Také byste se rádi stali šíleným vědcem a vytvářeli roztodivné příšerky? Já dlouhé roky vědcem byla, bohužel jsem se však k tvoření příšerek nedostala. Zřejmě to bude tím, že nejsem šílená. Tedy, alespoň ne dostatečně. Snad. Ehm, diskuzi o mentálním zdraví odsuneme raději stranou a podíváme se na deskovou hru Hrachouni. V té se totiž na chvíli takovým šíleným vědcem tvořícím příšerky stanete. Co s nimi pak hodláte dělat, není v pravidlech specifikováno, určitě to ale nebude nic nekalého. No jen se na ty roztomilé slaďouše podívejte! Mouše by neublížili. Že v okolí v poslední době mizí kočky a psi? O tom já nic nevím…
Vtipné příšerky, kam se podíváte
Hrachouni (v originále Creepeas) jsou určeni pro 2–5 hráčů od 5 let a na jednu herní partii budete potřebovat přibližně 20 minut. Hrachouny u nás vydalo nakladatelství REBO International CZ, tedy Knihy Dobrovský, které se v letošním roce vrhlo na lokalizaci rodinných her nizozemského studia MNKY Entertainment. Hrachouny vytvořil Robert Brouwer, který stojí i za řadou dalších titulů tohoto studia (mimo jiné Velkou pětkou nebo Mňauštejny). Za vtipnou vizuální stránku můžeme poděkovat anglickému ilustrátorovi Michaelu Emmersonovi, jehož jméno ale bohužel najdete jen v pravidlech. Na databázi BoardGameGeek přiznaný není.
Je to škoda, právě vizuální stránka hry byla totiž první věcí, která mě i všechny mé spoluhráče na Hrachounech zaujala. Ilustrace jsou totiž opravdu povedené. Vtipné a se spoustou detailů, které sice nejsou vůbec potřeba, dělají však hru hned zábavnější. Na každé ze sto deseti karet je ilustrace zcela unikátní. Někteří hrachouni budou mít chapadla, jiní hadí ocas, bionickou nohu nebo jen ohlodanou kost na místě, kde nějakou končetinu očekáváte. Tedy, v souladu s pravidly je nazývám kartami, ve skutečnosti jde ale o velkoformátové pevné kartonové dílky. Hra je tak přizpůsobena mladším hráčům a mnohem déle vydrží dělat na stole radost. Kvalitou zpracování rozhodně nezklamou. Hrachouny navíc najdete v menší sympatické krabičce, která je tak akorát velká na svůj obsah, a koupíte je za až neuvěřitelně nízkou cenu.
Skládám, skládáš, skládáme
Vaším cílem ve hře Hrachouni bude vytvořit ty nejlepší příšerky. K tomu budete potřebovat pár končetin a nějakou tu hlavu, přičemž na každé najdete rozdílný počet bodů podle toho, kolik neuzavřených cest, tedy připojovacích míst pro končetiny, z karty vede. Hrachouni, kteří nejsou kompletní (nějaké místo zůstane na konci hry otevřené), vám žádné body nedají.
Jeden hrachoun může být tvořen vždy pouze kartami jedné barvy. Je ale povolené, a dokonce výhodné, tvořit rozvětvené hrachouny, kteří obsahují více než jednu hlavu stejné barvy. Jen se vždy mezi dvěma hlavami musí nacházet alespoň jedna jiná spojovací karta. V průběhu hry si můžete hrachouny jakkoliv upravovat a neustále přeskládávat tak, abyste maximalizovali bodový zisk na jejím konci. Můžete si i najednou skládat několik hrachounů stejné barvy, stejně jako barev jiných. Vše je povoleno, počítá se pouze stav na konci herní partie. Pokud vám tu a tam zbyde nějaká ta volná končetina, také to ničemu nevadí, záporné body za ně nejsou. Stejně jako za zbylé hlavy, jen za ně nedostanete body kladné.
Hrachouni nejsou hrou pro každého. Pokud máte rádi pouze pořádně hutná komplexní eura se spoustou komponent a spoustou příležitostí pro strategické přemýšlení, velké příběhové hry, nebo hry se spoustou přímé interakce a škození, Hrachouni vás neuspokojí ani trochu. Pokud však hledáte oddechovou rodinnou hru, která je na vás opravdu hodná, a rádi si před sebou něco budujete, Hrachouni by se vám mohli líbit hodně.
Půjdete na jistotu, nebo zariskujete?
Nové karty hrachounů ve hře budete získat pomocí zajímavého otevřeného draftu. Na stůl se vždy vyloží několik karet hrachounů, jejichž počet je určen počtem hráčů. Počínaje prvním hráčem si pak každý vezme dvě karty z nabídky na stole. Jedna karta v každém kole zbude a odloží se, nikdy tak v jedné partii neprojdete všechny karty.
K dispozici v draftu je vždy jako jedna z karet i ta, která mění začínajícího hráče na další kolo. Ve dvou hráčích se střídáte, ve vzrůstajícím počtu už vám ale na tom, mít co největší výběr, opravdu záleží. Na druhou stranu se tím ale vzdáváte užitečné karty pro toto kolo. Musíte tak dobře vážit, kdy se vám stát se prvním hráčem vyplatí, a kdy nikoliv.
Prvek, který do hry vnáší trochu napínavého riskování, je skutečnost, že v draftu nevidíte všechny karty. Řada z nich má totiž na zadní straně symbol zavřeného oka, a vy tak nevíte, co si berete. Na schovaných kartách jsou nejen obyčejné dílky, ale i více bodované hlavy nebo trojbarevné končetiny. Také se na nich však často nacházejí obluďáci, šediví nepovedení příbuzní hrachounů, kteří vám dají záporné body, pokud je do konce hry nezvládnete dokončit. Na druhou stranu je můžete dokončit pomocí libovolných barev končetin, a to dokonce i více barev v jednom obluďákovi.
Díky tomu jste často postaveni před zábavné rozhodnutí, zda jít na jistotu a vzít si nudnou a obyčejnou kartu červené končetiny, nebo zariskovat a doufat, že dostanete hlavu za čtyři body. Samozřejmě vám tato náhoda může pokazit výhru, mě ale to napětí hodně baví. A zároveň děti učí základy pravděpodobnosti.
Chcete hrát znovu… a znovu
Díky mechanismu otevřeného draftu s částečně skrytými kartami se herní partie pokaždé vyvine trochu jinak a Hrachouni jsou tak hrou s velkou mírou znovuhratelnosti. K té přispívá i to, že v pravidlech najdete dvě varianty hry. První, bodovou, jsem již popsala. V druhé, šlechtitelské variantě, každý hráč na začátku partie dostane jednu šlechtitelskou kartu, ukazující tvar, kterého by vaši různí hrachouni měli společně dosáhnout. Hráč, který daný tvar poskládá z dokončených hrachounů nejdřív a zároveň nemá žádné nedokončené obluďáky, vyhrává hru.
Šlechtitelská varianta hru značně promění. Najednou se nemůžete spoléhat na to, že máte čas do konce hry. Nevíte totiž, kdy ten konec nastane. Hra by teoreticky měla být rychlejší, bohužel opak je pravdou. Minimálně v mojí herní skupině spoluhráči nad draftem mnohem více přemýšleli a také byli opatrnější se skrytými kartami.
Hra pro děti?
Díky vizuální stránce Hrachouny vytahuje často i můj tříletý syn. A když říkám často, myslím opravdu často. Každý den minimálně dvakrát musíme skládat. Strategie je mu pochopitelně naprosto cizí, baví jej zkrátka jen otáčet karty a přemýšlet, jak udělat toho nejhezčího hrachouna, kterému nebude nic chybět. Abych byla zcela upřímná, baví to i mě.
Pokud ale hru chcete hrát podle jejích pravidel, přijde mi věk na krabici značně optimistický. Ne že by pětileté dítě nezvládlo herní mechaniky. Vybrat si dvě z maximálně devíti karet není nic těžkého a samotné skládání zvládá i ten můj tříletý syn. Ale hrát to strategicky a odhadnout, kdy má cenu riskovat se skrytou kartou nebo kdy je vhodná chvíle stát se prvním hráčem, to už vyžaduje více taktického přemýšlení. Proto bych hru doporučila spíše dětem od sedmi let. Šlechtitelská varianta je pak ještě o něco složitější.
Rozhodně si ale nemyslím, že by Hrachouni byli hrou jen pro děti, kterou útrpně zahrají i rodiče. Pro naši partu dospělých hráčů jde o rychlou a milou oddechovou hru s trochou nepřímé interakce a zábavnými ilustracemi.
Hrachouni jsou ze čtyř her, které jsem od Knih Dobrovský měla možnost vyzkoušet, tím nejlepším. Přívětivá krabička, kvalitní komponenty, vtipné ilustrace, krátká herní doba, dva různé herní módy, trocha interakce a riskování. To vše zajišťuje, že Hrachouni jsou zábavou pro malé i velké, kteří si na stole před sebou rádi něco budují. Za cenu, za kterou se prodávají, jde navíc o hru, kterou rozhodně stojí za to si přinejmenším vyzkoušet. Byla bych jen opatrná u menších dětí. Ačkoliv herní mechanismy děti v doporučovaných pěti letech bez problému zvládnou, pokud nejsou opravdu vyhrané, tak potrvá ještě tak dva roky, než budou dělat dobrá taktická rozhodnutí. Hrachouni jsou ale zábavní i jako oddechová rychlovka pro partu dospělých.
