Za ta léta své herní kariéry jsem se nikdy nepoučila, že nemám vývojářům skočit na špek. Představte si třeba takového Hollow Knighta nebo Oriho. Obě naprosto dechberoucí díla nabízející vizuální orgie, ale jakmile se do jejich světa ponoříte, za prvním rohem dostanete na zadek od bosse a možná vám v tu chvíli svitne, že to nebude taková pohoda, jak jste si původně mysleli. I když jsem si touto situací prošla již nesčetněkrát, stejně jsem se i tentokrát nechala napálit hrou Afterimage, která vás vypleská do takové míry, že nepomůže ani vyplakat se na maminčině rameni s vidinou dostatečné psychické útěchy.
Cesta za ztracenou duší i vzpomínkami
Afterimage je tuze nádherná metroidvania, která vás přenese do úchvatného magického světa jménem Engardin a jako bonus přidá nemilosrdné prvky typické pro díla studia From Software. Pokud se nebojíte výzvy ani pocuchaných nervů a máte k dispozici volných pár desítek hodin, je to hra dělaná přímo pro vás. Příběh je zde spíše takovou vedlejší kulisou a rozhodně není hlavním tahounem titulu. Jako ve skoro každém novodobém asijském power fantasy nechybí zmínky o božstvech, živlech, tajemné síle i o konci světa. Na první pohled křehká hlavní hrdinka disponuje schopností se po každé smrti vrátit mezi živé, a navíc trpí amnézií. Poté, co zemi zachvátila pohroma, jejímž výsledkem bylo takřka vyhlazení celé civilizace, se přeživší semkli do osad a mnoho let žili v míru. Neznámá bytost se však nespokojila s tím, že by lidstvo mělo dostat šanci na obnovu, a tak začala útočit na to, co z něj zbylo. Renée jako jediná přežila útok na svou vesnici a nyní je odhodlaná nalézt svého mentora, jehož duše byla unesena. To si ještě ani zdaleka neuvědomuje, že její počínání uvede do pohybu sérii událostí, jež rozhodnou o nejistém osudu světa.
Renée je po boku věrná společnice Ifree – drobná vznášející se postavička, jejíž přítomnost můžete k smrti nenávidět, kvůli jejímu dětinskému chování a upištěnému hlasu. Pro Renée v podstatě představuje pouze morální podporu, aby řeč nestála, ale jinak je to takový ocásek bez dalšího využití. V boji ani nefiguruje jako podpora. Jen se tak vznáší za vámi, abyste neměli pocit, že jste všemu ponecháni napospas sami.
Afterimage neztrácí příliš času s vysvětlováním, a to nejen v otázce uvedení hráče do děje. Útržky o bozích, kataklyzmatických událostech, reinkarnaci, duších a o všem ostatním přichází v jednotlivých náznacích a pochybuji, že je všichni hráči dokážou správně pochopit. Co však představuje problém, je celková nesdílnost hry. Nebudu se předbíhat, když už nyní prozradím, že vám Afterimage prakticky neříká vůbec nic.
Výzva pro objevitele s trpělivostí
Afterimage má obrovskou mapu, a když myslím obrovskou, tak tím skutečně myslím OBROVSKOU, což je výhoda, ale stejně tak prokletí. Z asi dvaceti unikátních lokací a hromady skrytých zákoutí jasně vyplývá, že většinu herního času strávíte objevováním masivního světa, postavíte se hromadě rozličných protivníků a potkáte desítky zpropadených bossů. Jednotlivá zákoutí Engardinu nabízí originální nepřátele i prostředí, což mou touhu po průzkumu stále více posilovalo. Z hlediska herního designu do titulu bylo vloženo šílené úsilí a za to bych vývojáře ráda ocenila velkým palcem nahoru. Renée má ze začátku velmi omezený pohyb a kvůli tomu jste odkázáni na hledání nových schopností, jako je dvojitý nebo dokonce trojitý skok, šplh po zdech, slide a mnoho dalšího. S těmito znalostmi se poté vracíte na dříve již objevená místa a posouváte se vpřed tam, kam jste dříve nemohli – jednoduše backtracking.
Pamatujete si na to, jak jsem před chvílí zmiňovala nesdílnost titulu? I když má Afterimage rozhodně co nabídnout pro zapálené lovce truhel a dalších odměn, přesto může ty méně trpělivé odradit. Titul, dovolila bych si tvrdit, měl při vývoji dobrou myšlenku vyvarovat se přílišné lineárnosti a vzhledem k rozloze herního světa se chtěl zaměřit na co největší svobodu. To ale nakonec vyústilo ve fakt, že Afterimage výrazně pokulhává v navigaci, a to do takové míry, že vám na mapě označuje pouze místa uložení a důležitá NPC. Neříká vám, kam máte jít, ať už v rámci hlavního příběhu, nebo vedlejších úkolů. Do spousty lokací s daleko silnějšími nepřáteli navíc máte volný přístup, aniž byste k tomu nutně potřebovali nějakou speciální schopnost. Naštěstí vývojáři alespoň přidali ikony lebek označující protivníky, kteří jsou ještě mimo vaše síly, ale to až na základě prvních ohlasů od hráčů. Je snadné se v tak velkém a spletitém světě ztratit a je nepříjemné kvůli úkolu neustále hledat cestu do míst, kde jste ještě nebyli, když postrádáte jakékoliv vodítko.
Jedinou záchranou vám může být systém umisťování vlastních značek na mapu, abyste si označili prozatím nedosažitelný poklad, uzamčenou cestu nebo cokoliv dalšího. Výběr ikon je poměrně široký, a i když se to může zdát otravné, později vám to ušetří spoustu času, věřte mi. Bohužel problém s blouděním při zmateném hledání místa úkolu to nevyřeší. Co vám hra rovněž neřekne, je možnost léčit se skrze znaky pod ukazatelem životů, aniž byste k tomu potřebovali léčivé elixíry. To je pouhý zlomek toho, na co si zkrátka musíte přijít sami.
Tajemství přežití v Engardinu
Kromě bohatých odměn v truhlách a hromady sběratelských předmětů se po mapě ukrývá poměrně nemalé množství bossů, z nichž většina nabízí zdravou dávku výzvy, jiní vaše nervy pocuchají až běda. Náročnost některých bojů je o to více umocněna rozlehlejší arénou, kde na vás přicházejí útoky i z neviděné části obrazovky, a stejně tak často pochybné hitboxy jsou dalším činitelem vnášejícím do soubojů pocit nespravedlnosti. Naštěstí vám rozmanitý soubojový systém hodí záchranný kruh, když budete vědět, jak se ho chytit.
Afterimage obsahuje prvky RPG, jako je například zvyšování úrovně skrze nasbírané zkušenosti. Ve skutečnosti však zvyšování levelu neovlivňuje vaše statistiky ve smyslu navýšení životů, many, obrany, útoky apod. Za každou novou úroveň dostáváte zkušenostní body, a ty lze uplatnit ve stromě talentů za vyšší statistiky nebo speciální útoky. Když body zapomenete využít, ve skutečnosti pouhým levelováním nic nezískáváte, tak na to myslete.
Pokud chcete své talentové body smysluplně investovat, je daleko účinnější zaměřit se na konkrétní větev. Ve hře najdete celkem šest různých druhů zbraní – obouruční meč, jednoruční meč, bič, dýky, kosu a katanu. Zpočátku budete odkázáni pouze na základní meč, ale jak se prokoušete první oblastí, naleznete další zbraně. Doporučuji nejprve zkoušet a hledat nejvhodnější typ ku vašemu bojovému stylu.
Hra umožňuje si zvolit hlavní a vedlejší zbraň, díky čemuž mezi nimi lze snadno a rychle přepínat a kombinovat různé typy útoků. Osobně mám vyzkoušenou dvojici biče a kosy, ale i taková katana může být na mistrovské úrovni užitečná na dálku. K dispozici máte také magický útok závisející na aktuálním vybavení. Můžete tak protivníky sežehnout ohnivými koulemi, vyvolat si štít, krýt se za sloupy trčícími ze země a mnoho dalšího. Když už jsme u těch zbraní, i ty společně s různými částmi vybavení lze ještě zvlášť vylepšovat jakýmisi balzámy. Talismany navíc zvyšují poškození, získané zkušenosti, odolnost, rychlost pohybu a další atributy, stejně tak jako různé části brnění. Pláště dokonce změní celý vzhled hlavní hrdinky.
Špetka gurmánství do té apokalypsy
Další možností, jak nad nepřáteli získat menší převahu, jsou schopnosti Afterimage roztroušené po celém Endgardinu. Kromě těch základních zmíněných výše (dvojitý skok, slide aj.) z menších bossů obdržíte jejich schopnosti, které lze v omezeném množství aktivovat v místech pro ukládání hry neboli u Confluence. Jde o honosné modravé stromy fungující jako rychlý teleport nebo oživovací místo, kdykoliv budete zabiti. Uložením hry si doplníte zdraví a manu, ale zároveň tím oživíte všechna monstra, jako při odpočinku u bonfiru. Další podobností s Dark Souls je i ztráta nasbíraných zkušenostních bodů v rámci nového levelu v případě smrti. Pokud si je nedokážete úspěšně vyzvednout na místě skonu a zemřete znovu, přicházíte o ně natrvalo.
Pozornost byste měli věnovat i chutné kuchyni, protože hned několik vedlejších úkolů je věnováno cestovatelům hledajícím nové chutě do svých pokrmů. Co by to bylo za asijskou hru bez možnosti vytvářet lahodné pokrmy přidávající různé bonusy od rozptýlení temné mlhy až po silnější útok, rychlejší regeneraci a další hodící se časově omezená vylepšení. Navíc na obrázku vypadají skutečně lahodně.
Umění na obrazovce a symfonie v uších
Kromě masivního světa oproti jiným metroidvaniím Afterimage vyniká vizuálním zpracováním. Každý kousek mapy vypadá úchvatně, že byste si jej mohli z fleku zarámovat a pověsit na zeď jako umělecké dílo. Dvourozměrné prostředí díky chytrému vrstvení objektů působí plasticky a doteď mě nepřestane fascinovat ta rozmanitost. Od paprsky zalitých plání se podíváte do lávou a ohněm protkaného podsvětí, zavítáte do pouště, navštívíte město duchů, ponoříte se pod vodní hladinu nebo se naopak vydáte do výšin nad mraky. Vždy jsem s každou další navštívenou lokací cítila větší zápal pro průzkum. Stejná péče je věnována nepřátelům a ještě větší postavám a bossům, kteří svým zjevem berou dech. Animace jsou zpracovány velmi dobře, stejně tak se o atmosféru postará relaxační hudba v pozadí. Soundtrack vždy odpovídá tématu úrovně, ve které se zrovna nacházíte, a poskytuje překvapující variabilitu, přestože není tolik zapamatovatelný jako například u Oriho. To samé bych mohla říci o audiu, dabing nevyjímaje.
Pokud se řadíte mezi lovce achievementů, Afterimage vám vytoužené úspěchy nedá jen tak zadarmo. Při hratelné době pohybující se od třiceti hodin a výše většinu získáte až po dosažení všech z deseti možných konců. Po úspěšném financování na Kickstarteru se projekt z malého šanghajského studia vážně povedl. Navzdory těžko sledovatelnému příběhu, příšernému nedostatku navigace i celkové nesdílnosti titulu to Afterimage kompenzuje několika silnými pozitivy a spoustou obsahu, díky kterému vás hra zaměstná na dlouhé hodiny.
Afterimage je hrou, která navnadí na úchvatné vizuální zpracování a masivní herní svět. I přes své nedostatky v navigaci a celkovou nesdílnost má co nabídnout těm, co jsou ochotni věnovat jí čas a trpělivost. Zážitek plný objevování, lítých bojů i možnosti vylepšovat svou postavu různými cestami je zajímavý přídavek do žánru metroidvania a nabízí mnoho hodin zábavy. Jde o zajímavý titul pro fanoušky žánru, kteří se nebojí strávit čas v krásném, ale nekompromisním světě záhad, magie a nadpřirozena.
