Akční hry, jež inspiroval titul Dark Souls, se dneska snad nedají ani spočítat. Zato kvalitní hry, které by nádherně naplnily žánr Souls a získaly si oblibu u fanoušků, na to vám nejspíš stačí jen jedna ruka. Dobrodružné akční RPG Stray Blade od vývojářského studia Point Blank Games s vydavatelem 505 Games vypadá jako Dark Souls a tvůrci mu skutečně hodně věřili. Jen mě trošku mrzelo, že i když inspirace je jasná, soulsovka to skutečně je jenom na prvním levelu.
Farren je tak schopný, až mě to děsí
Vžijete se do role Farrena, jenž skončil uvězněný na kouzelném ostrově jménem Arcea. Samozřejmě z něj nemá žádnou možnost uprchnout, ale rozhodne se, že z něj přesto uteče. Musí proto pomlátit co nejvíc nepřátel, zničit magickou pečeť, zachránit princeznu (tohle jsem si vymyslel) a opustit ostrov. Farren je navíc typický zástupce stereotypního superkladného hrdiny, což jde vidět ze skoro každého jeho rozhodnutí. Je to Mirek Dušín Stray Blade.
Spolu s ním je hlavní postavou jeho magický parťák Boji. K tomu jsem si úplně vztah neudělal, ale musím říct, že je místy srandovní a jeho chemie s Farrenem funguje velmi dobře. S čím mám problém – respektive nemám problém, mrzí mě to –, je klišoidní příběh. Není to nic, co byste už někde neviděli, neslyšeli nebo nepřečetli. Bohužel, stále stejných příběhů je hromada a já musím osobně říct, že už mě to nudí.
Stray Blade nabízí netypický strom dovedností
Hlavní hrdinové jsou v kombu velice schopní a dokáží zabít snad každého nepřítele, který se jim postaví do cesty. Strom dovedností na vylepšování hlavního hrdiny je překvapivě široký, akorát to není typický strom dovedností. Prakticky se jedná o směs receptů/návodů na různé zbraně, které když ukováte z nalezených materiálů ve velmi zjednodušeném craftingu, získáte k nim přístup a následným používáním se s nimi zlepšujete. Tolik k ironii, že čím více nepřátel s danou zbraní zabíjíte, tím lepší benefity z ní získáte. Změna zbraně na základní vám totiž zase nerfne například životy. Problém je, že nikdy nesesbíráte dost materiálu, abyste mohli zbraně vyzkoušet všechny. Stray Blade dostatek surovin nenabízí.
Jsou tu i speciální schopnosti, které Farren získá za zabíjení bossů. Dají se použít v boji i mimo něj, a jakmile se s nimi naučíte pracovat, jste prakticky nezastavitelní. Je zde například schopnost, s níž se dokážete teleportovat k nepříteli. Poškození je sice minimální, ale rozhodně to usnadňuje soubojové manévrování. Boji má též strom dovedností. Jsou to spíše podpůrné schopnosti, případně během vašeho útěku do bezpečí, udělají něco, aby vám daly rychle prostor. Titul nabízí i finishing move a ten mě baví. Nejenže urychluje občas až repetitivní souboje, ale zároveň vypadá i vizuálně velmi dobře.
Opět je zde vázanost na to, jak moc už je Farren se zbraní zkušený. Co mi v bojích vadí, je zaměřování soupeřů. Farren bojuje vždy zaměřený jen na jednoho soupeře, i když se dá přepínat, aby jeho tělo případně šlo jinam. Nesourodost s kamerou, když jste zaměření na někoho, koho nechcete, je velmi omezující, především když do vás buší dva nepřátelé zároveň. Samotné boje fungují na dnes už klasickém principu, tedy před nepřátelským útokem blikne světlo a vy buď parírujete, nebo uhnete, snadné a funkční.
Když je mapa k prdu
Nejhorší věcí na Stray Blade je orientace na mapě. Rozvržení oblastí je až šeredně nelogické a nejsou zde žádné orientační body, pomocí nichž byste mohli jít kupředu. Třetinu hraní jsem strávil tím, že jsem bloudil, a to i přesto, že je k dispozici kompas navigující vás směrem kupředu. Jenže kompas neřeší překážky ani obíhání hor, případně přelézání nebo prolézání jiných míst. Boji se snaží s orientací pomoct, ale stejně je to k ničemu. Věřím, že ani závodníci v orientačním běhu by se nedokázali v titulu orientovat, a to ani s mapou v ruce.
Sympatičtí mi byli nepřátelé v lokacích. Když opomenu, že do zón svým designem patřili, nebylo jich dost na to, abych je považoval za ztrátu času, ale ani příliš málo, abych se nudil. Musím bohužel říct, že jejich počet je velmi omezený a brzy začnete zabíjet jen stejně vypadající bytosti. To se snaží zachránit boss fighty, těch však není mnoho a jejich obtížnost, když se hru naučíte dobře, není nepřekonatelná. Osobně řeknu, že Uskol the Protector mě neuvěřitelně bavil, a určitě si tento fight užije každý hráč akčních titulů.
Vizuálně se Stray Blade povedla. Epické měřítko a jasné barvy dávají titulu určitou projasněnost a svět plný magie zaujme i fanoušky Harry Pottera. Lokace se sice od sebe moc neliší a často v nich budete bloudit, nicméně lákadlo v podobě postranních cest a sbírání materiálu zaujme a je jasně přehledné, což jsem ocenil. Je vždycky fajn vidět kytičku, jíž si můžete obnovit zdraví, když máte k smrti natolik blízko, že na vás stačí fouknout. Co se týká herních zvuků, jsem nadmíru spokojen, především díky naprosto fantastickému dabingu Bojiho a Farrena. Jejich hlasy si mě získaly a já jsem mohl více proniknout do příběhu. Hudba a zvuky soubojů jsou neotravné a krásně doplňují hru.
Stray Blade je nenaplněný potenciál. Mohl by v klidu útočit na co nejvyšší hodnocení díky hudbě, vizuálu a netypickému stromu dovedností. To však nestačí. Atributy žánru Souls hře spíše ubližují, a i když je Farren velmi sympatický, jeho soustředěnost v boji na jedinou příšeru je neuvěřitelně omezující. Už vzhledem k tomu, že se bojuje poměrně často. O zoufalé herní orientaci ani nemluvě. Nepomáhá tomu ani fakt, že titul neví, čím přesně chce být, a hledá se stejně jako já s Farrenem v lese. Upadne tím do průměru, z nějž ho bude málokdo ochotný vytahovat.
