Již to bude nějaký ten týden, co jsme na hororovou kooperativní hru Devour napsali podrobnou recenzi. V jejím závěru jsme nezapomněli zmínit usilovnou práci vývojářů, kteří na hře snaživě pracují a téměř pravidelně přichází s nějakým technickým vylepšením. Je to jen pár dní a hra přišla dokonce s celou novou kapitolou. O čem je a jaký z ní máme pocit? O tom se dočtete v krátkém first feel shrnutí.
K bláznům na kafíčko
Jestli nás původní mapa zanesla do slámou vonící a trošku démony zamořené farmy, nyní se podíváme do prostor psychiatrické léčebny. Ano, do tolik otřepané lokace, která nemá už co nového k nabídnutí. V tomto případě však chtě nechtě trošku musíme přivřít oko, jelikož Devour je titul k dostání za pár korun, a tak nemůžeme očekávat přemrštěnou originalitu zpracování.
Ještě než se pustíme do samotného hraní, nutno vypíchnout znatelné zlepšení vstupního lobby. Působí daleko přehledněji než v původní verzi. Na výběr máme také širší spektrum v nastavení hry pro více hráčů a samotné servery se rozdělily na regiony. Herní charaktery nyní mají stručnou charakteristiku a možnost výběru outfitu. Jejich řady navíc rozšířila postava tlustého kultisty Kaie.
Po spuštění hry se ocitáme v typickém cvokhausu, který chvilkama může vyvolat vzpomínky na Outlast. Již od prvního okamžiku je jasné, že mapa bude rozsáhlejší a záludnost potemnělých chodeb, slepých uliček a nespočtu místností vytvoří nebezpečné bludiště.
Devour – ve spárech slečny Anny
Jiskřivá Molly a její armáda vozíčkářů
Herní příběh navazuje na události po exorcismu Anny – vůdkyně temného kultu na farmě. Jako její věrní kultisté jsme tomuto incidentu byli očitými svědky. A mezi námi byla i zrzavá Molly (důvod, proč za tento charakter nemůžete na této mapě hrát). Hrůznost události způsobila u mladé dívky trauma a její mysl obtěžkaly bludy. Byla proto odvezena do psychiatrického zařízení, kde ji ovšem podrobili kruté léčbě. Několikrát denně dostávala elektrošoky a kvůli tomu dostalo její šílenství hrozivý spád. Rozhodla se proto vyvolat démona Azazela, s jeho pomocí se zbavit utrpení a také se za něj náležitě pomstít.
Molly jako killer funguje dobře. Pohled, jakým si vás přeměřuje, když vás poprvé vidí, působí opravdu strašidelně. Největší strach však jde z její nelidské rychlosti. Ta vás bude nejednou stát knock out na zem.
Menší hrozbou jsou pacienti ústavu, podivné beznohé kreatury na vozíčkách s prázdnýma černýma očima. Zde o nějaké děsivosti nemůže padnout ani zmínka. Naopak, když se snažíte vymanit z jejich chmatavých rukou pomocí UV baterky, následná eliminace působí věru komicky. Efekt se zdvojnásobí, pokud se na vás kreatura snaží sápat ze schodů, ale kvůli vozíčku se k vám nemůže dostat. Zdravotnické zařízení bez bezbariérového přístupu? Hanba!
Myšičko, myš, pojď ke mně blíž!
K zahájení celé hry je potřeba nejprve oživit Molly. Ta se nachází ve sklepě na lehátku. Do elektrického zařízení vložíme pojistku, zahýbáme s pákou a je to! V tuto chvíli se také spawnou klíče potřebné k otevření dalších místností. Mátožně plachtící zrzka pro nás ZATÍM není velikou hrozbou. Nedoporučuji však na ní dlouho zírat, nemá to ráda.
Je dobré zprvu trošku obhlídnout terén, jelikož se jedná opravdu o malé bludiště. V této fázi je nejlepší najít popelnice, převrhnout je a tím pádem pustit na svobodu několik hladových myšek. Pomocí talířů se smrdutými zbytky jídla hlodavce nalákat, chytnout za ocas a šup s nimi do sklepa na lehátko. Zní to sice jednoduše, ale v praxi tomu zas tak není. Myši přebíhají z místnosti do místnosti a pokud se k nim vysloveně nepřiblížíte, nejsou slyšet.
Následuje uškvaření myši pomocí elektriky – něco, za co se divím, že tvůrce ještě nenapadli aktivisti z PETY. Exekucí je potřeba provést celkem deset, na každou kromě myši budete potřebovat i pojistku. Tady radím pojistky nanosit do sklepa předem. Ušetří to nejen čas, ale hlavně i možnou smrt. S každou mrtvou myší totiž Molly nabývá na zuřivosti a rychlosti a situaci do sklepa lítá pravidelně kontrolovat Opravdu nebezpečná začíná být cca od šesté nebo sedmé obětiny. Přesně v tomto úseku si uvědomíte, jak je super hrát v plném počtu čtyř hráčů.
Velice chválím vývojáře za to, že se hru snaží oprostit od možnosti potencionálních “vyčůraností“ ze strany hráčů. Dříve totiž na farmářské mapě šlo nanosit kozy k obětnímu místu a následně je glitchnout tak, aby vám neutekly. Nyní je to opraveno a v Asylum žádné podobné srandy nejsou možné.
Po spálení desáté myši následuje optimistická cut scéna, v které Azazel slibuje, že si to s námi ještě vyřídí. Nejspíš se tak dočkáme dalšího pokračování.
Systém odměn v podobě nových úrovní a skinů za splnění určitého cíle funguje i nadále. Po updatu jsou všechny získané sutany přehledně k vidění v jedné ze záložek. Co oproti základu je spíše změna k horšímu jsou collectibles. Tentokrát místo růží musíme sesbírat pětadvacet cárů jakýchsi hadrů. I když jsou barevné, strašně splývají s texturami a dají se snadno přehlédnout. Několik z nich se nachází na špatně přístupných místech. Myslím, že mnozí by rovněž uvítali možnost kombinování killerů a map. Achievement huntery potěší rozšíření herních úspěchů k odemčení.
Devour spadá do kategorie her za pár korun, které jsou často jen pouhou graficky nenáročnou jednohubkou. Nelze očekávat přehnanou kreativitu a originálnost. Vždyť na jednu stranu buďme rádi, že se o tu hru vůbec někdo stará. Na první pohled je ale vidět progres a odhodlání dokázat, že s pílí i takováto hra může být zábavná.
Článek pro Gaming Professors napsala Jana Hykešová
