Magie je něco, co je pro běžné smrtelníky synonymem nadpřirozena. Kolikrát v životě si přejeme, abychom dokázali činit zázraky, zatímco postavy v našich oblíbených filmech, seriálech i knihách to zvládnou mávnutím hůlky. Na poli videoher se s tématem kouzel sice pracuje takřka na denní bázi, ale tituly smýšlející podobně jako svět britské spisovatelky J. K. Rowlingové jen tak nerostou na stromech. Hra Spells & Secrets sice jde ve šlépějích slavného Hogwarts Legacy, ale volí si úplně jiný žánr a úplně jiný přístup.
V nekonečném bludišti akademie
Poté, co vás hra přivítá pobídkou k vytvoření jedinečné herní postavy v možnostmi omezeném editoru, můžete jásat. Jako student prvního ročníku jste byli přijati na prestižní kouzelnickou akademii Greifenstein. Nečekejte ovšem žádnou jízdu vlakem ani rozřazování Moudrým kloboukem do kolejí. Než váš školní rok pořádně odstartuje, hrad napadne jakási organizace temných čarodějů a vše převrátí vzhůru nohama. Starší spolužáci ani profesoři vyčkávající na nádvoří však nebudou těmi, co se vrhnou do stále se měnících chodeb školní budovy, aby zachránili zatoulané studenty a nepřátelům řádně vyprášili kožich… budete to vy. Nezkušený mladý kouzelník, který se těsně před bojem sotva naučil pár základních zaříkadel.
Celá zápletka hry rozhodně neoslní a vše působí strašně uspěchaně, ale jsem ochotná to scénáři odpustit, protože příběhový obsah není nosným prvkem titulu. Spells & Secrets je kouzelnické roguelike. Smyčka hratelnosti spočívá v tom, že se budete stále dokola vracet do víru boje, řešit logické puzzly, vypořádávat s magickými bestiemi, sbírat odměny i zkušenosti a čelit minibossům v cestě za znovudobytím půdy akademie. Obranný mechanismus hradu zapříčiní, že se chodby promění v nekonečné procedurálně generované bludiště, a tak si nikdy nebudete moct být jisti, za jakým rohem na vás číhá nebezpečí. Smrt neznamená konec, nýbrž nový začátek a dovolí vám vylepšit některé z permanentních dovedností, aby vaše šance na úspěch zase o trošičku více vzrostly.
Opakování je základ úspěchu
„Bojuj, zemři, vylepši a zkus to znovu“ je klasický vzorec každého správného roguelike. Hrad je rozdělen na čtyři od sebe odlišná patra s náhodným uspořádáním předmětů, akcí, odměn, nepřátel, hádanek i dočasných vylepšení. Minimapa v levém spodním rohu hráče jasně instruuje, co má před sebou a jaké jsou jeho možnosti. Místnost je nejprve nutné zbavit všech monster, jako jsou například slizy, draci, podivní ještěři, žáby či duchové, aby vás jinak uzamčené dveře pustily dál. V objevování podlaží máte naprosto volnou ruku a lze se do jednotlivých místností i vracet, dokud nenarazíte na minibosse.
S jeho poražením a odemknutím dalšího patra potkáte nové profesory, kteří nezaváhají a za menší správní poplatek vás naučí silnější triky, protože jen s levitací a základním útočným kouzlem se daleko nedostanete. Jsou to právě zaklínadla, která se stanou vaším zdrojem moci, útokem i obranou. Čím více jich budete umět, tím lépe se vypořádáte s protivníky. Třeba takový ohnivý drak nemá rád mrazivá kouzla a díky ledové spršce jste schopni mu udělit větší poškození. Když odhalíte slabost svých nepřátel či zranitelné místo, je poměrně snadné zvítězit nad jakýmkoliv typem oponenta. Ani vy ovšem nejste nezranitelní a omezený zdroj many vás nenechá jen tak kolem sebe bezmyšlenkovitě mávat hůlkou a provádět čáry máry. Chce to občas zapojit také strategické myšlení, protože ne se vším si poradíte hrubou silou. Pomoct vám v tom mohou i lektvary, ale ty mi osobně nikdy nepřišly obzvláště užitečné.
Magický chaos
Chodby jsou sice procedurálně generované, aby každý výlet do hradu nebyl stejný jako ten předešlý, ale kulisy se stále opakují, místnosti jsou takřka totožné a stejně tak na tom jsou i nepřátelé. Celkově ne zrovna dvakrát rozmanitá paleta zapříčiní, že budete neustále bojovat v těch samých prostorách proti velice podobným minibossům či úplně totožným monstrům, kterým se s novými úrovněmi jen mění barvy či proporce. S každou porážkou hlavního záporáka se ofenzivní síly zefektivní ve váš neprospěch a dostat se do nejvyšší věže hradu už nebude tak snadné. Naštěstí je Spells & Secrets poměrně nenáročná záležitost, která sice vyžaduje nutnou dávku trpělivosti a přesnosti, ale nezapotíte se u ní jako například u Cult of the Lamb, Mortal Shell nebo Deflectora.
Relikvie sebrané po cestě poskytují hráči dočasné bonusy k určitým kouzlům a stejně tak zlato se obrátí v prach s vaším skonem. Jedinou odměnou, kterou si s sebou odnášíte při zpáteční cestě, ne do záhrobí, ale na školní nádvoří, jsou zkušenosti, za něž lze vylepšit základní statistiky postavy i zaklínadel. Než se nadějete, na výběr budete mít několik typů kouzel, a tedy i možností, jak k boji přistupovat. Každý hráč si totiž sám zvolí, jakému stylu hry chce dát přednost. Zaměříte se na obranu a posílíte své životy, nebo se do střetů vrhnete po hlavě s ohromující zásobou many? Možnosti jsou veliké a tak či onak bude třeba kouzla různě kombinovat, abyste docílili co nejlepšího výsledku.
Bohužel, jak Spells & Secrets září v široké bojové strategii, stejně tak si podkopává nohy v tom, kolik kouzel si najednou můžete vybavit. Dva sloty rychlého užití pojmou po jednom kouzlu a třetí slouží pro výběr mezi těmi zbylými. Při tolika skvělých taktických zaříkadlech je to zatraceně málo. Během boje si sotva uhlídáte záda, než abyste se probírali mezi kouzly a sáhodlouze hledali to správné. Hráč je tak nakonec donucen od spousty zajímavých schopností ustoupit a zaměřit se spíše na ty ofenzivní triky. Titulu by určitě prospělo systém výběru kouzel upravit nebo úplně předělat, protože v této podobě rozhodně nevyhovuje potřebám rychlé akce.
Zábava s trochou nedostatků
Spells & Secrets se snaží navodit zážitek někde mezi pompézností Hogwarts Legacy, akčností Hadese a vizuálem The Sims. Na papíře to vypadá skvěle, ale kouzelnický svět je ve skutečnosti dost plochý. NPC postrádají vlastní osobnost a sotva s vámi prohodí pár slov. Ani nemyslete na nějaké prohlubování vztahů, co by měly vliv na průběh hry. Tomu nepomáhá ani to, že je titul v podstatě němý a vy jste tak odkázáni pouze na psaný text či občasnou hudbu v pozadí. Alespoň že zvukový design není k zahození. Pokud si na pomoc nepřivoláte kamaráda v kooperačním režimu, budete si připadat, že jste na všechno sami, a to není úplně kýžený pocit.
Titul podporuje pouze lokální kooperaci. Můžete buď využít funkce Remote Play, nebo si užít poměrně dost zábavy na rozdělené obrazovce. Jediným problém je, že v takovém případě jsou oba hráči nuceni používat ovladač s daleko horším ovládáním než u myši a klávesnice. Hlava mi doteď nebere, proč se vývojáři usnesli na takovém rozhodnutí. Nejsem moc velký fanoušek hraní s náhodnými lidmi po síti, ale v této situaci by funkce online kooperace Spells & Secrets prospěla jako sůl.
I když mě Spells & Secrets v prvních pokusech vážně bavil a získal si mou pozornost, po několika málo chvilkách hraní nastoupila repetitivnost ze stále se opakujících kulis i monster. K celkovému magickému zážitku mi chyběl výraznější hudební doprovod a systém kouzlení v boji mi jen čím dál tím více pil krev kvůli tomu, jak nešikovně se s ním při akci zachází. Ve hře je tolik úžasných možností, ale jejich provedení už je na tom hůře. Přitom by se mohlo jednat o tolik zábavný kousek, nebýt těch nervy drásajících detailů.
Spells & Secrets přináší magický svět plný akce, kouzel a výzev. S nekonečným bludištěm hradu a procedurálně generovanými výzvami si hráči užijí klasický roguelike zážitek na půdě kouzelnické akademie. Bohužel titul trpí nedostatkem rozmanitosti a hloubky v příběhu. Lokální kooperace a příjemný vizuál přidávají na zábavě, avšak opakující se prostředí a další problémy drobnějšího rázu mohou snížit celkový dojem i potenciál hry.
