Když jsme pro vás nedávno recenzovali knihu Maková válka od autorky R. F. Kuangové, nečekal jsem, že mě její svět natolik pohltí. Jakmile vyšel druhý díl, věděl jsem, po čem mé srdce touží. Mám vcelku štěstí, že nakladatelství Host pokračuje ve vydávání tohoto drsnějšího druhu zahraniční fantasy literatury. Knihy Moc, Písně Temnoty nebo Odkaz oceli jsou toho jasným důkazem. Nyní přichází moment zodpovědět jednu z vašich otázek – stojí pokračování Makových válek za to?
Autor:
Vydavatel:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
R. F. Kuang
Host
Radka Pavlíková
664
černobílý
pevná s přebalem
říjen 2023
978-80-275-1702-2
první
Rasismus jako literární fantasy téma
Díky Rin říše Nikan přežila další blížící se krvavý konflikt s Mukenským svazem, tím nejdrsnějším způsobem, jaký jsem v knihách po dlouhé době zažil. Druhý díl začíná cca tři měsíce po prvním a nebudu vám spoilerovat, ale tyto události musely mentálně mladou dívku jako Rin psychicky rozložit, a také se to stalo. Hlavní postava je nyní na hranici vyhoření, neboť se špatně vyrovnává s tím, co udělala, a na druhou stranu se chce mstít zrádné císařovně, která zaprodala její rodnou říši nepřátelům. Jak ale může jedna dívka bojovat opět s celou říší, nyní svojí vlastní? Upřímně, tady to rovnou zastavím, a než bych vám rozvypravoval další pasáže knihy, musím říct, že nějak takto si vzdáleně představuji posttraumatickou stresovou poruchu, kdy se jeden čin musí vyřešit jiným. Rin ženou vpřed osobní touhy a svým způsobem upevněné jájínkovství, což mě pohltilo, až jsem nevěděl, kde mi hlava stojí.
Stejně jako v prvním díle, kde se spousta záležitostí opírala o sexismus, znásilňování, nenávist atd. (viz připodobnění některých knižních událostí k reálnému nankingskému masakru), zde opět autorka ukázala, že se nebojí surovosti, a oproti prvnímu dílu ji více vyšperkovala. Ukazuje lidstvo v jeho nejhorší a nejodpornější podobě. Nezaměřuje se už jen na hrdinku, která chce být výjimečná, ani pořádně na její růst from zero to hero, ale skutečně na to, že tragédie, ztráta, hněv a sebeklam dokáží zničit každého, i toho nejsilnějšího jedince. Pro mě hodně silné a oproti prvnímu dílu mi přijde, že autorka neuvěřitelně vyzrála.
Silný prostor zabírá také rasismus. Dovolím si citovat jednu část z knihy: „Pevně věřím, že časem přinejmenším někteří Nikařené dosáhnou pravého osvícení. Za pár generací budou možná dokonce někteří z vás hodni přijetí do Šedého cechu. A pro podřadnější národy je nejprve nutné vyvinout heuristiku…“ „Podřadnější národy,“ zopakovala Rin. „Co jsou ,podřadnější národy‘?“ „Vy přece…“ Z této části knihy skutečně srší nenávist a upřímně, jedná se snad i o její nejlepší dialogovou pasáž. Nebudeme si asi nalhávat, v jaké části lidské historie si autorka tuto část vzala. Titul skutečně zvládá vše.
Zdroj: Host
Dračí republika a Rin ale nejsou úplně kámošky
Pokud jste četli Makovou válku, tak víte, jakým neuvěřitelným koncem skončila. Rin v mých očích na konci neuvěřitelně klesla a z někoho, kdo byl fanoušek této lépe napsané Mulan, se stal spíše její zpochybňovač. A to jsem jejím důvodům rozumněl. Ačkoliv se kniha točí kolem ní, musím osobně říct, že si mě v pokračování získala Venka. Víceméně mi zastínila hlavní hrdinku, protože v ní jsem reálně viděl skutečně silnou ženskou postavu. Je napsaná prapodivně uvěřitelně, až to místy působí, že autorka vychází z vlastní životní zkušenosti a její trauma jasně ovlivňuje každý okamžik jejího života. Dále musím zmínit kupříkladu Vaisru, s nímž jsem se jaksi sžil, ale jinak stojí za zmínku skutečně jen děvčata. Nemusíte se však bát, Pa-ťi (ano, je tam ť), Su-Ni i Ramza se též vrací, ale není to úplně ono.
Druhý díl mě fascinuje tím, jak je oproti tomu předchozímu jiný, přesto stejný, a zvláštním způsobem také vyspělejší. Ztrácí se z něj nevinné přátelské škádlení a řekněme i pubertální naivita, ale přichází skoro až tvrdý střet s lidskou realitou. Přesto se opět vrátím k prvním odstavcům recenze a řeknu, že posttraumatická stresová porucha by mohla být hlavním tématem knihy.
Nutno však podotknout, že nejspíš právě to žánr fantasy potřeboval předhodit. Jasně, častokrát se setkáváme s tím, že hrdinové mají své problémy, ale většinou je řeší romance, síla jednorožčího přátelství, superzbraň nebo štěstí. Zde je to skutečně boj se složitou a nemilou minulostí, kde na nic jiného skoro není prostor. Přece jen v některých případech bojovat za nějakou věc neznamená, že se bojuje za tu správnou.
Dobudovala, přestavěla, doplnila
Autorka také pořádně doplnila mytologii svého světa a konečně jsme získali i ucelenější pohled na to, jak vše funguje. Jak je reálně Rin schopná, jsme sice zjistili už v prvním díle, ale nyní máme pořádně hotový obraz, a mě to baví. Není co vyčítat.Samozřejmě by kniha u nás nevynikla, nebýt naprosto parádního překladu Daniely Orlando. Ta má za sebou už hromadu překladů, včetně Odkazu oceli, Skandaru, Věku popela a dalších přibližně sedmdesáti knih. Jde vidět, že zkušená překladatelka je na takovou fantasy skutečně potřeba. Překlad ostatně v našich kotlinách dělá hodně, a kdyby nebyl tak pečlivý, polovina knihy by se kvalitativně rozhodně vytratila.
Dračí republika je tak skvělá, až je pro mě překvapením – u druhých dílů tomu totiž tak nebývá. Rád bych ji hodnotil plným počtem, protože si mě získala surovostí, mixem ideologií, sny, i opět nemilými tématy, s nimiž se ne každý fantasy svět dokáže vždy vypořádat. Nicméně mi trošku vadí některé postavy a občasně se dočkáváme zbytečných dialogů. Na každém konci tunelu ale jde vždy vidět světlo. V případě dnešní knihy jsme tak stále na cestě a věřím, že pokud bude Kuangová růst takto neuvěřitelně rychle, poslední díl trilogie, zatím v angličtině známý jako The Burning God, bude neskutečná paráda a já tam tu desítku vrazím bez přemýšlení.
