Během mého působení v redakci jsem opakovaně zmiňoval, že strategické gamesy nejsou mojí silnou stránkou. Nicméně, jak se říká, všechno je jednou poprvé, proto jsem se rozhodl podívat se na titul The Valiant, který patří do tohoto žánru. Dnešní článek tedy beru jako osobní výzvu a doufám, že ji budu schopen co nejlépe splnit. Recenzovaná hra je dílem studia KITE Games a vydává ji THQ Nordic. Cílem recenze je představit tento kousek, zaměřit se na jeho mechaniky a posoudit, zda stojí za váš čas.
Hledání kouzelného žezla
Během křížové výpravy ve 13. století objeví oddíl templářů zapomenutou zříceninu, která je v držení saracénského chalífa. V této zřícenině je nalezena roztříštěná část kouzelného žezla, o němž se věří, že bylo vyrobeno v rajské zahradě. Sestavení všech částí propůjčí svému nositeli nesmírnou moc, ovšem na úkor jeho morálky.
Kampaň The Valiant se dělí na dvě hlavní linie. První se týká křížové výpravy na Blízký východ a následné bitvy o střední Evropu. Úvodní část líčí předchozí život Theodericha, hlavního hrdiny, jako křižáka a také jeho rozchod s nejlepším přítelem a bratrem ve zbrani Ulrichem. Po časovém posunu o deset let se hrdina místo poklidného života na svém panství vydává (kvůli otravnému knězi) na nebezpečnou cestu získat zbývající části hole dříve než jeho bývalý kamarád, aby se ho pokusil ještě zachránit… nevím, jak vy, ale já bych se po deseti letech opravdu kvůli nikomu do války nehnal.
Zápletka se může jevit jako otřepané klišé, které jste viděli v jiných hrách, nebo dokonce filmech. Háček však spočívá v tom, že příběh je nejlepší částí celého titulu. Nechci tvrdit, že The Valiant je špatnou gamesou (názor si po přečtení recenze jistě uděláte sami), ale díky estetice a přístupu k vyprávění je premisa skvělá.
Taktická strategie s omezeným budováním
Prvních několik misí funguje jako slušný tutoriál, který vás seznámí s mechanikami hry. Dozvíte se, jak zadávat jednotkám rozkazy, jaké dovednosti mají různí hrdinové a jak je využívat, nebo také co potřebujete k tomu, abyste později mohli rekrutovat další jednotky. Nápovědy, jež se vám zobrazují, nejsou násilné. Tím chci říct, že určitě znáte z jiných games ty typické rady, co se objeví v ten nejhloupější moment a řeknou vám, co máte dělat – nejhorší to je snad v soubojích. Ve hře The Valiant se naštěstí nic takového nevyskytuje. Veškeré důležité informace se dozvíte ještě před danou akcí, abyste si je poté mohli vyzkoušet v praxi. Je škoda, že se tímto systémem neinspirují i jiná studia.
V úvodu jsem zmínil, že se jedná o strategickou hříčku. Pokud jste začali jásat, že budete stavět středověké základny a různá opevnění, musím vás bohužel zklamat. Ačkoliv se jedná o titul z tohoto žánru, The Valiant se především zaměřuje na samotné oddíly jednotek a jejich rozmístění než na nějaké velké budování a taktizování. Rekrutování jednotek, jak se z prvotních lokací dozvíte, funguje prostřednictvím obsazování. Po mapě jsou rozesetá stanoviště (různé budovy), které buďto nikomu nepatří, nebo jsou v držení nepřátelské strany. Vaším úkolem je pokaždé tento prostor dobýt, díky čemuž získáte šanci na verbování.
Když jsme se zmínili o těch dovednostech, pojďme si o nich něco říct, a kde bychom mohli lépe začít než u protagonisty? Theoderic doplňuje skupinám ukazatel síly, což v tomto případě funguje jako jakýsi motivátor, nicméně později se přidají i magické hrátky, jako léčení. Standardní jednotky mají základní znalosti, jako například schopnost jezdců najet plnou rychlostí na nepřátelské síly, šermíři zase mohou srážet nepřátele k zemi palcátem a způsobovat jim velké poškození, jinak jednotky nejsou příliš zajímavé. Nicméně je celkem zábavné sledovat jejich animace při přiblížení kamery.
Akční zábava s minimem přemýšlení
Pokud jde o souboje, kromě animací na nich není opravdu nic zajímavého. Vaše velení se skládá z menší skupiny oddílu a několika hrdinů, kteří se později přidají. Nečekejte žádné velkolepé bitvy jako v Mount and Blade, Age of Empires nebo Civilization. Je to poněkud škoda, vzhledem k tomu, že mapy, na nichž se pohybujete, jsou poměrně rozsáhlé a nevyužité. Opakující se schémata šarvátek a lokace s bossy také nejsou příliš působivé. Celkově se akčnost této gamesy točí kolem dobývání malých jednotek a obraně vašich lidí při přepadávání, přičemž druhá zmíněná věc je pěkně otravná.
Strategizování zde opravdu nemá žádnou váhu. Pokud patříte mezi hráče, kteří milují přemýšlet tři tahy dopředu, vymýšlet různé scénáře a taktiky, jak získat území nebo snížit riziko co největších vojenských ztrát, zde nic takového nečekejte. V The Valiant v podstatě ani nemůžete prohrát. Jakmile se dostanete do potyčky, budete pouze neustále spamovat schopnosti svých jednotek, jako je povzbuzování, sražení nepřátelské skupiny, střílení ohnivých šípů atd. Jistě, jakmile vylezete na kopec nebo se schováte do křoví, ukážou se vám výhody, jež vaše jednotky získají. Nicméně ani to nepřevýší skutečnost, že strategie a jakékoliv vaše zapojení (kromě sesílání dovedností) jsou na bodu mrazu.
Pro někoho, jako jsem já, kdo není zarytým fanouškem tohoto žánru, je to pravděpodobně ideální, poněvadž nemusí strávit hodiny přemýšlením o svých výsledcích. Rozumím však tomu, že pro vášnivé stratégy může být tato skutečnost rozhodující při rozhodování, zda si The Valiant pořídit, či nikoliv. Pokud byste se mě zeptali na můj názor, nejspíše bych vám odpověděl, abyste si gamesu pořídili ne kvůli hratelnosti, nýbrž pro její příběh. Ten sice není úplně dokonalý, ale jeho styl vyprávění skrze knihu a různá videa mu dodává určité kouzlo.
Customizace postav?
Během misí získáváte zkušenosti, přičemž po dosažení nové úrovně hrdiny získáte body, které následně rozdělujete ve stromu vlastností. Ano, i tento prvek The Valiant obsahuje. Nemějte však moc velká očekávání ohledně perků, neboť strom dovedností je poměrně omezený. Celkem máte k dispozici tři sloupce – defenzivní, ofenzivní a užitkové – a do každého z nich se vejde devět slotů pro vylepšení.
Během misí také narazíte na truhličky, v nichž se ukrývají zbraně nebo oblečení pro vaše postavy. Tento prvek naznačuje určitou míru customizace, i když v samotné hře není vidět. Tyto předměty pouze vylepšují jednotlivé statistiky, což vám umožní mít silnější šípy nebo naopak vylepšenou obranu. Takovéto prvky, jako je strom dovedností nebo úprava statistik, bych dokázal pochopit u titulu, jako je třeba zmíněný Mount and Blade, který je tomu přizpůsobený. V The Valiant mi to však moc nesedí, vzhledem k tomu, že vaše zapojení a celková obtížnost není natolik veliká, aby to bylo nutné.
Cesta nekončí, když je příběh uzavřen
V recenzi jsme si podrobněji prohlédli herní mechaniky The Valiant. Přiznávám, že pro opravdové strategické nadšence tento titul nebude to pravé ořechové, nicméně pro začínající fanoušky žánru nebo pro někoho, kdo nechce příliš taktizovat u takovýchto her, by mohl The Valiant posloužit dobře. Po dohrání hlavní dějové linie je možné vyzkoušet další tři režimy, které titul nabízí. Jeden z nich je klasický kompetitivní zápas, v němž se proti sobě utkají až čtyři hráči. Druhý módem je Last Man Standing, kde musíte zvládnout několik vln nepřátel, a v poslední řadě je tu Skirmish. Tento scénář vám umožní vybrat si jednoho hrdinu a porazit umělou inteligenci v dominanci na mapě. Toto je úplný závěr veškerého obsahu.
The Valiant nabízí zajímavý příběh s estetickým zážitkem, který dokáže zaujmout. Je vhodný pro hráče, co nechtějí příliš hlubokou strategii a hledají spíše akční záležitost. Nicméně pokud očekáváte komplexní taktickou gamesu, může vás tento titul zklamat. Po dohrání hlavního příběhu nenabízí příliš mnoho obsahu, což může odradit hráče hledající dlouhodobou zábavu.
