měli varianty, co ovlivňovaly váš průběh, zároveň jste si volili, zda budete nejvyšší informovat o vašem postupu, či nikoliv.
Díky dialogovým variantám v Going Rogue lze prožít dvě různé cesty, ale problém spočívá v tom, že přestože máte tyto možnosti, děj jako takový to úplně nezasáhne. Tím mám na mysli, že svými rozhodnutími akorát měníte, jak vás ostatní postavy vidí. Vzhledem k tomu, že se jedná o erotický vizuální román, názor ostatních na vaše rozhodování hraje důležitou roli, pokud jste tedy sběratel dívčích kalhotek. V ději se proto nachází tři slečny, vaše policejní šéfová Miranda, ex kolegyně Zoe a Grace, služebnice v mafiánské rodině.
Kromě dlouhých a občas nezajímavých dialogů se v Going Rogue nedočkáte žádných doplňkových mechanik. Jedná se čistě o vizuální román, ve kterém budete číst hromady textu a doufat, že jste zvolili správnou odpověď. Osobně nemám problém s tímto typem her, přece existuje spousta skvělých románů, které nabídnou totéž co recenzovaný kousek. Kupříkladu tituly jako Summer’s Gone, FreshWomen nebo No More Money Season 1 disponují zajímavým příběhem, jehož průchod necháváte volně plynout, aniž byste chtěli neustále stiskávat klávesu Enter na klávesnici nebo tlačítko myši, abyste se posunuli z jednoho statického obrázku k dalšímu. Tím nechci tvrdit, že námět dnešního článku má špatnou premisu, to vůbec ne, jenom v některých částech pokulhával nebo působil až nelogicky.
Erotika, příběh a několik nedostatků
Během mého působení v Gaming Professors jsem se v recenzích erotických projektů opakovaně zaměřoval na klíčové aspekty, které jsou podle mého názoru nezbytné pro úspěšný titul. Nejdůležitějším prvkem je především příběh, neboť pokud chybí kvalitní dialogy, zajímavá zápletka nebo postavy, které by diváka či hráče zaujaly, často končí neúspěchem. Pochopitelně záleží na tom, zda autoři zvolí přístup čistě zaměřený na dějovou linii, nebo na erotický obsah, kde je všechno ostatní kromě samotného sexu zcela nepodstatné. Nicméně v případě Going Rogue se jedná o první variantu, v níž to poměrně nedostatečné. To by samo o sobě nebylo tolik problém, kdybyste nebyli schopni titul dohrát za téměř osm hodin (kdyby byla gamesa delší, některých nedostatků byste si nevšimli), do toho ovšem nepočítám zběsilé mačkání, abyste dosáhli co nejrychleji k erotickým scénám. Ty vypadají relativně dobře, což se nedá říct o některých postavách. Trio zmíněných žen jsou jediné skutečně propracované modely, které ve hře najdete. Abych nebyl zcela kritický, úroveň „kvality“ nedávno recenzované hry Touchdown Girls nedosahuje. Je patrné, že vývojář Ker věnoval svému projektu pozornost, což dokazují dobře provedené efekty osvětlení a povedené renderovací techniky, díky nimž působí těla postav přirozeně.
Hodnocení titulu Going Rogue je pro mě poněkud náročné, neboť ve srovnání s hrami jako Touchdown Girls či Sex Simulator – The Yacht se nejedná o nekvalitní produkt. Z hlediska grafiky není zcela působivá, ale jak jsme již zmínili, trojice romantických postav je přitažlivá a nabízí plnohodnotný erotický zážitek; například vaše nadřízená si vás vezme na kapotě auta. Tyto dámy však nejsou jediné, s kým lze navázat intimní vztah, neboť ve hře existují i vedlejší hrdinky, které nemají žádný vliv na příběh a slouží pouze k uspokojení hráčů. Co se týče příběhu, není to špatný kousek, avšak kvůli krátké herní době se objevují určité nelogičnosti v chování postav a nezajímavé dialogy. K tomu lze přidat i hudební doprovod, ten na začátku není špatný, ale postupně se opakující melodie začnou být poněkud jednotvárné, až otravné. Jinak tato hříčka po herní stránce absolutně nic nenabízí, krom tedy klikání na myš.
Going Rogue přináší erotický obsah se třemi atraktivními postavami a povedenou grafikou. Možnost volby v dialogu přidává variabilitu, avšak krátká herní doba a omezené mechaniky mohou ovlivnit celkový zážitek. Nelogické chování postav a některé nezajímavé dialogy by mohly hráče odradit. Přestože není bezchybný, jedná se o poměrně dobrý erotický vizuální román ve srovnání s jinými tituly v tomto žánru.
