Ačkoliv mi hodně záleží na tom, aby moje hry byly vizuálně krásné, nejsem příliš umělecky založený člověk. Zkrátka plebejec. O klasickém umění toho moc nevím a mnohá oslavovaná díla se mi ani nelíbí. Desková hra Art Gallery, kterou na náš trh přineslo vydavatelství Piatnik, se celá okolo klasického umění točí. Výběr čtyřiceti osmi obrazů, které ve hře najdete, si tedy hodnotit nedovolím, zato o její hratelnosti bych vám pověděla ráda. Hra není moc vidět na sociálních sítích, takže by snadno mohla zapadnout. Byla by to ale velká škoda, dost se totiž povedla.
Nejslavnější umění
Desková hra Art Gallery je určena pro 2–6 hráčů od 10 let a na jednu herní partii budete potřebovat 45–75 minut. Vytvořil ji začínající autor Francesco Frittelli a jde o debut rozhodně povedený. Bohužel se mi nepodařilo dohledat ilustrátora nebo grafického designéra, vydavatelství Piatnik uvedlo jen německé studio Fiore GmbH. To ilustrovalo mimo jiné i hru Anno 1800, legacy The Rise of Queensdale nebo abstraktní „tetrisovku“ NMBR 9.
Na první pohled vás u Art Gallery zaujmou vystavená díla. Ve hře najdete celkem 48 obrazů a rozhodně nejde o žádná neznámá díla. Botticelliho Zrození Venuše, da Vinciho Mona Lisa, Munchův Výkřik, Goghova Hvězdná noc nebo Hokusaieho Velká vlna u Kanagawy. Nechybí snad žádné velké jméno klasického umění. Obrazy jsou navíc natištěny na velkoformátových kartách podobné velikosti jako ve hře Dixit. Každý má tak dostatek prostoru na to, abyste si jej vychutnali v plné kráse.
Zbytek zpracování hry bohužel trochu zaostává. Byla jsem zklamána, že ve hře o umění se nachází takový nepříliš hezký herní plán. A akční karty vypadají, jako by se svým matematickým vzorem patřily do úplně jiné hry. Navíc je karton ve srovnání s jinými moderními hrami poměrně tenký. A ačkoliv oceňuji hezky ilustrovaný insert, dokazuje, jak moc místa v krabici hry zbývá a že její velikost mohla být klidně třetinová.
Inovativní akční karty
Hra svým tématem připomíná Museum Pictura, kterou nedávno vydal Blackfire, je ale pravidlově jednodušší a s vyšší mírou interakce. Vaším cílem ve hře Art Gallery bude posbírat ty nejhodnotnější řady čtyř možných symbolů. Neboli, tematicky, naplánovat tu nejzajímavější trasu skrz galerii. Na každém obraze najdete vždy symboly o síle čtyři, a to buď jeden symbol o síle čtyři, všechny čtyři symboly o síle jedna, nebo jakoukoliv kombinaci mezi tím. Získané obrazy však před sebe nemůžete vykládat jakkoliv, musíte dodržet pořadí, ve kterém jste je získali. Na konci hry pak pro každý symbol bodujete jen jeho nejhodnotnější nepřerušenou řadu. Ikonografie je velice jednoduchá, a, díky pevnému umístění symbolů na kartách, výborně čitelná i z druhého konce dlouhého stolu.
Každý obraz může získat jen jeden hráč. Není to příliš tematické, mechanicky ale získávání obrazů funguje skvěle. V ruce máte totiž na začátku kola devět akčních karet. Během svých čtyř tahů v kole pak zahrajete osm z nich: první vždy na pohyb po jednotlivých sálech galerie, přičemž musíte využít na pohyb celou hodnotu zahrané karty, druhou na tichou aukci o obraz, u kterého jste se zastavili se svojí figurkou průvodce. Devátá karta, ta, která vám na konci kola zbude v ruce, pak určuje, kdo se stane prvním hráčem v dalším kole. Nikdo až do konce kola neví, jakou kartu jste do aukce zahráli, a vy tak soupeře můžete donutit zahrát vysokou kartu v aukci o obraz, o který vy vůbec nestojíte. Naopak se u jednoho obrazu můžete zastavit i opakovaně, pokud chcete zvýšit svoje šance aukci vyhrát. Na konci kola se karty otočí a obraz získá ten, kdo v aukci zahrál nejvyšší součet hodnot na kartách.
Ale pozor, první hráč, který se u obrazu zastavil, si poté vybere jakoukoliv z karet v aukci a vezme si ji do ruky pro příští kolo. Ačkoliv na začátku hry tak všichni máte stejnou sadu karet s hodnotami nula až osm, již po prvním kole je vše jinak a snadno se může stát, že některý z hráčů získá samé vysoké karty a jiný jen ty nízké. Ne vždy je však moudré mít ruku plnou vysokých karet. Snadno se vám totiž může stát, že v příštím kole nebudete schopni se dostat do sálu galerie s tím pro vás nejlepším obrazem, poněvadž zkrátka nebudete mít ty správné hodnoty.
Celý tento mechanismus hraní akčních karet (a především jejich opětovného draftu na konci kola) je jednoduchý, inovativní a naprosto geniální. Je díky němu zajištěno na hru z tohoto žánru nebývalé míry interakce, a to bez nutnosti nějakého přímého škození ostatním hráčů. Navíc se tak Art Gallery stává velice reaktivní a závislá na tom, s jakými hráči ji hrajete, jaký mají herní styl. Někdo zvolí strategii být všude první a rozlézt se, kam jen může. Jiný se ani nepohne z toho nejdůležitějšího sálu a bude jen přidávat do aukce kartu za kartou. Další se vydá tam, kde nemá žádnou konkurenci. A Art Gallery se podle toho mění a vyvíjí v rámci jedné herní partie.
Destičky s obrazy
Na herním plánu je obchod, pole, na kterém nenajdete během hry žádné obrazy. Místo toho se zde nacházejí destičky, které odpovídají vždy jednomu z 48 obrazů. Ačkoliv rozdělování akčních karet v obchodě funguje stejně jako v sálech galerie, neprobíhá zde žádná aukce. Karty se vyhodnocují také až na konci kola, ale v pořadí, ve kterém hráči do obchodu přišli. Hodnota karty zde zahrané určuje, z jakých sloupečků si budete moci destičku s obrazy vzít.
Proč byste nějaké destičky sbírali? Na konci hry je každá destička za bod. Pokud k ní ale máte také příslušný obraz, je za body tři. Dávají tak hráčům další možnost bodování a novou možnou strategii. Jeden z mých spoluhráčů se jí chopil opravdu svědomitě, první tři kola stál jen v obchodě a sbíral jednu destičku za druhou. Ven do sálů se vydával pouze tehdy, když zahlédl obraz, ke kterému destičku měl. A víte co? Vyhrál na plné čáře.
Rychlé tahy
Art Gallery není hrou nikterak složitou ani dlouhou. První partie nám i s vysvětlením ve dvou hráčích zabrala přesně těch avizovaných 75 minut. Tahy jsou velmi rychlé, jen se někam pohnete a zahrajete kartu do aukce. Nejdéle tak trvá vyhodnocení na konci kola, jde ale také o tu nejzábavnější část hry, do které jste zapojeni všichni.
Ve více hráčích se může Art Gallery trochu protáhnout, obzvlášť při prvních partiích. Autor hry na to ale myslel, a místo standardního konce hry při dobrání destiček s obrazy nebo obrazů v pravidlech uvedl volitelné pravidlo, kdy skončíte po nasbírání deseti obrazů.
Velice oceňuji, že hra má modulární herní plán, díky němuž je zajištěna zábavná hratelnost v libovolném počtu hráčů. Zatímco ve dvou nebo třech lidech soupeříte o obrazy ve čtyřech sálech, při šesti hráčích už jich na výběr máte osm.
Desková hra Art Gallery byla dalším velice příjemným překvapením od vydavatelství Piatnik. Jednoduchý cíl sbírání sad symbolů je ozvláštněn nejen neotřelým zasazením do prostředí umělecké galerie, ale především jednoduchým, zato geniálním mechanismem hraní akčních karet. Ten zajišťuje na svůj žánr nebývalou míru interakce, neboť vaše strategie bude velmi záležet na způsobu, jakým hrají spoluhráči. Škoda jen, že stejná péče, která byla věnována herním mechanismům a výběru klasických obrazů, nebyla věnována i zbytku zpracování hry. Hru bych doporučila každému, kdo má rád hry s jednoduchými pravidly, ale překvapivou hloubkou. A taky každému, koho láká téma galerie umění. Pokud to na vás sedí, se hrou Art Gallery rozhodně nešlápnete vedle.
