Duchové nás straší většinou uprostřed noci během zlých snů a především, když si nutně musíme dojít na záchod. Všude po světě existuje mnoho míst s neobjasněnými záhadami a strašidelnou minulostí. Někteří lidé na tato spirituální stvoření nevěří, další tvrdí opak, jiní je zase údajně vidí a mohou s nimi komunikovat. Takový člověk – médium – pak tvoří jakéhosi prostředníka mezi světem živých a mrtvých. Jaké by to tak bylo vidět kolem sebe duchy? The Medium vám ukáže, že rozhodně není o co stát. Kromě hodných duší se totiž najdou i tací, co ve spirituálním světě budou usilovat o váš život.
Když bylo The Medium oznámeno, dost jsem se na něj těšil. Obecně mám rád hororové žánry a pojetí, se kterým tento titul přicházel, mě opravdu zaujalo, nemluvě o jeho zpracování dvou světů, které ovládáte zároveň. Právě nyní nadešel čas si tento titul konečně zahrát. Na hře celých devět let pracovalo polské nezávislé studio Bloober Team, které můžete znát díky titulům Layers of Fear, Observer či Blair Witch.
Příběh je nejsilnější náplní hry, ovšem má pár děr
Hrdinkou temného příběhu je mladá Marianne, která na začátku musí pohřbít svého otce. Její truchlení naruší tajemný telefonát začínající větou: „Ty neznáš mě, ale já znám tebe a musíš mi věřit.“ Rozhodně bych takové pozvání nepřijal, ani kdybych byl sťatý pod obraz. Hovor s neznámým mužem podnítí Marianne k prozkoumání záhadného letoviska jménem NIWA jehož provoz před mnoha lety ukončil brutální masakr.
Musím uznat, že právě příběh je zde tou nejsilnější složkou. Postupně ho doplňujete skrze články v novinách a časopisech, fotografiemi, skládáním fragmentových vzpomínek či obrázky namalovanými duchy. Během průchodu sami zjistíte, že děj má pár děr a místo odpovědí vám nakládá jen další otázky, na které potřebujete znát odpověď.
Osobně nemám nic proti otevřeným koncům a pokud vývojáři nechali díry v příběhu záměrně kvůli pokračování, ať už v rámci DLC či budoucího dalšího dílu, tak mají dobře našlápnuto. Pokud ale další pomyslný díl nebude začínat větou: „V minulém díle jste viděli...“, tak budu stoprocentně mimo, jelikož si nebudu pamatovat předchozí události. Hra vám vysvětlí pouze ty nejdůležitější okolnosti, ale na bližší detaily příběhu už budete potřebovat mnohem více odpovědí. V některých pasážích mi připadalo, jako kdyby tvůrci nejspíše ztráceli důvěru ve svůj titul, tedy hlavně v scénář. Vývoj hlavní protagonistky je takový zvláštní a nemůžete si k ní vytvořit jakékoli spojení či vztah – nejde s ní sympatizovat, ani ji nenávidět.
Grafické zpracování
The Medium jede na Unreal Engine 4. Je třeba uznat, že svou práci engine odvádí perfektně. Hra vypadá opravdu dobře, ale bohužel nevyužívá plného potenciálu. Během hraní si můžete všimnout některých detailů, které působí odfláknutě. Zmínit můžu například odrazy v zrcadlech, textury při čtení zápisníku apod.
Rozdělení světů
Po grafické stránce nevypadá The Medium vůbec špatně. Náš hmotný svět je zobrazen tak, jak ho známé z našich každodenních životů… tedy až na to, že se nacházíme v době devadesátých let v Polsku. Spirituální svět je ovšem něco úplně jiného. Vizuální vjem sféry mrtvých na vás dýchne jakousi zvláštní atmosféru tajemna, až si říkáte, jak nápadně vám to připomíná Lovecrafta. Kontrast obou světů působí skvěle, a když je navíc ještě vidíte vedle sebe skrze split screen, je to o to silnější zážitek.
Co je na jednu stranu ohromující, je na tu druhou trochu na škodu. Řeč je o společném ovládání během režimu split screen. Pokud máte širokoúhlý monitor jako já, budete se během tohoto módu lehce ztrácet. Nevíte totiž pořádně, kam koukat dřív.
Zdroj: Bloober Team
Tři schopnosti
Disponujete psychickými silami, které vám napomáhají přežít v temné realitě duchovního světa. Marianne bude své schopnosti využívat jen na předem definovaných místech. Pokud jste tedy očekávali tvrdé souboje s démony, musím vás bohužel zklamat. Sílu budete využívat především na vytváření štítu proti otravnému hmyzu, dobíjení elektřiny nebo své druhé já pošlete na krátkou vzdálenost od fyzického těla. Co se schopností týče, přijde mi, že tvůrci nedokázali pořádně uchopit potenciál, kterým celý koncept The Medium disponuje.
Netvrdím, že by se měly mermomocí do hry zakomponovat akční pasáže, kde by naše hrdinka dokázala démony porážet holými pěstmi nebo by vytvářela energetické koule, měnila se na zabijáka démonů či jiné bizarní věci. Na druhou stranu by nebylo špatné si více pohrát s jejími psychickými schopnostmi, jako měla například Jodie ze hry Two Souls. Chápu ovšem, že médium jako takové většinou ovládá spíše schopnosti konverzace, ne psychického či fyzického boje.
Hádanek pomálu
Výše jsem zmínil schopnost, která vám umožní na pár minut se vzdálit od svého fyzického těla. Tuto dovednost budete využívat především k řešení hádanek, kam se Marianne v našem světě nemůže dostat. Blíže zmíním jeden příklad – hrdinka je uvězněna ve výtahu a kvůli nedostatku energie se dveře neotevírají. Ve světě duchů žádné dveře naštěstí nejsou, díky čemuž Marianne může vyjít z výtahu a celou záležitost tak vyřešit. Vzdálenost, kterou můžete ujít od vašeho těla, je limitována časem. Pokud tedy nestihnete dořešit hádanku nebo se vrátit zpět, vaše já se v duchovním světě rozplyne a tím umírá i fyzické tělo v materiální sféře.
Hádanek v The Medium moc není a pokud na nějakou narazíte, strávíte u ní jen pár minut. Chápu, že vymýšlet hádanky, které by vás potrápily a dokázaly zapadnou do kontextu hry, je složité, ale přece jen na to měli vývojáři celých devět let. Proto bych očekával od tohoto titulu o něco více
Otravná kamera
Mým úhlavním nepřítelem byla fixní kamera, která vám často dokáže pořádně zatopit. Obzvlášt v situaci, kdy vás nahání démon, je opravdu záživné utíkat a zároveň se vyhýbat překážkám pod nešťastně zabraným kamerovým úhlem. Kamera je tak skvostně nastavená, že prostě nevidíte na cestu a kvůli tomu vás několikrát démon velice jednoduše lapí, chytí pod krkem, lehce přiškrtí, a nakonec vysaje vaši duši. Potom mi nemějte za zlé, že dám Marianne tolik jmen, že bych se ani nedivil, kdyby sama zapomněla, jak že se vlastně jmenuje.
Na scénu přichází Maw
Pamatujete si bytost, která byla v Amnesii? Každý jsme se ho ze začátku báli, dokud jsme ovšem prvně nespatřili jeho potrhanou tvář nebo nepřišli na způsob, jak ho obelstít. Nakonec jsme před ním ani neutíkali a celkově jsme si z této bytosti dělali jen legraci. To samé platí pro hlavního nepřítele v The Medium – démona jménem Maw. Ten na to šel přesně obráceně. Místo toho, aby budil hrůzu už od samého počátku, hází jednu vtipnou poznámku za druhou. Jeho dialogy/monology jsou zábavné a dobře propracované, za což vděčíme dabérovi Troji Bakerovi, který si dabování musel řádně užívat.
Maw disponuje třemi schopnostmi – nejzajímavější je pouze „překročení světa“. Maw není nijak vázán překážkami ohledně dimenzí, díky čemuž se může zobrazit v materiálním světě živých. Pokud jste tedy v duchovním světě, může vás s přehledem lehce zabít, jste-li ale v materiálním světě, je neviditelný a ztrácí sílu udělit jakékoliv fyzické poškození. Přesto vidíte jeho siluetu a snažíte se před ním schovat, protože může i tak interagovat s okolními předměty. I když vás tedy v materiální sféře nezabije, může vám pěkně zavařit a je dobré se mu raději vyhnout.
Přijde mi, že tato bytost je celkem zazděná... jenom před ní utíkáte nebo se skrýváte. Nemáte vůbec žádnou možnost s ním bojovat nebo jakkoliv komunikovat. Samozřejmě je to démon ze světa duchů, který chce Marianne zabít. Docela rád bych však tuto postavu mnohem více poznal, protože jeho příběh, ač je vysvětlený, za mě působí nedostatečně.
Skvělý hudební podklad
Příběh je nejsilnější stránkou, a to převážně díky skvělému depresivně laděnému hudebního podkladu, na kterém pracovali dva mistři Akira Yamaoka a Arkadiusz Reikowski. Akiru Yamaoku můžete znát převážně díky sérii Silent Hill, Astro Boy: Edge of Time nebo třeba Shadows of the Damned. Arkadiusz Reikowski moc známý není, a to i přesto, že pracoval na hrách jako Layers of Fear, Observer, Seven: the Days Long Gone, Husk nebo Kholat. Hudba zkrátka skvěle doplňuje celkovou atmosféru a věřte mi, že často pocítíte husinu.
Zdroj: Bloober Team
Zásek sem, zásek tam
Menším nešvarem pak byly docela časté záseky při cutscénách, kdy zamrzne obraz, ale dabing jede stále dál. Přidejte k tomu všemu otravně dlouhou loadingovou obrazovku a máte prvek, který vám společně s krkolomnou kamerou bude nejvíce pít krev.
The Medium je povedeným kouskem, kterému se sice dají vytknout některé věci, ale ty nijak samotnému titulu neuškodí. Studio Bloober Team tak vydalo dobře provedenou hru, která by si rozhodně zasloužila další pokračování. Přestože se na první pohled může zdát, že na The Medium jenom nadávám, opak je pravdou. Hru jsem si nesmírně užíval a s čistým svědomím vám ji mohu doporučit. Tento kousek si na Steamu můžete zakoupit za 49,99 €, ale osobně mi cena přijde až moc vysoká za titul, který máte dohraný za 7–9 hodin.
